Milost, která nás zbohacuje
Pokoj vám, vážení čtenáři.
Milost je dar, je to bohatství, které přijímáme. Ale milost není jediným darem, který ve svém životě můžeme pozorovat. Náš dnešní text nás přivádí k rozjímání nad všemi dary, které od Krista máme.
V něm máme vykoupení skrze jeho krev odpuštění našich provinění podle bohatství jeho milosti, kterou nás hojně zahrnul ve vší moudrosti a rozumnosti, když nám oznámil tajemství své vůle, jak se mu líbilo a jak si předsevzal, aby pro správu období, v němž budou naplněny příhodné časy, uspořádal pod jednu hlavu v Kristu všechny věci: ty na nebesích i ty na zemi, aby je uspořádal v něm. (Ef 1,7–10 ČSP)
Je třeba si připomenout, že Pavel, lépe řečeno Duch svatý skrze Pavla, píše tento list církvi do Efezu, církvi, která se nacházela uprostřed města plného model. Obrovský chrám bohyně Artemis (Diany) plný chrámových prostitutek a množství dalších chrámů, které byly ve městě, vytvářelo na křesťany tlak. Myslím tím tlak, aby žili podle světa, aby žili v kolejích, které nastavil tehdejší svět, a aby uctívali jeho modly.
Když studujeme list Efezským, zjišťujeme, že situace efezských křesťanů byla velice podobná té naší. Je možné, že jste v uplynulých dnech při sledování televize nebo internetu v osamění svého pokoje pociťovali podobný tlak. Internetové stránky chrlily reklamy na různé věci, které nutně potřebujete, nebo na věci, které nutně chcete, nebo na věci, které podněcují vaši žádostivost. Otázky, které si pokládali i efezští křesťané, zní:
Jak žít zbožně v tomto čase? Jak žít zbožně v našem městě, uprostřed všech pohanů, model a všeho, co na nás útočí? Jak žít zbožně za takových okolností? Jak žít zbožně a zvítězit v takové době? Jak být schopen žít tak, abych se líbil Bohu?
Víme, že první tři kapitoly listu Efezským pojednávají o evangeliu, o teologii, o tom, co Bůh udělal. Následující tři kapitoly nás vyučují, jak na základě uvedených pravd žít. Takové rozdělení není náhodné. Pavel takto své listy rozděluje. Chce, abychom porozuměli, že než pochopíme, jak máme žít, musíme nejprve poznat Pána Boha. Bůh nám dal všechno potřebné ke zbožnému životu skrze poznání Pána Ježíše Krista. Musíte ho tedy znát ne takového, jakým bychom ho chtěli mít, ale takového, jaký opravdu je.
 | Jedině milostí
|
Pavel začíná list Efezským chvalozpěvem. Verše 1,3–14 jsou jednou dlouhou větou, chvalozpěvem vyjadřujícím vděčnost za vše, co Bůh udělal pro křesťany v Efezu. Pavel píše o požehnáních, která dal Bůh křesťanům v Efezu, aby mohli žít, jak se mu líbí.
V úvodních verších vidíme za prvé Boží vyvolení ke svatosti, abychom mohli žít svatě před jeho tváří. Za druhé nás Bůh předurčil k tomu, abychom byli jeho rodina, synové a dcery Boží, pro jeho slávu.
Ale dnes se budeme zabývat dalším požehnáním, a tím je vykoupení z milosti.
Prosím tedy, soustřeďte se na text Božího slova, abychom dokázali žít dle bohatství jeho milosti, které nás vede k pokoře a vděčnosti. Na začátek mám pro vás následující otázky:
K čemu vás vede bohatství, které jste dostali od Krista? Když sečtete všechna požehnání, která jste dostali, když sečtete veškeré bohatství, které vidíte v dnešním textu, k čemu vás to vede? Jaký výsledek to přinese do vašeho života?
