Pavel ukazuje Titovi, jak se bude projevovat zdravé učení:

• Ty však mluv, co odpovídá zdravému učení. (Tt 2,1)

Učení a jednání jdou ruku v ruce. Křesťané na Krétě, kde Titus zůstal, aby dal do pořádku, co ještě zbývalo, se svými životy ničím nelišili od pohanů, mezi nimiž žili. Pavel jim říká, že to ve skutečnosti ukazuje, čemu doopravdy věří – jestliže žijí jako pohané, mluví jako pohané a jednají jako pohané, neznamená to nic jiného, než že věří stejným věcem, jakým věří pohané. Jejich víra není postavena na zdravém učení, tedy na evangeliu, ale je postavena na židovských bájích a výmyslech lidí. Ale pozor! Takové víra není skutečnou vírou, není to víra, která vede ke spasení, není to víra založená na Kristu, na jeho ukřižování, smrti a vzkříšení, jak je představená v Božím slově. Je to falešná víra lidí, o kterých mluví Pavel na konci první kapitoly:

• Prohlašují, že znají Boha, avšak svým jednáním to popírají. Jsou odporní, neposlušní a neschopni jakéhokoli dobrého skutku. (Tt 1,16)

Tito lidé byli ve skutečnosti nevěřícími – a takto o nich mluví předchozí verš. Víra se totiž vždycky ukáže na životě člověka. Náš život, tedy naše jednání, chování, vystupování, vždycky nakonec ukáže, čemu doopravdy věříme. Proto také Pavel vyzývá Tita, aby učil to, co odpovídá zdravému učení – měl učit starší muže i starší ženy, mladší ženy i mladší muže, měl učit také otroky.

• Otroci ať ve všem poslouchají své pány. Ať jsou úslužní, neodmlouvají, ať nic nezpronevěří a jsou naprosto spolehliví, a tak ve všem dělají čest učení našeho Spasitele Boha. (Tt 2,9-10)

Máme před sebou text, který je věnovaný otrokům. Otroci tvořili velkou část starověké církve. Otroci tvořili také velkou část starověké společnosti. Někteří učenci mluví o tom, že v samotném Římě byl v prvním století každý třetí člověk otrokem. A ve zbytku římské říše to byl každý čtvrtý člověk. Dodnes organizace, které se tím zabývají, odhadují, že ve světě je kolem třiceti miliónů otroků – nejvíce v zemích jako je Indie, Čína, Pakistán, Nigérie, Etiopie, Rusko. Naposledy bylo otroctví zakázáno v Mauretánii, a to v roce 1980, přičemž dodnes je Mauretánie zemí, v níž je nejvyšší výskyt otroků v přepočtu na jednoho obyvatele.

Otroctví velmi jasně ukazuje na hloubku lidské zkaženosti, na hříšnost lidského srdce. Je důkazem biblického učení o naprosté zkaženosti člověka. Ukazuje na touhu lidského srdce ovládat a vlastnit druhé lidi – jinými slovy ukazuje na touhu lidského srdce být jako Bůh! Bible ale otroctví neschvaluje jako něco Bohem daného, nicméně je realistická a popisuje život v padlém, hříšném světě, což je důvodem, proč v ní nacházíme také texty, které se týkají zacházení s otroky nebo texty, které jsou přímo věnované otrokům, jako je ten dnešní. Podobným způsobem vidíme, že ve Starém zákoně jsou nařízení, která se týkají situace, kdy má muž dvě nebo více manželek, ačkoliv norma pro manželství, kterou Písmo od stvoření jasně stanovuje je trvalý vztah mezi jedním mužem a jednou ženou. Realita byla taková, že v době apoštola Pavla bylo v církvích mnoho otroků, kteří uvěřili evangeliu a potřebovali vědět, co jejich nová víra znamená pro jejich život. Boží slovo dobře vysvětluje, co pro otroka znamená být křesťanem:

