Zápas o duši:

Příběh dvou žen: 2. Euniké

Verze pro tisk

V minulém čísle Zápasu o duši jsme se dívali na manželství Priscilly a Aquily. Tentokrát se budeme zamýšlet nad manželstvím Euniké, matky Timotea.

Možná že Priscillino manželství, které je tak dobrým příkladem, vyvolalo u některých čtenářů otázku: Priscilla to měla dobré, její manželství bylo pěkné, ale co my, kteří nemáme takové požehnání?

Ale Boží slovo je nádherně ucelené! Najdeme v něm také vzory pro ženy, jejichž manželství není jednoduché. Možná že i vaše manželství bylo jeden velký omyl, a to i vaší vinou. Anebo manžel, o kterém jste si myslela, že bude takovým Akvilou, se ukázal nakonec být úplně jiný, než se ze začátku zdálo.

Jestliže toho o Priscille víme jen málo, pak o Euniké toho víme ještě méně. Ale to málo, co nám o ní Duch svatý zjevil, je o to cennější! S Euniké se setkáváme ve Skutcích 16 jako s matkou Timotea ve chvíli, kdy Pavel přijíždí do města během své druhé misijní cesty.

Hřích

Předpokládáme, že se Euniké stala křesťankou spolu se svou matkou i svým synem v době, kdy zde Pavel byl na své první misijní cestě. Písmo nám zdůrazňuje, že byla „Židovka“, ale Timoteův otec byl Řek. O tom, že Timoteus měl řeckého otce, se vědělo v širokém dalekém okolí, což čteme o dva verše dále (Sk 16,1–3).

Co se přihodilo? Z 2. listu Timoteovi 3,15 víme, že jeho matka znala Písma Starého zákona, protože v nich vyučovala Timotea od dětství. Musela vědět o zákazu sňatku s pohanem. Šlo o její vzpouru? Podporovali ji její rodiče v tomto rozhodnutí? Anebo byla do tohoto sňatku dotlačena proti své vůli? Anebo vůbec nebyli oddáni?

Ať tak či onak, vždy šlo o porušení Božího zákona. Přesto všechno je zbytek příběhu úžasnou připomínkou, že jeden hloupý skutek, i když přináší dlouhodobé důsledky, nemusí pro člověka znamenat, že nebude moci být velmi užitečný pro Boží království.

Jen krátce zmíníme Lois, matku Euniky a babičku Timotea. Ačkoliv nevíme nic o její roli ve věci manželství její dcery, je zřejmé, že při Euniké od té doby stála. Byla tu, aby při ní stála v obtížné situaci, kterou si její dcera způsobila vlastní hloupostí, navzdory tomu, co si ostatní Židé mysleli. Sehrála důležitou roli ve výchově malého Timotea (2. Timoteovi 1,5).

Smutek

Nemusíme mít příliš bujnou fantazii, abychom si dovedli představit těžkosti, kterými procházeli. Doma Timoteus nasával Boží slovo doslova s mateřským mlékem. Slovo použité pro „dětství“ v 2. Timoteově 3,14–15 ukazuje na velmi malé dítě, nemluvně: Ty [Timotei] však setrvávej v tom, čemu ses naučil a o čem jsi přesvědčen. Víš, od koho ses tomu naučil. Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše.

Slovo použité pro „víš“ zde znamená vědět skrze svou zkušenost. Zbožné životy babičky i maminky měly na Timotea zásadní vliv. Znal Písma díky tomu, jak to u nich doma chodilo.

Jistě mu chybělo otcovo vedení v modlitbách o sabatu, i jeho každotýdenní vzkládání rukou na synovu hlavu a pronášení požehnání, ale Lois a Eunika vyplnily tuto mezeru a učily Timotea naučením Písma. Euniké nedovolila, aby její selhání mělo fatální vliv na celý jejich život. Její pád neurčoval způsob ani cíl jejího mateřství. Žila svou víru prakticky tak, že její svědectví zasáhlo i Timoteovo srdce.

Ale mimo domov to bylo něco docela jiného. Celá židovská komunita věděla, že Timoteův otec je Řek. Když Timoteus vyrůstal, nemohl být součástí židovské komunity se vším jejím společenským životem soustředěným kolem synagogy: Timoteus vždycky byl „ten neobřezaný kluk“.