Z dávné minulosti, kdy nás Bůh určil ke svatosti a kdy nás předurčil k synovství pro svou slávu, se Pavel dostává do Kristovy doby. Zaměřuje se na to, co dělá Kristus, a my vidíme v 7. verši, že naše požehnání souvisí s Kristem. 3. verš říká:
Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nám požehnal veškerým duchovním požehnáním v nebeských věcech v Kristu.
Kristus je ten, skrze něhož dostáváme všechna požehnání, on je ten, skrze něhož byla všechna duchovní bohatství připsána na náš účet. To je velice důležité, protože bez Krista žádné duchovní požehnání neexistuje, požehnání se děje skrze něj, v něm jsme byli vybráni pro svatost a v něm jsme obdrželi synovství. V něm také dostáváme bohatství. To je jádrem úvodu listu – všechno se děje v Kristu a všechna chvála a všechna sláva, kterou Pavel v tomto chvalozpěvu vzdává Bohu, je založena na tom, že právě Hospodin, Bůh Otec, poslal svého Syna na tuto zem, aby nám vydobyl všechna požehnání, abychom v něm měli přístup k Bohu. To on učinil pro své stvoření takové věci.
1. Dostali jsme vykoupení
Pojďme se podívat, co v Kristu máme. Vykoupení. Slovo vykoupení je jedním ze slov, kterými Pavel popisuje spasení. V originále to slovo znamená, že zaplatil, osvobodil na základě zaplacení. Tento termín se používal v souvislosti s tehdejším otrokářským systémem. Když se měl otrok stát svobodným nebo chtěl být svobodný, musel za své propuštění zaplatit určitou cenu. Když ho chtěl vykoupit někdo jiný, musel zaplatit otrokův dluh. Čteme o tom ve Starém zákoně několikrát. Pavel používá všem známé slovo, jímž vyjevuje, jak nádherné je, co pro nás Kristus udělal, a jak nádherné je být křesťanem. Vrací se svými myšlenkami až do knihy Exodus, ve které je dané slovo použito právě ve smyslu vykoupení. Bůh zaplatil za svůj lid nebo ho vykoupil z moci Egypta, z domu otroctví.
Deuteronomium 7,8 to popisuje následovně:
… ale ze své lásky k vám, a aby zachoval přísahu, kterou přísahal vašim otcům, vás Hospodin vyvedl mocnou rukou a vykoupil tě z domu otroctví, z ruky faraona, egyptského krále.
A totéž, co Bůh udělal pro Izrael, udělal Kristus pro každého křesťana v Efezu a věřím, že pro každého křesťana vůbec. On zaplatil cenu. Uvažujme nad slovem „vykoupení“. Když někdo někoho „vykoupil“ (slovu vykoupení rozumíme tak, jak jsme si jej vysvětlili výše), může nám to navodit představu, že splatil dluh, a tím to končí. Náš text však pokračuje dál. Popisuje, jaké bohatství přichází, když Kristus zaplatil náš dluh. Byli jsme definitivně očištěni. Proč to muselo být? Protože kdyby Bůh zaplatil náš dluh pouze do chvíle našeho vykoupení, pak bychom se další den znovu ocitli v dluhu. Pokud by Bůh zaplatil jen za hříchy, které jsme spáchali před obrácením, a od té chvíle by už neplatil, pokud by nás pouze vykoupil z otroctví, a pak by nás nechal jít, znovu bychom upadli do stejného hříchu. Ale text nám ukazuje, že Bůh udělal mnohonásobně víc. Bůh nás tedy skrze to, co udělal ve svém milovaném Synu, vyvedl z otroctví, vykoupil nás. Toho dosáhl na kříži. Nevíme přesně, co se během oněch tří hodin dělo, ale víme, že na Boha Syna byly vloženy všechny naše hříchy. Po dobu tří hodin byl v odloučení od Boha Otce. Věc, ke které nedošlo po celou věčnost, se odehrála na kříži kvůli tvému a mému hříchu. Bůh Syn tam platil cenu odloučení, a tak tě vykoupil z otroctví. Ne z otroctví faraona, ne z otroctví Egypta, ale z otroctví hříchu. Písmo samo nás popisuje jako otroky hříchu. Písmo nás popisuje jako ty, kdo jsou mrtví ve svém hříchu a nedokážou sami od sebe zaplatit cenu za hřích. Cena za hřích je totiž daleko vyšší, než je kdokoliv z nás schopen zaplatit. Jedině jeho krev nás mohla vykoupit. Aby nás Bůh mohl uvést do svatosti před svou tvář, aby nás mohl přijmout do své rodiny, musela být prolita jeho vlastní krev. Nebyly to peníze, nebyl to majetek, nebyl to ani čas, o kterém se říká, že je tím nejcennějším. Bylo zaplaceno něco mnohem vzácnějšího – jeho vlastní krev.
