Zápas o duši:

Pastoři trpí podvýživou z nedostatku Slova

Verze pro tisk

 

  • „Usiluj o to, aby ses před Bohem osvědčil jako dělník, který se nemá zač stydět, protože správně zvěstuje slovo pravdy“ (2Tm 2,15).

Před pár měsíci (tento text pochází z r. 2008 – pozn. red.) jsem poslouchal znepokojivé zprávy o dění v naší zemi. Nevím, zda je to ještě republika, demokracie, svobodná země nebo socialistický stát? Jak jsem tak seděl a poslouchal, říkal jsem si: „Bože, co mám dělat? Hned teď, Pane, doopravdy, se vším co je ve mně, skočím přímo doprostřed ohně. Jestli je potřeba postavit se do cesty útočícímu nosorožci, skočím před něj. Jen mi řekni, co mám dělat! Chceš, abych šel do Washingtonu, stoupl si před Bílý dům a kázal, dokud mě nezatknou? Už jsem unavený z věčného kázání křesťanům, ve sborech a na konferencích o tom, že se naše země se řítí do pekla! Co chceš, abych udělal? Vrhni mě mezi ně.“

Poslouchejte 1. Timoteovi 4,1-16:

  • 1Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami, 2jsou pokrytci, lháři a mají vypálen cejch na vlastním svědomí. 3Zakazují lidem ženit se a jíst pokrmy, které Bůh stvořil, aby je s děkováním požívali ti, kdo věří a kdo poznali pravdu. 4Neboť všechno, co Bůh stvořil, je dobré a nemá se zavrhovat nic, co se přijímá s díkůvzdáním. 5Vždyť je to posvěceno Božím slovem a modlitbou. 6Toto bratřím zdůrazňuj a budeš dobrým služebníkem Krista Ježíše, vychovaným slovy víry a pravého učení, které sis osvojil. 7Bezbožné a dětinské báje odmítej. Cvič se ve zbožnosti. 8Cvičení těla je užitečné pro málo věcí, avšak zbožnost je užitečná pro všechno a má zaslíbení pro život nynější i budoucí. 9Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu. 10Proto se namáháme a zápasíme, že máme naději v živém Bohu, který je Spasitel všech lidí, zvláště věřících. 11To přikazuj a tomu uč. 12Nikdo ať tebou nepohrdá proto, že jsi mladý; ale těm, kdo věří, buď vzorem v řeči, v chování, v lásce, ve víře, v čistotě. 13Než přijdu, ujmi se předčítání, kázání, vyučování. 14Nezanedbávej svůj dar, který ti byl dán podle prorockého pokynu, když na tebe starší vložili ruce. 15Na to mysli, v tom žij, aby tvůj pokrok byl všem patrný. 16Dávej pozor na své jednání i na své učení. Buď v tom vytrvalý. Tak posloužíš ke spasení nejen sobě, ale i svým posluchačům.

První verš říká: „Duch výslovně praví, že v posledních dobách někteří odpadnou od víry a přidrží se těch, kteří svádějí démonskými naukami.“ Pavel jde dál a říká mladému Timoteovi, že v podstatě samo peklo se vláme do společnosti, všechno se doslova zblázní a lidé se budou chovat jako šelmy! Před pár měsíci jsem slyšel kázat Conrada Mbeweho. Řekl toto: „My už se v Africe nebojíme divokých šelem. Už neutíkáme před šelmami. Bojíme se lidí a od nich utíkáme.“ Samozřejmě mluvil o následcích naprosté mravní zkaženosti lidstva. Pavel nám tu říká: „Svět se rozklíží, Timoteji.“

A co říká dále? „Toto bratřím zdůrazňuj a budeš dobrým služebníkem Krista Ježíše, vychovaným slovy víry a pravého učení, které sis osvojil“ (v. 6). A v tu chvíli se mi začal tento text vybavovat v mysli. Ano, svět se zbláznil! Nastanou zlé časy. Bůh nám říká: „Já to všechno dopouštím, ale vy poslouchejte mě. Uprostřed všech těch pekelných útoků, uprostřed všeho odpadlictví, uprostřed pronásledování byste měli být „syceni slovem víry“.

Místo toho běháme z místa na místo a chceme něco dělat. Chceme něco spravit. Ale Bůh hledá muže pevných charakterů. Na prvním místě buď, synu, neustále „vychováván slovy víry a pravého učení, které sis osvojil“. Spojení „které sis osvojil“ je velmi důležité. Znamená „to, které následuješ“. Myslím, že nám Pavel ukazuje, že nestačí pouze intelektuálně studovat Písmo, tak totiž nedosáhneme cíle, který Bůh svému lidu stanovil. Musíme Ho poslouchat. Musíme Ho začít následovat. Nemůžeme dobře znát učení, dokud podle něj nezačneme žít, jinak to nejde!

