Zápas o duši:

Trojice v díle spásy

Verze pro tisk

Jediný skutečný a živý Bůh je větší a slavnější, než jak Ho chápe islám, moderní judaismus a heretické sekty. Bůh zjevuje sebe samého jako Otce, Syna a Ducha svatého, tři Osoby, přesto jako jednu neomezenou věčnou Skutečnost. V rámci Božího bytí vždy existovalo společenství lásky, i předtím, než došlo ke stvoření, ale tato božská láska se nyní projevila ke světu lidí, který je vůči Němu ve vzpouře.

Spása stejně jako stvoření existuje díky činnosti tohoto jednoho Boha ve třech Osobách a zřetelněji odhaluje Jeho trojjedinou podstatu. Jsme konfrontováni s Otcovou vyvolující láskou, Synovou spásnou milostí a společenstvím Ducha svatého (2 K 13,13). Benjamin Warfield, princetonský teolog, napsal: „Nauka o Trojici a nauka o vykoupení vždycky stály a padaly ruku v ruce.“

Boží plán spásy

Plán zachránit hříšníky vymyslel ve věčné minulosti jediný pravý Bůh – Otec, Syn a Duch. V rámci tohoto spojení lásky bylo rozhodnuto o vykonání a dokončení celého spásného díla. Tento Boží věčný záměr byl odhalen v evangeliu (Ef 3,11) a Bůh činí vše podle rozhodnutí a k potěše své svrchované vůle ke chvále své slávy (Ef 1,5-12).

Teologové dali této skutečnosti různá jména, ale ve věčnosti se mezi Osobami Trojice odehrálo něco, co můžeme popsat jako dohoda o vykoupení lidstva. Stejně jako došlo k úvaze o stvoření lidských bytostí (Gn 1,26), přišlo také na pečlivé uvážení spasení hříšníků. V této před-časné dohodě o spasení byla vůle Otce, Syna a Ducha jednotná. Kvůli Božím vyvoleným, pro které dal Otec Syna, aby je spasil, souhlasil Otec s posláním Syna a Syn souhlasil, že bude poslán. Otec si také přál poslat Ducha a Duch si přál být poslán na žádost Syna.

Tuto počáteční dohodu uvnitř Trojice vyvozujeme ze způsobu, jakým Ježíš promlouvá během své pozemské služby. Ve věku dvanácti let si byl vědom Božího plánu, který pro Něho znamenal vykonat dílo, které Mu Jeho nebeský Otec zadal (Lk 2,49). Ke konci svého času na zemi ve své velekněžské modlitbě tvrdí, že „dokonal dílo“, které Mu Jeho Otec svěřil (J 17,4). Ježíšova modlitba nás také povzbuzuje, abychom věřili, že Otec dal Synu lid (J 17,9; 20; 24). Dříve Ježíš mluvil o těch, které Otec vyvolil, jako o daru pro Syna, a říká, že nepřišel činit svou vůli, ale vůli Toho, který Ho poslal, a aby zachránil a zachoval tyto vyvolené až do vzkříšení v poslední den (J 6,37-40, viz Ž 40,6-8, který je citován v Židům 10,5-10). Také zmiňuje ty, které Mu dal Jeho Otec jako „mé ovce“ (J 10,27-30).

Pavel označuje věřící jako vyvolené v Kristu „před založením světa“ (Ef 1,4), zatímco Petr píše o Kristu jako o neposkvrněném beránku, který byl „předem vyhlédnut před stvořením světa“, ale „byl zjeven na konci časů“ (1 Pt 1,20 ČSP). Jan nahlíží na vyvolené zapsané v knize života předtím, než započaly dějiny, v knize patřící „zabitému Beránkovi“ (Zj 13,8; 17,8; 21,27).

Celá Ježíšova služba probíhala podle Božího plánu a v souladu s Izajášovým proroctvím o trpícím služebníku. „Nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil, a aby dal svůj život jako výkupné za mnohé“ (Mk 10,45). Byl tam dřívější závazek, který Syn naplnil, což Mu umožnilo, aby z kříže triumfálně vykřikl: „Dokonáno jest“ (J 19,30). Byla tam také radost, o které věděl, že Ho čeká poté (Žd 12,2 ČSP), včetně Otcova slibu, že uvidí ovoce své práce a bude vzkříšen do slávy (Iz 53,10-12).

