Zápas o duši:

Co je to láska? Emoce? Postoj? A jak se projevuje?

Verze pro tisk

Současný trend společnosti inklinuje k relativismu emocionálního postmodernismu. Za ctnost se považuje bezbřehá tolerance. Za netoleranci pak nesouhlas. Postmodernismus ve své podstatě praví, že existence předchází esenci. Tedy: nejprve existujete a poté se rozhodujete, čím vlastně jste, jakého jste pohlaví, sexuální orientace či jaký je váš smysl života. Tedy: nejste tím, čím jste, ale tím, čím se cítíte být! A opovažte se tvrdit něco jiného, vy bigotní netolerantní křesťané!

Duch doby nesnese kritiku či nesouhlas. Považuje je za akt nelásky. Za projev bigotnosti. I církev je nakažena touto chorobou. Nesmíme napomínat a kritizovat, protože jinak nejsme láskyplní, kritizují a napomínají mnozí! „Toto přece není projev lásky!“ říkají. Lásku mají pak spojenou s přihlouplým úsměvem a nesnesitelnou dávkou sentimentality. A nahlíží na ni často jako na emoci či subjektivní pocit – obvykle neutrální a bez příchuti!

Bible ovšem naprosto vyvrací tyto infantilní názory. V prvé řadě: Bůh je láska, jak říká Písmo. Neexistuje láska bez lásky k pravdě! A láska není žádná emoce, přestože bývá doprovázená emocemi. Kříž Pána Ježíše Krista nás může naučit mnohé o tom, jak se opravdová láska projevuje.

Bůh je Láska

Když se ptáme: „Co je to láska?“, odkazujeme na Boží atribut. Také bychom se mohli ptát, kdo je láska, neboť apoštol Jan píše: Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. (1J 4,8). Bůh je láska, a proto musíme poznávat Boha, abychom pochopili, jak se skutečná láska projevuje.

Láska existuje vždy ve vztahu mezi dvěma a více osobami. Otec od věčnosti miluje svého Syna a tato láska je sdílena Duchem svatým. Kdyby Otec miloval sám sebe, tak jako u všech lidských náboženství, kde je pouze jedna osoba, řekli bychom, že jde o projev narcisismu. Otec však miluje svého Syna láskou, která se projevuje skrze Ducha svatého. Pouze trojjediný Bůh tak může být skutečně láska!

  • A toto je život věčný: Aby poznávali tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (J 17,3)

A tento Bůh se rozhodl vykoupit hříšníky a přivést je do obecenství své slávy, aby mohli poznávat Boha a věčně se z něj radovat!

Láska je obětavá

  • Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (J 3,16)

Kříž Ježíše Krista je středobodem historie stvoření. Na kříži se zjevují všechny Boží atributy. Bůh je svatý, a proto vyžaduje dokonalost. Bůh je spravedlivý, a proto musí potrestat všechny hříchy (ať už na svém Synu, či rebelujícím hříšníkovi). Bůh je milosrdný, a proto se rozhodl odpustit hříchy mnohým lidem (Mt 20,28; 26,28). Bůh je Láska, a proto dal svého Syna…

Bylo by to nespravedlivé, aby někdo trpěl za hříchy druhých, pakliže by nešel dobrovolně. A Pán Ježíš šel a dobrovolně, vypil ten pohár Božího hněvu, který se měl snést na hlavu každého křesťana. V této oběti je vidět obrovská Boží láska, kterou Bůh má vůči padlému světu. Jak se skutečná láska projevuje? Láska je obětavá!

V Janovi 3,16 pozorujeme, že Boží Láska se projevila dáváním. Bůh dal to nejlepší, co má – sám sebe, svého jedinečného Syna, který je dokonalým Božím obrazem (Ko 1,15). Ten přišel, aby zachránil své milované ovce. A jako dobrý Pastýř za ně položil svůj život (J 10,11). A říká toto: Dal jsem jim poznat tvé jméno a dám poznat, aby láska, kterou jsi mne miloval, byla v nich, i já abych byl v nich (J 17,26). Boží Láska se zjevila tak, že Bůh dal svého Syna, aby nás vykoupil do úžasného obecenství lásky Boží Trojice.