Ale nemohl se cítit dobře ani uprostřed pohanské společnosti. Jak rostl, nebyl tu otec, který by ho vedl a byl by mu vzorem. Vlastně tu není žádný náznak, že by jeho otec měl jakýkoliv podíl na výchově syna. Jak moc museli oba dva, matka i syn, trpět izolací od lidí kolem sebe.

Milost

O to větší radost však muselo do jejich domu přinést evangelium o odpuštění a milosti. Když apoštol Pavel navštívil Derbe a Lystru, nejprve Lois, následně Euniké a nakonec i Timoteus přijali poselství o Ježíši. Nakonec se stali součástí komunity, do které skutečně patřili! Jakou musela mít Euniké radost, když viděla, jak její syn roste ve víře!

Když Pavel dorazil během své druhé misijní cesty na místo, vydávali bratří dobré svědectví o Timoteovi jak v jeho vlastním městě, tak i v sousedním, větším Ikoniu (Sk 16,2). A co víc, apoštol rozpoznal v tomto mladém muži takový potenciál, že stál o jeho společnost na svých cestách. To byl zřejmě okamžik, kdy byl Timoteus oddělen pro službu vzkládáním rukou (2. Timoteovi 1,6). Jen si představte Euničiny slzy radosti!

To, co se o Timoteovi dozvídáme ze stránek Nového zákona, ukazuje, že jde o citlivého mladého muže. Pavel vyzývá Korintské, aby se o něj postarali. Říká jim, aby jím nikdo nepohrdal, kvůli tomu, že je mladý (1K 16,10), a varuje samotného Timotea před tímto nebezpečím (1Tm 4,12). Citlivost je ale také pozitivní stránkou Timoteova charakteru. Pomáhá mu totiž vyjádřit hluboký zájem o druhé lidi, hlubší, než mají ostatní Pavlovi spolupracovníci.

Timoteus se také zřejmě netěšil nejlepšímu zdraví. Pavel ho vybízí, aby kvůli svému zdraví užíval mírně vína (1Tm 5,23).

Když pomineme tyto drobné problémy, vidíme mladého muže, plného věrnosti a statečnosti. V době, kdy doprovází Pavla na jeho třetí misijní cestě, už je připraven převzít odpovědnost za svou vlastní misijní službu. Prázdnota ve vztahu s vlastním otcem, který mu od dětství schází, je nyní naplněna nádherným poutem dle vzoru „otec – syn“, které ho nyní pojí s apoštolem Pavlem, a které je požehnáním pro oba dva.

Ve svých listech Pavel mluví o Timoteovi takto: v Pánu milovaný a věrný syn, Boží spolupracovník, jako syn s otcem sloužil evangeliu. Stejně jako židovští chlapci byli vyučení v řemesle svých otců, tak i Timoteovi dal Bůh „otce“, se kterým mohl spolupracovat dokonce na větším povolání.

Nakonec, když Pavel píše svůj poslední dopis z římského vězení (2. Timoteovi), vzpomíná na Timoteovy slzy, když se loučili a Timoteus převzal zodpovědnost za církev v Efezu. Touží znovu vidět svého syna ještě dříve, než nadejde čas jeho popravy. A z Boží milosti ten chlapec ze smíšeného manželství přišel.

Radost

Možná bychom se mohli podívat ještě zpět do dnů Pavlovy třetí misijní cesty, kdy Pavel doprovázený Timoteem, znovu navštívil Lystru a Derbe. Dovedete si představit to rozechvění Lois a Euniké, když znovu uviděly po tak dlouhé době svého chlapce? A zvláště, když zjistily, jak dozrál pod Pavlovým vedením a jak hezky o něm Pavel mluví?

Euniké udělala kdysi velkou chybu, ale projevila sílu charakteru a povzbuzována svou matkou, vychovala svého syna ve zbožnosti navzdory situaci, ve které se nacházeli.

Bůh bohatě odměnil její věrnost. Dal Timoteovi to, co ona mu dát nemohla. On překryl její chybu a Euniké se stala matkou člověka, kterého Bůh mocně použil v životě první církve.

Viděli jsme Priscillu a Euniké, jejichž život i manželství byly tak odlišné. Přesto Pán Bůh skrze obě dvě tolik požehnal první církvi. Buďme vděční Pánu, že nám tyto příběhy obou žen dal do Bible, abychom všichni byli povzbuzeni. Milost, která je uschopnila k takovým životům, je dnes k dispozici i pro naše životy.

Daphne Swansonová s manželem Andrewem žijí na Severním Kypru.