• Nato Jéšua, Baní, Šerebjáš, Jamín, Akúb, Šabetaj, Hódijáš, Maasejáš, Kelíta, Azarjáš, Józabad, Chanan a Pelajáš, levité, vysvětlovali lidu Zákon, zatímco lid stál na svém místě. (Neh 8,7)

Tito muži byli nástrojem ve vyučování lidu a vzpomeňme – lidé přišli s postojem být vyučováni. Byli schopní se učit. Podívejme se do verše 2. Kniha zákona byla přinesena před lidi, muže a ženy, kteří byli schopní porozumět. Jestliže člověk není schopen se učit, nemůže ani rozumět Božímu Slovu. Být schopný se učit, znamená toužit po Božím Slově, chtít ho slyšet, být vyučován ve slově a být poslušný Slovu Božímu.

• Četli z knihy Božího zákona po oddílech a vykládali smysl, aby lid rozuměl tomu, co četli. (Neh 8,8)

Tady nacházíme něco velmi zajímavého. Tento verš říká, že ONI četli. Nejenom Ezdráš vyučoval zákon, ale všichni ti, kdo stáli vedle Ezdráše a také levité. Všichni vedoucí byli zodpovědní za vyučování Božího Slova. Podívejme se nyní na to, co tito muži dělali, když přišli vyučovat lid, který byl schopný porozumět.

1. Četli z knihy Božího zákona. Četli lidem z Písma.
2. Četli po oddílech, dosl. Po částech, literárně, tak jak tam to slovo bylo napsáno. Při čtení Božího Slova musíme být pečliví a pozorní, protože se jedná o Boží Slovo.
3. Vykládali smysl. Přinášeli porozumění, moudrost, vysvětlovali, co Boží slovo znamená, a ukazovali, jak lidé mají Boží slovo používat ve svém životě, jak ho mají aplikovat.
4. Důvodem tohoto výkladu bylo, aby lid porozuměl tomu, co četli. Vedoucí musí přinášet Boží Slovo tak, aby to vedlo k porozumění, jinými slovy, aby byla proměňována jejich mysl Božím Slovem.

• A nepřizpůsobujte se tomuto světu, ale proměňujte se obnovením své mysli, abyste mohli rozeznat, co je dobrá, příjemná a dokonalá Boží vůle. (Ř 12,2)

Co znamená mysl v tomto verši? Je to schopnost přijmout a porozumět tomu, co prožíváme, o čem rozhodujeme a uvažujeme. Především jde o schopnost našeho intelektu porozumět duchovním pravdám, přijmout Boží věci, rozpoznat dobré od zlého.

• Nehemjáš, který byl místodržícím, a kněz Ezdráš, znalec Zákona, a levité, kteří vysvětlovali lidu Zákon, řekli všem lidu: "Dnešní den je svatý Hospodinu, vašemu Bohu. Netruchlete a neplačte." Všechen lid totiž plakal, když slyšel slova Zákona. (Neh 8,9)

Co se stalo, když vykládali Boží Slovo? Došlo vyznání hříchů, k lítosti nad vzpourou proti Bohu. Tito lidé léta neslyšeli Boží Slovo, a když ho nyní slyšeli, plakali. Hřích a absence Božího Slova vedli k zatvrzení srdcí Izraelců, ale výklad Bible, který vedl k porozumění, je vedl k vyznání, k lítosti, k pláči nad svým hříchem. V první kapitole je Nehemjáš, muž Božího Slova, který když byl konfrontován s důsledky hříchu v Božím lidu, usedl a plakal. Zde je Boží lid, který byl neustále konfrontován s důsledky svého hříchu a když porozuměl z Bible, proč to tak je, vedlo je to ke stejné věci jako Nehemjáše – k pláči, lítosti a vyznání hříchů.

Lidé, kteří byli schopní se učit, kteří přišli s touhou po Božím Slově, byli usvědčeni Božím Duchem a jejich mysl byla proměněná. A ustanovení vedoucí je utěšovali. Ve chvíli, kdy vyznávali své hříchy, litovali jich a odvraceli se od nich, přicházejí jejich vedoucí, Ezdráš, Nehemjáš a levité a povzbuzují je.