  • V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh na svět poslal svého Syna, toho jediného, abychom skrze něho měli život. (1J 4,9)

Bůh se ponížil a stal se člověkem, aby zaplatil, nikoliv za nebohé oběti, nýbrž za své nepřátele – hříšníky! Ten jediný, kdo je hoden veškeré pocty a nikdy nezhřešil, zemřel za své nepřátele. Král sesedl z majestátu svého nebeského trůnu a šel zaplatit za vzbouřence ve svém království – zkrátka nemyslitelné! Vrchol Božího zjevení je kříž Ježíše Krista. Otřesný nástroj mučení! Než se to vše událo, spatřujeme Ježíše, jak v Getsemanské zahradě svádí bitvu v modlitbě. Opět podruhé odešel a pomodlil se, říkaje: ‚Můj Otče, není-li možné, aby [mne] tento [kalich] minul, musím-li ho vypít, staň se tvá vůle (Mt 26,42). Pozorujeme zde Ježíšovu dokonalou odevzdanost Otci! Kristova Láska se projevovala v jeho konzistentním neotřesitelném postoji!

Milujte své nepřátele: Jedinečnost křesťanské lásky

Nemusíme dělat složité statistiky, abychom mohli spolehlivě prohlásit, že lidstvo jako takové má od přirozenosti povědomí o dobru a zlu. Lidé napříč kulturami se shodnou, že vražda, lhaní, cizoložství atd. jsou nemorální. Bible jasně učí, že všichni lidé mají dílo Božího zákona vepsané v srdci (Ř 2,15–16).

Co je ale v rozporu s naším přirozeným vnímáním a čím je křesťanství zcela jedinečné, je učení o lásce k nepřátelům. Pán Ježíš řekl v Matoušovi 5 následující: Slyšeli jste, že bylo řečeno: ,Budeš milovat svého bližního‘ a nenávidět svého nepřítele. Já však vám pravím: Milujte své nepřátele, [žehnejte těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí,] a modlete se za ty, kteří vás [urážejí a] pronásledují, abyste byli syny svého Otce, který je v nebesích; neboť on nechává své slunce vycházet nad zlými i dobrými a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Jestliže si zamilujete ty, kteří vás milují, jakou máte odměnu? Což i celníci nečiní totéž? A pozdravíte-li jen své bratry, co činíte navíc? Nečiní totéž i pohané? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec (Mt 5,43–48).

Přestože se lidé pocházející z různých kultur často shodnou na tom, co je morální, učení o lásce k nepřátelům je zcela jedinečné. Vychází totiž z jedinečného Boha, který miluje i své nepřátelé (dává jim nezasloužená požehnání, netrestá je v okamžiku, kdy si to zaslouží) a zvláštní láskou pak miluje své ovce, které předem poznal (Ef 1,4; Ř 8,28–30) a za které dobrovolně zaplatil vlastním životem – spravedlivý za nespravedlivé, svatý za nesvaté! Křesťané, milujete i své nepřátelé? Chcete být také dokonalí, jako je váš Otec dokonalý?

Přikázání Pána Ježíše Krista

  •  Jestliže mne milujete, zachovejte má přikázání. (J 14,15)

Láska není nečinná, ale projevuje se ve službě. Ježíš zde říká, že kdo ho skutečně miluje, bude zachovávat jeho přikázání. Někteří lidé překrucují tyto verše a odkazují zpátky na Mojžíšův zákon, jenže o tom zde Ježíš nehovoří. On mluví specificky o svých přikázáních – o Kristově zákoně, jak píše později i Pavel (Ga 6,2).

  • Dávám vám nové přikázání, abyste se navzájem milovali; jako  miluji vás, abyste se i vy navzájem milovali. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým. (J 13,34–35)
  • Ať se vaše srdce nechvěje. Věříte v Boha, věřte i ve mne. (J 14,1)
  •  A toto je jeho přikázání, abychom uvěřili jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám přikázal. (1J 3,23).

Vidíme zde, že stejný Jan, který napsal Janovo evangelium, pak ve své epištole shrnuje Kristova přikázání. Když pak čteme jeho epištolu, musíme rozumět kontextu. Jan zde odkazuje na přikázání lásky, které nám zanechal Ježíš – v žádném případě zde nehovoří o Mojžíšově zákoně. Je to zřejmé, protože nám to sám definuje ve 23. verši 3. kapitoly.