• Byl jsi povolán jako otrok? Netrap se tím. Ale kdyby ses mohl stát svobodným, raději toho použij. Koho Pán povolal jako otroka, má v Pánu svobodu. Koho povolal jako svobodného, je v poddanství Kristově. Bylo za vás zaplaceno výkupné, nebuďte otroky lidí! (1K 7,21-23)

To platí jak v tom fyzickém, tak také v tom duchovním slova smyslu. Všimněte si, že Písmo nevolá lidi ke změně společenského systému, k revoluci, ale ukazuje, že pokud je to možné, mají ti, kdo jsou otroky, využít příležitostí a možností a z otroctví se dostat. Mimochodem v době apoštola byly životní podmínky mnoha otroků, zvláště tzv. domácích otroků, o dost lepší než situace námezdních dělníků (zvláště v zemědělství).

Ještě než se trochu blíže podíváme na zbožnost otroků, musíme si říci jednu důležitou věc – mluvíme o otrocích a někdy se stává, že lidé zde kladou rovnítko mezi otroky a zaměstnance. Ale to je něco, co nemůžeme udělat. Zaměstnanec není otrokem. Máme zde principy, které se týkají práce, takže je v pořádku, když vztáhneme tyto principy na sebe v kontextu práce – a tyto principy se na nás vztahují ještě více, než bychom si mysleli, jak za chvilku uvidíme. Je to jedno, jestli jsme zaměstnanci, nebo zaměstnavatelé nebo pracujeme sami na sebe – principy, které náš text ukazuje, jsou dostatečné nejenom k tomu, aby podle nich mohli žít starověcí otroci, ale abychom podle nich mohli žít i my.

Jak má tedy vypadat zbožnost otroků, kteří jsou součástí Kristovy nevěsty, církve? Co tedy Boží slovo říká otrokům o tom, jak má vypadat jejich zbožnost, jak mají žít způsobem, který bude oslavovat Boha a bude ukazovat na to, že i když jsou možná v poutech, nejsou otroky lidí, ale mají své občanství v nebesích? Na prvním místě se mají podřizovat:

• Titovi 2:9 Otroci ať ve všem poslouchají své pány. (Tt 2,9)
• Otroci ať se ve všem podřizují svým pánům. (ČSP)

Hned na samotném začátku vidíme základní princip zbožnosti, která má být zjevná na otrocích. Je to princip, který už jsme v našem textu viděli, a který se týká podřízenosti. V pátém verši jsme četli, že ženy se mají podřizovat svým mužům. Tak ženám a otrokům je řečeno totéž? To je něco, co si snad máme myslet o ženách? Naprosto ne! Podívejte se spolu se mnou na několik dalších míst v Písmu, co nám říkají o podřízenosti:

• Připomínej bratřím, ať jsou podřízeni těm, kdo mají vládu a moc, a ať je poslouchají. (Tt 3,1 viz také Ř 13,1)
• Podřiďte se kvůli Pánu každému lidskému zřízení… (1Pt 2,13)
• Stejně se i vy mladší podřizujte starším. (1Pt 5,5)
• [O Štěpánovi] I vy se ochotně podřizujte takovým lidem [vedoucím v církvi] a každému, kdo pracuje na společném díle. (1K 16,16)
• V poddanosti Kristu se podřizujte jedni druhým. (Ef 5,21)

To je malá ukázka toho, co Písmo říká o podřizování se. Pokorná podřízenost je jedním z řídících principů křesťanského života. Starším Petr připomíná, že mají sloužit s horlivou ochotou:

• … ne jako páni nad těmi, kdo jsou vám svěřeni, ale buďte jim příkladem. (1Pt 5,3)

A vzpomínáte si, co Pán Ježíš učil své učedníky?

• Kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď vaším služebníkem. (Mk 10,43)

V pokorné podřízenosti služte! To je naprostý základ veškeré křesťanské zbožnosti. Týká se starších, týká se otroků, týká se každého jednotlivého křesťana.