Podle listu Židům 

je vytrvalost svatých projektem celého společenství, proto… 

… potřebujeme biblické poradenství jako záchranný člun církevního života. Máme podíl v Kristu jen tehdy, pokud se až do konce pevně držíme své počáteční důvěry. Je to otázka života a smrti. V Židům 3,12–13 slyšíte velkou naléhavost: 

Dejte si pozor, bratří, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, takže by odpadl od živého Boha. Naopak, povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono „dnes“, aby se nikdo z vás, oklamán hříchem, nezatvrdil.

Vytrvalost svatých je projektem celého společenství. Být spolu v menších skupinkách, napomínat se den co den přes telefon, osobně, tváří v tvář, přes zprávy, přes e-mail. To není nějaká poleva na dortu! Bez toho nepřežijeme a nepůjdeme do nebe.

Součástí je pozoruhodná oboustranná dynamika u těch z nás (nás všech), kdo takové poradenství potřebují každý den. Židům 10,23 to vyjadřuje následovně: 

Držme se neotřesitelné naděje, kterou vyznáváme, protože ten, kdo nám dal zaslíbení, je věrný. 

Bůh se tě drží, proto se ty drž Boha. Pavel vyjádřil stejnou dynamiku ve Filipským 3,12: 

Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš. 

Biblické poradenství John MacArthur, Wayne A. Mack a kol. Praktická kniha k poskytování křesťanského poradenství John MacArthur, Wayne A. Mack a kol. The Master's College Faculty Tato kniha bude cennou pomocí pro sbory, kazatele a pastorační pracovníky v jejich službě trpícím, kteří hledají lásku a naději.

Držte se toho, kdo se drží vás. Mnoho lidí tyto dvě strany odděluje. Pokud kážete: „Držte se!“, nevypadáte jako někdo, kdo věří ve vytrvalost svatých. Pokud kážete: „On vás drží“, nezdá se, že byste vnímali, jak naléhavé je, že musíme jednat. Bible nám nedává na výběr mezi dvěma možnostmi: Bůh udrží svou ruku na tvé ruce a nedovolí ti, aby ses ho pustil. Drž se ho a nepouštěj se.

Tato vytrvalost ve víře se děje ve společenství, jak nás vyučuje Židům 10,24–25 (ČSP). Jestli je nějaký text skvělý pro poradenství v církvi, pak ten následující: 

… buďme pozorní jedni k druhým, abychom se rozněcovali v lásce a dobrých skutcích. 

Cílem naší pozornosti jste vy! Při poradenství nebo jako přítel, jako kazatel stojící před shromážděním se dívejte na lidi. Uvažujte o nich, přemýšlejte o nich, poznávejte je, snažte se je pochopit, dostaňte se do jejich životů. Jak je můžete roznítit v lásce? Jak je můžete vyprovokovat, aby činili mnoho dobrých skutků, aby se uzdravili a začali pečovat o druhé? Musíte nad lidmi přemýšlet. O tom je verš 24. Text pokračuje: 

Nezanedbávejme své společné shromažďování, jak mají někteří ve zvyku.

Vyrostl jsem v církvi, kde se tento verš omlacoval lidem o hlavu, aby v neděli přišli do sboru. Ale o tom ten text není! Další fráze říká: „… nýbrž povzbuzujme se.“ Proto se scházíte – abyste si navzájem radili. O nedělích se to většinou neděje. V našem sboru je zvykem, že v neděli kážu. Lidé, kteří přicházejí, spolu mohou mluvit před bohoslužbou nebo po ní. Doufám, že jsou k sobě nanejvýš přátelští a mají hluboké rozhovory, ale to není hlavní náplní nedělního dopoledne. Hlavní náplní nedělního dopoledne je jít společně k Bohu v písni, modlitbě, v Písmu a večeři Páně. To děláme skrze Slovo a moc Ducha a snažíme se hledět vertikálně, jak jen to jde. Je to důležitá součást církevního života. Později místo společné bohoslužby opustíte a společně tvoříte církev někde jinde – v obývacích pokojích, na parkovišti nebo po telefonu. „Nezanedbávejme své společné shromažďování,… nýbrž povzbuzujme se.“ To je biblické poradenství. „… a to tím více, čím více vidíte, že se ten den přibližuje.“ Na apokalyptickou dobu můžeme reagovat také tím, že budeme mít víc skupinek, víc setkávání, abychom nad sebou přemýšleli a pomáhali si navzájem držet se Krista a správně milovat. To přesně říká náš verš. Před dnem Páně se budou dít hrůzy, strašné věci. Když už se dějí nebo jak se začínají objevovat na obzoru, je třeba více společného času, více povzbuzení, více vzájemného laického poradenství. Otevřete svá ústa a staňte se pramenem života pro ostatní, staňte se moudrými.