Nesmíme zakrývat hřích falešným povzbuzováním. Povzbuzováním, které není na místě. Mnohdy jsme v pokušení utěšovat hříšníky, kteří jsou zarmoucení a zkroušení, ale musíme dát pozor, jestli je tento zármutek zármutkem, který vede k pokání. Jsou lidé, kteří litují více toho, že nemohou dále hřešit (protože jsou přece křesťané!?) než toho, že svým hříchem jsou ve vzpouře proti svatému Bohu. Ale tam, kde je vyznání hříchů, je také odpuštění.

• Vyznáváme-li však své hříchy, Bůh je věrný a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy a očistil nás od veškeré nepravosti. (1J 1,9)

A takový den je svatý Hospodinu. Víte, že tam kde jediný hříšník lituje svých hříchů, tam se raduje celé nebe. Thomas Watson, pastor ze 17. století, řekl, že dvě věci shledává na kázání obzvláště obtížné – rozplakat hříšníky a rozradostnit zbožné.

• Dále jim řekl: „Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte dárky těm, kdo nemají nic připraveno. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou.“ Také levité utěšovali všechen lid: „Utište se. Dnešní den je svatý, netrapte se!“ (Neh 8,10-11)

Zármutek se obrátil v radostnou oslavu. Když jste poznali Boží milost, radujte se. Jednejte podle této milosti. Lidé měli jít domů a radovat se z Pána. Měli se podělit s potřebnými (viděli jsme v předchozích kapitolách, že jich byla celá řada). Byl to svatý den. Byla to předepsaná slavnost, ale došlo také k tomu, že životy lidí byly proměněny. A tak tento svatý den byl dnem radosti. Radujte se. Radost z Pána vás bude chránit a posilovat (K – bude vaší silou).

Jak může být radost naší ochranou a naší silou? Někdy vnímáme radost jenom jako výsledem. Jako vnější projev. Ale radost má svůj objekt, své příčiny. Radost z Hospodina. Z Jeho milosti. Z Jeho dobroty. Z Jeho velikosti. Když máme před očima tyto věci, je mnohem jednodušší bojovat s pokušením a s hříchem, je snazší naplňovat Boží vůli. Vědět, co je dobré, Bohu milé, dokonalé. Kdy se to děje, že máme tyto věci jasně před očima? Kdykoliv otevíráme Písmo s touhou porozumět a jednat podle něj.

Je nádherné vidět, jak porozumění duchovní pravdě vedlo k praktickým důsledkům.  Jděte domů a jednejte zbožně. Pokud porozumění duchovní pravdě nemá praktické dopady, potom nedošlo k porozumění.

• I rozešel se všechen lid, aby jedli a pili a posílali dárky; uspořádali velmi radostnou slavnost, protože porozuměli slovům, která jim byla zvěstována. (Neh 8,12)
• Jakmile se objevila tvá slova, pozřel jsem je. Tvá slova mi byla veselím a radostí srdce. Nazývají mě tvým jménem, Hospodine, Bože zástupů. (Jr 15,16)

Radujeme se také, když jsme porozuměli nějaké duchovní pravdě z Božího Slova? Nebo jsme jako ti, o nichž se píše na jiném místě?

• Ke komu mám mluvit, koho varovat, aby to slyšel? Hle, jejich uši jsou neobřezané, nemohou tomu věnovat pozornost. Hle, Hospodinovo slovo je jim potupou, nelíbí se jim. (Jr 6,10)

Jsem vděčný Pánu Bohu, za to že nám otevírá srdce i uši a že se jako jednotlivci i jako sbor radostně podřizujeme Božímu Slovu.

• Na druhý den se pak shromáždili představitelé rodů ze všeho lidu, kněží a levité ke znalci Zákona Ezdrášovi, aby si vyložili slova Zákona. (Jr 8,13)

Tento verš nám ukazuje, že Izraelci se neshromáždili kvůli tomu, že byl svátek troubení, protože o něm pravděpodobně vůbec nevěděli. Dokončené dílo a Boží milost je svedli dohromady. Ale nyní slyšeli Boží Slovo a porozuměli mu. A přicházejí za Ezdrášem s otázkou, jestli je to opravdu tak, jak tomu porozuměli z Písma a co s tím mají dělat.

Nepřišli za Ezdrášem, aby jim poradil, co mají dělat v jejich charitativní činnosti, ani jak spolu mají vycházet jako manželé, nepřišli kvůli radě o svém byznysu – chtěli vyložit slova zákona.

