Petr, apoštol Ježíše Krista, vyvoleným, kteří přebývají jako cizinci v diaspoře v Pontu, Galacii, Kappadokii, Asii a Bithynii a byli předem vyhlédnuti od Boha Otce a posvěceni Duchem, aby se poslušně odevzdali Ježíši Kristu a byli očištěni pokropením jeho krví: Milost vám a pokoj v hojnosti. (1P 1,1–2)

Na začátek bych rád uvedl citaci: „Nejdůležitější věda, nejušlechtilejší úvahy a nejmocnější filozofie, jaká kdy může upoutat pozornost Božího dítěte, je samotné jméno, přirozenost, osoba, dílo, činy a existence velikého Boha, kterého nazývá svým Otcem. Nejlepším předmětem studia pro pozvednutí duše je nauka o Kristu, Kristu ukřižovaném, a poznání Boha v přeslavné Trojici. Nic tak nerozšiřuje intelekt, nic tak nepodpoří růst celé lidské duše jako oddané, upřímné a vytrvalé zkoumání velkého tématu božství. A třebaže je to téma pokořující a vzdělávající, je zároveň i nanejvýš uklidňující. Uvažování o Kristu je vskutku balzám na každé zranění. Přemítání o Otci dokáže utišit každý zármutek a přítomnost Ducha svatého je lékem na každou bolest. Chceš utišit svůj zármutek, zahodit své starosti, tak jdi a ponoř se do nejhlubšího moře samotného Boha. Ztrať se v jeho nesmírnosti a pak se z něj vynoříš jako po odpočinku na pohovce, občerstvený a povzbuzený.“

To jsou silná slova a možná jste je již četli v úvodu knihy Poznání Boha od J. I. Packera. Ta slova patří Charlesi Spurgeonovi. Kázal je svému sboru, když mu bylo dvacet let. Poslechněte si ještě jednou, co kázal tento mladý moudrý kazatel: „Nejlepším předmětem studia pro pozvednutí duše je nauka o Kristu… a poznání Boha v přeslavné Trojici.“ Souhlasíš se Spurgeonem? Řekl bys to stejně? Souhlasíš s ním, že nejlepším předmětem studia pro pozvednutí duše je poznání Boha v přeslavné Trojici? Kdo mezi námi takto přemýšlí? Kdo mezi námi takto mluví? Kdo by řekl, že poznání Boha v přeslavné Trojici je pokořující, uklidňující, potěšující a uspokojující? Možná v tobě učení o Trojici vyvolává spíše zmatenost než radost. Nebo snad vnímáš Trojici trochu jako slepé střevo v lidském těle – každý ho má, ale jeho úloha v těle je pofidérní. U některých z vás vzbuzuje učení o Trojici možná i nelibost. Michael Reeves píše o různých nepovedených ilustracích, které lidi používají ve snaze vysvětlit Trojici. Někdy se říká, že Trojice je trochu jako vejce, které se skládá ze skořápky, žloutku a bílku, a přesto je to celé jedno vejce. Nebo další ilustrace: Trojice je spíše jako trojlístek. Je to jedna rostlinka, ale trčí z ní tři části, právě jako Otec, Syn a Duch svatý. Nebo že Trojice je jako voda existující ve třech skupenstvích – v kapalném, pevném a plynném. Reeves dále píše: „Ať přirovnáváme Trojici ke křoví, pruhované slanině nebo trojhlavému obru, zní to podivně jako nějaký zbytečný a nevzhledný výrůstek na našem chápání Boha, takový, který můžeme klidně odříznout, aniž by to mělo jiné následky, než že si s úlevou oddechneme.“

Možná pro tebe Trojice znamená učení, o kterém mluvíš pouze tehdy, když je bráníš při debatách s jehovisty. Nebo je to možná učení, kterého se bojíš. Mnohokrát jsi slyšel, že patří mezi základní doktríny, a tak máš obavy, aby se neukázalo, že mu ještě pořádně nerozumíš. Athanasiovo vyznání víry z 5. a 6. století straší zase mě. Píše: „Kdokoliv chce být spasen, tomu je především třeba, aby se držel ortodoxní víry, neboť, kdo ji celou a neporušenou nezachová, nepochybně navěky zahyne. Ortodoxní víra pak je, abychom uctívali jednoho Boha v Trojici a Trojici v jednotě.“

