Reformace místního sboru není vůbec lehký úkol. Rád bych na začátek uvedl, že podstatou níže popsaného je doporučení založené na osobní zkušenosti tří pastorů a také na mojí komunikaci s pastory z celé země, kteří přijali reformovanou teologii a pokusili se zavést tuto teologii do života svých vlastních sborů.

První věc v první řadě

Na úvod dvě poznámky. Zaprvé je třeba chápat, že neexistuje žádná záruka toho, že to, co funguje na jednom místě, bude mít stejný výsledek i všude jinde. Níže uvedené je popisem toho, jak jsme postupovali my, a neměli byste to brát jako zaručený recept. Modlím se, aby toto shrnutí posloužilo alespoň jako návod pro pastory při zvažování komplexní problematiky reformování místního sboru.

Zadruhé, reformování sboru obyčejně začíná u pastora. Tak je to správné, protože jen skrze kázání a vyučování z tohoto biblicky nařízeného úřadu lze udat doktrinální směr. Pokud pastor a starší nejsou přesvědčeni, že reformovaná teologie je tím správným teologickým rámcem, nedojde k velkému pokroku. Každá snaha na straně členů sboru (ať jde o sebevznešenější úmysl) vyučovat jiné doktríny než učí pastor a starší, narušuje sborový řád. Když jsou to členové sboru, kdo jsou přesvědčeni o správnosti reformované teologie, i oni se mohou stát nástrojem pro uvedení těchto pravd do života místního sboru, musí však být splněné následující podmínky: (1) mají přístup k pastorovi a starším; (2) mají důvěru a podporu pastora a starších; a (3) postupují se svolením a opatrností. Začnu radou pastorům a na závěr uvedu zamyšlení pro reformátory z řad členů sboru.

Půda, na které stojíte

Pastoři, znejte souvislosti. Existuje velký rozdíl mezi reformováním existujícího sboru, který spadá do reformované tradice, ale zbloudil od jejích norem, a přinášením reformované teologie do nového prostředí, kde ji nikdy záměrně nebo formálně nezastávali. To druhé byl můj případ, a i když mívám rozhovory s pastory, kteří reformují již kdysi reformované sbory, toto mé pojednání je o přinášení reformované teologie sborům, které o ní vědí jen málo. Proto bych navrhoval, abyste se především – a je to nezbytné – přesvědčili o denominačních postojích vašeho sboru. Je váš sbor historicky protikalvinistický nebo jste vázáni k denominaci, jejíž vyznání víry nebo učení jsou jednoznačně protikalvinistické? Pokud jste baptisté, k jakému druhu baptistů se vaše shromáždění hlásí: arminianiáni nebo kalvinisté, baptisté vyznávající svobodnou vůli nebo něco specifického? Existují denominace, jejichž samotné založení bylo zcela v rozporu s historickým protestantismem, a každá snaha přinést reformační teologii za tyto hranice by mohla vyvolat etické problémy.

Prozkoumejte půdu, na které stojíte, abyste viděli, zda reformované důrazy nenarušují vaše závazky vůči vašemu postavení pastora a vašemu společenství. V souvislosti s tím si znovu pročtěte články víry nebo vyznání víry vašeho sboru. V posledním sboru, ve kterém jsem sloužil, jsem důkladně prozkoumal články víry vytištěné v našem Národním baptistickém zpěvníku. Zjistil jsem, že učení o pádu člověka, o způsobu spasení, ospravedlnění, o Božím účelu milosti a zákona a o evangeliu odpovídaly historickým vyznáním víry, jako bylo například Baptistické vyznání z roku 1689. To mi umožnilo započít proces reformace, aniž bych musel použít materiál zvenčí. Pouze jsem rozvedl to, co již bylo vyjádřeno (alespoň na papíře) v denominačních vyznáních.

Najděte své místo v historii křesťanství

Pro pastory a učitele je důležité, aby znali historický vývoj. Tato otázka souvisí se dvěma znepokojivými charakteristikami současného křesťanství. Především jde o to, že mnozí „protestantští“ křesťané nemají ponětí o tom, co z nich činí protestanty. Ve skutečnosti jsou někteří protestanty jednoduše proto, že nejsou římskými katolíky. Zadruhé, lidé jsou tak zachváceni touhou být moderní a kulturně relevantní, že se jen málokdo stará o církevní dějiny a jejich studium. Zjistil jsem, že za těchto okolností je nezbytné, abychom se vrátili k základům protestantské teologie, což bylo nejen Lutherových devadesát pět tezí, ale také všechna Solas a také protestantská vyznání víry. To nám poskytlo příležitost představit ekumenická kréda a jejich záměr a důležitost v životě církve. Reformovaná teologie má jak biblické, tak historické kořeny a současní křesťané ji odmítají částečně z neznalosti obojího.