1. Petrova 1,18–19 popisuje cenu za vykoupení:
Víte, že ze svého marného způsobu života, zděděného po otcích, jste byli vykoupeni ne pomíjejícími věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž drahou krví Krista jako beránka bez vady a bez poskvrny.
Nebylo to zlato, nebylo to stříbro, nebyly to nějaké pomíjivé věci, skrze které jsme byli vykoupeni z marného způsobu života, ale byla to drahá krev Pána Ježíše Krista. Taková cena musela být zaplacena a bez ní by nikdo z nás nebyl vykoupen. Rád bych, aby nás k tomu hlavnímu, co si z našeho textu odneseme do života, dovedly následující otázky:
K čemu vás to vede? Cítíte se zavázáni? Když přemýšlíte o ceně za své vykoupení, když si uvědomíte, kolik let jste strávili v otroctví, kolik času jste sloužili modlám, cítíte se zavázáni? Cítíte se být dlužníky?
Pavel se v listě Římanům cítil být dlužníkem. Koho byl dlužníkem? Úplně všech, protože všem dlužil evangelium. Smýšlel tak, protože ho evangelium zachránilo. Proto se ptám, jestli vás vykoupení skrze Boží vlastní krev vede k tomu, že se cítíte být dlužníky? A pokud se necítíte být nikomu zavázáni, je možná třeba připomenout si svůj dluh. Co jste dlužili Pánu Bohu, jaký je váš dlužní úpis, který byl sepsán a nemohl být smazán ničím jiným než krví Pána Ježíše Krista? Bůh skrze svou krev smazal náš úpis, smazal náš dluh a odpouští naše provinění. A právě to je vykoupení.
Slovo provinění prakticky znamená ukročit stranou ze správné cesty nebo spáchat určitý morální hřích. Každé ukročení stranou z Boží cesty, každé provinění, vše, co vás uvedlo do viny, bylo odpuštěno skrze krev Pána Ježíše Krista. Vykoupení mělo za cíl odpuštění. Když vás Bůh vykoupil skrze Pána Ježíše Krista, odpustil každé z vašich provinění. Provinění je jednoduše každý skutek, který je mimo Boží plán pro váš život. Každý z těchto skutků nám byl na základě Kristovy krve odpuštěn, protože za něj Kristus zaplatil. Proto jsme byli přijati do Boží rodiny. A proto se ptám, jestli se cítíte být zavázáni, když bylo každé vaše provinění odpuštěno skrze Kristovu krev. Proto se ptám, k čemu vás to vede.
