Ve svém komentáři ke Genesis si dr. Henry Morris klade otázku, která by vůbec neměla být nutná, ale bohužel je: „Řekněme, že by si pisatel knihy Genesis přál své čtenáře poučit, že úplně všechno bylo stvořeno doslova v šesti dnech: jaká slova by býval k tomuto sdělení použil?“

Odpověď je zřejmá: použil by stejná slova, která máme v Genesis 1. Pro toto tvrzení se nám vedle argumentu matematického a historického (viz 1. část článku, Zápas o duši č. 154) nabízejí ještě další neméně pádné argumenty.

Gramatický argument

„Den“ v Bibli znamená buď 24hodinový časový úsek, anebo tu část 24hodinového úseku, kdy je denní světlo. Genesis 1,5 nám přitom jasně definuje pojmy „den“ a „noc“. Někdo tvrdí, že v Genesis 1 je tohoto slova použito jen symbolicky, ale žádné slovo nemůže mít symbolický význam hned při prvním použití, protože symbol vždy představuje něco, co už bylo předtím vysvětleno. Před Genesis 1 přitom (kromě andělů) ještě neexistovalo nic stvořeného.

„Den“ v Bibli někdy může znamenat „neurčitou dobu trvání“ jako například v Rút 1,1, kde čteme: „Za dnů, kdy soudili soudcové.“ Pokud je ovšem slova „den“ použito v tomto smyslu, z kontextu jasně vyplývá, že se tu nejedná o den v doslovném významu.

„Den“ ve Starém zákoně nikdy neznamená určité dlouhé časové období a používá-li se tohoto slova ve spojení s číselným údajem anebo spolu s výrazy „večer“ a „ráno“, vždy znamená doslovný den (viz Sarfati, J.: Vyvrácení evoluce I.pdf z www.kreacionismus.cz).

Teolog Jan Kalvín řekl: „Bůh nám zjevil, že stvořil svět v šesti dnech přibližně před šesti tisíci lety, aby ochránil církev od všelijakých bájí a povídaček o našem původu, aby oslavil sám sebe jako jediného Stvořitele a Pána a aby nás povolal k tomu, ať podřizujeme svou mysl Boží vůli a jeho Slovu.“ V dnešní době se přitom propaguje celá řada evolučních bájí o našem původu. Jako kdyby Mojžíš, pisatel knihy Genesis, věděl už předem, že k tomu dojde, a snažil se tak zdůraznit, že v Genesis 1 jsou míněny doslovné dny.

Všimli jste si už, že se nikdo nehodlá dohadovat o délce dnů z žádné jiné části Bible? Čím to? Není to snad tím, že se někteří evangelikální teologové cítí poněkud trapně, když se svět směle ohání svým pohrdavým postojem k tomu, co s ohrnutým nosem nazývá „kreacionismus“, a zmínění evangelikálové pak pociťují potřebu text Bible nějak zaonačit, aby se stal pro lidi intelektuálně přijatelným?

Richard Dawkins kdysi prohlásil, že mu evoluční teorie umožnila stát se „intelektuálně spokojeným ateistou“. Je nám zapotřebí překrucovat Boží slovo jenom proto, aby se z nás stali intelektuálně spokojení křesťané? Dokonce i teologicky liberální dr. James Barr, židovský učenec a profesor na Oxfordské univerzitě, přiznává: „Pokud je mi známo, není na žádné univerzitě světového formátu ani jednoho profesora hebrejštiny či Starého zákona, který by nevěřil, že pisatel či pisatelé Genesis 1–11 opravdu míní svým čtenářům sdělit fakt, že se stvoření světa odehrálo v rozsahu po sobě jdoucích dní, které se nijak nelišily od 24hodinových dnů, jak je známe dnes.“

Teologický argument

Někdo by mohl namítnout, že by se křesťané měli zaměřit spíše na Genesis 3 než na Genesis 1, protože důsledky manipulace s Písmem jsou mnohem závažnější ve vztahu ke Genesis 3 (máme tu pád lidstva do hříchu a první zmínku evangelia).

Je jistě pravda, že je Genesis 3 klíčovým textem ohledně spásy. Ale Genesis 1 se zabývá učením o Bohu, tedy o tom, kdo spásu poskytuje. Útok na Genesis 1 je vlastně útokem na samotného Boha.

Hned první verš Genesis nám Boha zjevuje jako Stvořitele, a to dříve, než je Bůh zjeven jako cokoli jiného. On řekl: „‚Buď světlo!‘ A bylo světlo.“ Mnohé verše na něj poukazují jako na mocného Stvořitele:

Toto praví Bůh Hospodin, který stvořil nebesa a roztáhl je, zemi překlenul i s tím, co na ní vzchází, jenž dává dech lidu na ní a ducha těm, kdo po ní chodí. (Iz 42,5)

Zvěstujeme vám, abyste se od těchto marných věcí obrátili k živému Bohu, který učinil nebe, zemi, moře a všechno, co je v nich. (Sk 14,15b)

Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm… (Sk 17,24)

Takže Genesis 1 není jenom o stvoření, ale je o Bohu a jeho moci a majestátu. Nic pro něho není příliš těžké. Brát Genesis 1 jakkoli jinak než přímo tak, jak je zapsaná, znamená urážet Boha zpochybňováním jeho všemohoucnosti.

