… abys věděl, jak je třeba si počínat v Božím domě, jímž je církev živého Boha, sloup a opora pravdy. (1Tm 3,15)

Bůh má pouze jedinou náboženskou instituci, a tou je Jeho církev. My máme směřovat k tomu, aby výsledkem oživení v tomto světě bylo zakládání biblických sborů. Obávám se, že dnes jsou místní sbory v opovržení. Řekněte někomu, že jste kazatel, který cestuje z místa na místo, že se zabýváte službou po světě, a každý se před vámi skloní. Zkuste ale říct, že jste pastorem pro třicet lidí a na konferenci vás posadí do zadní lavice. Ježíš Kristus není Princ potulných kazatelů; je Princ pastorů.

Před několika lety používal ve volební kampani Bill Clinton následující slogan: „Všechno je to o ekonomice, hlupáci!“ Můj pastor Jeff Noblit – jeden ze starších našeho sboru, který se věnuje zejména vyučování a kázání – mi jednoho dne řekl: „Rád bych si nechal vytisknout nápisy na pár triček!“

„Co by na nich bylo, bratře Jeffe?“

„Všechno je to o církvi, hlupáci!“

Ježíš dal za církev svůj život, za krásnou, panenskou, neposkvrněnou církev. Pokud ve své službě chcete dát za něco svůj život, dejte ho za církev: za sbor, tělo věřících, místní společenství. Všechno je to o církvi.

Teď chci, abyste dobře poslouchali. Není to tak, že v církvi se nachází ostatek věřících. Všichni známe teologii o ostatku věřících, podle níž byl v průběhu své historie Izrael Božím lidem a mezi nimi ostatek opravdových věřících. To ale neplatí o církvi. Neexistuje žádný ostatek věřících nebo menší skupina věřících uvnitř velké skupiny zvané církev. Církev je ten ostatek.

Pokud se pastoři kdy dopustili nějakého rouhání, pak v této oblasti. Slýchávám teology, cestující učitele a pastory, kteří říkají podobné věci: „V církvi je tolik hříchu jako mimo církev. V církvi je stejné množství rozvodů jako mimo církev. V církvi najdeme stejné množství nemorálnosti a pornografie jako mimo církev.“ A pak pastoři říkají: „Ano, církev se chová jako děvka.“ Chci vás varovat, abyste si dali pozor a nenazývali nevěstu Ježíše Krista děvkou.

Řeknu vám, v čem je problém. Pastoři a kazatelé nevědí, co je církev. Chci, abyste věděli, že církev Ježíše Krista v Americe je krásná. Někdy je křehká. Slabá. Zmítaná. Není dokonalá. Chci vám říct, že je zlomená. Pokorně chodí se svým Bohem. Problém je, že my nevíme, co je církev.

Dnes vzhledem k nedostatku biblického kázání je takzvaná „církev“ plná tělesných, svévolných lidí, kteří se prohlašují za křesťany. A pak kvůli těmto všem kozlům uprostřed ovcí jsou ovce obviňovány z věcí, které dělají kozlové. A pak je Boží jméno zneuctíváno mezi pohany kvůli nám (Ř 2,24).

• Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy uzavřu s domem izraelským i s domem judským novou smlouvu. Ne takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země. Oni mou smlouvu porušili, ale já jsem zůstal jejich manželem, je výrok Hospodinův. Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem. Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: „Poznávejte Hospodina“. Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich, je výrok Hospodinův. Odpustím jim jejich nepravost a jejich hřích už nebudu připomínat. (Jer 31,31-34)

Nechci obrat lid zvaný Izrael o nic, co mu patří, ale tento text je určen i církvi. Rozumějte tomu. Nechci se pouštět do boje na poli eschatologie, ale v Bibli, v Novém zákoně, se toto vztahuje k Božímu lidu. „Ne takovou smlouvu, jakou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země“ (v. 32).

Stále slyším kazatele říkat: „Když se ohlédnete a podíváte se na Izrael, uvidíte hrstku bezbožných modlářů. A uprostřed nich je hrstka opravdových věřících, kteří zbyli.“ To je pravda, ale nevztahujte to na novozákonní církev, protože Bůh říká: „Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce.“

Pokud jste obrácení, pak vám Bůh nedal jen kamennou desku zákona. Skrze doktrínu znovuzrození nadpřirozeně vepsal svůj zákon do vašeho srdce. A protože to učinil, „Bude vám Bohem a vy budete Jeho lidem“ (v. 33).