Napodobujte tedy Boha jako milované děti a žijte v lásce, jako i Kristus miloval nás a vydal sám sebe za nás jako dar a oběť Bohu v příjemnou vůni. (Ef 5,1–2)
Děláte to, protože vám bylo odpuštěno každé provinění a byli jste přijati jako Boží milované děti? Napodobujete Boha? Žijete v lásce, tak jako Kristus žil v lásce a vydal sám sebe jako oběť smíření? On zaplatil a odpustil všechna provinění podle bohatství své milosti. Vykoupeni jsme nebyli na základě zásluh ani na základě skutků, ani základě svého chování, svého myšlení, svého dávání, svého zjevu, svých slov. Nebyli jsme vykoupeni na základě ničeho, co vycházelo z nás samotných, ale na základě bohatství Boží milosti. Ptám se, jak velké je bohatství Boží milosti. Odpověď zní, že je tak velké, že dokázalo zachránit hříšníky, jako jste vy. Bůh má dost milosti, aby odpustil každé vaše provinění. Nemůžete spáchat tak těžký hřích ani si nemůžete myslet tak hroznou myšlenku, aby Bůh neměl dost milosti na odpuštění. Bůh je bohatý ve své milosti a jeho bohatství je vidět na tom, že jsme křesťané. Otázka tedy zní, proč jsme dostali milost. Odpověď se nachází v předchozích verších. Abychom žili pro jeho slávu před jeho tváří ve svatosti jako jeho děti.
2. Byli jsme zahrnuti
Bohatství jeho milosti vidíme, nejen když si uvědomíme, že nám dal milost a že nás vykoupil, ale že nás jí zahrnul. Nevím, jestli jste si někdy hráli na písku, když jste byli malí. Dělali jste bábovičky a najednou přišel váš bráška, vzal kyblík plný písku a vysypal ho na vaši bábovičku. To vás asi rozhněvalo. Byla zasypaná, byla přikrytá, už jste ji neviděli, už jste s ní nemohli nic udělat. Právě to udělal Kristus. Bůh nás nejenže vykoupil a zaplatil za nás cenu, ale vzal z bohatství své milosti a přikryl nás jí, takže už nejsme vidět a před jeho tváří není ani jedna známka jakéhokoli provinění. Protože kdyby existovala jediná známka nějakého našeho provinění, nemohl by se nikdo z nás postavit před Boha. Proto vzal ze svého bohatství milosti a skrze Krista ji na nás vložil. To je další věc, která se odehrála na kříži. Kristus nejenže zaplatil náš dluh, ale vzal svoji spravedlnost a připsal ji na náš účet. V Božích očích jsme tedy spravedliví ne kvůli svým skutkům, ale kvůli bohatství jeho milosti, kterou nás hojně zahrnul, takže nejsme vůbec vidět. Úplně nás přikryl. Vidíme tedy, že Bůh je aktivní činitel. A znovu se ptám: už se cítíte být dlužníky? Vždyť Pánu Bohu nestačilo, aby vám jen odpustil, ještě vás přikryl svou milostí.
3. Dostali jsme moudrost
Nejenže vás Pán Bůh přikryl svou milostí, nejenže vás hojně zahrnul svou milostí, ale zahrnul vás „ve vší moudrosti a rozumnosti“ nebo také v pochopení. Bůh nám ve své milosti dal moudrost a pochopení. Význam těchto slov obsahuje jak objektivní zjevení, tak subjektivní pochopení. Zjevil nám, co pro nás udělal, a dal nám schopnost to pochopit, ocenit, přijmout a věřit tomu. V Římanům 16,25–27 se říká:
Tomu, kdo je mocen vás upevnit podle mého evangelia a zvěsti o Ježíši Kristu, podle zjevení tajemství, které bylo po časy věků zamlčeno, nyní však bylo zjeveno a skrze prorocká Písma podle příkazu věčného Boha oznámeno všem národům k poslušnosti víry jedinému moudrému Bohu zjevnému skrze Ježíše Krista, jemu buď sláva na věky věků. Amen.
