Zápas o duši:

Učení o pekle

Verze pro tisk

 

Nějakou dobu jsem se věnoval zkoumání věčnosti a psaní na téma, jak by naše víra v existenci nebe měla formovat rozhodnutí, která činíme v každodenním životě. Avšak nemohu psát o věčnosti a mluvit při tom jen o nebi, protože Bible vyučuje dvě významné věci, které jsou absolutně jasné a nevyhnutelné. Zaprvé Bible vyučuje, že lidstvo směřuje k neodvratnému okamžiku soudu. Zadruhé Bible vyučuje, že život plný duchovního cizoložství bez pokání vede k nekonečné trýzni. Naneštěstí se tato dvě biblická učení, která tvoří doktrínu o pekle, stala v církvi nepohodlným učením, které vede často k teologickým debatám. Je zmírňováno a zachází se s ním jako se strýčkem, kterého by celá rodina před okolím nejraději zapřela.

Myslím, že vím, jak k tomu došlo: Nebereme Boží svatost ani hříšnost hříchu vážně. Kdybychom se zamýšleli nad úchvatnou Boží přirozeností – Jeho absolutní dokonalostí a kdybychom meditovali o temné, strašlivé, odporné ošklivosti našeho hříchu, jsem hluboce přesvědčen, že bychom na to, co Bible říká o pekle a soudu, reagovali jinak.

Co říká Bible?

V Matouši 25,31-46 Ježíš mluví o pekle a konečném soudu. Nebudu zde citovat celý text z důvodu prostoru, ale dovolte mi připomenout několik klíčových veršů: „… posadí se [Syn člověka] na trůnu své slávy. … I oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. … Potom řekne těm na levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům! … A půjdou do věčných muk, ale spravedliví do věčného života.“

V tomto textu se objevují tři morální principy, které je třeba pochopit.

1. Morální elastičnost

Podle Krista neexistuje nic takového jako morální elastičnost. Jinými slovy, když přijde na vaše touhy, skutky a slova, neexistuje žádné prostřední území. Stejně jako jsou kozlové nalevo a ovce napravo a nic mezi nimi, tak existují špatná a hříšná rozhodnutí, kterými odmítáme poslušnost Bohu. A existují správná a svatá rozhodnutí, která Boha oslavují, a nic mezi tím. Žijete ve světě správného a špatného. Každé rozhodnutí, které činíte, je morální a spadá do jedné z těchto ohrad. Není žádná prostřední ohrada.

2. Morální specifičnost

Pokud žijete ve světě správného a špatného, pak zde musí existovat definice toho, co je správné a co je špatné. Bible nikde nedává prostor k existenci morálního relativismu, kde si každý může svévolně určit, co je správné a co špatné. Tento text nás naopak učí, že jen Jediný definuje, jaký je rozdíl mezi správným a špatným – Syn člověka – a my jsme dostali tuto definici v Božím slově.

3. Morální vertikálnost

A nakonec – každá morální volba v tomto životě má vertikální důsledky. Nikdy neděláte rozhodnutí, které ovlivní jen další osobu. Vše, po čem toužíte, co říkáte a děláte, je urážkou, nebo chválou Pána. Když křičíte na svého manžela/manželku nebo podvádíte spolupracovníky, nehřešíte jen horizontálně proti jinému člověku, hřešíte vertikálně proti Bohu.

Nejlepší shrnutí tohoto principu se nalézá v Žalmu 51,6, kde David říká: „Proti tobě samému jsem zhřešil, spáchal jsem, co je zlé ve tvých očích.“ David udělal Urijášovi a Bat-šebě hrozné věci, ale než se vyznal ze svého horizontálního hříchu, věděl, že se musí vyznat ze svého vertikálního hříchu – duchovního cizoložství proti Bohu.

Pět aplikací učení o pekle

Možná čtete tento článek a myslíte si: „Paule, já už přece v peklo a soud věřím.“ Chvalte Boha za to, že si to váš mozek teologicky uvědomuje, ale co vaše srdce? Zaměřím se na pět věcí, které by se měly objevovat ve vašem srdci, když se denně zamýšlíte nad učením o pekle:

1. Učení o pekle by mělo vést k zármutku. Mělo by vám lámat srdce, že ti, kdo žijí s vámi nebo kolem vás, směřují k věčnému trestu v oddělení od Boha. Nemůžete oslavovat skutečnost nebe, aniž byste truchlili nad realitou pekla. Truchlí vaše srdce nad těmi, kdo hynou?

2. Učení o pekle by mělo vyvolat zápal pro Boží věc. Pokud ve vás doktrína pekla působí smutek, musí působit také zápal ke sdílení evangelia o zachraňující milosti pro ty, kdo hynou. Den za dnem potkáváte lidi, kteří kráčejí do záhuby, a vy jste byli svrchovaně Bohem postaveni na takové místo, abyste se s nimi setkávali. Máte srdce zapálené pro sdílení evangelia?

3. Učení o spasení by mělo vést k vděčnosti. Nikdy byste se neměli radovat ze smrti svévolníků (Ez 18,23) ani těch nejhorších hříšníků, ale měli byste být vděční, že konečná spravedlnost přichází. Láme vaše srdce nespravedlnost, ke které ve vašem světě dochází každý den? Volá vaše srdce: „Pane, jak dlouho ještě, než pomine všechna bolest světa?“

4. Učení o pekle by mělo vést k oslavování Boha. Měli byste denně oslavovat skutečnost, že nekráčíte do pekla, avšak tato oslava by neměla být samospravedlivá nebo pyšná. Z pekla by vás žádné vaše skutky nedostaly. Jen Boží milostí jste si uvědomili svůj hřích, toužíte žít spravedlivý život a máte schopnost činit morální rozhodnutí, která oslavují Boha.

5. Učení o pekle by mělo vést ke stanovení priorit. Jak jsem již v předchozích článcích řekl, věčnost nám připomíná, co je v tomto světě opravdu důležité. Když se zamýšlíte nad skutečností nebe a pekla, přehodnotíte svůj žebříček hodnot. Věřící, který denně medituje o doktríně o pekle, bude investovat daleko více do Božího království než do království svého já.

Závěrečná myšlenka

Budu upřímný. Nebudím se každé ráno s myšlenkou na peklo. Moje srdce se často zabývá tím, co posnídám a jaké je venku počasí! Moje sobecké srdce není přirozeně zachváceno smutkem a zápalem pro ztracené. Ale to je právě na Boží milosti krásné. Stejná milost, která zachránila mě i vás z věčného zatracení, nás zdraví každé ráno. Připomíná nám, že peklo existuje, působí v nás touhu žít život zaměřený na věčnost a dává nám touhu a schopnost podle toho jednat. Vyznejte opět svou potřebu této milosti a sledujte, co Bůh udělá!

Přeložila Julie Petrecká

Tento článek je ze stránek Paul Tripp Ministries. Další články naleznete na stránkách www.paultripp.com. Použito se svolením.