A podívejte se, co říká dále: „Už nebude učit každý svého bližního a každý svého bratra: „Poznávejte Hospodina“. Všichni mě budou znát, od nejmenšího do největšího z nich, je výrok Hospodinův. Odpustím jim jejich nepravost a jejich hřích už nebudu připomínat“ (v. 34).

Znovu říkám, toto je doktrína znovuzrození. Bůh koná tuto práci v posledních 2000 letech. Nemáme v Americe mnoho církví. Máme spoustu pěkných cihlových budov na udržovaných trávnících! Jen proto, že někdo říká, že je z církve nebo je křesťan, nemusí to tak být. Podívejte se, co říká Bůh: „Už nebude učit jeden druhého.“ To neznamená, že už nebudou učitelé a kazatelé, ale bude mezi všemi úžasné poznání Boha, zvlášť s ohledem na jejich hříchy, které jim jsou odpuštěny.

Podívejte se na Jeremjáše 32,38-40: „Budou mým lidem a já jim budu Bohem. Dám jim jedno srdce a jednu cestu, aby se mě báli po všechny dny, aby dobře bylo jim i jejich synům po nich. Uzavřu s nimi smlouvu věčnou, že už jim nepřestanu prokazovat dobro. Do jejich srdcí dám bázeň přede mnou, aby ode mne neodstupovali.“ „Budou mým lidem a já jim budu Bohem.“ Bůh neříká: „Doufám, možná, když budu mít štěstí, když pro mě bude pracovat dostatečné množství evangelistů, snad to všechno dobře dopadne.“ Ne! Místo toho říká: „Povolám si lid, lid, který dám svému Synovi.“ A říká: „Budou mým lidem a já jim budu Bohem.“

A teď se podívejte na toto: „Dám jimjedno srdce a jednu cestu.“ Vidíte ten rozdíl? V sedmdesátých a osmdesátých letech se konalo množství „Pochodů pro Ježíše“ a tisíce lidí plakaly a volaly: „Církev je rozdělená. Církev není jednotná.“ Mí drazí, musím vám říct, že jestliže církev není jedna, pak se dá toto novozákonní zaslíbení napadnout. A pak bychom museli říct, že Bůh nevyslyšel modlitbu svého Syna:

„Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my… Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří, aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. Slávu, kterou si mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno.“ (J 17,11.20-22). Toto vám tedy předkládám. Církev je jedna! A vždycky jedna byla.

Seděli jste někdy v letadle nebo jste se potkali na tržišti s někým, koho jste nikdy předtím neviděli? A protože jste skutečný evangelikál, opravdový křesťan, začnete s ním mluvit a po pár minutách víte, že ten člověk je věřící. Je to zcela zřejmé. A v tu chvíli víte, že byste za něj dali život, kdyby to bylo třeba. Dali byste za něj život!

Vzpomínám si na příběh, který jsme zažili v horách v Peru. Bylo to v době, kdy tam zuřila občanská válka. Dvacet dva hodin jsme jeli vzadu na korbě náklaďáku, přikrytí plachtou. Asi o půlnoci se auto zastavilo, stáhli jsme plachtu a vyskočili do džungle. Tu noc jsme zůstali na kraji džungle a vyrazili jsme cestou nahoru do malého města v horách. Asi v polovině cesty jsme se já a můj přítel Paco ztratili ve tmě. Začali jsme se modlit. „Bože, ukaž nám cestu. Jsme ztraceni. Jestli nás tu najdou, padneme do rukou teroristů. Sem by nás vojáci ani nešli hledat.“ Volali jsme: „Ó, Bože, ukaž nám cestu. Pomoz nám.“

Uslyšeli jsme zvonek. Pak někdo mluvil. Říkali jsme si, že je to zvláštní konverzace. Pak jsme si uvědomili, že to byl malý chlapec, který se vracel z pole se svým oslíkem a s ním mluvil. Tak jsme se vydali za ním. Najednou jsme se ocitli na kraji malé vesničky s chýšemi a hliněnými domky. Řekl jsem: „Paco, jestli tohle místo patří teroristům, je po nás.“

„Ano, ale aspoň jsme se někam dostali.“ Tak jsme vyšli a vydali se směrem k muži, který tam ve tmě popíjel. Zeptali jsme se: „Jsou tu někde bratři?“ – protože v těchto horách ví každý, co to znamená. Znamená to skuteční křesťané.