Umíte si představit, jak by to vypadalo, kdyby Bůh pro nás všechno v Kristu udělal, ale neoznámil nám to? Nebo kdyby nám nedal pochopení, abychom to mohli přijmout? Co by s námi bylo? Byli bychom spravedlivě odsouzeni na základě svých skutků. Bohu nestačilo jenom za nás zaplatit a přikrýt nás svou hojnou milostí, ale Bůh nám všechno zjevil ve svém Slovu. Dal nám Ducha svatého, který nás uvádí do veškeré pravdy, abychom mohli porozumět Kristovu dílu. Dostali jsme víru.
Kdy to Bůh všechno udělal? Když nám oznámil tajemství své vůle. Bůh nám dal vykoupení skrze Kristovu krev, dal nám milost, zahrnul nás jí, dal nám moudrost a rozumnost, a to všechno ve chvíli, kdy nám oznámil tajemství své vůle. Slovo tajemství nebo také mysterion znamená tajné učení a objevuje se v Novém zákoně pouze sedmkrát. V biblickém slova smyslu neznamená jakýsi rébus, který bychom museli vyřešit, ale znamená tajemství, tajné učení, do kterého musíme být zasvěceni. A to je velký rozdíl, protože rébus si můžeme vyřešit sami, ale tajemství nám musí být zjeveno. Boží tajemství nemohlo být zjeveno nikým jiným než Bohem samotným. Nemůžeme ho objevit sami, nemůžeme na něj přijít vlastní inteligencí, nemůžeme na něj dosáhnout vlastní moudrostí. Všude kolem sebe vidíme, že si lidé myslí, že se k Bohu dostanou vlastní chytrostí. Čtou třeba i Bibli, ale k ničemu to nevede, protože ji nečtou v Boží moudrosti. Kristovo dílo je pro ně zahaleno tajemstvím, nemohou ho pochopit, dokonce víme, že je pro ně bláznovstvím. Bůh se rozhodl oznámit nám tajemství své vůle skrze svou milost, ale zároveň musíme říct, že pro jiné zůstává tajemstvím. Nikdy nebude zjeveno. Ne každý je pochopí, protože nezáleží na lidské moudrosti ani na lidských snahách, ani na lidské vůli, ale na Bohu, na jeho milosti a na jeho daru moudrosti a rozumnosti. Vidíme to v 1. Korintským 1,17–2,16, kde se Bůh rozhodl zahalit moudrost moudrých a způsobil, že Kristovo dílo je tomuto světu bláznovstvím, protože lidé ve své moudrosti nebyli schopni ho poznat. Bůh se také rozhodl skrze bláznovství této zvěsti zachránit ty, kdo věří.
O moudrosti se v 1. Korintským 2,6–9 říká:
O moudrosti mluvíme mezi zralými, ne ovšem o moudrosti tohoto věku ani o moudrosti vládců tohoto věku, kteří zanikají, nýbrž o Boží moudrosti, skryté v tajemství, kterou Bůh před věky předurčil k naší slávě. Tu nikdo z vládců tohoto věku nepoznal. Neboť kdyby ji poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy. Ale jak je napsáno: „Co oko nevidělo a ucho neslyšelo a na lidské srdce nevstoupilo, to Bůh připravil těm, kdo ho milují.“
Když jsem byl mladší, myslel jsem si, že text hovoří o nebi. Avšak z kontextu vyplývá, že nemluví o nebi, ale o evangeliu, o tom tajemství, které Bůh zjevil. Co oko nevidělo, co vaše ucho neslyšelo, co na vaše srdce nepřišlo, to pro vás připravil Bůh, pokud ho milujete. Pán Bůh připravil evangelium. Když jste nebyli věřící, komu z vás přišlo na oči nebo na uši nebo na srdce, že se za vás Bůh obětoval? Kdo by si pomyslel, že právě za vás, právě za mne Bůh obětuje svého Syna? A znovu se vracíme k naší otázce: Jsi vděčný? Cítíš se být dlužníkem tajemství, které jsi přijal skrze Bohem darovanou moudrost a rozumnost, když tě hojně zahrnul svou milostí, skrze krev Pána Ježíše, kterou tě vykoupil?
