Šest dní před velikonocemi přišel Ježíš do Betanie, kde bydlel Lazar, kterého vzkřísil z mrtvých. Připravili mu tam večeři; Marta při ní obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří byli s Ježíšem u stolu. (J 12,1–2)  

Vzkříšený Lazar sedí se svým Pánem u stolu u společné večeře. Jaké zakoušení budoucí slávy nebeského království! Lazar je stejný hříšník jako my. Do hrobu ho dovedlo něco víc než jen nemoc. I kdyby byl zdravý jako řípa, jednoho dne by musel zemřít – protože hřešil. Ano, uvěřil Ježíši, že on je ten dokonalý obětní Beránek, který jediný má moc usmířit Boží hněv vůči Lazarovi, člověku stvořenému k Božímu obrazu, a přitom neschopnému poslouchat Boha a potěšovat jej a v každé chvíli se v něm těšit. A přece musí naše pozemské tělo vinou hříchu zahynout.

Lazar se pokořil před Bohem, činil pokání a uvěřil Kristu. Ježíš jej a jeho sestry miloval. To, co zakusil ve vzkříšení, je nyní pro Lazara věčná skutečnost. Už navždy je se svým Pánem, v jeho radosti, pokoji a spravedlnosti.

Pokoříš se před Bohem i ty? Uvěříš mu? Půjdeš v radostné poslušnosti životem s Kristem?

U Kristova stolu je stále ještě místo. Velikonoční Beránek jej vydobyl svou smrtí a vzkříšením.

P.S.: Jako poděkování všem, kdo v loňském roce přispěli darem na provoz služby Reformace.cz, zasíláme s aktuálním číslem Zápasu o duši brožuru Adoniram Judson a povolání k misii. Kéž je vám knížka povzbuzením k věrnosti při šíření evangelia kdekoli, kam vás Pán povolal.