Pavel pokračuje: „Bezbožné a dětinské báje odmítej“ (v. 7). Něco vám řeknu, přátelé. Podívejte se na všechen ten povyk kolem Emergent Church, hnutí „Cílevědomá církev“, které má vlít nový život do dnešních církví. Na všechno, co se dělá pro „růst církve“, na všechny ty kulturní ohledy, na snahu, jak spojit Boží milost a svobodnou vůli s lidskou iniciativou do jednoho celku. Výsledkem je, že biblický smysl letí z okna – je to jen hra na církev bez Boží moci v životech hříšníků. Křesťanská církev ještě nikdy nebyla početně tak silná, nikdy neměla tolik členů jako má dnes, a přitom nikdy neměla tak ubohé výsledky pokud se týká spasení ztracených a marnotratných synů. (A za tím si budu stát.) Je to stejně nepodstatné, jako když se chtěl David obléknout do Saulovy zbroje. Proto říkám, „Hoďte světské metody za hlavu!“ Čím více jim budete důvěřovat, tím méně uvidíte Boží moci.

Pak Pavel říká: „Cvič se ve zbožnosti“ (v. 7). Na druhé straně tedy říká, abychom trénovali, a tak dosáhli zbožnosti. Měli bychom se káznit, abychom byli zbožní.

Mladí muži, cvičte se v modlitbě. Cvičte se v systematickém čtení Písma od Genesis po Zjevení stále dokola. Cvičte se ve schopnosti mluvit. Cvičte se v tom, s kým se přátelíte. Cvičte se, ať uléháte nebo vstáváte. Toto je válka. Cvičte se!

Mladí muži, řeknu vám toto. Narodili jsme se ve stejné době, až na pár výjimek, a pokud je vám tedy méně než 30 nebo 40 – pak vám zřejmě chybí disciplína, protože jste nikdy nemuseli doopravdy pracovat. Nikdy jste nemuseli pracovat, abyste měli jídlo a vaši otcové vás zřejmě nikdy nenutili pracovat, aby vás bolely všechny kosti v těle. Muži, kteří hodně dokázali, a Bůh je používal, byli muži, kteří ve své službě těžce pracovali. Služba, která přináší užitek, je těžká a bude vás stát všechno! A dříve, než zestárnete, budete mít podlomené zdraví – ale ve věcech Božích budete silní!

„Bezbožné a dětinské báje odmítej. Cvič se ve zbožnosti. Cvičení těla je užitečné pro málo věcí, avšak zbožnost je užitečná pro všechno a má zaslíbení pro život nynější i budoucí“ (v. 7-8). Mí drazí přátelé, k čemu je váš „nejlepší nynější život“? Jde přece o věčnost. Jednoho dne budete stát v sálech ze žuly před Pánem slávy, a králové i největší mužové světa budou rozdělováni, oddělováni a vybíráni – někteří uvrženi do věčného pekla a jiní pozváni do věčné slávy, ve které budou žít. Všichni ti olympijští vítězové, jakkoli byli velkolepí, byli takoví jen na chvíli. Začínají trénovat ve čtyřech nebo pěti letech. Nikdy nedělají nic jiného, jen trénují, pak je jim dvaadvacet, běží devítivteřinový běh za medailí, tu si pověsí na zeď a tím to končí! Jejich chvíle slávy a to, pro co žili, je pryč. Nestojí vám snad za to pracovat stejně tvrdě, když je vaše odměna věčná?

Někteří velcí Boží muži byli velice omezeni ve své tělesnosti. Jejich fyzické schopnosti byly natolik omezené, že se mohli soustředit jen na jedinou věc a tou byla jejich služba. „Cvičení těla je užitečné pro málo věcí. … Věrohodné je to slovo a zaslouží si plného souhlasu. Proto se namáháme a zápasíme, že máme naději v živém Bohu“ (v. 8-10). Nejedná se o mučednictví, ve kterém obětujeme bezúčelně svůj život, jen abychom byli zničeni bez naděje. Ne. My sloužíme Bohu a Bůh nás odmění. My upínáme svou naději k Němu a On nám dává sílu!