V listu Koloským 1,26–27 je popsáno tajemství, kterým je evangelium:
… to tajemství, které bylo od věků a od prvních pokolení ukryté, nyní však bylo zjeveno jeho svatým, kterým Bůh toužil oznámit, jaké je bohatství slávy tohoto tajemství mezi pohany: tím tajemstvím je Kristus ve vás, naděje slávy.
Představte si, jaké máte štěstí, když můžete číst o Božím tajemství, které bylo od začátku skryté, ale vám bylo zjeveno? Koloským 2,2 říká:
Zápasím o to, aby byli povzbuzeni ve svém srdci a navzájem spojeni v lásce byli dovedeni do celého bohatství plné jistoty porozumění, k plnému poznání Božího tajemství, Krista…
Přesně to tady děláme. Společně zápasíme, společně studujeme, společně se modlíme, společně poznáváme Krista takového, jaký je, abychom plně pochopili to tajemství, jak nám dává Duch skrze Boží slovo. Ostatním je to tajemství skryté. Kristus nás připojil k Božímu lidu, ač jsme v Božím lidu nikdy neměli mít podíl. Nikdo z nás není Žid, nikdo z nás skrze své otce neuzavřel smlouvu s Bohem. Přesto nás Kristus skrze svoji krev připojil k Boží rodině. Udělal to tak, jak se mu zalíbilo a jak si předsevzal. Znovu se vracíme k tomu, co už Pavel popsal. Bere nás do epicentra Božího plánu a vše vkládá do patřičného kontextu. Všechno, co jsme dosud studovali a ještě mnohem víc, se Bohu líbilo, to si sám předsevzal. Nejen vykoupení, nejen odpuštění hříchů, ale moudrost a porozumění a zjevení tajemství. Učinil to tak, jak se jemu líbilo, jak se sám v sobě rozhodl. Bůh se rozhodl, že zachrání svůj lid tímto způsobem. Umíte si domyslet, jak milující je Bůh, který se rozhodl to všechno pro vás udělat? Sčítáte všechny věci, které jste dostali? K čemu vás to vede?
4. Milost ve správný čas
… aby pro správu období, v němž budou naplněny příhodné časy... (Ef 1,10)
Poslední věta našeho oddílu je velice složitá. Prosím, abyste pozorně sledovali, co je tady řečeno. Pro slovo správa je v originále použito slovo oikonomia neboli domácnost, správcovství. Význam textu spočívá v tom, že Kristus jako správce, který má nad vším autoritu, dostal v tom naplněném období všechny věci. Chci se zastavit nad slovním spojením „příhodné časy“. Termín příhodný čas, konečný čas nebo také správný čas je důležitý, protože se objevuje v mnoha proroctvích ve Starém zákoně, kde čteme, že Bůh vykoupí svůj lid „beacharid hajamím“, v posledních dnech, v čase, který Bůh pevně určil. Součástí Starého zákona je proroctví, že Mesiáš musí vstoupit do Božího chrámu. Jak dlouho ten druhý chrám stál, než byl zničen. Bylo to asi sto let. Říkáte si asi, že sto let, to je docela dlouhá doba, ale není tomu tak. První chrám byl zničen Nebúkadnesarem roku 587 př. Kr. a znovu ho začali stavět o osmdesát let později, někdy v roce 507 př. Kr. Dokončen i se zasvěcením byl v roce 63 př. Kr. a zničen byl roku 70 po Kr. V tomto krátkém období historie Bůh musel poslat Mesiáše, aby vstoupil do chrámu, protože poté už chrám nebyl. A tak „… aby pro správu období“, aby všechno spravoval v něm, poslal Krista ve chvíli, kdy přišly příhodné časy.
Aby… uspořádal pod jednu hlavu v Kristu všechny věci, ty na nebesích i ty na zemi, aby je uspořádal v něm.
