Stručný amiléniální výklad 20. kapitoly knihy Zjevení

Tak jako můžeme pohlížet synopticky na evangelium, tj. souběžnými, paralelními náhledy (optikami) Matouše, Marka a Lukáše, můžeme pohlížet synopticky i na knihu Zjevení. Kniha Zjevení v podstatě shrnuje události, které byly již popsány v předchozích biblických knihách, především v Novém zákoně. Postupně rekapituluje v apokalyptickém žánru první i druhý příchod Pána Ježíše Krista, celý novozákonní věk pronásledování jeho církve, soud světa a popisuje nové nebe a zemi. Odkrývá více pravdy o Kristu, jeho těle, jeho nevěstě. Tomuto postupnému odhalování se v teologické literatuře říká progresivní paralelismus. A tak jsou události knihy Zjevení, odehrávající se mezi letnicemi a druhým Kristovým příchodem, neustálou přítomností. Vztahovala se a vztahuje na každou novou generaci křesťanů z Židů a pohanů. 

Více než vítězové William Hendriksen Klasický komentář ke knize Zjevení poprvé v češtině! Pravidelně vydávaný výklad od  pastýře a novozákonního znalce dr. Williama Hendriksena slouží generacím Božích služebníků jako vydatný zdroj informací a inspirace. Ať už jste noví nebo zkušení studenti Božího slova, budete knihou obohaceni. Autor nás povzbuzuje, abychom čelili nepokojnému, zmatenému světu kolem nás v duchu radosti a důvěry s vědomím, že Bůh pevně drží vládu ve svých rukou a brzy se vrátí.

Pouhých 15 veršů 20. kapitoly v podstatě obsahuje jak souhrn dějin jak církve, ekklésie, tj. všech svolaných v Kristu, tak souhrn dějin zavrženého světa v tom zlém: 

(1) Při svém prvním příchodu Pán Ježíš Kristus spoutal satana svou krví na kříži, porazil jej a svrhl z nebe. Tím naplnil Boží prokletí satana z Gn 3,15. Satan má dnes, až do Kristova druhého příchodu, omezenou moc, pokud jde o Boží lid.

(2) Spoutáním satana počal věk „tisíciletého“ duchovního vládnutí Ježíše Krista s jeho lidem, církví. Tento přítomný stav skončí propuštěním satana (Zj 20,7).

(3) Ačkoli dnes Kristus vládne v srdcích svého lidu, Božím Izraeli, a navzdory tomu, že je satan spoután, bude Boží lid čelit a odolávat pronásledování a soužení. Jeho soužení se bude průběžně zhoršovat a vyvrcholí rozvázáním satana na konci „tisíciletého“ vládnutí Krista s jeho církví na zemi. 

(4) Satan je nyní spoután v tom ohledu, že (1) brány pekel nepřemohou Kristovu církev a (2) nemá moc svolat krále a národy země, Góga a Magóga, k poslední bitvě Harmagedon proti Božím svatým. Až se dovrší „tisícileté“ duchovní vládnutí Krista s jeho lidem na zemi a na nebi, bude satan nakrátko propuštěn. Církev projde vrcholným závěrečným pronásledováním. Skončí „tisíciletý“ věk evangelizace. Po krátké době bude satan přemožen druhým Kristovým příchodem, tj. bitva Harmagedon.

(5) Ježíš Kristus po druhé přijde v těle, v tom, v jakém byl vzat na nebesa. Satan, antikrist a falešný prorok budou uvrženi do hořícího jezera.

(6) Kristus při svém druhém příchodu tělesně vzkřísí bez výjimky všechny lidi, kteří kdy žili, spasené i zavržené.

(7) Po vzkříšení všech nastane soud. Kristus oddělí spasené od zavržených. Spasení dostanou odměnu podle toho, jak budovali církev na úhelném kameni, Ježíši Kristu. Zavržení budou vhozeni do hořícího jezera. 

(8) Nebesa s rachotem zaniknou a vesmír se žárem roztaví. Stav zobrazený ve Zjevení 21 a 22 bude trvat věčně. Tehdy budou všichni, kdo byli v kterémkoli věku v Kristu, chválit v oslaveném těle, tváří v tvář Boha a budou s ním na věky vládnout.