• Našli totiž zapsáno v Zákoně, jejž Hospodin vydal skrze Mojžíše, že Izraelci mají při slavnosti v sedmém měsíci sídlit ve stáncích a vyhlásit a rozhlásit ve všech svých městech a v Jeruzalémě: „Vyjděte na hory, přineste větve oliv šlechtěných i planých i myrtové a palmové a jiných listnatých stromů, abyste mohli udělat stánky, jak je psáno.“ (Neh 8,14-15)

Vidíte, jak pečlivě naslouchali Božímu Slovu? Našli totiž zapsáno… V Ezd 3,4 čteme, že při stavění chrámu lidé slavili slavnost stánků. Nejspíš ale nestavěli přístřešky, ale jenom obětovali a měli osmidenní slavnost, jak ji předepisuje zákon. A od té doby se toho asi moc nezměnilo. Možná už slavnost neslavili vůbec. Ale nyní bylo srdce lidí obnoveno a chtěli jednat podle toho, co slyšeli.

• Lid vyšel, přinesli větve a udělali stánky, každý na své střeše nebo na dvorku i na nádvořích Božího domu, na prostranství u Vodní brány a na prostranství u Efrajimovy brány. Celé shromáždění těch, kdo se vrátili ze zajetí, si udělalo stánky a sídlili v nich, což Izraelci nedělali od dob Jozua, syna Núnova, až do onoho dne. Byla z toho převeliká radost. (Neh 8,16-17)

Celá slavnost byla ve znamení radosti. To bylo základem tohoto svátku.

• Slavnost stánků budeš slavit po sedm dní, až shromáždíš úrodu ze svého humna a lisu. Při své slavnosti se budeš radovat ty i tvůj syn a tvá dcera, tvůj otrok a tvá otrokyně, lévijec i bezdomovec, sirotek a vdova, kteří žijí v tvých branách. Sedm dní budeš slavit slavnost Hospodina, svého Boha, na místě, které Hospodin vyvolí. Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, ti požehná na veškeré tvé úrodě a při všem, co budeš dělat. Oddej se proto radosti. (Dt 16,13-15)

Z páté kapitoly jsme viděli, že bylo mnoho potřebných. Ale svátek stánků měl na mysli tyto potřebné. Byla to slavnost společenství. Slavnost vzájemného sdílení se a radosti z Hospodina, z Jeho požehnání.

• Z knihy Božího zákona se četlo den co den, od prvního až do posledního dne. Po sedm dní slavili slavnost. Osmého dne bylo slavnostní shromáždění, jak je ustanoveno. (Neh 8,18)

Ezdráš využil příležitost, která se naskytla, a dovedl ji do konce. Bůh lidu otevřel srdce a tak pokračovalo čtení Božího Slova.

• Mojžíš jim přikázal: „Každého sedmého roku, v roce určeném k promíjení dluhu, o slavnosti stánků, až přijde celý Izrael, aby se ukázal před tváří Hospodina, tvého Boha, na místě, které vyvolí, budeš předčítat tento zákon před celým Izraelem, aby jej slyšeli. Shromáždi lid, muže i ženy a děti i hosta, který žije v tvých branách, aby slyšeli a učili se bát Hospodina, vašeho Boha, a bedlivě dodržovali všechna slova tohoto zákona. Též jejich synové, kteří ho ještě neznají, ať poslouchají a učí se bát Hospodina, vašeho Boha, po všechny dny, co budete žít v zemi, do níž přejdete přes Jordán, abyste ji obsadili.“ (Dt 31,10-13)

Pravděpodobně nebyl sedmý rok. Každopádně ho neměli jak spočítat. Vždyť naposledy se taková slavnost v takovém měřítku konala v době Jozua, což bylo před tisíci lety. Ezdráš a levité možná využili situace popsané v páté kapitole, kdy Nehemjáš vyzval všechny ty, kdo půjčovali a žádali úroky, ty kdo kupovali své bratry do otroctví, aby je propustili a dluhy smazali, půdu vrátili vlastníkům. Nyní Židé vyznávali své hříchy, činili pokání. Bylo to opravdu léto milosti. A tak se radovali, četli z Bible a dělali shromáždění podle Božího Slova.

Na začátku byl skutečný hlad po Božím Slově a Bůh, který otevřel lidem oči, takže viděli Jeho velikost. Modleme se za takový hlad v novém Božím lidu, v církvi. Jenom tento hlad nás může dovést k takovým věcem, jako to bylo v době Ezdráše a Nehemjáše.