Zápas o duši:

Proč je výkladové kázání mocí pastorační služby? (2)

Verze pro tisk

 

Pokračování z minulého čísla.

  • Jak můžeme dosáhnout efektivní pastorace?
  • Jak může naše služba, naše kázání podporovat zdraví sboru?
  • Jak můžeme zůstat věrní ve své službě?

1. Ve výkladovém kázání je moc pastorační služby, protože pochází shůry

2. Ve výkladovém kázání je moc pastorační služby, protože je biblicky věrné

3. Ve výkladovém kázání je moc pastorační služby, protože je pastoračně efektivní

4. Výkladové kázání je mocí pastorační služby, protože je profesně uspokojující

Když říkám „profesně uspokojující“, mluvím k těm, kdo ve svých vlastních životech udělali stejnou zkušenost jako Pavel: „Nemohu se chlubit tím, že kážu evangelium; nemohu jinak, běda mně, kdybych nekázal“ (1. Korintským 9,16).

Jsme-li povoláni Bohem, abychom kázali Boží slovo umírajícímu světu, a je-li kázání odkrýváním Božího smýšlení člověku z Jeho slova, a tím je právě výkladové kázání, pak z toho vyplývá, že budeme v naší práci šťastní, jen pokud kážeme výkladově!

Eugene Peterson je přítelem pastorů v mnoha směrech. Jeho různé práce mi přinesly veliký užitek. V kázání „Under the Unpredictable Plant“ říká, jak se v Presbyteriánské církvi Christ the King v Belaire v Marylandu dostal do bodu vyhoření. Chodil ze schůzí výboru na schůze výboru, dělal to a to. Jsem pastor, který založil dva sbory (a Peterson uvedený sbor založil), a dobře tedy vím, jaké to je. Tento unavený pastor tedy jde na schůzku a řekne jim, že už nemůže. Myslí si, že s jeho pastorační službou je konec. Únava je fyzické vyčerpání a my všichni ji míváme. Vyhoření znamená ztratit smysl své práce nebo služby. Každý to nemusí nezbytně zažít, ale přesně taková věc Petersona postihla. Jeho výbor byl moudrý a řekl mu, aby napsal seznam věcí, kvůli kterým vstoupil do služby. Zahrnul tam kázání, návštěvy nemocných, sdílení evangelia a věci, o kterých nás Bible vyučuje, že jsou naší povinností. Jeho výbor mu řekl: „Dělej věci, ke kterým jsi byl povolán, a my uděláme ten zbytek.“ Asi jste četli, co se stalo. Nejenže byl ve své službě občerstven, ale zůstal v tom sboru přes 30 let.

Pokud vás Bůh povolal kázat, nepovolal vás k tomu, aby z vás byl uhoněný předseda, nábožný vedoucí obchodu ani opravdu skvělý vypravěč. Je však mnoho těch, kdo nám řeknou, že výkladové kázání nestačí. Peterson říká: „Propagandisté jsou cizinci v zemi a lžou nám ohledně toho, co shromáždění jsou a čím mohou být. Lžou pro peníze. Chtějí, abychom nebyli spokojeni s tím, co děláme, takže si od nich koupíme řešení, které slibuje, že obnoví mužnost našeho impotentního sboru. Zisky lidí, kteří prodávají tyto [programy], ukazují, že naivita pastorů v záležitostech vedení sboru nemá hranic.”

Nebuďme naivní. Výkladové kázání naplňuje Boží záměr pro životy nás, kazatelů. Povolal vás kázat slovo a vy nebudete šťastní, dokud nepůjdete do slova, nebudete v něm žít, nebudete vykládat jeho význam, nořit se do něho jako domorodec na dno Pacifiku pro jeho bohaté perly a potom se nevrátíte ze svého času stráveného v hlubinách Boží přítomnosti, nenavléknete ty perly do kázání a nepřipevníte je na krk svých lidí.

Jedině ta metoda kázání, takový přístup ke kázání, který je radikálně soustředěný na Písmo, kristocentrický, prosycený evangeliem a nekompromisně věrný textu, vám přinese radost. Neboť jste byli stvořeni k tomu, abyste kázali.

