Často se říká, že čas jsou peníze, ale přesto s ním nakládáme, jako kdyby šlo o něco bezcenného. Pak čas i peníze bereme jako něco samozřejmého a v tomto duchu spíše zdůrazňujeme, na co máme nárok. Mít na něco nárok znamená, že to je nebo má být bezplatné. Ale jen málokdo přemýšlí o tom, že v životě není zdarma vůbec nic. Zdarma může být jen to, co nám někdo jiný dá a neočekává za to nic zpět, čímž se pojem „zdarma“ zúží o několik řádů.

Zvykli jsme si, že lékařská péče u nás má být zdarma. Ale sotva někdo očekává, že lékaři a zdravotníci budou pracovat zdarma. Kdyby do ní nepřispívali solidárně zdraví i nemocní, stát a soukromí investoři, kdo by stavěl nemocnice a zdravotnická zařízení?

Představa, že máme nárok na bezplatné vzdělání, je stejně nereálná jako příklad zdravotnické péče. Obojí je placeno ze státních prostředků, a protože stát žádné hodnoty nevytváří, ale jen reguluje a přerozděluje, nejde o nic jiného než další skryté zdanění a znehodnocení již vydělaných příjmů. Ale každé přímé a nepřímé zdanění má své meze. Tam, kde zdanění a zadlužení přesáhne únosnou mez, centrální banka natiskne více peněz, čímž znehodnotí kupní sílu těch, kteří hodnoty vytvářejí a nežijí na dluh.

Na co tedy máme nárok? Ať přemýšlíme, jak přemýšlíme, opravdový nárok nemáme na nic. Dostaneme-li od někoho dar či dárek, nedostali jsme jej bez příčiny. Někdo nás má rád, někdo si nás váží, někdo nám chce poděkovat, někdo nám chce udělat radost.

Zcela cizí člověk by vám bezdůvodně nic nedal. Štědrost občanů bývá obvykle motivována soucitem s lidmi, kteří jsou postiženi přírodními katastrofami nebo neštěstím. Obvykle jde o anonymní dárce a pomoc těm, kteří nemají na nic nárok. Štědrost mecenášů obvykle vychází z oblasti jejich zájmů, o něž se chtějí podělit s ostatními lidmi podobného zájmu a zaměření.

Kromě dobročinnosti existují ojedinělé dary nepřímé a nevyžádané. Dostáváte-li od nás časopis a nepožadujeme předplatné, znamená to, že někomu záleží na každém příjemci, i když neví, jak s ním obdarovaný naloží. Když se i po letech dozvíme, že přinesl užitek, máme nesmírnou radost a ta nás motivuje, abychom v mravenčí práci pokračovali. Jedna ukázka z mnohých, které se k nám za více než 25 let služby vrátila:

Když jsem nastoupil na první sbor, byl jsem liberál, později jsem opět tíhl (jen na čas) k charismatickému prožívání víry. Ale (mimo jiné) díky vám, ZoDu (který jsem první roky své služby s chutí vyhazoval do farní popelnice), článkům na Reformaci.cz a knihám z Poutníkovy četby, Didasko atd., ale také díky vyučování a kázání Johna MacArthura ad. jsem zjistil, že obě varianty jsou mylné – jak liberální pojetí víry, tak charismatické. Protože ani jedni neberou dostatečně vážně Písmo (jak při výkladech, tak v životě). Velmi vám tedy děkuji zav službu Pánu Bohu.

Smutnou skutečností zůstává, že to, co člověka nic nestojí, tak jako výše jmenované příklady, pro mnohé nic neznamená, tak jako ani věčný život, dar nejcennější. Přemýšlíte o nezaslouženém daru víry, který byl vykoupen cenou nejvyšší? Právě do té kategorie patří dar víry, který stál cenu nejvyšší – život Božího Syna. On nepřišel zachránit ty, kteří mají na něco nárok, ani protože si něco zaslouží, ani kvůli vzájemným sympatiím. On přišel, aby zachránil lotry s vědomím toho, že bude jejich rukou ukřižován. On sám své jednání zdůvodňuje následovně: „Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo“ (Lukáš 19,10).Nezdráhal se zachránit lotra na kříži, Pavla pronásledovatele věřících a nezdráhá se ještě zachránit mnohé. Nikdo z nás není lepší než oba lotři na kříži, když Ježíš umíral za hříchy mnohých. Jeden z lotrů zůstal věrný svému přesvědčení až do konce a dál se rouhal, zatímco ten druhý vydal svůj život do rukou milosrdného Boha. Spasení tedy není naše zásluha, ale naše kapitulace. Pravým Iniciátorem záchrany není nikdo jiný než sám spravedlivý a milosrdný Bůh. Ještě je čas změnit svůj postoj, a přispět ke změně životů těch, kteří dar nejcennější ještě nezavrhli s konečnou platností.

Jen díky štědrosti a obětavosti těch, kdo se na této službě podílejí svými dary a modlitbami, můžeme vstoupit do dalšího roku. Všechny faktury a poštovné můžeme zaplatit jen díky štědrosti těch, kteří nejsou lhostejní ke svému okolí a záleží jim na tom, aby se Boží slovo šířilo a přinášelo užitek věřícím i nevěřícím. Pamatujme, že i ten nejmenší příspěvek pomůže k tomu, abychom mohli pokračovat. My, na rozdíl od státu, netiskneme peníze, ale tiskem šíříme Boží slovo.

– Vaše redakce –

Jsme Pánu velmi vděční za všech 597 dárcù (510 z ČR a  87 ze SR) ze 3286 odběratelù (2690 ČR a 596 SR). 

I v letošním roce jsme hospodařili s celkovou (nezanedbatelnou!) ztrátou, kterou jsme pokryli z rezerv z minulých let.

V „dalších výdajích“ jsou kromě provozních výdajù (tonery, papíry apod.) také  náklady na konferenci, které činily celkem 74.100,– Kč, z toho 19.100,– Kč bylo zajištìno z jiných zdrojù a 55.000,– Kč bylo vybráno ve sbírce.