Začnete-li u biblického Ježíše, dostanete se k trojjedinému Bohu. Trojice není výsledkem abstraktní spekulace. Hlásáte-li Ježíše, Duchem pomazaného Syna Otce, oznamujete trojjediného Boha“ (str. 40). Takto zní slova Michaela Reevese v jeho knize s názvem Potěšení v Trojici: „Hlásáte-li Ježíše, Duchem pomazaného Syna Otce, oznamujete trojjediného Boha.“ Vcelku odvážné tvrzení, že ano? Jak ho obhájíme? A jaký užitek nám přinese?

Pojem trojice není současným křesťanům neznámý. Málokdo ovšem ví, že se tento termín objevil poprvé až ve spisech raného křesťanského teologa Tertuliána žijícího na přelomu druhého a třetího století (160–220 po Kr.). Svá díla psal především v latině a vynikal vytříbenými jazykovými dovednostmi. Vytvořil několik set latinských novotvarů. Jedním z nich je i výraz trinitas neboli trojice. Kvůli tomu odmítají mnozí lidé učení o Boží trojici, ačkoli obavy, že by se do té doby o Boží trojjedinosti v církvi nemluvilo, jsou zbytečné. I přesto někteří nadále tvrdí: „Dokud není termín trojice explicitně uveden v Písmu, nejedná se o biblické učení.“ Výraz trojice podle nich není biblický, neboť není doslovně použit v Bibli. Zamysleme se na okamžik nad samotným výrazem Bible. Najdeme někde bibli v Bibli? Zní to sice krapet humorně, ale nikoli. Nepopíráme však, že se jedná o běžně používaný termín označující konkrétní, teologicky a doktrinálně významný pramen křesťanské věrouky – Písmo. Nevidíme v něm žádný problém. Řekl jsem „teologicky významný pramen“. Nalezneme někde v Biblipojem teologie? Odpověď rovněž zní, že nikoli. Přesto se většina z nás snaží vést biblický křesťanský život. Usilujeme o teologicky zdravé učení. Všichni používáme celou řadu běžně zavedených křesťanských termínů, aniž by byly doslovně citovány v Písmu. Jsou součástí našeho věroučného slovníku a náboženského vyznání. Kolikrát se nad nimi ani nepozastavíme. Pojmenovávají stěžejní biblické skutečnosti a teologické pravdy. Obory systematické teologie, církevní historie, či dokonce obyčejné sborové katecheze (základy víry) jich obsahují nepřeberné množství. Tertulián nevymyslel zcela novou, nebiblickou a teologicky pochybnou doktrínu o Boží trojjedinosti. Podařilo se mu vytvořit termín vystihující podstatu Božího jedinečného způsobu bytí. A mnozí to ocenili.

Studujeme-li Písmo, všimneme si, že na Boží podstatě je něco zvláštního. Boží způsob bytí je naprosto unikátní. Zjednodušeně řečeno, Bůh je jednou bytostí existující ve třech osobách. Pro obyčejné smrtelníky je tato skutečnost těžko pochopitelná. Popravdě na nás působí jako neřešitelný hlavolam. Nejsme schopni porozumět každému aspektu Boží trojjedinosti, nicméně Písmo o této záležitosti nemlčí, a proto bychom nad ní neměli jen tak mávnout rukou. Ano, vše je potřeba zkoumat, včetně prohlášení kazatelů a teologů. Rozlišování přece patří mezi přední křesťanské ctnosti a chrání nás před falešným učením (Sk 17,11; Zj 2,1–2), ovšem spláchnout výraz trojice i s jejím obsahem do odpadu pouze kvůli tomu, že není přímo uveden v Bibli, je přinejmenším unáhlené.

