• Buďte tedy trpěliví, bratří, až do příchodu Páně. Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu země, dokud se nedočká podzimního i jarního deště. I vy tedy trpělivě čekejte, posilněte svá srdce, vždyť příchod Páně je blízko. Nestěžujte si jeden na druhého, bratří, abyste nebyli odsouzeni. Hle, soudce stojí přede dveřmi! (Jk 5,7-9)

Jedna z nejdůležitějších a současně nejužitečnějších lekcí křesťanského života je, že se během zkoušek učíme, jak máme správně reagovat, když se setkáme s křivdou, která se nás může hluboce dotknout. Reagujeme jako děti nebo jako dospělí ve víře? Zklamání se můžeme dočkat i od těch nejbližších, od těch, kterým jsme důvěřovali dokonce i od těch, kterým jsme nezištně pomáhali! Zklamat vás může manželský partner, váš kazatel, vaši přátelé ve sboru. Situace může být tak vážná, že vás napadne, zda můžeme ještě vůbec někomu důvěřovat?! A o reakcích je právě dnešní pořad.

Citované verše jsou pokračováním předchozího programu, který poukazoval na nástrahy bohatství a soběstačnosti. Teď nám Jakub říká, i když v životě poznáte neprávo, křivá obvinění, utrpíte ztráty, i když se stane to nejhorší, buďte trpěliví a nepropadejte malomyslnosti. Bůh bude soudit každou nepravost sám.

1. Čekejte na Boží vedení

Pakliže vám někdo ublíží nebo vás zklamou věřící, nestěžujte si, ale trpělivě čekejte na Boží vedení.To se snadněji říká, než činí, obzvláště pokud se týká spravedlivých, kteří trpí ne z vlastní viny a trpělivě vyčkávají na Boží pomoc, která se zdá být v nedohlednu.

A. Trpělivost vyžaduje opakovanou snahu a sebeovládání.

Jak se pozná netrpělivost?Kdo se nedokáže ovládat, koho rozčilují pomalí řidiči, kdo je nedočkavý, není trpělivý. Kdo rychle odsuzuje jednání druhých, kdo vidí jejich nedokonalost, není trpělivý. Kdo peskuje svoje děti za každou maličkost, je netrpělivý. Biblická trpělivost je tolerantní k nedostatkům, přestupkům a jinakosti ostatních. Nabízí ostatním možnost čas a prostor, aby mohli nejen chybovat, ale i změnit se. Apoštol Pavel považuje trpělivost za nejdůležitější kvalitu lásky:

• Láska je trpělivá, je laskavá, láska nezávidí, láska se nevychloubá ani nepovyšuje; není hrubá, nehledá svůj prospěch, není vznětlivá, nepočítá křivdy, není škodolibá, ale raduje se z pravdy; všechno snáší, všemu věří, vždycky doufá, všechno vydrží. Láska nikdy neskončí. (1K 13,4-8)

Kdo není trpělivý, chybí mu láska. Trpělivost je třeba soustavně pěstovat, protože není naší přirozeností, ale je dlouhodobého působení Boží výchovy:

• Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Proti tomu se zákon neobrací. (Ga 5,22-23)

To znamená, že ani sebespravedlivější instituce soudů, nepřevyšují lásku a trpělivost Boží. Trpělivost je Boží vlastnost, kterou apoštol Petr vysvětluje slovy:

• Pán neotálí splnit svá zaslíbení, jak si to někteří vykládají, nýbrž má s námi trpělivost, protože si nepřeje, aby někdo zahynul, ale chce, aby všichni dospěli k pokání.(2Pt 3,9)

Boží trpělivost nesoudí tak rychle, jak bychom si často přáli. Kdyby Bůh nebyl trpělivý, smetl by hříšníky z povrchu země dávno. Bůh ale nepotřebuje zabít každého hříšníka; Jeho shovívavost a trpělivost s hříšníky vede k pokání a to vede k usmíření. Proto i máme být my trpěliví s ostatními, aby i oni mohli dojít spasení.

B. Trpělivost je zkoušou naší víry v Boží zaslíbení, že se vrátí.

Kritikové mohou namítat, co to je za zaslíbení? Očekávat něco až po smrti, to je absurdní. Křesťanská víra by byla skutečně nesmyslná, pokud by to, co Bůh říká o věčnosti, nebyla pravda. Proto apoštol Pavel říká:

• Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! (1K 15,19)

Narození Krista – tedy Jeho první příchod je součást smlouvy o tom, že naše víra a naděje není marná. Tak jako je první příchod minulostí, druhý příchod po Jeho vzkříšení je budoucností. V Nové smlouvě najdeme více než 300 odkazů na Ježíšův druhý příchod; statisticky to znamená, že každý 13. verš hovoří o této naději. Jestliže nevěříme vzkříšení a věčnému životu, nebudeme věřit ani druhému příchodu. Pak bychom mohli hodit víru za hlavu, jak říká apoštol Pavel:

