Zápas o duši:

Přikázání Nové smlouvy

Verze pro tisk

 

  • Ke všem lidem mějte úctu, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále ctěte. (1Pt 2,17)

Většina vás, kteří čtou tato slova, má nějakou představu o tom, co to znamená „mít úctu“, „milovat bratrsky“ a „uctívat krále“. Ale kolik z vás ví, co to znamená „bát se Hospodina“? Nejde o abstraktní ani tajemnou otázku. Musíme vědět, co to znamená mít bázeň před Bohem přinejmenším ze dvou důvodů. Za prvé: „Počátek poznání je bázeň před Hospodinem…“ (Př 1,7); za druhé: „Hospodin má zalíbení v těch, kdo se ho bojí“ (Ž 147,11). Pokud nechápete alespoň do jisté míry, co to znamená bát se Boha, vaše znalost Boha je ochuzena a Bůh z vás nemá potěšení.

Během uplynulých přibližně čtyřiceti let nebylo mezi evangelikálními křesťany zvykem číst knihy ani poslouchat kázání věnovaná bázni Boží. To je smutná a překvapující skutečnost. Je to překvapující, protože Nový zákon říká, že svatost a posvěcení může být dovršeno v „bázni Boží“ (2 K 7,1) a každý křesťan je povolán, aby byl svatý, jako sám Bůh je svatý: „… jako je svatý ten, který vás povolal, buďte i vy svatí v celém způsobu života“ (1Pt 1,15) a v listu Židům čteme: „Usilujte o pokoj se všemi a o svatost, bez níž nikdo nespatří Pána (12,14). A je to smutné, protože absence strachu z Boha v životě církve vedla k obrovskému ochuzení v oblasti kvality uctívání v církvi a úpadku morálního charakteru vyznávajících evangelikálů. Jestliže jedním z charakteristických znaků uctívání podle Nové smlouvy je, že máme uctívat Boha „s bázní a úctou“ (Žd 12,28–29), potřebujeme vidět Boží bázeň v životě, uctívání, svědectví a službě církve.

V celé Bibli jsou věřící opakovaně označováni jako ti, kdo se bojí Boha. Jedno ze zaslíbení Nové smlouvy zní: „Do jejich srdcí dám bázeň přede mnou, aby ode mne neodstupovali“ (Jer 32,40). Nemusím říkat, že tento strach z Boha nemá nic společného s ustrašeností, kdy se vyděšeně krčíme a nejsme si jisti svým postavením vůči Bohu. Bůh je náš Otec v Kristu a miluje svůj lid odvěkou láskou (Jer 31,3). Raduje se ze svého lidu s hlasitým zpěvem (Sof 3,17). A nejen to. „On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?“ (Ř 8,32). To poslední, co si Bůh přeje, je, aby se lidé vykoupení Jeho krví, krčili v nejistotě. Bát se Boha neznamená zapomenout na veškerou radost a prožívat při bohoslužbách paralyzující otupělost a pohřební atmosféru. Křesťanské uctívání má být plné radostného chvění, které povzbuzuje srdce a mysl. Jak jinak by to mělo být, když uctíváme svatou Trojici plnou slávy, Boha, který je „velkolepý ve svatosti, hrozný v chvályhodných skutcích, konající divy?“ (Exodus 15,11).

Podívejme se tedy na to, co znamená bát se Boha. Velmi zjednodušeně se dá říci, že to znamená žít v bázni a strachu před Hospodinem a uctívat jej jako Boha (Židům 12,28): „Buďme vděčni za to, že dostáváme neotřesitelné království, a služme proto Bohu tak, jak se jemu líbí, s bázní a úctou.“ V každodenním životě to znamená, že milujeme to, co miluje On, a nenávidíme to, co nenávidí On. Oceňujeme, co je v Jeho očích správné, abychom mohli uslyšet: „Správně, služebníku dobrý a věrný“, což si ceníme nad každé uznání a pochvalu tohoto světa. Hlavní cíl vašeho života je Jeho sláva.