Vždyť tento život je jak pára. Je mi 47 a včera mi bylo 21. Kam se ten čas poděl? Zmizel jako pára! Kažte, dokud máte sílu. Chválím Boha za to, že ve své prozřetelnosti mě ještě v době, kdy jsem byl mladý muž, nechal sloužit v Andách a v džungli v Peru. Tam jsem mohl dělat věci, na které bych už dnes neměl sílu.

Dokud jste mladí, dokud máte sílu, pracujte s plným nasazením. Zapomeňte na hloupé videohry, nechte televizi televizí. Vy jste povoláni k mnohem důležitějším věcem. Jste dětmi Krále a nic na celém světě vás nemůže uspokojit. Nic! „To přikazuj a tomu uč“ (v. 11).

Je toho tolik, ale podívejte se na verš 15. „Na to mysli, v tom žij, aby tvůj pokrok byl všem patrný.“ Představte si dítě, které rozlije sklenici vody na dřevěném stole. A podle Božích zákonů, které fungují v přírodě, se ta voda slije na jedno místo a vám může připadat jako malý bazén. Vidíte to a řeknete si: „Na stole je rozlitá voda.“ Každý to vidí. Ale pak přijdu, vezmu ručník, položím ho na rozlitou vodu, zvednu ho a vy se budete divit. Ta voda zmizela, už tu není. Kde je? Ručník ji vpil do sebe. Muži, i vy máte přemýšlet a vpít se do záležitostí zbožnosti a charakteru. Pastoři, na vás naléhám. Poslouchejte mě. Je to velice důležité. Vy nejste žádní chlapci, kteří mají dělat sborové pochůzky! Nemáte trávit dny tím, že budete utírat nosy tělesným lidem, kteří chodí do církve. Pusťte se do studia. Jsme služebníci Nejvyššího. Měli bychom být jiní. V našich očích by se měl zračit pohled na vzdálenou hvězdu. To největší, co můžeme pro lidi udělat, je být muži Boží, pohlceni Božími záležitostmi, takže když otevřeme ústa, bude z nich vycházet Boží slovo.

Chodím do církve, kde je hlavním pastorem, který káže, Jeff Noblit. Vždy se plně věnoval studiu, a když jsem tam přišel, mluvil jsem s ním a s ostatními vedoucími. A kdykoli se mě někdo na něco ptal, říkal jsem: „Prosím vás zejména o jedno. Sejměte z bratra Noblita tolik břemene, kolik můžete, aby mohl věnovat cele svůj čas studiu a být s Bohem, protože já v tomto sboru mám děti. Největší dar, jaký mohu dostat, je člověk, který studuje a ukáže se způsobilým, vystoupí na kazatelnu v moci Ducha svatého a prohlásí: „Tak praví Pán“. Napravuje, napomíná, připomíná zaslíbení i varuje. Prosím udělejte to pro mě.“

To by měl pro svůj lid dělat každý pastor, protože Bůh říká: „Dávej pozor na své jednání i na své učení. Buď v tom vytrvalý. Tak posloužíš ke spasení nejen sobě, ale i svým posluchačům.“ Tento verš už v dnešní evangelikální komunitě téměř nic neznamená. Kolik pastorů a kazatelů myslíte, že bere tento verš vážně? Kolik si jich říká: „Musím se důsledně věnovat sám sobě, abych zajistil spasení pro sebe i ty, kteří mě poslouchají?“

Mám jednu otázku. Kdy jste naposledy zkoumali svůj život v kontextu své víry, abyste si mohli být jisti, že znáte Pána? Vidíte, drazí přátelé, já sám jsem si jist, když se vracím ke svému vlastnímu obrácení, když o něm mluvím s ostatními, když se podívám zpátky na tu pětadvacetiletou pouť s Kristem, jsem si doopravdy jist, že jsem došel k poznání Pána. Ale přesto všechno, kdybych teď sešel z cesty víry a pokračoval cestou falešného učení, do světa, byl by to jasný důkaz, že jsem Ho nikdy neznal. Že to všechno byl jen skutek těla.

Vím, že to, co říkám, vám zní jako z jiného světa. V myslích si říkáte: „Ach, nic takového jsem nikdy neslyšel.“ Ale je to jen ta stará biblická pravda, kterou potřebujete slyšet. Přečtěte si Bunyanovu Poutníkovu cestu.

  • „Dávej pozor na své jednání i na své učení. Buď v tom vytrvalý. Tak posloužíš ke spasení nejen sobě, ale i svým posluchačům.“

Přeložila Dana Vondrušková

Více na toto téma najdete na:

http://www.reformace.cz/zod/promena-krestanstvi-v-popularni-nabozenstvi-cislo-101