Existuje trojí pokoj: dočasný, duchovní a věčný. První je vnější pokoj, a souvisí s po­­žeh­náním. Druhý je vnitřní pokoj, a souvisí s milostí. A na­ko­nec je tu věč­ný pokoj, který souvisí se slávou. Je to jako v majestátním paláci, kde je vstup­ní hala, kterou se vchází do nádhernějších místností. Vnější, do­čas­ný pokoj je takovou halou, vstupem nebo úvodem do vnitř­ních ložnic lahod­ného pokoje svědomí a do věč­né­ho odpočinutí, v němž bude náš nebes­ký pokoj naplněný štěstím. Už sa­mot­ný vněj­ší pokoj nám poskytuje mnohé spočinutí, ale nad to nám pomáhá získat vnitřní i věčný pokoj a uchovat se v něm.

(Ephraim Udall, 1642)