Vypadá to, že pokud nerozumíš dobře Trojici, budeš upálen na hranici. Jestliže je Trojice tak důležitá, proč je zároveň tak složitá? Proč není středem našeho myšlení, našich rozhovorů a našeho uctívání? Dnes ráno se pokusíme lépe pochopit a poznat našeho trojjediného Boha. Nechci, abyste tuto doktrínu uměli jen dobře vysvětlit a bránit. Chci, abyste chápali, jak a proč je důležitá pro náš křesťanský život. Chci, aby vás Trojice opravdu posvětila, povzbudila a utěšila.

Dnes ráno budeme studovat texty o Trojici, abychom lépe poznali, jak nám toto učení představuje Bible. Dokážeme, že Spurgeon měl pravdu, když řekl, že nejlepším předmětem studia pro pozvednutí duše je poznání Boha v přeslavné Trojici.

Pane Bože, i dnes jsme tě při zpěvu chválili jako Boha Otce, Boha Syna a Boha Ducha svatého. Jako církev jsme někdy zmatení, což je slyšet v našich modlitbách – někdy poděkujeme Otci, že sestoupil na zem mezi nás, že zemřel na kříži. Prosíme tě, abys nám dal dnes jasno ohledně toho, kdo jsi. Není to, Pane, malá věc, naše spasení je o poznávání tebe. Prosíme tě za světlo, moudrost a schopnost, abychom dobře pochopili, co říká a učí tvoje Slovo. Modlíme se ve jménu tvého Syna, amen.

Dnes budeme studovat biblické pravdy o Trojici. Naše studium zahájíme klasickým způsobem. Budeme k němu přistupovat velmi systematicky, což je potřeba, neboť jde o základ, na kterém budeme budovat zbytek – celé naše porozumění Trojici. Chceme Trojici vysvětlovat postupným odhalováním, jak se toto učení objevuje v Bibli.

První základní pravda o Trojici je, že Bůh je jeden. Jeden Bůh. Trojice neznamená, že existují tři bohové. Bůh je jeden početně a jeden ve své podstatě. Celý Starý zákon potvrzuje, že je jen jeden Bůh. Mojžíš v Deuteronomiu 4,35 prohlásil:

Tobě bylo odhaleno poznání, že Hospodin je Bůh; kromě něho není žádný jiný.

V době, kdy Mojžíš hlásal tuto pravdu, byl svět plný různých náboženství, která učila, že je mnoho bohů. Každý národ měl své bohy a byli to bohové hor, plání, vod atd., ale Mojžíš vyhlašuje:

Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. (Dt 6,4)

Říká: „Slyš, není více bohů. Není to tak, že by Hospodin byl jen Bohem Izraele, Dágon bohem Pelištejců a Marduk bohem Babyloňanů – a Češi, ti dokonce žádného boha nemají…“ Ne, Hospodin, on je Jahve, on jediný. David napsal:

Kdo je Bůh krom Hospodina [náš Bůh má jméno!], kdo je skála, ne-li Bůh náš! (Ž 18,32)

A to je důvod, proč musíme chápat, jakou velikou milost máme, že známe jediného Boha:

Vy jste mými svědky, je Hospodinův výrok, jste mým otrokem, kterého jsem vyvolil, abyste mne poznali a uvěřili mi a porozuměli, že to jsem já. Přede mnou nebyl vytvořen žádný Bůh ani po mně žádný nebude. (Iz 43,10 ČSP)

Bratři a sestry, největší problém světa je, že nezná Boha, lidé ve světě s ním nemají vztah. On říká: „… jste mým otrokem, kterého jsem vyvolil.“ To je důvod, proč máme poznávat Boha.

Já jsem Hospodin a jiného už není, mimo mne žádného Boha není. Přepásal jsem tě, ač jsi mě neznal, aby poznali od slunce východu až na západ, že kromě mne nic není. Já jsem Hospodin a jiného už není. (Izajáš 45,5–6)

Je jenom jeden Bůh. Nový zákon potvrzuje tutéž pravdu. Ježíš ji prohlašuje v Markovi 12,29:

První je toto: „Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán.“

To znamená, že Ježíš byl monoteista. Věřil, že je jeden Bůh, a tohoto jediného Boha poznal. Apoštol Pavel také potvrzuje monoteismus v 1. Korintským 8,4:

Pokud tedy jde o to, zda se smí jíst maso obětované modlám, víme, že modly ani bohové tohoto světa nic nejsou a že jest jen jeden Bůh.