Zopakujme a upevněme v mysli: Amiléniální výklad učí, že „tisícileté“ duchovní vládnutí Krista s jeho církví stále trvá. Jeho délku zná pouze Bůh. Začíná ukřižováním Pána Ježíše Krista (potažmo letnicemi), kdy svým křížem spoutal, tj. uvěznil satana. Končí propuštěním satana krátce před druhým Kristovým příchodem. „Tisíciletí“, milénium, je tedy období církve v meziadventním věku, během kterého je satan uvězněn za tím účelem, aby (1) nepřemohl Boží lid v jeho účinném svědectví mrtvému světu a aby (2) nesvedl národy světa pod antikristovým vedením proti tomuto Božímu lidu. Před druhým příchodem Krista bude satan nakrátko propuštěn, aby svedl národy světa proti Božímu lidu. Svědectví evangelia, tj. „tisícileté“ kralování Krista s církví, bude krutým pronásledováním (bitva Harmagedon) umlčeno. V hodině nejzazší však sestoupí Pán, tj. druhý Kristův advent, aby satana s jeho zástupy na hlavu porazil a svoje živé i zesnulé tělesně vzkřísil, tedy proměnil do oslavených těl a uchvátil je vzhůru k sobě do oblak. 20. kapitola knihy Zjevení má tyto čtyři přirozené oddíly:

1. „Tisícileté“ spoutání satana (verše 1-3), 
2. „tisícileté“ duchovní vládnutí církve s Kristem 
   (verše 4-6),
3. propuštění satana po „tisíciletí“, pronásledování církve až k jejímu umrtvení, tj. bitva Harmagedon, vítězství
   Krista (verše 7-10), 
4. poslední soud, velký bílý trůn, přetavení země a nebe, věčnost (verše 11-15).

A) „Tisícileté“ spoutání satana (Zj 20,1-3)

1. Tu jsem viděl, jak z nebe sestupuje anděl, který má v ruce klíč od propasti a veliký řetěz. Zmocnil se draka, toho dávného hada, toho ďábla a satana, na tisíc let jej spoutal, uvrhl do propasti, uzamkl ji a zapečetil, aby již nemohl klamat národy, dokud se nedovrší těch tisíc let. Potom musí být ještě na krátký čas propuštěn. (Zj 20,1-3)

Satan je spoután na „tisíc“ let (Zj 20,1-3a). Uvěznění satana v žaláři začalo (a dosud trvá) jeho porážkou Ježíšem Kristem, když nad ním zvítězil na kříži. Tehdy ze satanova domu vytrhl svoje vyvolené, kteří náležejí od stvoření světa Bohu (Iz 49,24-25; Mk 3,27; L 11,21-22). Satanovo uvěznění má ten hlavní účel, aby nemohl klamat (ČEP), svádět (ČSP, BKR) národy. Satan po Kristově vítězství na kříži dychtí svést národy světa a vyburcovat je k mohutnému útoku na Boží lid, tj. církev, zničit ji (2Te 2,7-12). Díky tomu, že Kristův kříž satana spoutal, brány pekel církev nepřemohou (Mt 16,18); naopak jeho spoutání umožní bezprecedentní růst církve (Mt 13,33–35). Až se naplní „tisíc let“, bude satan před druhým Kristovým příchodem ze svého žaláře na krátký čas propuštěn (Zj 20,3b; Zj 20,7). Tehdy bude církev ve smrtelném nebezpečí, kdy prakticky ukončí své „tisícileté“ svědectví (vládnutí s Kristem, Zj 11,7-10), ale druhý příchod Pána ji zachrání (1Te 4,17; Zj 11,11-12). Věk mezi oběma Kristovými adventy jsou poslední dny (Žd 1,1-2).

B) „Tisícileté“ vládnutí církve s Kristem (Zj 20,4-6)

1. Viděl jsem trůny a na nich usedli ti, jimž byl svěřen soud. Spatřil jsem také ty, kdo byli sťati pro svědectví Ježíšovo a pro slovo Boží, protože nepoklekli před dravou šelmou ani jejím obrazem a nepřijali její znamení na čelo ani na ruku. Nyní povstali k životu a ujali se vlády s Kristem na tisíc let. - Ostatní mrtví však nepovstanou k životu, dokud se těch tisíc let nedovrší. - To je první vzkříšení. Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení! Nad těmi druhá smrt nemá moci, nýbrž Bůh a Kristus je učiní svými kněžími a budou s ním kralovat po tisíc let. 
   (Zj 20,4-6)