Připomeňme si náš úvodní citát: „Začnete-li u biblického Ježíše, dostanete se k trojjedinému Bohu.“ Poměrně odvážné prohlášení, že ano? Michael Reeves se nám ho ve své knize pokusí objasnit. Připravte se na myšlenkově hlubokou četbu. Rozměry titulu vás na první pohled oklamou. Ačkoli se jedná o poměrně útlou knížečku, svým obsahem připomíná hutný a velice výživný pokrm. Najdete v ní celou řadu výstižných citátů od známých autorů a nemálo informativních okének, která vás seznámí blíže s učením o Boží trojjedinosti z historického hlediska. To zavání nebezpečím teologického pojednání akademické povahy, avšak nemusíte se ničeho obávat. Nejedná se o filozoficky sofistikovanou četbu. Nenajdete zde složité teologické koncepty definující podstatu Boží existence. Autor knihy se na rozklíčování ontologické podstaty Boží trojjedinosti příliš nesoustředí. Rovněž se nesnaží vyřešit všechny paradoxy, které vznikají v souvislosti s tímto učením. Kolik svazků by muselo takové dílo obsahovat? A přineslo by nám nějaký praktický užitek? Povzbudilo by nás k víře, lásce a posvěcení?

Zdá se, že Michael Reeves uvažuje podobně, a proto usiluje především o vystižení samotného jádra Boží podstaty, a tím je láska. Svatá, čistá, věčná, dokonalá, nezávislá a přetékající Boží láska. Láska mezi Otcem, Synem a Duchem svatým, kterou společně vylévají na lidské pokolení. Bůh je pochopitelně nesmírně vznešený, mocný a bázeň budící. O to větší úžas v nás jeho láska k hříšnému lidstvu vzbuzuje. Michael Reeves odhaluje, v čem je Boží trojjedinost z hlediska jeho lásky nezbytná. Uvedu několik příkladů: (1) Poukazuje na Otcovu překypující štědrost a milosrdenství, (2) Synovu dobrovolnou poslušnost a sebeobětování (3) a na velkolepé dílo znovuzrození hříšníků skrze Ducha svatého. Vše pramení z Boží lásky uvnitř svaté trojice. Z lásky, kterou nám Bůh projevuje prostřednictvím jednotlivých osob své bytosti. Dává ji najevo různými způsoby, avšak v naprosté jednotě a souladu. Z lásky, která od věčnosti panuje mezi Otcem, Synem a Duchem svatým. Z lásky, která nemá ani počátek, ani konec. Z lásky, pro kterou se Otec rozhodl vše stvořit skrze moc Ducha svatého a pro slávu svého Syna. Z lásky, pro kterou Otec tvořil, přestože mu nic nechybělo. Z lásky, kterou se Otec svrchovaně rozhodl sdílet se svým stvořením, přestože věděl, že se od něho odvrátí. Z lásky, kterou jsme si nezasloužili a kterou ve svém hříchu pohrdáme. Z lásky, kterou ponižujeme na úroveň sebestředné samolibosti. Z lásky, která je s námi trpělivá a usiluje o naše dobro. Z lásky, která nenávidí, když jsme otroky hříchu a propadáme smrti. Z lásky, pro kterou se Syn stal člověkem. Z lásky, pro kterou Syn podstoupil tíhu věčné smrti na golgotském kříži. Z lásky, která porazila moc hříchu i smrti v Synově slavném vzkříšení. Z lásky, která nám dává neochvějnou naději věčného života a svobody Božích dětí. Z lásky, kterou Otec miluje svého Syna a kterou do našich srdcí vlévá Duch svatý. Z lásky, ke které nemají přístup ani nebeští andělé. Jaký to div!

Shrnutí

Ačkoli lze titul s názvem Potěšení v Trojici od Michaela Reevese považovat za útlou knihu, svým obsahem je poměrně hutná. Nejedná se akademicky zaměřené pojednání na téma Boží trojjedinosti, přesto vám však nabídne celou škálu zajímavých informací i z historicko-doktrinálního hlediska. Nelze přehlédnout autorovy bohaté znalosti, stejně jako jeho náklonnost k reformovaným a puritánským spisovatelům. Kniha si zaslouží soustředěnou a opakovanou četbu. Je nesmírně užitečná. Svým způsobem zasahuje do všech oblastí křesťanského života, neboť pohlíží na danou problematiku očima evangelia. Poukazuje na Boží trojjedinost z hlediska spásného díla. Neprobírá každý detail Boží trojjedinosti z ontologického či filozofického hlediska. Nabízí potěšení z Otcovy věčně trvající lásky, kterou na nás hojně, ze své nesmírné štědrosti a v moci Ducha svatého, vylévá skrze svého Syna, Pána Ježíše Krista.