Znovu to opakuje v Efezským 4,6:

… [je] jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny působí a je ve všech.

A ještě můžeme přidat jeden verš z 1. Timoteovi 1,17:

Králi věků, nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému Bohu buď čest a sláva na věky věků. Amen.

Jsme tedy monoteisté. To neznamená jen, že uctíváme jednoho boha, ale uctíváme toho jediného Boha. Nejsme nevěřící Židé, kteří ukřižovali Krista, protože se prohlašoval Bohem, a tím se rouhal. A nejsme muslimové, kteří věří, že bůh existuje v samotě od věků na věky a nikoho nemiluje. Jsme křesťané – věříme, že Bůh existuje od věků a věčně miluje svého Syna. I nás si zamiloval už dávno.

A to nás vede k další pravdě. Ano, Bůh je jeden, ale je trojjediný. I když je jeden, existuje ve třech osobách a každá z nich je plně Bůh. Následující citace je trochu složitá, ale podstatná: „Doktrína o Trojici netvrdí, že jde o tři osoby sjednocené do jedné osoby nebo že jsou to tři bytosti v jedné bytosti, nebo snad tři bozi v jednom bohu. Ani neříká, že se Bůh projevuje třemi různými způsoby, ale spíše, že Trojice jsou tři věčná rozlišení v Boží podstatě.“ To je důležité pro naše chápání. Chrání nás to před představou, že každá osoba v Trojici má jednu třetinu Boží podstaty nebo že je Boží podstata trojnásobná.

Poslechněte si ještě další část Athanasiova vyznání víry: „… abychom uctívali jednoho Boha v Trojici a Trojici v jednotě, abychom nezaměňovali osoby ani neoddělovali podstatu. Jiná jest totiž osoba Otce, jiná Syna, jiná Ducha svatého, ale Otce i Syna i Ducha svatého jedno jest božství, rovná sláva, společná velebnost.“ Otec není Syn, Syn není Otec ani Duch svatý, Duch svatý není Otec. A každá osoba je Bůh. Dnes položíme základ z Písma, kde se jasně učí, že Bůh je trojjediný.

Existují tři kategorie textů, které se týkají Trojice.

Do první kategorie patří texty, které existenci Trojice naznačují. Uvedu jen několik z nich:

I řekl Bůh: „Učiňme člověka, aby byl naším obrazem podle naší podoby.“ (Gn 1,26)

Slovo „učiňme“ je v množném čísle. Neukazuje na tři osoby, ale naznačuje větší množství. Podobně mluví další místa v Genesis 3,22:

I řekl Hospodin Bůh: „Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé.“ (Gn 3,22)

Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli. (Gn 11,7)

Podívejme se také do Izajáše 6,8:

Vtom jsem uslyšel hlas Panovníka: „Koho pošlu a kdo nám půjde?“  I řekl jsem: „Hle, zde jsem, pošli mne!“

Někteří říkají, že se zde používá majestátní plurál – panovník o sobě hovoří v množném čísle „my“, to však není v souladu s učením dalších textů v Písmu.

Do další kategorie spadají texty, které ukazují na tři osoby:

Když byl Ježíš pokřtěn, hned vystoupil z vody, a hle, otevřela se nebesa a spatřil Ducha Božího, jak sestupuje jako holubice a přichází na něho. A z nebe promluvil hlas: „Toto je můj milovaný Syn, jehož jsem si vyvolil.“ (Mt 3,16–17)

Zde vidíme, slyšíme tři osoby Trojice. Existuje učení nazývané modalismus, že Bůh není Trojice, ale zjevuje se různými způsoby (způsob = modus), někdy jako Otec, někdy jako Syn a jindy jako Duch svatý. Zde však vidíme tři osoby najednou. Slyšíme Otcův hlas, vidíme Syna a Ducha, jak sestupuje z nebe v podobě holubice. Bůh je trojjediný, což je jeden z důvodů, proč křtíme ve jméno trojjediného Boha:

Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého. (Mt 28,19)

Ježíš neřekl ve jména, ale ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého. V 1. Petrově 1,1–2 též vidíme spolupráci Trojice. Jde o velmi povzbuzující text:

Petr, apoštol Ježíše Krista, vyvoleným, kteří přebývají jako cizinci v diaspoře v Pontu, Galacii, Kappadokii, Asii a Bithynii a byli předem vyhlédnuti od Boha Otce a posvěceni Duchem, aby se poslušně odevzdali Ježíši Kristu a byli očištěni pokropením jeho krví: Milost vám a pokoj v hojnosti.

