Jedním z úmyslů apoštola při psaní listu Židům bylo posílit víru těch, kdo byli bolestně zkoušeni a chvěli se. Ze stejného důvodu psal i těm, kdo byli slabí v milosti.

„Protože sám prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky.“ (Žd 2,18)

Metodou, kterou zvolil pro dosažení tohoto cíle, bylo vykreslit před jejich zraky vše přesahující dokonalost Krista s Jeho dobrou vůlí vůči lidským synům. V celé šíři dává na odiv dokonalosti Jeho osoby, Jeho úřadů a Jeho díla. Prohlašuje, že je Božím Synem, jenž byl učiněn Dědicem všeho, že je odleskem Otcovy slávy a vyjádřením Jeho osoby. Jeho nadřazenost vůči andělům se projevila ve své nezměřitelnosti, avšak Jeho blahosklonnost byla tak nekonečná a Jeho láska k těm, které mu Otec dal, tak veliká, že zaujal postavení nižší, než měli nebeské bytosti, neboť „musel být ve všem jako jeho bratří“ (Žd 2,17). Ve svých úřadech se zjevuje jako nejvyšší Prorok, poslední mluvčí Božství (Žd 1,1-2), jako slavný král (Žd 1,8), jako „milosrdný a věrný velekněz“ (Žd 2,17). Ve svém díle jako Ten, kdo smiřuje hříchy lidu (Žd 2,17), kdo je stále živ a přimlouvá se za ně (Žd 7,25), jako ten, kdo „přivedl mnoho synů k slávě“ (Žd 2,10).

Tak úchvatná byla milost této vznešené Bytosti, že nejenže sdílel přirozenost těch, které přišel zachránit, ale také v plnosti vstoupil do jejich okolností, poddal se jejich nemohoucnosti, byl pokoušen v každém směru stejně jako oni (kromě vnitřní zkaženosti). Prolil svou vzácnou krev a zemřel hanebnou smrtí místo nich, a to vše, aby ukázal skutečnost a hojnost svého milosrdenství k hříšníkům, aby rozhořel jejich srdce a přitáhl k sobě náklonnost věřících. Apoštol zdůrazňuje jeden z požehnaných následků toho, že Syn se stal tělem a vstoupil do společenství se svým trpícím lidem. Zaprvé, Pán slávy sestoupil do světa pokušení. Písmu máme vždy rozumět v jeho největší možné šířce - „pokoušen“ tedy znamená: vystaven, aby se osvědčil, poddaný zkouškám a trápení, nabídnut zlu. Kristus byl pokoušen Bohem, lidmi, ďáblem. Zadruhé, „trpěl“, když byl pokoušen. Tato pokušení nebyla jen „naoko“, byla opravdová a bolestivá. Nemohlo to být jinak, protože On nejenže cítil všechno jako člověk, ale také Jeho svatost intenzivně pociťovala každou podobu zla. Zatřetí, Jeho vzpomínka na utrpení způsobuje, že si je více vědom těch našich.

„Protože sám prošel zkouškou utrpení, může pomoci těm, na které přicházejí zkoušky.“ Pojďme se nejprve zamyslet nad nadčasovostí a vzácností těchto slov určených těm, jimž byly původně adresovány. Hebrejští svatí byli Židé povolaní v Kristových dnech a skrze kázání apoštolů a nacházeli se v obzvláště náročných okolnostech. Jejich neobrácení krajané je považovali za odpadlíky od Mojžíše a potažmo od Hospodina samotného. Nechtěli s nimi mít nic společného, jednali s nimi s krajním odporem a zacházeli s nimi krutě. To vedlo k jejich velikému utrpení a strádání, kdy kvůli své neutuchající loajalitě ke Kristu podstoupili „mnohý zápas s utrpením“, byli „před očima všech uráženi a utiskováni“, dokonce je připravili o majetek (Žd 10,32-34). Proto byli v silném pokušení zapřít křesťanské vyznání, zaujmout své dřívější místo v judaismu, a tak uniknout dalšímu trápení. A právě věřícím v takové situaci byl adresován náš text. Apoštol jim připomíná, že sám Kristus byl velmi pokoušen, že podstoupil horší zkoušky, než jsou ty naše, avšak strpěl je a povstal jako vítězný Přemožitel. Poté je ujišťuje, že Spasitel je schopen je zachovat, utěšit a posílit.

I dnes se někteří křesťané nacházejí v podobných podmínkách jako ti utlačovaní Židé. Svět je nenávidí a dělá to úměrně k jejich oddanosti a podobnosti Kristu. S některými zacházejí tvrdě jejich bezbožní příbuzní. Někteří trpí v rukou nemilosrdných spoluvěrců. Jiní zakoušejí Boží trest nebo matoucí prozřetelnost nebo procházejí vodami žalu či bolestivé nemoci. V takových dobách je satan obzvláště aktivní, podniká své nejprudší útoky, pokouší je v mnoha směrech. Zde máme úlevu - skutečnou, přítomnou, na vše dostatečnou úlevu. Obraťte své srdce a zrak na Spasitele a zvažte, jak kompetentní je k tomu, aby vám pomohl. Je oděn naší lidskostí, a proto je „schopen mít soucit s našimi slabostmi“. Zkušenost, kterou prošel, Ho uzpůsobila k tomu, aby s námi cítil. Ví o vaší situaci všechno, plně chápe vaše zkoušky a přeměřuje sílu vašeho pokušení. Není lhostejným pozorovatelem, ale je plný soucitu. Plakal u Lazarova hrobu - a je stejný dnes, jako byl včera. Je věrný v odpovídání na žádosti svého lidu.