Jistěže máme zachovávat vše, co Ježíš přikázal. Tato dvě přikázání jsou ovšem fundamentální. Ježíš říká: Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým (J 13,34). Neexistuje něco jako znovuzrozený křesťan, který nemiluje své bratry a sestry. Kristus miluje svou církev, kterou vykoupil vlastní krví (Sk 20,28), a odtud pramení i naše láska, neboť Kristus přebývá v našich srdcích (Ef 3,17). Jan pak jednoznačně a důrazně varuje: Podle toho se poznají děti Boží a děti Ďáblovy: žádný, kdo nečiní spravedlnost a kdo nemiluje svého bratra, není z Boha(1J 3,10). Můžeme tedy říct: Pravé křesťany poznáte podle lásky!

Láska není emoce či laciný sentiment

Přirozený člověk nemůže poznat, co je opravdová Láska. Bible jasně říká: My milujeme, neboť on první miloval nás (1J 4,19). Přirozený člověk zaměňuje lásku s pudem, emocemi či ubohým lidským sentimentem.

Láska, která vychází z emocí, je zahleděná do sebe. Je to ve své podstatě forma sebelásky, poněvadž je režírována tělesnými pocity. Lásku projevujete jen tehdy, když se cítíte příjemně; když máte ty hřejivé vnitřní pocity, o které usilujete. Tělesná láska se tak podobá hledání toho správného sebenaplnění. Lidé hledají něco, aby se sami cítili dobře. Aby přítomností jiného člověka došli vlastního naplněni! Naproti tomu Pán Ježíš hleděl na slávu svého Otce a sám sebe zmařil, ponížil se a stal se jedním z nás (Fp 2,6–7). Jeho láska, je v kontrastu s lidskou pokroucenou sebeláskou, obětavá. Předně vůči svému Otci a na druhém místě vůči lidem, které si zamiloval.

Pozor: Láska bývá doprovázená emocemi, ale není jimi! Láska je fundamentálně Boží atribut. Je také ovocem Ducha svatého. Pavel Píše Galatským: Ovocem Ducha je však láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost,  mírnost, sebeovládání. Proti takovým není žádný zákon (Ga 5,22–23). A projevuje se konzistentním postojem, nezaslouženou náklonností a obětavostí jednoho za druhého. Pavel říká: Nic nedělejte ze soupeření ani z ješitnosti, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe(Fp 2,3).

Bez lásky k pravdě není žádná láska

  • Dítky, nemilujme slovem ani jazykem, ale v skutku a v pravdě. (1J 3,18)

Jan nás nabádá, abychom nemilovali pouze slovem, ale v skutku a v pravdě. Láska se projevuje ve službě. Není apatická, ale aktivní, nehledí na sebe (tak jako lidská sebeláska), ale hledá dobro druhého. A je neoddělitelná od pravdy!

Bez lásky k pravdě není žádná láska. Bez poznání Boha, který je Pravda (Jan 14,6), není poznání lásky. Láska je pevně spjatá s pravdou, neboť pravda je pevně spjatá s Bohem. V církvi se objevují lidé, kteří kritizují křesťany za to, že kritizují falešná učení. Zatemnělá mysl má takovou vlastnost, že často dělá postejné věci, za které kritizuje ostatní – to je projev neosvědčené mysli – pokrytectví pramenící z rozumu zatemnělého hříchem! Pavel předtím dobře varuje: Proto jsi bez omluvy, člověče, a to každý, kdo soudíš. V čem soudíš druhého, v tom odsuzuješ sám sebe, neboť soudíš, ale sám činíš totéž (Ř 2,1).

Pokárání je také projev lásky. V příslovích čteme: Otevřené pokárání je lepší než skrytá láska (Přísloví 27,5). I mezi křesťany platí to, že se máme napomínat a povzbuzovat. Pavel nás k tomu ostatně nabádá: Bratři, kdyby byl někdo i přistižen v nějakém přestoupení, vy, kdo jste duchovní, napravujte takového člověka v duchu mírnosti a dávej si každý pozor sám na sebe, abys i ty neupadl do pokušení (Ga 6,1).

Jak už bylo řečeno: Láska je neoddělitelně spjata s pravdou. Proto také nelze kompromitovat pravdu na úkor lásky. Lidé, kteří zastávají falešné učení, musí být konfrontováni s pravdou! Moderní ekumenické snahy nejsou ničím jiným než kompromitací pravdy, a nemohou tedy ani být projevem lásky! Smělá proklamace pravdy a zavírání úst všemu, co se staví proti poznání Boha (Tt 1,11; 2K 10,5), je také projevem lásky.

