Radim Světlík

Recenze knihy J. A. Komenského

Který Čech by neznal jméno Jana Amose Komenského? Setkáme se s ním v učebnicích dějepisu, dočteme se o něm v historických a křesťanských spisech, vídáme jeho podobizny v muzeích, na školách a univerzitách, vedou se o něm přednášky, píšou se o něm knihy a články, natáčí se o něm dokumentární i hrané filmy. Obecně vzato si český národ Jana Amose Komenského dodnes velmi váží pro jeho pedagogickou a literární činnost. Mnozí však zapomínají, že Komenský byl především kazatelem a duchovním pastýřem. Vše, čemu se věnoval, včetně své pedagogické práce, činil k Boží slávě. Horlivě usiloval o to, aby se český národ přiblížil ke Kristu jakožto k jedinému pravému spasiteli lidstva. Duchovní vedení je přední zodpovědností všech kazatelů, a právě na ně se Jan Amos Komenský (1592–1670) ve své knize s názvem Zpráva a naučení o kazatelství (1651) zaměřuje především. Nicméně svědomitý přístup k Písmu se netýká pouze kazatelů, nýbrž všech věřících. O tom si ale povíme později.

Počátek 17. století přinesl české protestantské církvi krušné chvíle. Po porážce stavovských vojsk v bitvě na Bílé hoře roku 1620 následovalo dlouhé období nekompromisní rekatolizace českých zemí. Zastánci protestantismu se ocitli na seznamu nepřátel římskokatolické církve i tehdejšího vládního zřízení. Zakoušeli silné pronásledování, hrozilo jim neustálé nebezpečí, ztráta majetku, odnětí svobody a v nejhorších případech také smrt (např. poprava sedmadvaceti českých pánů na Staroměstském náměstí v Praze v červnu roku 1621). Mnozí křesťané byli nuceni opustit svou domovinu a zbytek života prožít ve vyhnanství, včetně J. A. Komenského.

Jan Amos Komenský ovšem nedával úpadek českého národa a ztrátu svobody za vinu vladařům. Nenaříkal nad pedagogy či nedostatečnou úrovní všeobecné vzdělanosti. Káral především kazatele. Vytýkal jim jejich vlažný přístup ve správě Božího slova. Dle Komenského byla jednou z příčin Božího soudu nad českým národem lhostejnost protestantských kazatelů. Nekázali pravdu Božího slova otevřeně. Nekázali s dostatečnou horlivostí a svědomitostí, a proto jim Bůh tuto službu odňal. Komenský se k tomu vyjádřil následovně: „Co se však stalo, že téměř všem z nás Pán Bůh odebral možnost kazatelské práce? To je potřeba poctivě zvážit. Ze Zjevení, které dal Bůh svatému Janovi, můžeme pochopit, proč Bůh odstraňuje svícny služebníků z jejich místa, totiž proto, že už nemají takovou lásku jako na počátku a neslouží tak horlivě jako dřív“ (str. 18). Jan Amos Komenský byl kazatelem tělem i duší. Uvědomoval si, jakou hodnotu a význam má kázání Božího slova s ohledem na duchovní zdraví církve i národa. Možná právě proto se rozhodl sepsat pojednání o metodologii přípravy kázání, neboť, jak sám napsal: „Úloha kazatele, k níž jsme povoláni, si tedy žádá velikou, slavnou, důstojnou a vytrvalou píli“ (str. 17).

Zpráva a naučení o kazatelství předkládá čtenáři stručný nástin problematiky přípravy kázání. J. A. Komenský se zde věnuje čtyřem základním oblastem kázání: (I.) rozmanitosti látky a řeči, (II.) uspořádání kázání, (III.) půvabu kázání, (IV.) moci a pronikavosti kázání. Nelze přehlédnout Komenského systematický a názorný postup vysvětlování látky. Obsah je srozumitelný, dobře čitelný a přiměřeně složitý. Užitek z knihy načerpají nejenom kazatelé, ale i vedoucí biblických hodin a učitelé biblických kurzů. Nejedná se o čistě technický popis procesu přípravy kázání, což z knihy činí dostupnou a užitečnou příručku ke studiu práce s Božím slovem pro všechny křesťany. 

Ačkoli je kniha určena zejména kazatelům, jsem přesvědčen, že z ní načerpá užitek každý, kdo touží Písmo pečlivě studovat, správně mu porozumět, moudře podle něho žít a povzbuzovat ve víře všechny následovníky Pána Ježíše Krista. Naleznete v ní mnoho hlubokých úvah, pravdivých myšlenek a praktických postřehů prospěšných pro křesťanský život i službu, například: „Patříme nebi, dělejme tedy i na zemi nebeské věci, buďme svatí a chvalme Boha“ (str 40). „Čisté a nevinné svědomí je nejlepší hradbou proti zlému jazyku“ (str. 67). „Ne každý, kdo se chlubí poznáním Boha, Boha skutečně zná“ (str. 68). „Pravé náboženství je takové, které předkládá pravdu, učí Boží bázni a vede od smrti k životu“ (str. 72). „Žádná lidská řeč nikdy nepronikne tak hluboko a ostře jako slovo Boží“ (str. 128) a desítky dalších.

Možná si říkáte, proč v dnešním zamyšlení klademe tak silný důraz na zodpovědný přístup k Božímu slovu a kázání. Nacházíme se přece v době náboženské svobody a všeobecné tolerance. Není to snad Boží požehnání? Neznamená to, že je s námi Bůh spokojen? Vždyť nezakoušíme pronásledování jako naši otcové. Nehrozí nám ztráta majetku, vyhoštění či smrt. Ano, je to tak, avšak navzdory této skutečnosti je církev dlouhodobě kradmo zbavována toho nejcennějšího, co má – pravdy Písma. Evangelium je ve jménu líbivosti přizpůsobováno rozmarům bezbožné společnosti. Zatímco nepřátelé Kristova kříže rabují dům Boží o vzácné poklady Písma, my pohodlně spíme. Dokud se kazatelé neprobudí a nechopí se své Bohem svěřené odpovědnosti, hrozí nám trvalé nebezpečí. Dokud se pravda Písma nevrátí za kazatelny a dokud se církev nepřestane stydět za evangelium, bude naše země duchovně strádat. Lidé budou zajatci nevíry, budou si libovat v hříchu a budou beznadějně směřovat do věčné záhuby. Nemohu tedy jinak než spolu s našimi předky zvolat: „Národe český, navrať se ke Kristu!“ Kéž nás k tomu kniha Jana Amose Komenského povzbudí!

Knihu je možné objednat na www.PoutnikovaCetba.cz