Rád na toto téma hovořím se ženami v našem sboru. Jsem jedním z těch konzervativních, staromódních, v blátě uvízlých lidí, kteří si myslí, že Bible vyučuje, že by ženy neměly být pastory. Náš sbor je plný mladých, chytrých, výřečných a kompetentních žen, které jsou všechny chytřejší než jejich manželé. Znají lépe Bibli. A já tu stojím se svým bizarním biblickým názorem. Ale ony to berou. Jedním z důvodů je, že se snažím zdůrazňovat, čím se může zralé, výřečné, inteligentní, kreativní ženství stát. Jedním z mých vzorů je moudrý člověk. Jestliže vy ženy (a také muži) hledáte vzor, do kterého byste chtěly dorůst ve čtyřiceti, padesáti nebo šedesáti, až budete mít krásné vrásky a vaši hlavu budou korunovat šedivé vlasy a vaše postava už nebude taková, jaká bývala, pak zvažte stát se moudrým člověkem.

Moudrá žena dospěla v doktrinálně zralou, čte solidní, významné knihy, uvažuje nad Biblí, absolvovala kurzy, možná se naučila řecky a hebrejsky, cokoliv je třeba, aby šla s Bohem hlouběji, jako ta stará pradlena, která naučila Charlese Spurgeona celému kalvinismu. Moudrá žena se dostala do větších hloubek skrze utrpení (každá žena trpí) a přijala ho, přivlastnila si ho a poučila se z něho, aniž by se stala tím druhem ženy, co je zahleděná sama do sebe a stále se ptá: Kde jsi, Bože? Místo toho chápe, že Bůh má veliký, pevný, hluboký, láskyplný záměr s veškerou bolestí jejího života. Prochází těmi věcmi jako moudrý člověk. Možná nekáže na veřejnosti, přesto k ní proudí mladé ženy pro pomoc, moudrost a vhled do toho, jak žít a poznávat Boha. Existují tisíce mladých žen, které potřebují pomoc takových žen, ale nemohou je najít!

Feministickému směru se věnujeme už třicet, čtyřicet let. Myslím, že vím, proč to nefunguje, ale chci jen říct, abyste si místo toho daly za cíl stát se moudrou ženou. Naučte se povzbuzovat. Mějte skrze milost a pomazání Ducha co říct. Mějte hlavu plnou biblických pravd a v srdci plno moudrých zkušeností, orientovaných na člověka. Moudrá žena prochází těžkými časy s Bohem, zašla s Bohem hluboko, a proto má moudrost, jak žít, jak jednat s manželem, který dovádí ženu k šílenství, protože se jí nedotýká tak, jak by měl, nemluví s ní tak, jak by měl, zdá se roztržitý a odtažitý. Manželka se cítí osamělá, prázdná a neplodná, až lituje, že si nevzala toho pravého. Potřebuje spoustu pomoci. Potřebuje slyšet něco jako: „Teď je ti pětatřicet. Až ti bude pětasedmdesát, budeš za toho muže vdaná padesát let a navzájem si s tím nejhlubším uspokojením pohlédnete do očí a řeknete: ‚Dokázali jsme to!‘“

Židům 3 a 10 nám poskytují základ k poradenství v církvi. Představím vám teď pět bodů, které nás v našem poradenství povedou.

Vytrvalost je stejně nezbytná jako radost.

Jestli nevytrváte, znamená to, že jste ztraceni. A pokud tomu pastor věří, vyvolá to u něho velikou vážnost. Lidé se mě ptají: „Kážeš někdy v neděli ráno evangelium?“ Odpovídám: „V neděli nekážu nic jiného. Snažím se zachránit svaté!“ (1Tm 4,16; 2Tm 2,9–10). Povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono „dnes“. Křesťané by se měli navzájem povzbuzovat, aby v nikom z nás nebylo zlé a nevěrné srdce, takže by odpadl od živého Boha. Slovo Boží předávané Božímu lidu udržuje svaté ve stavu zachráněných! Židům 3,13–14 říká: 

Nechci, abyste odpadli. Chci, abyste byli napomínáni. Držte se pevně své víry až do konce.

