Zápas o duši:

Chatrč – není jedno, co čteme

Verze pro tisk

V Zápase o duši č. 117 bylo na s. 40–46 přetištěno kázání z konference Bible pod palbou (Třinec 2013) s názvem „Není jedno, co čteme“. V kázání zazněla slova:

… jak je možné, že tolik křesťanů je uchváceno knihami, které jsou plytké, prázdné nebo knihami, které jsou rouhavé, jako je například kniha Chatrč? ... Když nějaký autor „křesťanské“ knihy, např. Paul Young v knize „Chatrč“, tvrdí, že Bible není pravdivé svědectví o Bohu, tak je jasné, že taková kniha nám žádný duchovní užitek nepřinese. Nehledě na všechna další rouhavá prohlášení, která v knize jsou.

Jak na samotné konferenci, tak i po otištění kázání v ZODu jsem byl tázán na to, proč označuji některé knihy (nejen knihu W. P. Younga) za nevhodné čtení pro křesťany. V níže uvedené e-mailové korespondenci naleznete některé z těchto důvodů.

™******* 

Vážený pane Kernale,

kniha Chatrč od P. Younga byla pro mě ukázkou Boží lásky a odpuštění, ke kterému potřebuje člověk od Pána Boha sílu, stejně tak i příběh Corrie ten Boom mi pomohl, když jsem vedla jednu ženu k Pánu Bohu, aby dostala sílu k odpuštění.

Vyděsilo mě tvrzení v časopise ZOD, kde jste  odpovědným redaktorem, že jde o rouhavou knihu, a tak ji jdu znova číst…

Můžete se k tomuto tvrzení vyjádřit?

Předem děkuji za odpověď.

Také děkuji za přiloženou knihu Boží úchvatná milost od D. Scotta Meadowse. Moc se mi líbila.

Gabi      

******* 

™Pokoj Vám a milost, Gabi, 

dovolte mi zareagovat trochu obšírněji. Začnu několika ukázkami rouhavých věcí, které nacházíme v knize Chatrč. Je jich v této knize skutečně mnoho.

Podívejme se na čtyři z nich – jsou zde prohlášení, která se týkají Boha samotného, jsou zde prohlášení, která se týkají spasení, dále prohlášení, které se týkají Božího slova a jsou zde způsoby, jak se člověk chová v Boží přítomnosti. 

Podívejme se nejprve na ty, které se týkají samotného Boha.

Ačkoliv je tato kniha román (s fiktivním příběhem), tak přináší velmi závažná teologická prohlášení. Celá kniha se zabývá Boží Trojicí, takže na začátek uvedu pár věcí obecných, které jsou v knize od začátku až do konce:

1. Bůh je majestátní, nadpřirozená a slavná Bytost, ale Chatrč tuto Bytost hloupě a trapně snižuje v příjemnou mezinárodní skupinu lidí, jimž dominuje postavička (svým charakterem nikoliv nepodobná fousatému holohlavému dědečkovi na obláčku) tělnaté Afroameričanky, které se říká Taťka. To je rouhání! 

2. Kniha zobrazuje nezobrazitelnou Boží Trojici – to samo o sobě je rouhání. Boží slovo říká: Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho (Ex 20,4; Dt 5,8). Mohli bychom připustit zobrazení Ježíše Krista – zde je odraz historické události Kristova vtělení –ale nemůžeme přistoupit na zobrazení Otce ani na zobrazení Ducha svatého, natož tím způsobem, jakým se toho dopouští autor. 

3. Kniha zobrazuje Boha Otce jako ženu – navzdory jasnému svědectví Písma – i to je rouhání se Bohu. Bůh se nám dává poznat v Písmu vždy „mužským“ (Otcovským) způsobem. Bůh není ani muž ani žena, ale rozhodl se, že se nám dá poznat jako „ON“, nikoliv jako „ONA“. Pokud to převracíme, mluvíme o jiném bohu, než jakého nám zjevuje Boží slovo. Finálním Božím zjevením je muž jménem Ježíš – Bůh se rozhodl, že se dá svému stvoření poznat tak, aby to nevyvolávalo genderový zmatek. 

4. Kniha mění obraz Boží Trojice. Na s. 122 vidíme popření hierarchie v Trojici. Podle autora je každá hierarchie špatná – podle autora Písma je hierarchie stvořená Bohem k Jeho oslavě a je odrazem hierarchie v Bohu samotném.

