Svobodný stav v nové smlouvě
Jak zapadá svobodný člověk do Bible, kde se hojnost požehnání točí kolem úrodnosti, plodnosti a rodiny? Odpověď najdeme, když se vydáme po stopách konceptu manželství a svobodného stavu tak, jak se vyskytuje napříč smlouvami v Písmu. V tomto článku bych rád stručně vyložil, jak zapadá záměrné rozhodnutí zůstat svobodný do naší doby nové smlouvy v Kristu.
Začalo to manželstvím
Manželství bylo nejen stvořeno a nařízeno Bohem, ale je to také ten nejintimnější mezilidský vztah, který můžeme v tomto životě zakoušet. Prostřednictvím manželství navíc Bůh ustanovil rodinu, která je základním stavebním kamenem lidské společnosti a jejímž prostřednictvím naplňujeme účel, za jakým jsme byli stvořeni, totiž „plodit a množit se“ (Gn 1,28) a vše si podmanit (Ž 8,7). Není tedy divu, že Písmo dává veliký důraz na posvátnost manželství, jeho ochranu a přetrvávající důležitost rodiny. Lidská společnost nemůže fungovat bez manželství a prospívajících rodin. Odmítnutí obou těchto věcí vede nevyhnutelně a nezbytně k rozpadu a zničení struktury společnosti.
Když tedy známe význam manželství pro stvoření, může nás překvapit Ježíšovo učení, že s novým stvořením nastává konec lidského manželství. Když se Ježíše zeptali na manželství při vzkříšení, připomněl svým tazatelům:
Po vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako nebeští andělé. (Mt 22,30)
 |
Přestože je tedy manželství nepostradatelné pro účely Božího stvoření a rozkvět lidstva, v konečném důsledku bylo stvořeno jako prostředek vedoucí k ještě důležitějšímu cíli, k cíli, který je opravdu slavný – ke vztahu Boha s jeho lidem. Bůh tedy plánoval, že lidské manželství a rodina budou jen dočasné, neboť manželství bylo konec konců vymyšleno tak, aby představovalo a odhalovalo větší a trvalý smluvní vztah Krista s jeho církví:
Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev. (Ef 5,32)
Jak se odvíjí biblický příběh, postupně se odhaluje typologická podstata manželství. Noemovská smlouva nepřestává vyzdvihovat význam manželství a rodiny pro každé lidské zřízení (Gn 9,1). Dokonce nám připomíná, že budou tyto instituce ustanovené při stvoření pokračovat až do konce věků (Gn 8,22). Proto by si jich všichni lidé měli vážit a chránit je – pokud tedy nechtějí spáchat sociální sebevraždu. To samé platí o abrahamovské, mojžíšovské a davidovské smlouvě. Pod mojžíšovskou smlouvou je manželství a základní rodina (manželé a jejich děti) výslovně chráněna, podporována a přijímána (Ex 20,12–17; Lv 18; Dt 6,1–9). Nenacházíme zde řeč o úmyslném nebo neúmyslném rozhodnutí zůstat svobodný. Všechna dotčená ustanovení mojžíšovské smlouvy předpokládají pokračující význam manželství a zakládání rodiny. Mnohá prokletí smlouvy jsou namířená také proti manželství a rodině. Deuteronomium 28,18 říká:
Prokletý bude plod tvého života.
Také si můžeme přečíst, že porušovatelé smlouvy přivedou ke zkáze svá manželství a rodiny (Dt 28,30.32–33.41.54–57). Na druhé straně však požehnání povede k rozkvětu manželství a rodin, takže
Požehnaný bude plod tvého života… (Dt 28,4)
Jinými slovy, pod mojžíšovskou smlouvou je normou manželství a rodina, čímž se naplňuje úkol nám určený při stvoření, abychom vládli nad stvořením. Kdyby zde Písmo končilo, mohli bychom usoudit, že manželství a rodina budou pokračovat navěky a že svobodný stav je podřadnou anomálií.
Avšak ve Starém zákoně a obzvláště v Prorocích Bůh se zaslíbeními nové smlouvy odhaluje, že na manželství a rodině je něco víc než jen to, že budou nepřerušeně pokračovat. Začínáme chápat, že lidské manželství znázorňuje a odhaluje významnější vztah mezi Bohem a jeho lidem, jak se ukázalo na Kristově vztahu k jeho církvi. Bůh je ženichem své nevěsty a Mesiáš, který přijde, náš Pán Ježíš Kristus, dostane lid, který bude jeho věrnou nevěstou (Jr 31,31–34) a který se nebude podobat starému Izraeli (Jr 3,1–13). Proto Pavel mluví o Kristově vztahu k církvi jako o mystērion (Ef 5,32) – o „tajemství“ nebo „zjevení“, které bylo skryto ve Starém zákoně, avšak postupně se odhalovalo, a dochází k tomu právě díky Kristovu příchodu a jeho ratifikaci nové smlouvy.