Boží plán spuštěn

Jeden Bůh vyvoluje, vykupuje a přebývá ve svém lidu, ale je na Otci, aby nařídil naše vykoupení, na Synu, aby ho vykonal a na Duchu, aby ho zjevil a uplatnil. Je důležité, abychom si pamatovali, že ačkoliv mají tyto tři Osoby odlišné role, plně spolupracují. Rolí Otce je poslat Syna (Iz 48,16, 1 J 4,14). Není na Otci nebo Duchu vzít na sebe lidskou přirozenost a vykonat dílo vykoupení, ale na Synu. Nicméně Otec i Duch jsou úzce zapojeni do  lidské činnosti Syna. Při vtělení jsou Otec a Duch aktivní, když Syna počne  panna. Tento Syn je nazván Ježíšem Mesiášem (Lk 1,31.35.37). Když Ježíš započal svou veřejnou službu, Bůh Otec Ho obdařil „Duchem svatým a mocí“ a ujistil Ho o své lásce (Mk 1,10-11; Sk 10,38; viz Lk 4,18). Naplněn Duchem byl Duchem veden, aby přestál pokušení v pustině, a právě v moci Ducha vyučoval lid (Lk 4,1.14). Bůh také v Kristu smiřoval svět se sebou (2 K 5,19) a právě skrze věčného Ducha Syn ve svém lidství nabídl sebe samého bez poskvrny Bohu (Žd 9,14). Co se týče Kristova vzkříšení, byly opět činné všechny tři Osoby – Bůh Otec Ho vzkřísil (Ř 4,24, Ko 2,12); Boží Duch Ho vzkřísil (Ř 8,11); a jakožto Bůh Syn, vzkřísil sám sebe i Kristus (J 2,19; J 10,17-18).

Boží plán naplněn

Poté, co Syn dokončil své dílo na zemi, vystoupil jako Bohočlověk k pravici Otce a Duch svatý byl na žádost Syna poslán obzvláště Otcem (J 7,39; J 14,16-18; J 16,7; Gal 4,6). Současné přímluvné dílo našeho Pána v nebi je spojeno s činností Ducha. Je to Duch, kdo usvědčuje, odhaluje a vede do veškeré pravdy a oslavuje Syna (J 14,7-15). Věřící mají společenství s Otcem a Synem stejně jako s Duchem (1 J 1,3 a 2 K 13,13) a o všech třech je řečeno, že buď s Božím lidem zůstávají, nebo s ním přebývají (J 14,16-17 a Ř 8,9-11). Je úlohou Ducha obnovovat, posvěcovat a zmocňovat věřící (J 1,12; 3,5-8; Tt 3,5-6; 1 Pt 1,2; Sk 1,8; Sk 4,31).

Boží plán v našich životech

Ve své křesťanské zkušenosti docházíme porozumění spásnému dílu trojjediného Boha. Právě Bůh Otec nás miloval a dal svého vlastního Syna pro naše spasení a my Mu obecně směřujeme své modlitby. Syn je Ten, kdo na sebe vzal lidskou přirozenost, takže nás miloval jako Bohočlověk a vydal sám sebe za nás a my Jeho zástupnou roli bereme na vědomí na konci svých modliteb k Otci tím, že je přinášíme ve jménu Syna, Ježíše Krista (J 16,23-24). Je to Bůh Duch svatý, kdo v nás přebývá a umožňuje nám chtít a dělat to, co se líbí Otci. Zakoušíme společenství s Otcem a Synem skrze účast na Duchu svatém, který byl poslán Otcem a Synem. To se děje především, když se shromáždíme jako Boží chrám s Božím Duchem přebývajícím mezi námi (1 K 3,16).

Samuel Rutherford nedokázal říct, kterou Boží Osobu miluje nejvíce, věděl však, že potřebuje každou z nich, a miloval je všechny.

Philip H. Eveson je odborný redaktor časopisu The Evangelical Magazine.