Pár věcí, které se týkají učení o spasení – které přímo popírají učení Písma a jsou tedy rouháním:

5. Bůh odpustil všem lidem, a tedy všichni budou nakonec spaseni (s. 226). 

6. Bůh nikdy nebude soudit lidi kvůli jejich hříchům (s. 120).

7. Bůh se chce podřídit člověku (s. 145–146).

8. Bůh po nikom nic nepožaduje ani nic neočekává (s. 207).

9. Člověk soudí Boha (s. 160nn)!

10. Bůh všechny miluje a nikoho neodsoudí do pekla (s. 161–165).

11. Ježíš není jedinou, výlučnou, cestou k Bohu, jak prohlašuje (J 14,6), ale Bůh zachraňuje lidi z různých náboženských systémů, aniž by z nich musel udělat křesťany (s. 182–183).

Celá kniha popisuje Boha a tím si dělá nárok na pravdu – nicméně nepopisuje Boha podle pravdy, kterou nám zjevil Bůh, ale podle fantazie autora. Už tímto samotným způsobem kniha popírá Boží slovo. Zde je několik přímých prohlášení týkajících se Božího slova:

12. Pravda je v emocích, nikoliv v Bibli (s. 198).

13. Bible nás neučí řídit se pravidly (s. 200).

14. Bible není pravdivým zjevením Boha (s. 65–66). 

Nakonec se podívejme na pár věcí týkajících se toho, jak se člověk chová v Boží přítomnosti. Přečtěte si prosím Izajáše 6,1–7, to je moc dobrý popis toho, jak reaguje člověk na Boží přítomnost (a není v Písmu jediný). Způsob, jakým se vyjadřuje Young, je ale rouhavý a ukazuje na to, jak velký člověk má malého boha. 

15. Člověk vyjadřuje svůj (nespravedlivý, sobecký) hněv proti Bohu a Bůh pláče lítostí (s. 92).

16. Člověk v hněvu vyštěkne na Boha a Bůh mu dává čas, aby se uklidnil (s. 97).

17. Rouhavé mluvení v přítomnosti Krista (s. 140). 

18. Rouhavé mluvení v přítomnosti Otce (s. 225).

Bůh s velikou trpělivostí snáší lidský hřích (jinak bychom tady už dávno nebyli!), ale stejně tak čas od času prokazuje svou svatost – a to především na těch, kteří jsou Mu blízko (Lv 10,3). Proto Bůh zabil Nádaba a Abíhúa, když přinesli před Hospodina cizí oheň, proto Bůh zabil Uzu, když vztáhl ruku na Hospodinovu schránu, proto padli mrtví k zemi Ananiáš a Safira, když lhali Duchu svatému. 

Boží slovo zjevně popisuje zcela jiného Boha, než jakého popisuje Young v Chatrči. 

Kromě těchto několika málo věcí je v knize plno dalších herezí (např. jak Otec trpěl na kříži se Synem) a dalších rouhavých prohlášení na adresu Kristovy církve. 

Srovnání Chatrče a Útočiště:

Zatímco Corrie ten Boom popisuje své autentické zážitky a svůj vlastní boj s odpuštěním, tak Young přináší fiktivní příběh. Útočiště mluví o Kristu Božího slova a o tom, že odpuštění je založené pouze na víře v tohoto Krista – Chatrč mluví o smyšleném bohu lidských představ a sentimentálním odpuštění, které s biblickým odpuštěním nemá mnoho společného. Boží láska popsaná v knize Chatrč je jenom špatnou karikaturou skutečné Boží lásky, kterou popisuje Boží slovo.

Pragmatismus:

Věřím tomu, že Bůh může použít i špatné věci k tomu, aby přitáhl lidi k sobě. Použil falešného proroka Bileáma a použil jeho oslici, která promluvila. Ale nikde nás ve svém slově nevede k tomu, abychom na takových věcech stavěli svou víru. Máme ji stavět na nepohnutelném základu Božího slova.  

Závěr

Vás vyděsilo moje tvrzení o tom, že Chatrč je rouhavá kniha – musím se přiznat, že mě děsí, že tak málo křesťanů v této zemi je schopných rozpoznat rozdíl mezi Bohem, který se nám dává poznat skrze Písmo a v Kristu a mezi falešným bohem lidských představ, jakého nám představuje třeba Paul Young. Ale ačkoliv mě to děsí, tak se tomu nedivím – Bible mluví o tom, že:

  • ... přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím. (2 Tm 4,3–4)

S pozdravem pokoje a přáním Boží blízkosti

Jaroslav Kernal