A opravdu díky Kristovu novosmluvnímu dílu začínáme vidět takovou proměnu manželství a rodiny, která odhaluje jejich dočasnost a předem naplánovaný účel, totiž aby ukazovaly na důležitější a trvalejší vztah - vztah Krista a jeho církve. To neznamená, že manželství a základní rodina kvůli Kristovu příchodu zmizí. Obě tyto věci ustanovené při stvoření budou pokračovat až do konce věků. Křesťané přece dostali pokyny k životu v manželství i k výchově dětí (Ef 5,22–6,4). Avšak v porovnání se Starým zákonem vychází nyní na světlo, že rozhodnutí zůstat svobodný kvůli Kristu je „dar od Boha“ (1K 7,7) a za rodinu jednotlivce je nyní považována spíše Boží rodina, než ta biologická. V Markovi 10,29–30 vidíme, že pro Krista možná budeme muset opustit „matku nebo otce“ (svou biologickou rodinu), avšak získáme stokrát více bratrů a sester a matek (svou duchovní rodinu). Také pro Ježíše jsou jeho rodinou, jeho matkou a bratry ti, kdo činí vůli jeho Otce (Mt 12,49–50). To nám odkrývá skutečnost, že lidské manželství, navzdory své důležitosti, není samo o sobě cílem, ale prostředkem vedoucím k cíli.
Kam patří záměrné rozhodnutí zůstat svobodný
Jak už jsme řekli, v Novém zákoně se úmyslné rozhodnutí pro svobodný stav ukazuje v jiném světle než ve Starém zákoně. Proč není ve Starém zákoně svobodný stav prezentován jako něco chvályhodného, zatímco v nové smlouvě je záměrný svobodný stav „darem od Boha“ (1K 7,7)? Z následujícího důvodu: díky příchodu Krista a novosmluvní doby začalo nové stvoření pronikat do tohoto světa jak jednotlivě (Ef 2,10; 2K 5,17), tak jako součást celku, coby církev (Ef 2,14–22). Ačkoliv konec ještě v plnosti nenastal, skutečnosti nového stvoření jsou tu a proměňují přítomnost. Manželství a rodina budou pokračovat až do Kristova návratu, ale obě instituce jsou nyní proměněné. Izrael byl smíšeným smluvním společenstvím sestávajícím z věřících i nevěřících rodičů a nevěřících dětí („ty a tvé potomstvo“), avšak novosmluvní společenství církve je tvořené těmi, kdo činili pokání a uvěřili v Krista. To, na co manželství v konečném důsledku ukazuje, se zde nyní v příchodu Krista uskutečňuje, takže vztah mezi Kristem a církví nabývá dokonce větší důležitosti než naše vlastní biologické rodiny. Úplné emoční uspokojení plynoucí z lidského vztahu lze již zakoušet i mimo manželství, a to v rámci našich vztahů v církvi. Místo toho, abychom na svobodný stav pohlíželi jako na anomálii, je nyní vnímán jako dar od Boha ke službě Pánu. Nemám v úmyslu snižovat zde důležitost manželství a rodiny, ale chci, abychom si připomněli, že stvořené skutečnosti, dokonce i takového významu, spějí ke svému konci a ustupují tomu, co je v Kristu trvalé.
Aplikace
Jaké předběžné závěry můžeme tedy vyvodit ohledně svobodného stavu a nové smlouvy? Uvedu alespoň pět bodů, i když by se jich dalo říct jistě daleko více. Za prvé je záměrný svobodný stav jedním z příkladů v nové smlouvě, kdy se nové stvoření již objevilo. Co bylo dříve anomálií, je nyní dar od Boha k důležité službě v církvi. Zadruhé, ačkoliv instituce manželství potrvá až do Kristova návratu, svobodný stav nám připomíná, že ustanovení o lidském manželství není trvalé. Tato stvořená pozemská instituce nakonec ustoupí většímu a trvalejšímu vztahu Krista s jeho lidem. Za třetí nám svobodný stav také připomíná, že i když křesťané ve svém životě nikdy nevstoupí do manželství, nejsou to lidé druhé kategorie, neboť manželství není, přes svou důležitost, samo o sobě cílem. Za čtvrté nám svobodný stav pomáhá dívat se na své současné biologické rodiny ze správného úhlu. Dokud se Kristus nevrátí, máme si cenit manželství a možnosti mít děti jako něčeho velmi důležitého. Ale nesmíme nikdy zapomenout, že nejdůležitější je, aby naše manželství odrážela něco z Krista a církve a aby se naše biologické děti staly našimi duchovními dětmi v Pánu. Pod novou smlouvou nejsou naše biologické děti zahrnuty ve smlouvě, dokud nebudou činit pokání ze svých hříchů a svou víru nevloží do našeho Pána Ježíše Krista, a právě to je bod, na který nesmíme nikdy zapomenout. Za páté, ačkoliv svobodní nemusejí mít vlastní biologické děti, je daleko důležitější, že když vyhlašují evangelium, získávají duchovní děti v Pánu. Skrze vyhlašování Kristovy slávy a skrze provázení Kristova lidu procesem učednictví se duchovní děti budují v Pánu a navěky se budou radovat z Boží slávy a trvalosti Boží rodiny.
Nakonec nám svobodný stav v nové smlouvě připomíná, že musíme mít řádný biblický a teologický pohled na manželství, rodinu a své děti. Jak se naše společnost kolem nás hroutí, protože odmítá Boží pravdy ohledně manželství a rodiny, křesťané musejí vyzdvihovat a vážit si obojího, ale ještě více musejí nacházet svou naději v pravdě evangelia a v tom, co to znamená žít jako Boží novosmluvní lid v očekávání příchodu svého Pána.