(Dopisy Johna Newtona)

Přílišná touha a lnutí k věcem současného světa je obecnou příčinou duchovního úpadku. Pokud nebude kořen tohoto ďábelského principu umrtven naukou o kříži, ovládne časem i to nejnádhernější vyznání. Láska ke světu, která je neslučitelná s pravou Boží láskou, se projevuje dvěma různými způsoby podle toho, k čemu lidé tíhnou díky svému temperamentu a návykům:

Prvním je nenasytnost nebo dychtění po zisku. To bylo zkázou Jidáše a pravděpodobně i příčinou selhání Démase. Z uctivé zmínky o něm v některých Pavlových epištolách se zdá, že Démas si na určitou dobu získal Pavlovu důvěru a úctu. Přesto po delším čase jeho chtivá vášeň převládla a poslední zmínka, kterou o něm od apoštola máme, zní:

• Démas mě totiž opustil, protože více miloval tento svět. (2 Tim 4,10)

Existují ovšem i lidé, které nelze obvinit z lásky k penězům pro ně samotné, protože je raději rozhazují, než aby je hromadili. Přesto jsou rovněž pod vlivem světského ducha! Svá světácká srdce ukazují náročným vkusem při výběru šatů či nábytku a hodováním, což se nikdy neslučuje s křesťanským vyznáním.

Není jednoduché vytyčit v tomto ohledu chování křesťana, jež by se slušelo v různých situacích, do kterých nás Boží prozřetelnost postavila. Ani to není nutné pro ty, kdo jsou chudého ducha a upřímného srdce. Prostá touha těšit Boha a být ozdobou evangelia vyřeší většinu případů, kdy se budeme ptát, jak by měl věřící utrácet své peníze – což trápí jen nízce a povrchně smýšlející. Sklony našeho srdce vždy nasměrují a budou řídit naše dobrovolné výdaje. Ti, kdo milují Pána a jejichž duch je ve službě pro Něj plný života, ti se vyhnou jak lakotě, tak sobecké marnotratnosti. Budou spíše lnout ke skromnosti v tom, jak utrácet své peníze pro sebe, a raději se budou snažit podpořit Boží věc a ulehčit potřebám Jeho lidu.

Lakomci, kteří se spokojí s pouhou formou náboženství, budou hromadit vše, co lze ušetřit, aby uspokojili svou chamtivost! Jiní utratí vše, co přebývá, aby uspokojili svou marnivost či své světské choutky!

Není lehké určit, které z tohoto dvojího zla je větší. Možná je z těch dvou právě lakomec nejméně přístupný k tomu, aby se nechal usvědčit, a proto je jeho cesta k nápravě tím obtížnější. Na druhé straně, touha po výstřelcích a požitkářství, pokud v ní člověk setrvává, postupně povede k souladu s duchem a zásadami světa, až zcela jistě oslabí, pokud celkově nepotlačí, zbožný život. Ať už je „láska ke světu“ jakkoliv velká, pak přímo úměrně s ní upadá i „zdraví duše“.

• Kdo chce být bohatý, upadá do osidel pokušení a do mnoha nerozumných a škodlivých tužeb, které strhují lidi do zkázy a záhuby. Kořenem všeho toho zla je láska k penězům. Z touhy po nich někteří lidé zbloudili z cesty víry a způsobili si mnoho trápení. (1 Tim 6,9-10)