Poté, co jsme předložili přehled dějin protestantismu, je podle mé zkušenosti nezbytné se také zabývat historickými posuny, ke kterým od reformace dochází, a promyslet jejich vliv na protestantskou doktrínu a praxi. Například jsem narazil na problémy s formulací a používáním některých vyznání tak, jak byly uvedeny do sboru, a byl jsem tvrdě napadán a kritizován za to, že jsem přestal evangelizační výzvu. Reagoval jsem tím, že z Písma vysvětlil, co znamená vyznat Krista a ukázal jsem, že evangelizační výzva, jak ji známe, nepochází z Bible, ale z probuzenecké tradice. Těmito spojeními s dějinami ukazujeme svým lidem, že to, co je třeba reformovat, je možná jen odklon od historického protestantismu. Cílem je, aby naši lidé srovnávali to, co vidí a slyší v našich sborech, s dějinami křesťanské víry a života.

Třecí plochy

Pokud se tato reforma ve shromáždění uchytí, pak je nejdůležitější rozvíjet sbororvý život a spolu s ním zdravé a důkladné porozumění Písmu.

Širší obraz

I když většina evangelikálů uznává, že Bible je v samé podstatě o Kristu, v kázání a vyučování tomu tak vždy není. Je důležité lidem vštípit, že existuje jen jedna hlavní zápletka vinoucí se celým Písmem: Boží spásné úmysly a moc v osobě a díle Ježíše Krista. Sledování této jednoduché zápletky by mělo být cílem biblického studia a kázání. Věřím, že dojde-li k reformaci, bude ovocem kristocentrického chápání Písma.

Dnes se velmi zdůrazňuje potřeba výkladového kázání a já souhlasím, že výklad biblického textu je tou správnou formou či stylem kázání. Naše největší potřeba co se týče kázání však není otázkou formy, ale podstaty toho, co kážeme. Pokud je evangelium Ježíše Krista hlavním příběhem Písma, potom musí být Kristova osoba a dílo souhrnem a podstatou našich pokynů a prohlášení z Písma. Toto je svědectví samotného Ježíše (J 5,39; Lk 4,17–21; 24,19–27 a 44–45) a zdá se, že apoštolové smýšleli stejně (1K 2,15; Sk 2,17–36 a 8,30–35; Ko 1,25–29).

Vyučování doktrínám milosti zahrnuje širší obraz a kristocentrický přístup ke kázání. Ale také to znamená, že budeme zřetelně oddělovat zákon od evangelia. Zákon (který odpovídá přikázáním Písma) je to, co Bůh vyžaduje od nositelů své podoby, a evangelium (které odpovídá evangelijním prohlášením Písma ve vztahu k osobě Krista a Jeho dílu) je to, co Bůh dává zdarma z čiré milosti. To, co Bůh dává v evangeliu, je tím, co přikázal v zákoně. Zachováme-li jasný rozdíl mezi těmi dvěma, udržíme širší obraz z velké části jasný.

Život ve smlouvě

Aby reformovaná teologie ovlivnila život místního sboru, je třeba zaujmout nový pohled na dynamiku společného života místního sboru. I když se v průběhu posledních dvaceti let mnoho mluví o obnově biblického přístupu k církvi, to, čeho jsme ve skutečnosti svědky, je vzestup následujícího: 1. konzumní přístupu k církvi (naplňování pociťovaných potřeb), 2. komerční přístup k církvi (trh náboženských podniků nebo organizací), a 3. (alternativně) kulturní přístup k církvi (život sboru napodobuje širší kulturu nebo je to křesťanské verze alternativní kultury). Zdá se, že úpadek se týká živého, vitálního přístupu k církvi popisovaného v Novém zákoně (1K 10,16–17; Ef 4,11–16; Ko 1,3–14 a 3,12–17). Reformovaná teologie uvádí naše směřování do světla, které nám nemusí být známé, ale zdá se, že více odpovídá jednání a uspořádání, které nalézáme v Novém zákoně.

Reformované liturgie, které zahrnují čtení vyznání, nám při našem společném uctívání připomínají, že jsme s ostatními postaveni do stejného těla pravdy a vyznáváme jednu víru v jednoho prostředníka mezi Bohem a člověkem, Pána Ježíše Krista. Rozvíjení reformované teologie nám připomíná naši vykazatelnost a odpovědnost vůči ostatním. Připomíná nám, že ani naše přítomnost při společném uctívání ani naše skutky uctívání nejsou pouze záležitostí mezi námi samotnými a Bohem v zahradě. Reformovaná teologie nezdůrazňuje jen naši jednotu s Kristem, ale také naše společenství jednoho s druhým.

