Zápas o duši:

Soustředěnost na člověka deformuje Písmo

Verze pro tisk

 

Bůh nenávidí lidskou sebestřednost (Ř 8,7). Všimněme si, nakolik humanistické, rádoby biblické fráze soustředěné na člověka hluboce pronikly do celosvětového křesťanstva. Názor, že Bůh miluje stejnou spásnou láskou všechny hříšníky, jenom nenávidí jejich hřích, je dnes velmi rozšířený. Taková klišé zbavují Boha Jeho posledního, a tím i prvního slova. Písmo jasně prohlašuje, že ten kdo není v Kristu, je pod Božím hněvem: „Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává“ (J 3,36).

Dovolte mi tuto stěžejní problematiku, kterou rozebírá tato kniha, předběžně ilustrovat na krátkém, úžasném textu z listu Římanům 5,8-11. Podívejme se na něj křesťansko-humanistickou optikou, která vztahuje Boží spásnou lásku a Kristův kříž na všechny lidi bez výjimky. Nahraďme tedy v tomto biblickém textu osobní zájmena a slovesa nám, nás, jsme, tzn. Boží lid, církev, ty, které Kristus ospravedlnil prolitím své krve, k nimž se počítal také pisatel tohoto dopisu, apoštol Pavel, humanistickou frází – všemi lidmi bez výjimky:

Bůh však prokazuje svou lásku k nám ke všem lidem bez výjimky tím, že Kristus za nás za všechny lidi bez výjimky zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Tím spíše nyní, když jsme všichni lidé bez výjimky byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme budou všichni lidé bez výjimky skrze něho zachráněni od Božího hněvu. Jestliže jsme my všichni lidé bez výjimky, Boží nepřátelé, byli s Bohem smířeni smrtí jeho Syna, tím spíše nás všechny lidi bez výjimky smířené zachrání jeho život. A nejen to: chlubíme se všichni lidé bez výjimky se chlubí dokonce Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, který nás všechny lidi bez výjimky s ním smířil. (Ř 5,8-11)

Jasně vidíme, že jednoduchým nahrazením těch, kdo jsou v Kristu skrze Jeho kříž, všemi lidmi bez výjimky vnikla úplná pošetilost. Takové souverší, postavené na předpokladu, že Bůh prokazuje stejnou spásnou lásku skrze Krista všem lidem bez výjimky, by muselo zahrnovat naprosto každého, ať věřil nebo bude věřit čemukoli, ať žil nebo bude žít kdykoli. Opravdu se mohou všichni lidé bez výjimky chlubit Bohem skrze Ježíše Krista, že je zachránil od Božího hněvu prolitím své krve? Ověřte si tuto absurdnost na mnoha jiných biblických textech tak, že vzhledem ke kontextu dosadíte za slova nám, nás, jsme, tzn. za znovuzrozené křesťany, všechny lidi bez výjimky.

Bibličtí křesťané, bez rozdílu denominace, nejsou universalisté. Jistě se shodnou na tom, že všichni lidé bez výjimky spaseni nejsou a nebudou. Většina lidí se Bohem v Kristu přece nechlubí. Tedy, v souladu s těmito verši (Ř 5,8-11), Kristus za ně nemohl zemřít, nemohl je smířit s Bohem, nemohl je zachránit od Božího hněvu, protože Bůh neprokazuje odvěkou, sijónskou, spásnou lásku skrze Krista (J 12,15) všem lidem bez výjimky. Prokazuje ji jenom svým, tj. každému, kdo je zaslíbený (ne nutně tělesný) potomek Abrahama, Izáka a Jákoba bez rozdílu etnicity: „Hospodin zaplatí za Jákoba[= zaplatí pouze za jeho zaslíbenou linii], vykoupí ho z rukou silnějšího [= satana]. Přijdou [= Abrahamovo, potažmo Izákovo a Jákobovo zaslíbené potomstvo z Židů a pohanů; Gn 17,5-7; Ž 22,24] a budou plesat na výšině siónské [= v Kristu], budou proudit k Hospodinově dobrotě…“ (Jr 31,11-12a).

K souverší Římanům 5,8-11 se v závěru knihy ještě vrátíme, abychom ukázali, jak je v něm obsažena podstata reformace. Tyto a jim podobné verše, podíváme-li se na ně blíže, rozbouří emoce mnohých upřímných křesťanů. Odložme emoce, prosme Ducha Božího o moudrost a studujme Písmo bez ustání a předsudků.

 

Z knihy Svou slávu nikomu nedám.