„Může pomoci“ nehledě na podobu pokušení nebo zkoušky. „Pomáhat“ je široké slovo - znamená „být nápomocný těm, kdo jsou v nouzi“, „posilovat slabé“. Ale řecký termín je ještě pozoruhodnější a nádherně výmluvný. Znamená „pospíchat v reakci na volání o pomoc“, doslova „běžet na zavolání“ někoho dalšího. Jan Zlatoústý to vyložil takto: „Se vší připraveností jim podává svou ruku.“ Požehnaný obraz vidíme v situaci, kdy Kristus natahuje svou ruku, aby se chopil Petra, když se topí v moři (Mt 14,30-31). To byl Spasitel zachraňující jednoho ze svých vlastních. Stejná něžná blahosklonnost se ještě s větší plností projevila, když Ho spatřujeme jako dobrého Samařana pečujícího o zraněného cestujícího (Lk 10,33-35). „… může…“. Řecké slovo vyjadřuje jak způsobilost, tak ochotu ke konání. Kristus je stejně tak způsobilý, jako připravený postarat se o svůj lid. Není v Něm žádná neochota. Omezení je vždy na naší straně.

„Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu...“ (Žd 7,25)

Tento verš vyjadřuje pohotovost i schopnost. Nebyl snad po celou dobu svého působení na této zemi připraven uzdravovat ochořelá těla? A myslíte si, že je nyní neochoten posloužit souženým duším? Pryč s takovou představou. Byl vždy k dispozici zmrzačeným, slepým, ochrnutým, ano, odporným malomocným také. Aniž by si stěžoval, byl vždy připraven ulevit trpícím, i když Ho to něco stálo - „vycházela z něho moc“ (Lk 6,19) - a i když ti, které považoval za přátele, vyjadřovali svou nevěru velkou měrou. Tak jako bylo součástí Jeho poslání uzdravovat nemocné, tak je nyní součástí Jeho služby obvazovat zlomená srdce. Jakého máme Spasitele! Všemocný Bůh, přeněžný Člověk. Ten, jenž nás svou původní přirozeností a současnou slávou nekonečně převyšuje, přesto Ten, kdo se stal tělem a krví, žil na stejném povrchu jako my, zakoušel stejná trápení a trpěl jako my, i když daleko intenzivněji. Jak je proto způsobilý zajistit každou vaši potřebu! Uvrhněte na Něj všechnu svou starost a vězte, že Mu na vás záleží.

Ať jsou vaše okolnosti jakékoliv, Spasitel, jenž je připraven pomoct, stačí na všechno a účastně vstupuje do vaší situace. Poznal, co je to být unavený (J 4,6) a vyčerpaný (Mk 4,36-38). Poznal, jaké je trpět hladem a žízní. Jste bez domova? On neměl, kde by složil hlavu. Jste ve finanční tísni? Jeho položili do jeslí. Jste zasaženi žalem? On byl Mužem bolesti. Nerozumějí vám vaši spoluvěřící? Ani Jemu nerozuměli Jeho učedníci. Ať už je váš úděl jakýkoliv, On do něho může v plnosti vstoupit. Zakusil všechny strasti lidského pokolení a nezapomněl na ně. Útočí na vás satan? I na Něho útočil. Mučí rouhavé myšlenky občas vaši mysl? Jeho ďábel pokoušel, aby ho uctíval. Pociťujete takové zoufalství, že myslíte na konec? Satan ho vyzýval, aby se vrhl z vrcholku chrámu. On „na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.“

Andělé možná litují, ale nemohou mít podobné pocity. Avšak Kristův soucit Ho pohání k tomu, aby pomáhal. V některých případech to činí i předtím, než přichází pokušení, a různými způsoby. Připravuje nás na něj předchozím varováním, stejně jako to bylo s Izraelem sužovaným v Egyptě (Gn 15,13) a s Pavlem (Sk 9,16) - v našem případě tím, že způsobí, že Jeho prozřetelnost pokušení předpoví. Připravuje nás na něj, jako když byl Kristus pomazán Duchem ještě předtím, než Ho ďábel pokoušel, nebo tím, že nás nechá zakusit svou dobrotu, čímž obměkčí naše srdce a my zvoláme: „Jak bych se tedy mohl dopustit takové špatnosti...!“ (Gn 39,9). Pomáhá během pokušení, v některých případech mocnou aplikací pravidla nebo slibu, které jako lano pevně drží naše srdce uprostřed bouře, prozřetelným zákrokem, kterým nám zabrání v dokonání zlých pohnutek, nebo odstraněním samotného pokušení tím, že nám dá důkaz dostatečnosti své milosti (2K 1,2). Pomáhá po pokušení tím, že nám udílí kajícného ducha (Lk 22,61-62), vede nás k vyznání našich hříchů. Stejně jako Mu andělé posluhovali po Jeho střetu se satanem, tak On slouží nám. Vůbec tedy nezáleží na tom, jak zoufalá je vaše situace nebo jak hluboké vaše utrpení, žádejte Krista o úlevu a záchranu a spoléhejte na Jeho pomoc. Právě tehdy, když je dítě nejvíce nemocné, matka přichází a usedá vedle něj (Iz 66,13).

Z připravované knihy Střípky poznání Krista.