Podívejte se do dalších oddílů listu Židům: 

… Božím domem jsme my, pokud si až do konce zachováme smělou jistotu a radostnou naději. (Žd 3,6)

Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. (Žd 4,14)

… abychom… měli mocné povzbuzení my, kteří jsme se utekli k pevnému uchopení předkládané naděje. (Žd 6,18 ČSP)

Držme se neotřesitelné naděje… (Žd 10,23)

Neztrácejte proto odvahu, neboť bude bohatě odměněna. (Žd 10,35) 

Celá tato epištola mluví o radostné, důvěryplné, jisté vytrvalosti, která vede k životnímu stylu radikální lásky. To znamená, že pokud ten, komu radíte, má srdce zlé a nevěrné, musíte ho varovat, že možná nepůjde do nebe.

Do mé kanceláře vstoupila dvaceti osmiletá misionářka. Je vdaná, má dvě děti a právě se vrátila z misijního pole. Přišla se mi vyznat, že má cizoložný poměr. Její manžel ji zklamal. Tak moc nenaplňuje její emoční potřeby, že když se vrátili, spřátelila se s jiným mužem a skončila s ním v posteli. V manželství se cítí strašně a cizoložný vztah nechce opustit. Vypráví mi to a já reaguji: „Víte, co musíte udělat. Bůh to dokáže vyřešit. Lze to napravit. Nemusíte si zničit život ani službu svého manžela. Dnes večer za tím mužem prostě už nepojedete.“ Odpověděla: „To tedy pojedu.“ Zeptal jsem se: „Proč byste to dělala? „Potřebuji ho. Můj manžel mě přehlíží.“ Říkám jí: „Víte, když budete v tom vztahu pokračovat, nemáte žádnou záruku, že jste se narodila z Boha a jdete do nebe.“ Podívá se na mě a říká: „Jste blázen! Jsem spasená a na věčnost zabezpečená. Možná, že budu jednoho dne činit pokání, a možná taky ne, ale nemůžete mi říkat, že jsem ztracená! Vložila jsem důvěru v Krista.“ Říkám jí: „Možná ano, ale možná taky ne, to já nevím. Ale na základě toho, jak v současnosti jednáte, vám nemohu dát žádné ujištění. Pokud v tom budete pokračovat, neměla byste věřit, že jste spasená.“ Tolik ji to rozzlobilo, že odešla.

Vyprávím vám ten příběh, protože po deseti letech jsem od ní dostal dopis. Vrátili se na misijní pole. Poslala mi dlouhý dopis, v němž mi řekla, že nikdo v jejím životě nevěděl, jak hrozné problémy se sexuálním hříchem má. „Spala jsem s tolika muži, že byste tomu nevěřil. Myslela jsem si, že je to moje potřeba. Nikdo mi nikdy neřekl to, co Vy, a já Vám chci poděkovat. Věřím nyní přesně tomu, co jste říkal. Drží mě to mimo postel a pomáhá mi to bojovat.“ Nedávno jsem s ní mluvil a znovu mi poděkovala. Řekla: „Nikdo na mě nebyl tak tvrdý. Každý se mi snažil dát nějakou bezduchou dojemnou odpověď ve smyslu, že Bohu na mně záleží. Nikdo mě nevyděsil, kromě Vás.“ 

Věřím, že kniha Židům obsahuje všechna tato varování, abychom mohli mít jistotu spasení, ne aby nás o ni připravila.

Epištola Židům neučí, že spasení může být získáno skrze nové narození a poté ztraceno.

Obsahuje důrazná varování, která v lidech vyvolávají veliký nepokoj: 

… takže by odpadl od živého Boha. (Žd 3,12, srov. 6,6–8; 10,26–31)

Hlásím se k důležitému biblickému učení o vytrvalosti svatých, které říká, že pokud jste byli ospravedlněni, budete oslaveni. Římanům 8,30 je pro mě nezpochybnitelným učením o vytrvalosti ospravedlněných. 

… které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy.