Reformace na úrovni místního sboru není lehký úkol, obzvláště když uvážíme, že i ten nejreformovanější z reformovaných sborů je stále reformován Božím slovem. To platí pro všechny sbory, staré i nové. Ty, které voláte ke změně, se bude toto tempo jevit jako závratná rychlost. To je přeměna, reformace. Těm, kdo vnímají potřebu změny, se to však bude připadat jako šnečí tempo (obzvláště těm navenek pohodlně situovaným v dobře zavedených reformovaných sborech). A opět, neexistuje žádný zaručený recept na úspěch. Víme, že víra přichází skrze slyšení a slyšení skrze Boží slovo, takže když kážeme, kažme Krista a to Toho ukřižovaného, aby ti, kdo nás poslouchají, měli víru v Boží moc a ne v lidi.

Reformátoři z řad členů sboru

Pokud čtete tento článek a nejste pastor ani starší, máte pravděpodobně na srdci jednu důležitou otázku: Co by mělo vést člena sboru k tomu, že osloví vedení sboru ohledně potenciálního teologického posunu sboru?

Domnívám se, že případy, kdy to, co uslyšíte (ať už z rádia, na konferenci, z internetu nebo ostatních médií) bude v rozporu s tím, s čím se obyčejně setkáváte ve sboru. Jinými slovy – když dojdete k přesvědčení, že to, co se dozvídáte z jiných zdrojů, je biblicky přesné, ale je to v rozporu s pozicí zastávanou ve vašem sboru, je možná čas, abyste si promluvili s vedením. Je třeba to udělat střízlivě a seriózně. Následují rady, jak byste měli postupovat:

1. Modlete se!

Děkujte Bohu za nové světlo, kterým osvítil vaše chápání. Modlete se za trpělivost, jak se rozpor mezi tím, co nyní chápete, a tím, co jste předtím zastávali, stává zřetelnější. Modlete se za moudrost a milost, když se připravujete vyjádřit své obavy slovy. Modlete se za pokoru, abyste nebyli zbytečně drsní, útoční nebo tvrdí. Modlete se, aby Bůh připravil vašeho pastora a starší na váš rozhovor.

2. Učte se!

Zkoumejte „nové“ učení, které ve vás teď rezonuje. Pokud to, co jste objevili, rozbouřilo to, čemu jste věřili předtím, stojí za to, se na to podívat do větší hloubky. Nechcete narušit svůj vlastní systém víry nebo zpochybnit teologický základ vašeho sboru pouhým povrchovým chápáním něčeho, co jste sice slyšeli, ale čemu plně či správně nerozumíte.

3. Vysvětlujte!

Vyslovte své obavy. Pokud vycházíte z tradice, která nemá vyznání víry, poohlédněte se po jakémkoliv souhrnu učení a zhodnoťte, zda mají vaše nová přesvědčení prvotní nebo druhotnou důležitost.

4. Buďte konkrétní!

Když mluvíte se svým pastorem nebo staršími, buďte co možná nejkonkrétnější. Ujistěte se, že vaše obavy jsou záležitostí podstaty, a ne stylu nebo osobnosti. Pokud to, co váš pastor káže, je v rozporu s tím, co nyní poznáváte, buďte ve svém rozhovoru ohledně těchto věcí konkrétní.

5. Našlapujte opatrně!

Dejte pozor na mýtus vlivu. To znamená na představu, že vaše přítomnost ve sboru, který se již, jak jste si uvědomili, neshoduje s vaším doktrinálním přesvědčením, je nezbytná pro blaho ostatních ve sboru. Takovou představu můžete mít i navzdory skutečnosti, že vedení sboru nesdílí vaše nově objevená přesvědčení. Možná se rozhodnete přivést ostatní ke světlu, a proto zůstanete a použijete veškerý svůj vliv, který máte, abyste je přesvědčili. Ale setrvávat někde, kde se zásadně nemůžete ztotožnit s kázáním a vyučováním, je bez ohledu na vaše sebelepší úmysly nezdravý a nemoudrý postoj. Bohu to nepřináší slávu a Tělo tím také není budováno.

Závěr

Máte-li podporu pastora nebo starších vašeho sboru a chcete společně vést sbor k doktrínám milosti, je to velmi důležité partnerství. Modlete se za moudrost a trpělivost pro vaše vedoucí a za to, aby Bůh připravil srdce posluchačů. Konec konců je to Bůh, kdo osvěcuje mysl, aby uviděla milost v osobě a díle Krista, ale dovoluje nám se na odkrytí tohoto poselství účastnit. Nedovolte žádnému pocitu marnosti, aby zatemnil konečnou fázi reformace, což je poučení našich bratrů a sester a sláva trojjediného Boha.

Ken Jones je pastorem v Glendale Baptist Church v Miami na Floridě a spolupracovníkem na rozhlasovém pořadu White Horse Inn. Vyučuje list Galatským a církevní dějiny v kurzech semináře a přispívá do Modern Reformation a Tabletalk.

Modern Reformation (Moderní reformace) č. 21, září - říjen 2012