Boží lid, děti, svědci, učedníci, mučedníci, královské kněžstvo, tj. církev, je duchovně vzkříšena, má podíl na prvním vzkříšení a mocí Ducha Božího přebývá v duchu v nebi (Ef 2,6; Ko 3,1-3). Pán Ježíš Kristus v tomto posledním čase, mezi oběma svými příchody, vládne zemi ze svého nebeského trůnu po pravici Božího majestátu na výsostech (Žd 1,2-3). V jeho království vládnou spolu s ním všichni znovuzrození z Ducha Božího, kteří jsou ještě v těle na zemi, ale v Kristu přebývají již v nebesích (Ef 2,6). Dále s Kristem spoluvládnou všichni Boží svědci a mučedníci, kteří již tělesně zemřeli a přebývají mimo tělo v nebi. Boží znovuzrození jsou na zemi cizinci (1Pt 2,11), jsou totiž občané nebes (Fp 3,20). Jsou zmocněni být nebeskými vyslanci na zemi, tj. kněžstvem jeho království (1Pt 2,9), aby nevěřícímu světu zprostředkovávali svědectví o Kristu. Neklaní se šelmě, nejsou označeni jejím cejchem ani na čele (nemyslí jako svět), ani na ruce (nekonají jako svět). „Tisíciletí“ je věk vstupu do Božího království, věk svolávání do Krista, věk hlásání evangelia jeho královským kněžstvem. Evangelium vždy soudí, protože přináší jak životodárnou, tak smrtonosnou vůni (2K 2,16; Mt 16,19; 18,18; J 20,23). 

C) Propuštění satana po „tisíciletí“, Harmagedon, vítězství Krista (Zj 20,7-10)

1. Až se dovrší tisíc let, bude satan propuštěn ze svého žaláře a vyjde, aby oklamal národy ve všech čtyřech úhlech světa, Góga i Magóga. Shromáždí je k boji a bude jich jako písku v moři. Viděl jsem, jak vystoupili po celé šíři země a obklíčili tábor svatých a město, které miluje Bůh. Ale sestoupil oheň z nebe a pohltil je. Jejich svůdce ďábel byl uvržen do jezera, kde hoří síra a kde je již dravá šelma i falešný prorok. A budou trýzněni dnem i nocí na věky věků. (Zj 20,7-10)

Až uplyne podle Božího úradku „tisíc let“, bude muset být satan propuštěn, odvázán ze řetězu (Zj 20,3b). V následujícím krátkém období trvajícím až do druhého příchodu Ježíše Krista bude moci již nespoutaný satan klamat a svádět národy světa do té míry, že je podnítí skrze antikrista proti Božímu lidu, tj. církvi. Vyvolá bezprecedentní a nejdrsnější pronásledování vyvoleného Božího lidu (Mt 24,22; Mk 13,20). Antikrist udeří s celým početným světem na Boží lid. Svědectví církve, Božího královského kněžstva, bude prakticky umrtveno (Zj 11,7-10). Krátce nato při svém druhém příchodu Pán Ježíš Kristus zachrání a vytrhne k sobě svůj lid (Zj 11,11-15). Porazí a do hořícího jezera uvrhne (1) satana (draka), (2) antikrista (dravou šelmu) a (3) veškerá falešná náboženství a filozofie světa (falešného proroka). To je důsledek poslední bitvy, zvané Harmagedon (Zj 16,13-21). To je konec politického, hospodářského a sociálního řádu světa, jak jej dnes známe a který trvá od pádu Adama (Zj 11,15-19). 

D) Poslední soud, velký bílý trůn (Zj 20,11-15)

1. A viděl jsem veliký bělostný trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho pohledem zmizela země i nebe a už pro ně nebylo místa. Viděl jsem mrtvé, mocné i prosté, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Ještě jedna kniha byla otevřena, kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách. Moře vydalo své mrtvé, i smrt a její říše vydaly své mrtvé, a všichni byli souzeni podle svých činů. Pak smrt i její říše byly uvrženy do hořícího jezera. To je druhá smrt: hořící jezero. A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera. (Zj 20,11-15)

Při svém druhém příchodu Ježíš Kristus přetaví žárem nebe i zemi (2Pt 3,10-13; Zj 21,1). Všichni lidé bez výjimky budou postaveni před bílý trůn Božího soudu (Zj 20,12). Boží děti, které Kristus vykoupil ze satanova otroctví a jejichž hříchy nesl na kříži, jsou zapsány v knize života. Budou hodnoceni podle toho, jak stavěly na úhelném kameni Ježíši Kristu (1K 3,11-16; Ř 4,5). Ti, kdo nejsou zapsáni v knize života, budou souzeni jen podle svých skutků, protože nebyli přikryti Kristovou milostí. Kdo je dítětem toho Zlého (1J 3,8), kdo nemá podíl na Boží milosti, může se vykázat jen svými skutky, jak je zapsáno v Božích knihách. Podle nich bude také odsouzen (Ř 4,4; Mk 4,24). Satanova říše včetně jeho samotného, se všemi jeho poddanými otroky, tj. antikristem, falešným prorokem, démony a lidmi bez Krista, bude uvržena do hořícího jezera (Zj 19,20; Zj 20,15).