On odpověděl: „Ta stará žena, támhle.“ A tak jsem se tam vydal. Byla to stará nazarejská žena; zaklepal jsem na její dveře. Řekl jsem: „Jsem evangelický pastor. Prosím, pomozte nám.“

Ta stará žena si posvítila lucernou, popadla mě a vtáhla dovnitř. Pak popadla Paca. Její dům byl vykopán do nějakého srázu v blátě. Vedla nás do sklepa, kde měla seno, pár slepic a pár věcí. Tam nás posadila a rozsvítila lampu. Za chvíli přišel malý chlapec, zavolala na něj a řekla: „Jdi a přiveď ostatní bratry.“ A najednou se začali jakoby odnikud vynořovat muži, přinášeli kuřata a juku a všechno možné. Riskovali tím svůj život, kvůli nám. Proč? Protože církev je jedna!

Přestaňte s těmi hloupostmi, když říkáte, že tělo Kristovo je rozdělené. A že je v chaosu a plné hříchu. Na vašem místě bych tak o Kristově nevěstě nemluvil.

To, co dnes ve sborech často vidíme, jsou kozlové a plevel mezi ovcemi (Mt 25,31-46; Mt 13,24-30). A protože je dnes jen velmi zřídka uplatňovaná biblická, milosrdná církevní kázeň, žijí mezi ovcemi, parazitují na ovcích a ničí je. A vy, kteří jste ve vedení takových sborů, za to zaplatíte vysokou cenu, až budete stát před Tím, který je miluje – protože jste neměli dost odvahy, abyste se postavili a odsoudili svévolníky.

Poslouchejte mě. V Severní Americe jsou církve považovány za demokratické instituce. Nechci se teď zabývat argumenty pro a proti. Ale vede to k následujícímu. Protože kázání evangelia je na tak nízké úrovni, většina lidí v církvi je tělesná, jsou to ztracení lidé, a protože je tu demokracie, pak tito lidé logicky vedou tímto směrem i církev. A protože pastor nechce ztratit velké množství lidí, a protože má nesprávný pohled na evangelium a skutečné obrácení, stará se o potřeby svévolníků ve svém sboru. A jeho malá skupinka skutečných oveček, která opravdu patří Ježíši Kristu, tam sedí uprostřed toho divadla, světskosti a multimédií a volá: „Chceme uctívat Ježíše. Chceme, aby nás někdo vyučoval z Bible!“ Přátelé, tito pastoři zaplatí za to, v jakém stavu jsou jejich sbory.

Tolik pastorů se snaží udržet pohromadě skupinu svévolných lidí, zatímco malé stádo uprostřed nich vymírá hladem a je nuceno jít směrem, kterým jít nechce. Jsou nuceni se připojit k tělesné většině!

Poslouchejte mě. Kdyby má žena byla pozdě v noci v obchodě a vy jako muž byste šel okolo a viděl pár chlápků, jak jí obtěžují, sklonil byste hlavu a pro svou vlastní ochranu jen prošel kolem, tak vám něco řeknu. Nebudu hledat jen ty muže, budu hledat i vás.

Církev je Kristova nevěsta a je pro Něj vzácná. Sloužit Ježíši vás bude něco stát. Může vás to stát váš sbor, vaši pověst, vaši denominaci – možná vás to bude stát úplně všechno. Ale nevěsta Ježíše Krista za to stojí!

Poslechněte si tato slova. Patří k mým oblíbeným. „Dám jim jedno srdce a jednu cestu.“ Co je to za cestu? Je to Kristus a Jeho svatost. Každý opravdový věřící, kterého jsem kdy potkal, mluví nejvíce o Kristu! Má neskonalou touhu po větší svatosti a touží, aby byl více podoben Kristu. „Dám jim jedno srdce a jednu cestu, aby se mě báli po všechny dny, aby dobře bylo jim i jejich synům po nich. Uzavřu s nimi smlouvu věčnou, že už jim nepřestanu prokazovat dobro.“ Množství ztracených lidí přichází v neděli do církve a slyší tento verš. A řeknou si: „Ano, Bůh se mnou uzavřel věčnou smlouvu. Nikdy se ode mě neodvrátí – nikdy, nikdy. Díky Boží milosti jsem v bezpečí.“ Ale už si nepřečtou druhou část.

Poslouchejte, co je tam psáno: „Uzavřu s nimi smlouvu věčnou, že už jim nepřestanu prokazovat dobro. Do jejich srdcí dám bázeň přede mnou, aby ode mne neodstupovali.“ Důkaz, že s vámi Bůh uzavřel svou věčnou smlouvu, je bázeň ve vašem srdci, abyste od Něj neodstupovali. A pokud se od Něj odvrátíte a On vás nekázní, a vy odstupujete stále dál, je to důkaz, že do vašeho srdce svou bázeň nevložil. Je to důkaz, že jste nebyli znovuzrozeni a s Bohem nemáte žádnou smlouvu uzavřenou! Taková je, drazí přátelé, biblická pravda.