• Jestliže mrtví nevstanou, pak ‚jezme a pijme, neboť zítra zemřeme‘. (1K 15,32b)

Žijme a užívejme si tak, abychom v životě získali co nejvíce potěšení. Přesně tak žijí nevěřící. Ti, jimž bylo zjeveno Boží tajemství a věří v druhý příchod, mohou žít v naději, že se vše vyplní tak, jak je psáno:

• Proto, moji milovaní bratři, buďte pevní a nepohnutelní, rozmáhejte se v Pánově díle a vězte, že vaše práce v Pánu není zbytečná. (1K 15,58)

Někteří kritici však mohou namítnout, v Nové smlouvě je také psáno, že Kristův příchod je blízko, že nepomine toto pokolení (Lk 21,32; Mk 13,30), než se to stane. Mýlí se pisatelé dopisů církvi a církev samotná? Všichni víme, že se Ježíš za života tehdejší generace nevrátil. Jak budete na takovou námitku reagovat? Výraz pokolení se v Písmu nachází asi 270x a většinou se týká různých množin lidí. Blízkost Pánova příchodu je podmíněna řadou událostí; mnohé se již naplnily, další se naplňují, ale pro očekávaný moment druhého příchodu nejsou určující. Je psáno, že nikdo neví, kdy se to stane. Takže blízkost „posledních dnů“ se vztahuje k celému údobí – od prvního do druhého příchodu Krista. Blízkost druhého příchodu bychom měli chápat spíše ve vztahu k historii spasení. Z hlediska pozemského času, délku ani blízkost druhého příchodu nikdo neurčí ani neodhadne. Pomíjivost života a pozemské odměřování času věčnost nepřiblíží, neurychlí ani nezastaví. Písmo nám připomíná, že každé pokolení má pouze omezený čas ke spasení. Boží zaslíbení i varování platilo a platí pro každou generaci a pro každého jednotlivce – tedy i pro naše pokolení. Proto mají být věřící připraveni a trpělivě očekávat druhý příchod našeho Pána. Ve světle věčnosti se máme povznést nad překážky a nepravosti, které budou lidstvo provázet až do dne druhého příchodu.

C. Trpělivost posiluje před Bohem naše srdce.

Trpělivost je otázkou vnitřního postoje před Bohem. Duchovní trénink ve zkouškách posiluje srdce a vytrvalost, proto se máme držet víry uprostřed veškeré nepravosti. Teď vás jistě napadne a to se jako křesťan nemohu proti zlu bránit, nebo mohu svá práva hájit? A jak? Nejdříve si musíme uvědomit, že Písmo za žádných okolností nedoporučuje brát odplatu do vlastních rukou:

• Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: ‚Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.‘ (Ř 12,19)

Dále, dříve než budeme reagovat, je důležité, abychom nejdříve zkoumali co se děje v našem srdci, konfrontovali sobectví a lakotu v nás, dříve než budeme cokoliv řešit s ostatními. Pokud je obranná reakce motivována touhou po odplatě nebo jinými sobeckými zájmy, máme špatný důvod. Pokud jiný křesťan zneužije vaší důvěru nebo dobrotu, pokuste se nejdříve o smír v rámci sboru. Pavel napomíná Korintské, aby nevláčeli bratry ve víře před světské soudy, aby vyřešily jejich spory (1K 6,1-8). Pokud se provinilý křesťan odmítne podvolit církevním autoritám, může poškozená strana hledat právní pomoc a ochranu, ale není to vždy nejmoudřejší řešení. Bůh ustanovil vlády a vládce, kteří mají moc vynášet tresty a trestat ty, kdo se zákony dané země neřídí. I světská vláda má za úkol chránit práva svých občanů – viz Ř 13,1-7; 1Pt 3,14). Jakub nám dává za příklad proroky, kteří veřejně a bez bázně vystupovali proti nepravostem a zlu ve společnosti.

D. Trpělivost vyžaduje zaujmout vůči Božím záměrům postoj s dlouhodobou perspektivou.

Jen tak můžeme poznávat každý den Boží věrnost (viz Dt 11,14; Jr 5,24; Oz 6,3; Jl 2,23; Za 10,1) Nezapomínejme, že:

(1) Boží záměry jsou uskutečňovány dlouhodobě.

Jako Boží služebníci máme před sebou těžkou službu, která nemusí vždy přinášet viditelné úspěchy. To ale není důvod k malomyslnosti. Duchovní růst a zrání se stejně jako úroda nedá uspěchat.

• Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas. 14 … vše, co činí Bůh, zůstává navěky; nic k tomu nelze přidat ani z toho ubrat. A Bůh to učinil, aby lidé žili v bázni před ním. (Kaz 3,1.14)

(2) I když se musíme snažit a tvrdě pracovat, úroda je závislá na Božím dopuštění a požehnání.

Jako ilustrace nám poslouží práce rolníka. Ten musí nejdříve připravit půdu a zasít semeno ve vhodný čas. To vše vyžaduje důkladnou přípravu a zkušenost. Rolník musí myslet na setbu již v době předchozí sklizně. Úrodu rozdělí na dvě části – část pro vlastní obživu a část pro setbu. Během doby, kdy čeká na úrodu, nezaloží ruce v klín. Po zasetí je třeba zavlažovat, obdělávat, chránit úrodu před škůdci, zloději a trpělivě čekat na dobu sklizně. Každá dlouhodobost vyžaduje trpělivost. Máme být trpěliví jako rolníci, kteří musí pracovat a čekat než sklidí úrodu; ani oni nemají budoucnost a sklizeň zajištěnu. Žádný rolník neseje s představou, že bude sklízet úrodu za týden. Nezapomínejme, že je to Bůh, kdo sesílá vláhu, bez níž žádná sklizeň není. Podobně je tomu i v duchovním životě. Proto musíme rozsévat z moci Ducha:

• Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí. Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný. V konání dobra neumdlévejme; neochabneme-li, budeme sklízet v ustanovený čas. A tak dokud je čas, čiňme dobře všem, nejvíce však těm, kteří patří do rodiny víry. (Ga 6,7-10)

Možná si říkáte, že to vše je tak vzdálené, je to tak těžké, nevidím žádné výsledky, cožpak mohu žít v sebezapření pro tak vzdálený cíl? Má to vůbec smysl? Ano.

(3) Budoucí úroda za trpělivost stojí.

Až bude Bůh sklízet setbu našeho spasení, až nás bude odměňovat za vše dobré, co jsme v životě pro Jeho království vykonali, veškerá námaha a sebezapření bude zapomenuto. Čas pomine, věčnost nastane a pak už se budeme jen radovat v Jeho přítomnosti:

• Toto krátké a lehké soužení působí přenesmírnou váhu věčné slávy nám, kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné. (2K 4,17-18)

Takže i když zažijete v životě křivdy a újmy, neklesejte na Duchu, neustávejte ve službě, kterou vám Bůh připravil, nereptejte a trpělivě očekávejte na chvíli, kdy bude nad jedněmi vyhlašovat soud a druhým rozdávat odměny.

2. Bůh rozsuzuje

Když vám ublíží samotní věřící, buďte trpěliví, váš spor rozsoudí nejlépe Bůh sám. On bude soudit i vaše motivy. Není snadné obstát v každé stresové situaci, je snadné vylít si zlost na někom, kdo za nepříjemnou situaci nemůže. Pakliže máte nepříjemného šéfa, prožíváte-li obtížné chvíle v manželství, nerozumíte si s dětmi, je snadné reagovat ve hněvu i kvůli maličkostem. Vaše okolí nemusí být zdrojem vaší nevrlosti a nespokojenosti. Vaše vnitřní napětí a nevyjádřené pocity celou situaci mohou jen zhoršovat. Nemusíte ani vybuchnout, stačí obrátit oči v sloup, nevěřícně zakroutit hlavou nebo vyjádřit svůj posměch. Vaše gesta mluví místo slov. Ten, kdo používá ostrý jazyk jako srp vůči ostatním, bude na úrodu čekat marně! Nereptejte a nestěžujte si na ostatní, ale zkoumejte sami sebe; možná, že vám chybí trpělivost s ostatními. Není tedy na nás, abychom proti pomalosti Božích záměrům soudů a dopuštěním reptali, protože takovým postojem reptáme proti Bohu. Před ním nezůstane nic skryto. Proto:

Všechno dělejte bez reptání a bez pochybování, abyste byli bezúhonní a ryzí, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení pokřiveného a zvráceného. V něm sviťte jako hvězdy, které osvěcují svět, držte se slova života, abych se vámi mohl pochlubit v den Kristův, že jsem nadarmo neběžel ani se nadarmo nenamáhal. (Fp 2,14-16)

Na závěr dvě otázky k zamyšlení:

1. Jak poznáme, kdy máme trpělivě snášet nepravost a kdy konfrontovat v lásce ty, kdo nám ubližují?

2. Má křesťan někdy právo soudit druhého křesťana? Když vás například připraví o životní úspory, nebo odmítne splatit půjčku, kterou jste mu v dobré víře poskytli?