Musíme si uvědomit, že Petr zapsal tyto věty velmi pečlivě: „… byli předem vyhlédnuti od Boha Otce a posvěceni Duchem, aby se poslušně odevzdali Ježíši Kristu…“ Věděl, že pronásledovaní svatí potřebují poznání, že byli spaseni trojjediným Bohem. Znalost Trojice nás povzbuzuje, dává nám milost a pokoj.

Do poslední kategorie zařadíme texty, které obhajují božství každé ze tří osob Trojice. Ukazují na rozdíly ve vztazích v Trojici. Krátce budeme probírat pravdu, že Otec je Bůh. Už jsme četli, že „byli předem vyhlédnuti od Boha Otce a posvěceni Duchem“.

Podívejme se na texty, ze kterých se dozvídáme, že Hospodin je Otec. Bůh je Otec:

… my přece víme, že je jediný Bůh Otec, od něhož je všecko, a my jsme tu pro něho… (1K 8,6)

 Přednesu Hospodinovo rozhodnutí. On mi řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil.“ (Ž 2,7)

Ale zároveň Písmo učí, že i Syn Boží je Bůh. Zde strávíme nejvíc času, protože když vidíme, že Ježíš Kristus je Bůh, pomáhá nám to nejlépe chápat Trojici. Učení o Trojici je nejlépe vidět na božství Pána Ježíše Krista. Musíme dobře vědět, že Ježíšovo božství není podporováno několika nepřesvědčivými verši. Božství Ježíše Krista nacházíme v Písmu naprosto všude, dokonce i ve Starém zákoně. Boží slovo dávno prorokovalo, že přijde Boží Mesiáš, a nejen že přijde, ale také kdo jím bude.

 Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel (to je S námi Bůh). (Iz 7,14)

To je velká narážka, že Mesiáš bude víc než pomazaný člověk, protože jméno Immanuel znamená Bůh s námi. Jak může Izajáš prorokovat, že Bůh bude s námi? Možná někdo řekne: „Co Jozue? To zase znamená, že Bůh zachrání, a přitom Jozue nebyl Bůh.“ Dobře, ale podívejme se do Izajáše 9,5:

Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: „Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje.“

Jak mohl Izajáš nazývat Mesiáše Bohem a nerouhat se? Odpověď zní: protože Mesiáš bude Bůh.

Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy Davidovi vzbudím výhonek spravedlivý. Kralovat bude jako král a bude prozíravý a bude v zemi uplatňovat právo a spravedlnost. V jeho dnech dojde Judsko spásy a Izrael bude přebývat v bezpečí. A nazvou ho tímto jménem: „Hospodin – naše spravedlnost.“ (Jr 23,5–6)

Boží slovo už dávno ve Starém zákoně prorokovalo, že ten, kdo přijde, aby zachránil Boží lid, bude daleko víc než jen silný člověk nebo další soudce. Tvrdilo, že Mesiáš bude Bůh, což potvrzuje i Nový zákon. Božství Ježíše není podporováno jen nepřesvědčivými verši. Okamžitě od začátku, skoro první učení Nového zákona potvrzuje, že Kristus je Bůh v lidském těle:

 Porodí syna a dáš mu jméno Ježíš; neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů. (Mt 1,21)

Oni jsou jeho lidem, patří mu a on je vysvobodí z jejich hříchů. Izajáš 43,11 píše: „Já, já jsem Hospodin, kromě mne žádný spasitel není.“ Ale anděl říká Josefovi, že musí pojmenovat svého syna Ježíš, protože to znamená Hospodin zachraňuje. Proč ho tak musí pojmenovat? Protože mu anděl řekl: „… neboť on vysvobodí svůj lid z jeho hříchů.“ A možná si říkáte: „Já to pořád nechápu.“ Matouš nám to ještě více osvětlí ve verších 1,22–23:

To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: „Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel,“ to jest přeloženo „Bůh s námi“.