5. Výkladové kázání je mocí pro pastorační službu, protože je eschatologicky užitečné

Když řeknu eschatologicky užitečné, říkám tím, že výkladové kázání přivádí naše lidi do kontaktu s posledními věcmi. V osobní eschatologii výkladové kázání připravuje naše lidi nejen na život, ale také na smrt. Kdybychom si tak mohli poslechnout příběhy věrných kazatelů, kteří tu dnes sedí a kteří sdílejí ty sladké a posvátné chvíle bdění s rodinami, jimž odchází jejich milovaný domů. Víte, že moc vaší služby spočívá v té chvíli ve výkladu slova. Starší našeho sboru, který nedávno odešel domů k Pánu, řekl: „Na tohle jsem čekal. Jsem připraven jít domů.“ Takový přístup plyne z výkladového kázání.

Výkladové kázání je také eschatologicky užitečné v tom, že vede naše lidi, aby uviděli Boží vesmírné záležitosti konce. Řekl bych, že věrný výklad slova pravděpodobně distancuje naše kázání od některých přehnaných exegetických výroků, které někdy slýcháme v jistých prorockých seminářích, jež vedou k teologickým spekulacím, a jak se zdá, přitahují hledače kosmických kuriozit. Ale věrný výklad, řekněme 1. Korintským 15 nebo Efezským 1, vede naše lidi k tomu, že vidí Boha jako teologického Boha, vidí, že tento svět někam směřuje a že my, kdo jsme Boží děti, jsme určeni k něčemu většímu, než jsme my sami.

Boží zjevení přináší smysl, účel, spojení s dobou, místem a věčností – člověku i Bohu. Dává smysl nemoci, přináší naději a dokonce i štěstí tváří v tvář teodiceji a otázce utrpení.

6. Výkladové kázání je mocí pastorační služby, protože osobně povznáší

Povolání kázat slovo je požehnáním. Každým týden přistupujeme k textu a sytíme se jím, než ho předáme dalším. Známe varování z Jakuba 3, abychom nebyli všichni učiteli, ale známe také Pavlova slova – toto slovo vám dá „moudrost ke spasení“ (2Tm 3,15). Zachráníme sebe i své posluchače.

Musím říct i toto. Když pracujeme na výkladovém kázání, tato práce nás v jistém smyslu vede. Týden co týden si budujeme studijní disciplínu, neboť kázat Boží slovo řádku po řádce, pokyn za pokynem, vyžaduje čas, námahu a modlitbu. Vím, že vám, kdo jste v této místnosti, se motá hlava a srdce tluče na poplach, možná ne z toho, co říkám, ale z množství Písma, které musíte tento týden předat svým posluchačům. Je v životě něco tak uspokojujícího jako sejmout břemeno ze své duše, když přicházíte k posvěcenému stolu a otevíráte Bibli? Výkladové kázání živí mou duši. Nevím, jak jinak bych to vyjádřil. Ale navíc:

7. Výkladové kázání je mocí pastorační služby, protože před nás neustále klade výzvy

Abychom mohli z textu předat Kristovu mysl, vyžaduje to od nás mnoho, že? Jednou jsem slyšel jednoho kazatele vyprávět, že pokaždé, když káže, malý kousek z něj zemře. Jsem si jistý, že to platí i o některých zde, protože jsou z kázání unavení nebo vědí, že budou přede dveřmi sboru roztrháni na kusy. Ale tento muž mluvil o kázání způsobem, se kterým se mohu ztotožnit. Kázat Boží myšlenky, projít nezbytnými kroky, abychom se tam dostali, poté vyčerpat emoční náboj svatého povolání pro váš život při vypracování výkladu textu, je ta nejnáročnější věc na světě. Bere vám to život.

Jednou jsem byl v semináři s dr. D. James Kennedym. Studenti se ho mohli ptát, na cokoliv chtěli. Jeden se zeptal: „Doktore Kennedy, co považujete za nejnáročnější ve své službě?“ Odpověděl: „Připravit se na další nedělní kázání.“ Souhlasíte? Všichni víme, že je to pravda. Všichni víme, že takové důkladné kázání zkrátilo život Jana Kalvína. Musí být vyváženo odpočinkem a oddáním se tiché modlitbě a uvažování. Všichni víme, že neustálé zaobírání se Božím slovem, týden co týden, někdy třikrát nebo čtyřikrát týdně, může být čas od času zdrcující. Ale těm, kdo jsou k tomu povoláni, je to odpovědí na volání k úžasné lásce, která vyžaduje mou duši, můj život, moje všechno. Opravdu byste to chtěli jinak?