To však nepopírá závažnost varování určeného vyznávajícím křesťanům, a právě před těmi kážu. Mám sbor plný vyznávajících křesťanů. Kážu jim, co říká Bible:

… ti, kteří takové věci dělají, nebudou mít podíl na království Božím. (Ga 5,21; 1K 6,9–10)

Přidávám také varování z epištoly Židům. Přicházejí za mnou lidé a ptají se: „Myslíte si, že můžeme ztratit spasení?“ To jsem neřekl. Nevyvozujte něco takového. Proč to nevyvozuji z textu, kde se říká: „Dejte si pozor, bratří, aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, takže by odpadl od živého Boha“? Mám dva důvody.

Jeden je, že než dojdete spasení, můžete odpadnout od živého Boha v mnoha směrech. Je možné se přiblížit k Bohu, zažívat Boží působení, a dokonce mít od Ducha svatého určitou schopnost dělat jistá znamení a divy, a přesto nebýt spasen, nebýt znovuzrozen. Ale druhý důvod vyvozuji z textu: 

Vždyť máme účast na Kristu, jen když své počáteční předsevzetí zachováme pevné až do konce. (Žd 3,14)

Všimněte si slovesného času. „Vždyť máme účast na Kristu [v angličtině jde o minulý čas s přesahem do přítomnosti, pozn. překl.], jen když [a pak uvádí budoucí eventualitu] své počáteční předsevzetí zachováme pevné až do konce.“ Něco se stalo v minulosti, pokud se něco stane v budoucnosti. Vidíte to? Je to matoucí, že? Ale není těžké to pochopit. Narodili jste se z Boha, spojili jste se s Ježíšem Kristem, stali jste se účastníky všech jeho nebeských a věčných výhod, a tak jste na věčnost zabezpečení, pokud vytrváte. Vytrvání je důkazem a znamením, že jste se stali účastníky. Neříká se zde, že se stanete účastníky, pokud vytrváte. Ten text říká: „Stali jste se účastníky, pokud vytrváte.“ Pokud nevytrváte, neznamená to, že jste svou účast ztratili, ale že jste ji nikdy neměli. Takový výklad daný verš vyžaduje. Stali jsme se účastníky, pokud vytrváme. Pokud nevytrváme, nestali jsme se účastníky. A proto si nemyslím, že kniha Židům ohrožuje učení o věčném zabezpečení nebo o vytrvalosti svatých.

Židům 8,10 a 10,16 hodně mluví o nové smlouvě, nadřazené smlouvě. Tyto verše citují část nové smlouvy, jež má dvě roviny: 

(1) Slituji se nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy už nevzpomenu.

(2) … dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli.

Co znamená „dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli“? To neznamená, že Bůh přichází k církvi a říká: „Tady je norma. Zkuste ji naplnit a uvidíme, jestli na soudu obstojíte.“ Naopak říká: „Tady je zákon.“ Setká se s ním tělo a začíná vzdorovat. Bůh triumfálně proniká do vzpoury svého novosmluvního lidu, přemáhá veškerý odpor a vpisuje svůj zákon do jejich srdcí, nejen na desky. Znamená to, že srdce miluje, co Bůh říká, a tak je nuceno radostně se sjednotit se svým Stvořitelem. Nejkrásnějším výrokem je zaslíbení nové smlouvy v Jeremjášovi 32,40, které dává naději, vyvolává vytrvalost, povzbuzuje v boji. Miluji tento text. Neustále ho opakuji, protože pomáhá lidem chopit se nové smlouvy: 

Uzavřu s nimi smlouvu věčnou, že už jim nepřestanu prokazovat dobro. Do jejich srdcí dám bázeň přede mnou, aby ode mne neodstupovali. 

Kdyby Bůh takový nebyl, byl bych mrtvý. 

Mám sklon se toulat, Pane, to cítím,

mám sklon opouštět Boha, jehož miluji.

Zde je mé srdce, vezmi ho a označ pečetí.

Zapečeť ho novosmluvní přísahou a zaslíbením, aby mě to hnalo chopit se života. Tak tento verš, i když říká: „… aby někdo z vás neměl srdce zlé a nevěrné, takže by odpadl od živého Boha“, neznamená, že jste přistoupili k Bohu a získali spasení, stali se plnohodnotnými účastníky všeho, čím je pro nás Bůh v Ježíši, byli jste vyvoleni, znovu jste se narodili, byli jste účinně povoláni, ale potom jste se ztratili. To se nemůže stát! Existuje velké množství falešných obrácených, ale ti opravdoví vytrvají ve víře a budou se držet Krista v utrpení i v boji s hříchem.

Pokračování příště.

www.desiringgod.com