Pavel důrazně varuje, že všichni, kdo nepřijali lásku k pravdě, budou vydáni působení silného bludu, aby uvěřili antikristovi a mohli být odsouzeni spolu s ním. Proč? Protože nepřijali lásku k pravdě! Příchod Bezzákonného je podle působení Satana se vší mocí, znameními a lživými zázraky a s veškerým klamem nepravosti pro ty, kteří hynou, protože nepřijali lásku k pravdě, aby byli zachráněni. Proto na ně Bůh posílá mocné působení bludu, aby uvěřili lži a aby všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti, byli tak odsouzeni (2Te 2,9–12). Proto se nenechte zmást dravými vlky, kteří hovoří o lásce a přitom nenávidí pravdu!

Atributy pravé lásky

  •  Láska je trpělivá, dobrotivá, láska nezávidí, [láska] se nevychloubá a není domýšlivá.  Nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nerozčiluje se, nepočítá zlo.  Neraduje se z nepravosti, ale raduje se spolu s pravdou.  Všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží. (1K 13,4–7)

Pavel napsal nádhernou 13. kapitolu Korintským, kde hovoří o lásce a setkání s Pánem. Zajímavé je, že předchozí kapitola je zakončena veršem: Vy však usilujte o větší dary milosti. A ukazuji vám ještě mnohem vzácnější cestu. (1K 12,31)

Církev v Korintu usilovala velmi o duchovní projevy (na tom není nic špatného), ale Pavel jim ukazuje ještě vzácnější cestu – cestu lásky.

Pavel nám ve verších 4 – 7 vykresluje atributy takové lásky. V nich je shrnut i celý tento článek. Láska není nikdy zahleděná do sebe, ale hledá dobro druhého. Otec miluje věčně svého Syna a tato láska je sdílena Duchem svatým. A Otec dal svého Syna jako dar svým vyvoleným z milosti, aby je mohl vykoupit do obecenství lásky Boží Trojice.

Láska se tak projevuje v obětavosti a odevzdání toho nejcennějšího. Kdyby existoval naprosto dokonalý diamant, který by svou krásou a excelencí přiváděl lidi k úžasu, tak největší prioritou by bylo zachovat jeho kvality, aby v něm lidé mohli nacházet maximální potěšení. Bůh je naprosto dokonalý a jeho sláva je jako ten diamant. A proto si Bůh cení nejvíce své slávy; Bůh si váží toho, co má největší hodnotu a je samo o sobě excelentní  – a to je plnost jeho atributů (jeho svatost, moudrost, milosrdenství, láska, spravedlnost atd.) a veškeré dobroty, která je v něm; ne kvůli vlastní sobecké touze, ale protože se o sebe chce podělit, aby nehodní vykoupení hříšníci nacházeli v Bohu veškeré potěšení!

V oběti Pána Ježíše Krista vidíme v prvé řadě, že Bůh svou slávu nikdy neodloží a nekompromituje nespravedlivým ústupkem. Lidé běžně dělají ústupky, a bohové jiných náboženství také, ale Bůh Bible je dokonalý soudce, a proto nemůže nepotrestat nepravosti! Pravá láska se neraduje z nepravostí, jak říká i Pavel v těchto verších, ale raduje se spolu s pravdou!

Bez pravdy není láska, neboť bez poznání Boha, který je tou Pravdou (J 14,6), není ani poznání lásky. Lásky v prvé řádě k Bohu a potom k církvi a nakonec ke světu. A dokonce i k nepřátelům. To je láska, kterou člověk normálně nezná. Která dovedla Pána Ježíše (a další mučedníky) k tomu, že když jim bylo nejhůř, odpustili svým nepřátelům.

Nehovoříme o laciné tělesné lásce, která toleruje hřích či falešná učení, ale o takové lásce, která vychází z pravdy. Která vychází z Boha a jeho slavného evangelia!

Jak se projevuje opravdová láska? Augustin nám o tom může něco povědět: Jak vypadá láska? Má ruce, aby pomáhala druhým. Má nohy, aby spěchala k chudým a potřebným. Má oči, aby viděla utrpení a potřeby druhých. Má uši, aby slyšela vzdechy a vzlykání lidí. Takto vypadá láska.“