Zápas o duši:

Boha nemůžeme vidět

Verze pro tisk

Chtěli byste vidět Boha? Ano. Jenže Boha vidět nemůžeme. Boha ještě nikdy nikdo neviděl.

A proč Boha nemůžeme vidět?

Boha nemůžeme vidět, protože Bůh je duch. Duch není vidět.

A co je to duch?

Když vás, děti, Bůh stvořil, dal vám tělo a ducha neboli duši. Váš duch bydlí ve vašem těle. Váš duch je vaše skutečné já. Je to právě váš duch uvnitř ve vašem těle, kdo poslouchá, co si čteme; to váš duch přemýšlí a má rád; to váš duch je šťastný, takže se usmíváte, a někdy smutný, takže pláčete.

Vašeho ducha také nikdo nemůže vidět.

Ale vy cítíte, jak tam uvnitř ve vás žije.

A Bůh je duch, který nemá žádné tělo. Proto Ho není vidět. Ale On sám vidí a slyší a miluje. On vidí a slyší daleko víc než my, i když Ho nevidíme.

Existuje však důvod, proč Boha nesmíme vidět. Bůh je nesmírně slavný. To znamená, že je svatý a záři jako veliké světlo.

V Bibli máme příběh o jednom člověku, který se jmenoval Mojžíš. Mojžíš a Bůh byli dobří přátelé. Bůh často k Mojžíšovi mluvil. Mojžíš Ho však nikdy nespatřil.

Jednoho dne řekl Mojžíš Bohu: „Ukaž mi prosím svou slávu.“

Bůh Mojžíšovi odpověděl: „Žádný člověk mě nesmí spatřit, má-li zůstat naživu. Ukryji tě do skalní rozsedliny a pak kolem tebe projdu.“

Mojžíš tedy vystoupil sám na horu.

Bůh ho ukryl do skalní rozsedliny a potom kolem něho prošel. Ukázal mu jenom malý kousek své slávy. Ani takový člověk jako Mojžíš by nevydržel vidět více z Boží slávy.

Když se Mojžíš vrátil z hory dolů, zářil mu obličej jako slunce. To, že zahlédl jen trochu z Boží slávy, mu rozzářilo obličej tak, že se ho lidé až báli.

Boží sláva je tak zářivá, že by pohled na ni nikdo nevydržel. My se nevydržíme dívat ani do slunce, když jasně svítí. Bolí nás z toho oči. A Boží sláva je daleko větší než záře slunce.

Je vlastně dobře, že Boha nemůžeme vidět.

Slunce a hvězdy nám vyprávějí o Jeho slávě. Ale kdybychom Ho spatřili nebo jen kousek Jeho slávy, moc bychom se báli. Ani bychom nemohli zůstat naživu!

(2. kapitola z Velké knihy o Bohu pro malé děti, napsala Marian M. Schoolland, vydala Poutníkova četba v září 2013)