Henry Morris napsal: „Proč by měl všemohoucí Stvořitel něco ‚tvořit‘ zdlouhavým, nehospodárným a krutým procesem, který by vyžadoval milióny let? Vždyť by bylo daleko rozumnější, aby stvořil každý systém ve vesmíru už v plně rozvinuté a podle jeho záměru plně funkční podobě hned od samého začátku.“

V Genesis 1 čteme hned desetkrát, že Bůh promluvil a stalo se něco zázračného. Bůh promluvil – a bylo hotovo!

Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástup. … Co on řekl, to se stalo, jak přikázal, tak vše stojí. (Ž 33,6.9)

Kdybych vám řekl: „Právě jsem upekl dort.“ Mohli byste na to reagovat: „Mňam, můžu si kousek vzít?“ Uvědomíte si, že tu máme dort, který tu předtím nebyl. Ten dort není nějaká směs, kterou je teprve potřeba strčit do trouby anebo se v té troubě právě peče. Ten dort už je upečený se vším všudy a je připravený k jídlu. Jakákoli jiná interpretace by byla směšná. A stejné je to i se slovy z Genesis 1 a s pravdou o Božích stvořitelských činech, kterou nám sdělují.

Biblický argument

Více světla nám na tuto otázku vrhají i další části Písma. Například přikázání o dni odpočinku dává smysl pouze tehdy, pokud se jedná o jeden doslovný den, protože Mojžíš svou argumentaci zakládá na šesti doslovných dnech práce v týdnu stvoření (Ex 20,8–10).

Časový úsek jednoho týdne je velmi podstatný pro naše lidské potřeby. Pán si ho zvolil a v průběhu historie je téměř všeobecně dodržován. Nejde tu o jakousi evoluční nahodilost.

V Novém zákoně najdeme odkazy na 165 oddílů z Genesis. Ve sto případech se přitom jedná o Genesis 1–11 a všechna tato místa se o Genesis vyjadřují jako o pravdivé historii. Pán Ježíš se ke Genesis 1–11 obrací při šesti příležitostech a pokaždé k této knize přistupuje jako k věrnému historickému vyprávění.

Vezměme jen v úvahu Lukáše 11,50:

… aby tomuto pokolení byla připočtena vina za krev všech proroků prolitou od založení světa.

Nepraví se zde od počátku lidské historie, ale „od založení světa“.

Nebo se podívejme na další text:

Neboť Bůh, který řekl, „ze tmy ať zazáří světlo“, osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově. (2K 4,6)

Jestliže není pravdivá první část verše, pak možná není pravda ani ta druhá!

Anebo se třeba podívejme na text z 1. Korintským. Učí totéž, co Genesis 2:

Vždyť muž není z ženy, nýbrž žena z muže. (11,8)

Kristologický argument

Někdo by mohl pojmout podezření, že mám v této tematice osobní zalíbení. Reagoval bych na to tak, že kazatelé by měli mít jen jediné osobní zalíbení, a to ne ve stvoření, ale v Ježíši Kristu. Veškeré kázání by mělo mít jeden hlavní záměr: dostat se ke Kristu a poukázat na něj tak pohotově, v plnosti a s láskou, jak je jen možné. Muži a ženy všude na světě se potřebují obrátit od svých hříchů a složit svou důvěru v Krista, milovat ho, uctívat ho a sloužit mu.

Pán Ježíš Kristus je ovšem také Stvořitel:

… neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. (Ko 1,16)

Z řeckého výrazu pro „počátek“ pochází slovo „architekt“. Bůh Syn byl architektem stvoření. To znamená, že zde byl ještě dříve, než se odehrály události z Genesis 1. On je uvedl ve skutečnost a byl jejich očitým svědkem. O tom, co se dělo, tedy věděl vše.

Může se to zdát neuvěřitelné, ale někteří dnešní „evangelikálové“ tvrdí, že Ježíš o stvoření nic nevěděl. Jsou toho názoru, že se Ježíš mýlil. Je to samozřejmě hereze. Kromě toho, jestliže se v této věci Ježíš mýlil, pak se klidně mohl mýlit i ve všem ostatním. A jestliže se mýlil, pak jsme všichni v pasti, ze které není východiska.

Zásadní argument

Domnívat se, že stvoření světa v šesti doslovných dnech je jen podružnou záležitostí, je hrubá chyba. Ježíš řekl:

Kdo mě miluje, bude zachovávat [střežit, hlídat] mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. (J 14,23)

Budeme zachovávat a střežit celé jeho Slovo anebo jen jeho části, které se i světu zdají stravitelné?

Jestliže dnes chceme přinášet dobrou zprávu lidem naší generace, musíme začít tam, kde jsou. Lidé už Bibli nevěří a myslí si, že se jí nedá důvěřovat. Jsou přesvědčeni, že evoluce vyřadila Boha jako něco nadbytečného a že věda vyvrátila Bibli. My naopak musíme se smělou jistotou tvrdit, že bereme-li Bibli vážně se vším, co se v ní píše, dokonale to zapadá do poznatků vědy i historie. Bible je hodna naší důvěry, každá její stránka je věrohodná a výjimkou není ani její první kapitola.

Přeložila Kateřina Holzerová,

z www.evangelical-times.org