Bible je plná příkladů a ilustrací mužů a žen, kteří se báli Boha. Abraham byl bohabojný, když poslechl Boží příkaz, aby opustil svou rodinu, přátele a kulturu a šel do země, o které nic nevěděl. Mojžíš se bál Boha, když uposlechl Jeho příkaz, aby se vrátil do Egypta a řekl nejmocnějšímu muži na zemi – Bůh řekl: „Nech můj lid jít.“ Gedeon byl bohabojný, když se na Boží příkaz postavil proti obrovské armádě s pouhými 300 muži. David byl bohabojný, když se utkal s obrem Goliášem, který se stavěl proti Bohu. Daniel se svými druhy Chananjášem, Míšaelem a Azarjášem se nepodřídili pohanským praktikám běžným v Babylonu, přestože jejich konání mohlo znamenat rozsudek smrti vyhlášený Nebúkadnesarem, babylonským králem. Jeremiáš byl bohabojný, když se postavil tváří v tvář pokrytectví Božího lidu a jeho duchovních pastýřů, i když riskoval vlastní život. Pavel byl bohabojný, když začal hovořit o spravedlnosti, zdrženlivosti a budoucím soudu, Félix pocítil úzkost a řekl: „Pro dnešek můžeš jít, až budu mít čas, dám si tě zase zavolat“ (Sk 24,25). Především náš Pán Ježíš Kristus byl bohabojný (Fp 2,8), když se ponížil, aby v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. On převyšuje všechny ostatní, je dokonalým ztělesněním toho, co to znamená „bát se Boha“ – konal vůli svého Otce, s láskou, a to i přesto, že poslušnost Ho stála vše.

Bázeň před Hospodinem je hnací silou našeho srdce. Na prvním místě nevede muže a ženy k bázni skutečnost, že Bůh má absolutní právo na náš život, i když ho samozřejmě má. Boha se bojí nade vše proto, že On je miluje a oni milují Jeho. Že nás Bůh miluje je zázrak všech zázraků. On je třikrát svatý. Jeho zrak je příliš čistý, než aby se díval na hřích. A přece „tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna“, aby se stal smírnou obětí za naše hříchy. V tom je láska, „ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že On si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy“ (1J 4,10). Boží láska byla vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého (Ř 5,5): „A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán.“ Teprve potom se opravdu začneme bát Boha, mít Ho v úctě a žasnout (Žd 12,28): „Buďme vděčni za to, že dostáváme neotřesitelné království, a služme proto Bohu tak, jak se jemu líbí, s bázní a úctou.“

Bázeň před Hospodinem a láska k Bohu jsou neoddělitelně spjaty. Láska, která Boha nerespektuje jako Boha a nežije tak, že radostně a ochotně poslouchá Jeho královská přikázání, není pravá láska. V Janovi 14,15 je psáno: „Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání“. Bázeň Boží, která nezaplavuje srdce láskou k Bohu, není ta bázeň z Boha, o které Bible říká, že je jedním z charakteristických znaků opravdového věřícího.

Lépe řečeno, strach z Boha je plod evangelia. To se stane jen tehdy, když přijdeme, nebo lépe, jsme přivedeni, abychom přijali Pána Ježíše Krista jako svého Spasitele a Pána. Teprve potom začneme dávat Bohu úctu a respekt, který Mu náleží. Jak jinak by omilostněný hříšník, adoptované Boží dítě mohlo reagovat na Boží spásnou, ospravedlňující a posvěcující milost?

„Bojte se Boha.“ On je hoden vaší bázně, vaší milující a vděčné chvály a uctivé poslušnosti.

Bojte se ho, vy svatí, a pak se nebudete

bát nikoho a ničeho jiného;

ať je Jeho služba vaším potěšením,

vaše touhy Jeho péčí.

 

Z časopisu Banner of Truth č. 637, říjen 2016, použito se svolením.

Překlad Klara Steiger.