8. Výkladové kázání je mocí pastorační služby, protože je vždy aktuální

Když jdeme do slova a kážeme slovo, nemusíme se nikdy trápit, jestli je správná doba nebo ne nebo jestli je to správné poselství či není. Jistě je potřeba moudrosti k tomu, abychom uměli rozlišit, zda na svatbě kázat z Přísloví nebo o „tělesných výtocích“ z Leviticu 15 při požehnání novorozence. Však víte, co myslím. Jak tak přemýšlím o této konferenci, znovu mi to připomíná, že výkladové kázání je vždy v módě, vždy „husté“, chcete-li, protože stav člověka zůstává stejný v každé době.

Závěr

Jak Lloyd-Jones navázal na Campbell-Morgana? Výkladovým kázáním. Jak Boice navázal na Barnhousea? Výkladovým kázáním. Jak Timoteus navázal na Pavla? „Hlásej slovo.“ Musíme střežit, co nám bylo svěřeno výkladovým kázáním. Musíme, protože bez toho nemůžeme konat zdravou službu, návštěvy nemocných a umírajících. Nemůžeme pokračovat v evangelizacích, učednictví, světových misiích, budování svatých nebo svědectví v našich komunitách, aniž bychom vykládali slovo z jiného světa. K tomu jsme byli stvořeni. To je náš život. To je naše srdce. Čtenáři příběhů velkých misionářů si vzpomenou na úžasný příběh odvážného Skota, lékaře dr. Davida Livingstona, který stejně jako Lloyd-Jones nebyl jen lékař, ale také kazatel evangelia. Vzpomenete si jistě, že tělo Davida Livingstona bylo přivezeno z Afriky, kde zemřel, aby byl pohřben s největšími poctami ve Westminster Abbey. Vzpomínáte si však také, že než bylo jeho tělo vyproštěno z nejhlubších částí toho velikého kontinentu, aby podstoupilo 700 mil dlouhou cestu k pobřeží, lidé kmene, na jejichž území zemřel, tak milovali tohoto muže, že vyňali srdce z jeho těla a pohřbili ho za velikého rituálu do země tam, kde kázal evangelium? Ježíš v Matouši 6,21 řekl: „Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce“ (Mt 6,21). Domorodci věděli, že pokladem Davida Livingstona byla Afrika. Jeho duše půjde k Jeho Spasiteli. Jeho tělo se pro tuto chvíli vrátí do jeho rodné země. Ale Livingstoneovo srdce zůstalo v Africe.

Vědí tedy naši lidé, že jsou naším pokladem? Vědí, že si ceníme kázání Božího evangelia právě jim? Vědí, kde je naše srdce?

Byl jsem dvanáctým pastorem sboru, který byl založen v roce 1838. Muži, kteří mě předcházeli, byli velmi milováni. Následoval jsem jednoho z největších křesťanských kazatelů 20. století. Dr. Ben Haden zůstává mým blízkým přítelem. On následoval muže, jehož jméno je vyryto na všem od YMCA až k misii mezi bezdomovci. Ten byl následovníkem milovaného pastora, který zemřel pět let po nástupu na toto místo, ale těchto pět let zanechalo dojem na dalších šedesát let. Ten byl následovníkem dřívějšího konfederačního kaplana, který na konci 19. století vedl pravou kampaň za civilní práva Afroameričanů. Sloužil 50 let. Vždy nosil kolárek a vždy nechával svítit plynové a později elektrické světlo na verandě fary, „pro případ, že by někdo potřeboval pastora“.

Jednou jsem mluvil se staršími lidmi v našem shromáždění o svých předchůdcích. „Proč jsou stále v takové úctě? Čím byli tak výjimeční?“ A slyšel jsem odpověď od různých lidí, různé příběhy, ale vždy společný jmenovatel. Myslím, že důvod, proč jsou moji předchůdci tak v úctě, je, že stejně jako Livingstone kázali slovo jistým lidem v jisté době a v jistém místě. A to slovo dělalo pro ty lidi v jejich zemi, v jejich době to, co slovo vždy dělá – zachraňuje, mění životy, obnovuje, dává naději, přináší ujištění a přivádí Boha k lidem a lidi k Bohu. Jsem přesvědčen, že konec konců toto je ta odpověď. Všichni kazatelé, ať už sami sebe považují za myš nebo slona, veliké nebo malé, jsou milováni, když věrně otvírají Chléb života a krmí Ježíšovy ovečky. A to je náš odkaz, ne to, že jsou naše podobizny zachyceny v olejomalbě na zdi našeho sboru, ale že jsou naše srdce pohřbená na tom místě, kde jsme hájili slovo, strávili své roky kázáním slova a vydali tomu své životy. Víte, pro ty, jejichž životy se proměnily, budete vždycky obrem. Amen.