Kdo je Ježíš? Bůh s námi. Tím naplnil Izajášova proroctví, že přijde Bůh. Podívejte se na Marka 1,1–3:

Počátek evangelia Ježíše Krista, Syna Božího. Je psáno u proroka Izajáše: „Hle, já posílám posla před tvou tváří, aby ti připravil cestu. Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky!“

Třetí verš je citací Izajáše 40,3:

Hlas volajícího: „Připravte na poušti cestu Hospodinu! Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha!“

Přátelé, pro koho měl Jan Křtitel připravit cestu? Pro Hospodina. A přišel Ježíš. Jan říká: „Já připravím cestu pro Hospodina, pro Jahve.“ A Marek píše, že Hospodin přišel v Ježíši Kristu. Ježíš je Hospodin, Ježíš je Jahve. Podívejme se na Janovo evangelium. Na úplném počátku Jan vysvětluje, o kom vlastně bude psát:

Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. (J 1,1)

Proč to Jan říká hned v prvním verši? Protože zbytek listu pojednává o tom, kým je Ježíš Kristus. Není pouhý člověk a důkazy božství Ježíše Krista nacházíme všude. Je neuvěřitelné, že se náboženské sekty snaží vynechat verše, které jsou určené právě k tomu, aby dokázaly, že Ježíš je Bůh. Nelze to však už říct jasněji: „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo“… část boha? Nějaký bůh? Ne, „… to slovo bylo Bůh.“

„Dokud máte světlo, věřte ve světlo, abyste se stali syny světla.“ Tak promluvil Ježíš; potom odešel a skryl se před nimi. Ač před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho. A tak se naplnilo slovo, které řekl prorok Izajáš: „Hospodine, kdo uvěřil našemu kázání? A komu byla zjevena moc Hospodinova?“ Proto nemohli věřit, neboť Izajáš také řekl: „Oslepil jim oči a zatvrdil jim srdce, takže neuvidí očima a srdcem nepochopí, neobrátí se a já je neuzdravím.“ Tak řekl Izajáš, neboť viděl jeho slávu a mluvil o něm. (J 12,36–41)

Viděli jeho zázraky, viděli všechno, co udělal, ale nevěřili v něho. V co neuvěřili? Někteří dobře víte, že uvedené citace jsou převzaté z Izajáše 6, z úžasné kapitoly o Boží svatosti, kde Izajáš spatřil Hospodinovu slávu a téměř zemřel. V Janovi 12 píše Jan o té stejné slavné osobě, již spatřil Izajáš, která přišla na zem a činila zde zázraky a nikdo v ní neuvěřil. Neuvěřili čemu? Že Ježíš Kristus je Bůh. A dokonce, bratři a sestry, co mu chtěli udělat? Ukamenovat ho. Proč? Protože, jak říkali: „Ty, člověk, ze sebe děláš Boha.“ Přesně tak! Moc dobře pochopili, co Ježíš říká. Rozuměli tomu, že se Ježíš prohlásil za Boha. A nakonec to pochopil i Tomáš. Nejprve mu bylo zatěžko uvěřit, že Pán vstal z mrtvých.

 Potom řekl Tomášovi: „Polož svůj prst sem, pohleď na mé ruce a vlož svou ruku do rány v mém boku. Nepochybuj a věř!“ (J 20,27)

Nebuď nevěřící jako ti, kdo mě ukřižovali, buď věřící. Tomáš uviděl jeho ruce a řekl: „Můj Pán a můj Bůh.“ Tomáš je pravý žid, je monoteista. Věděl, kolik existuje bohů. Ale když uviděl svého Pána, řekl to, co řekneme všichni, až uvidíme tvář svého Spasitele: „Můj Pán a můj Bůh.“

Bratři a sestry, Ježíšovo božství se nachází všude. Izajáš viděl a věděl, že Ježíš je Bůh, stejně tak to věděl Jan Křtitel i Jan, učedník Kristův, a věděli to také démoni:

 „Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi. Jsi Svatý Boží.“ (Mk 1,24)

Ježíš nebyl pouhý anděl. Apoštol Pavel to také věděl, jak čteme v listu Koloským:

On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření. (1,15)

Bratři a sestry, proč je zakázáno, aby si člověk vytvářel obrazy Boha? Proč je to špatně, když si chce Boha nějak ztvárnit, například pomocí sochy? Protože jeho věrným obrazem je Ježíš Kristus, ne kamenná socha, ale živý člověk, který přišel na zem a zachránil nás. Pavel to říká znovu v Koloským 2,9:

V něm je přece vtělena všechna plnost božství.

