Verze pro tisk

Většina čtenářů ZODu je již patrně obeznámena s biblickým učením o Boží svrchovanosti a o předurčení. Pro ty, kteří se ještě s tímto učením nesetkali, doporučuji vyhledat si příslušná čísla ZODu (čísla zhruba od čísla 60 nyní snadno dostupná na internetu: http://zod.reformace.cz/o-zkazenosti-cloveka-cislo-60) a samozřejmě především studovat Bibli, kterou učení o předurčení prostupuje doslova od předních desek až k zadním. Ovšem přesto, že se v Bibli setkáme s tímto učením od počátku až do konce, někteří čtenáři ZODu si možná povšimli, že ZOD a většina kázání (dokonce i reformovaných pastorů) se zatím tímto učením zabývá spíše až od třetí kapitoly knihy Genesis, tedy až od bodu Adamova pádu.

U článků zabývajících se předurčením se obvykle vychází z biblického učení zformulovaného do pěti bodů (s lidskou nálepkou kalvinismus), které začíná tím, že (bod 1) člověk po pádu je ve stavu absolutní zkaženosti a neschopnosti reagovat na Boží volání. Pouze (bod 2) ti, které Bůh ještě před stvořením světa nepodmíněně (nezávisle na jakýchkoliv předzvěděných skutcích) vyvolil a (bod 3) za jejichž všechny hříchy také Ježíš Kristus zaplatil na kříži, budou (bod 4) během svého života k Ježíši Kristu přitaženi a (bod 5) uchováni až do konce a tak jsou věčně zachráněni (spaseni). Výchozím bodem tohoto učení je vlastně stav padlého člověka, jehož zotročená vůle není bez Boží milosti vůbec schopna volit to, co je Božích očích dobré. Bible ovšem začíná o něco dříve, tedy stvořením nebe, země, rostlin, různých tvorů a člověka. Až ve třetí kapitole knihy Genesis dochází k pádu prvního lidského páru se všemi důsledky. Skutečnost, že padlí lidé volí neposlušnost Bohu, nás patrně nikterak nepřekvapí. Ale nepřekvapuje nás ani, že Adam s Evou ještě nebyli v padlém stavu, a přesto porušili Boží příkaz – a teprve tím se do padlého stavu (včetně jejich potomků) dostali? A nepřekvapilo to snad i Boha? A na čem závisela vůle nepadlého Adama? Řekneme snad, že na ničem, podobně jak to vyplývá z učení arminiánů v případě všech lidí? A jestliže na něčem, tak na čem? Co určilo neposlušnost prvních lidí, když jejich padlý stav (ten ještě nenastal) to být nemohl?

Pojďme se tedy na výše položené otázky alespoň pokoušet hledat odpovědi. Snad pro zjednodušení by se otázky výše položené a jim podobné daly shrnout do dvou otázek základních:

1.  Byl Adamův pád v Božím plánu ještě před založením světa?

2.  Pokud ano, tak jakou roli v Božím plánu hraje?

Pokud věříme v Boží absolutní všemohoucnost a vševědoucnost a u vědomí toho se zamyslíme nad první otázkou, tak musíme nutně dospět k jasné odpovědi ANO – i Adamův pád byl v Božím odvěkém plánu. Neexistuje totiž nic, co se stalo, právě se děje nebo se v budoucnosti stane, aby to nebylo v Božím odvěkém plánu.

Je naprosto absurdní představa, že by se Adamův pád odehrál Bohu za zády. O tom svědčí například i následující biblický verš:

  • v něm (v Kristu) nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří.“ (Ef 1,4)

Příchod Ježíše Krista a dílo vykoupení bylo samozřejmě v Božím plánu ještě před stvořením světa a patrně málokomu bude činit problém to připustit. Ale jak by mohlo být v Božím plánu spasení padlých lidí, kdyby nebyl současně v Božím plánu Adamův pád?

A zde se již od odpovědi ANO na první otázku dostáváme k otázce druhé, tedy k otázce, jakou roli hraje Adamův pád v Božím plánu. Připustíme-li, a to by nám nemělo činit problémy, že ústředním bodem dějin a nám známého Božího plánu je vykupitelské dílo Pána Ježíše Krista na kříži Golgoty, pak se nám odpověď přímo nabízí. Adamův pád slouží k uskutečnění Božího vykupitelského záměru, což zjevuje charakter Pána Boha a úžasným způsobem Ho to oslavuje. A tato odpověď se zdá být v souladu s celou dikcí Bible, ze které vyplývá, že Pán Bůh naplánoval dějiny tak, aby zjevil svůj charakter a byl maximálně oslaven.

Tímto tématem by bylo možné se ještě dlouho zabývat; pro tuto chvíli ale soudím, že jsme otevřeli dostatečně třaskavé téma, a proto bych spíše povzbudil čtenáře, aby o něm ve světle Bible přemýšleli. Dá-li Bůh, snad se k tomuto tématu vrátíme někdy detailněji. Snad pro zvídavé a anglicky čtoucí čtenáře (protože v češtině se o těchto tématech příliš nepíše) bych doporučil hledat pojmy: supralapsarianism a infralapsarianism. Nenechte se odradit tím, že to může znít složitěji. Jedná se o odvození od slova lapsus (pád) a supra a infra odráží pozici (prioritu) pádu v Božím plánu. Dalším zajímavým tématem by mohl být mechanismus, jakým k Adamovu pádu došlo. Nicméně v tuto chvíli cítím, že by to bylo až příliš výbušné a museli bychom se pouštět patrně i na tenký led spekulací.

Stručně tedy prozatím shrňme, že v odpovědích na otázky položené v tomto článku se alespoň můžeme klonit k následujícím odpovědím:

1. Adamův pád byl součástí Božího plánu již před stvořením světa.

2. Adamův pád byl v Božím plánu především proto, aby byl Bůh oslaven v Kristově vykupitelském díle na Golgotě.

 -Radovan Hynek-