Slovo „uspořádat“ je použito pouze dvakrát v celé Bibli a znamená shromáždit, představit jako jeden celek. Druhé použití máme v Římanům 13,9 ve smyslu shrnutí. Bůh dal Krista ve správný příhodný čas, aby pod jeho hlavu shrnul všechny věci, aby je uspořádal, aby je dal do pořádku, aby měl Kristus správcovství nad všemi věcmi v příhodný čas, kdy ho Bůh poslal.
Totéž vidíme také v Efezským 1,22–23, kde se píše:
A všechno podřídil pod jeho nohy a dal ho za hlavu nade vším církvi, která je jeho tělem, plností toho, jenž všechno ve všem naplňuje.
„Všechny věci“ znamenají, že není nic mimo jeho správcovství. Uvedený verš je často velice chybně vykládán. Že je všechno v Božím správcovství v Kristu, neznamená, že všichni budou spaseni. Znamená to však, že všichni budou zachráněni podle toho, jak určí správce.
Pojďme spolu ještě do Jana 3,16–18, abychom viděli Kristovo správcovství:
Neboť tak Bůh miluje svět, že dal jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Vždyť Bůh neposlal Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby byl skrze něj zachráněn. Kdo v něho věří, není souzen, kdo však nevěří, již je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jediného Syna Božího.
Svět zde neznamená všichni, ale ti, kdo věří. Kontext nám to jasně ukazuje.
A tak Bůh pro správcovství v příhodný čas uspořádal všechny věci pod hlavu Krista. Kristus je hlavou, Kristus rozhoduje, Kristus říká, kdo může být spasen a za jakých podmínek. A spaseni můžeme být pouze, když nás Bůh vykoupí skrze Kristovu krev a odpustí díky té krvi všechny naše hříchy. Také nás zahrne svou milostí a dá nám moudrost a porozumění.
Koloským 1,16–18 to popisuje následovně:
Neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebesích a na zemi, věci viditelné i neviditelné, ať trůny nebo panstva, vlády nebo autority: všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On je přede vším a všechno v něm spočívá. A on je hlavou těla, církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých, aby on sám zaujal ve všem první místo.
A znovu se ptám, bratře a sestro, k čemu tě vede poznání, že je Kristus správcem? Jsi vděčný? Pavel vnímal tajemství, které mu bylo zjeveno, jako dluh vůči všem, kterým zjeveno nebylo. Kolik takových lidí máš kolem sebe? Znají lidé kolem tebe tajemství o Kristu? Zná je tvoje rodina, známí, kolegové? Žiješ tak, aby bylo vidět, že patříš do Boží rodiny? Napodobuješ Boha jako milované dítě svého Otce? Je pro tebe život s Kristem taková radost, že všichni ostatní nemůžou neslyšet? Jsi světlo a jsi sůl?
Bůh tě zahrnul tak bohatou milostí, že když sečteš všechny věci, které pro tebe Bůh udělal, musíš přijít k výsledku, že jsi dlužník. Dlužíš evangelium všem lidem kolem sebe. A pokud se necítíš dlužníkem, vzpomeň si na dluh, který jsi měl. Uvažuj o tom, že všichni, kteří nevěří v Pána Ježíše Krista, jsou ještě pořád zadluženi a také budou platit. Nemohou to tajemství odhalit vlastní moudrostí.
Tvůj dluh může být smazán krví Pána Ježíše Krista. Nemusíš za něj platit. Pán Bůh se, pro nás zcela nepochopitelně, rozhodl ze své veliké lásky zahrnout svůj lid svou milostí. A tomu potřebuješ uvěřit. Potřebuješ se na to spolehnout. A proto je psáno, že víra je ze slyšení. Na závěr mi dovolte citovat jeden důležitý verš:
Vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn. (Ř 10,9)
To je všechno, co potřebuješ udělat. Amen.
Roman Klusák je kazatelem církve Evangelikální baptisté Lovosice, www.krestanelovosice.cz