Nemluví zde o několika Božích vlastnostech, ale o celé plnosti božství. Přebývá-li všechna plnost božství v Kristu, musíme očekávat, že Ježíš Kristus má stejné vlastnosti jako Bůh, což také celé Písmo dosvědčuje. Už jsme si četli v Izajáši 9,5, že je Otcem věčnosti.

Ježíš je věčný.

A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných. (Mi 5,1)

Ježíš je všemohoucí.

Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi.“ (Mt 28,18)

Možná, že někdo namítne: „Ježíš zde říká, že mu ta moc byla dána, a říká to jako člověk.“ On přišel v pokoře a jako odměnu za podstoupení kříže mu Bůh dal velkou slávu, tedy Ježíši, člověku. Je však také tím, kdo už dávno stvořil všechno a všechno udržuje svou mocí.

Ježíš je všudypřítomný.

 Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich. (Mt18,20)

 Ježíš přistoupil a řekl jim: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. … A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“ (Mt 28,18.20)

Ježíš je také neměnný.

Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky. (Žd 13,8)

Vidíme, že Ježíš stvořil, uzdravil, odpouštěl hříchy a farizeové řekli: „Rouhá se. Kdo je mocen odpustit hříchy, než sám Bůh?“ Jak zněla odpověď? Ježíš Kristus je Bůh. Taková musí být naše reakce, když pochopíme, že jediný Bůh přišel na zem a vzal na sebe lidské tělo, a to z jediného důvodu – aby na sebe vzal naše hříchy a čelil hněvu Otce. Zaplatil za naše hříchy a řekl: „Dokonáno jest.“ Potom odevzdal svou duši. Zemřel. Ale ten, kdo zemřel, vstal z mrtvých. A když, bratři a sestry, vidíme jeho rány, jeho tvář, ruce, bok, řekneme to samé, co Tomáš: „Můj Pán a můj Bůh.“ Proto se klaníme před Ježíšem, proto uctíváme svého trojjediného Boha. Bůh Otec poslal Syna a Duch svatý ho zmocnil, aby nás zachránil.“

... vyvoleným příchozím rozptýleným v [dosaďte své bydliště] podle předzvědění Boha Otce v posvěcení Ducha k poslušnosti a pokropení krví Ježíše Krista. Kéž se vám rozhojní milost a pokoj. (1Pt 1,1–2 ČSP)

Kéž vám nově nabyté poznání o našem trojjediném Bohu rozhojní milost a pokoj. To přesně má dělat poznání v našich životech. Reformátor Jan Kalvín napsal, že „pokud se pokoušíme přemýšlet o Bohu, aniž bychom přemýšleli o Otci, Synu a Duchu, pak se v našich myslích vznáší jen holé a prázdné jméno na úkor pravého Boha.“ Trojjedinost Boha není jen něco, co používáme, když křtíme obrácené ve jméno Otce, Syna i Ducha svatého. Bratři a sestry, trojjedinost Boha je tím, kým Bůh je. A jestliže nevíme, že Bůh je trojjediný, pak Boha neznáme. Bůh nás zachraňuje proto, abychom ho poznali.

 A toto je život věčný: Aby poznávali tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (J 17,3 ČSP)

Poznání trojjediného Boha je naše jediná chlouba.

Toto praví Hospodin: „Ať se moudrý nechlubí svou moudrostí, ať se bohatýr nechlubí svou bohatýrskou silou, ať se boháč nechlubí svým bohatstvím. Chce-li se něčím chlubit, ať se chlubí, že je prozíravý a zná mne; neboť já Hospodin prokazuji milosrdenství a vykonávám na zemi soud a spravedlnost; to jsem si oblíbil, je výrok Hospodinův. (Jr 9,22–23)