Zápas o duši:

Nesesmilníš

Verze pro tisk

Nesesmilníš je jedním z příkazů Desatera. Ne, nebojte se, nebudu moralizovat. Nemohu se však vyhnout tomu, abych definoval smilstvo. Ohledně tohoto pojmu panuje v naší době určitá nejasnost. Ne každý ví, že pojem smilstva zahrnuje v sobě všechny pohlavní aktivity provozované mimo manželství. Pokud by se v dnešní době těšilo toto přikázání všeobecné úctě, vznikla by ve společnosti výrazná skupina obyvatelstva, která by nemohla legálně sexuálně žít. Patřila by k ní dospívající mládež, snoubenci, rozvedení, ovdovělí a osamělí lidé. Položil jsem si nedávno zajímavou otázku. Je nad jakoukoliv pochybnost jisté, že Bůh je dárcem sexuality; a že sexualita je možná prapodstatou lidského života, elementárním životním projevem. Píseň písní naznačuje, že vyvěrá přímo z pramene Boží lásky, že je jejím projevem stejně jako Boží lítost, soucit, milosrdenství a hněv: "Žár lásky - žár ohně, plamen Hospodinův." Otázka pak zní, proč tentýž Bůh nakonec veškeré mimomanželské "rozkoše" zakázal?

Na uvedenou otázku existují tři odpovědi. První je do značné míry alibistická. Zní asi takto: Boží jednání je v tomto bodě nepochopitelné a nám nezbývá, než před ním sklonit hlavu. Takový postoj se někdy skutečně vyplatí. V tomto případě se mi však nezdá vhodný. Myslím si, že máme lepší odpovědi.

Druhým příkladem je odpověď moralistní. Bůh omezil sex, aby lidé neklesli na úroveň zvířat. To určitě není nesprávná odpověď, vadí mi však, že je negativní. Boží jednání je představeno jednostranně. Bůh pouze vydává zákazy a nařízení a nedopřeje lidem žádnou radost.

Třetí odpověď je pozitivní a odhaluje Boží jednání jako moudré a prozíravé. Z knihy Genesis víme, že člověk je sexuální bytostí, ať chce, nebo nechce. Bůh nás stvořil ne jako lidi obecně, ale výslovně jako muže a ženy. Sex není pouze nahromaděná pudová energie, která patří k jakési nižší složce naší bytosti. Ne, naopak. Je to náboj veškerých projevů naší osobnosti, intelektuálních i emocionálních. Sexualita není sprostá, nýbrž tvořivá, ušlechtilá a pozitivní. Nelze ji redukovat pouze na pohlavní život. Domnívám se, že projevem sexuality v nás je i zájem o druhé lidi, úsilí o seberealizaci v práci i volném čase, éros probouzí myšlenky, city, přání a sny.

I v tomto světě existuje celá řada lidí, kteří se sexuálním životem nepospíchají, dokud neuzavřou manželství. Někteří jsou vedeni bázní Boží, jiní mají prostě strach z AIDS. Na Západě údajně roste skupina mladých lidí, kteří chtějí poznat sex až po svatbě. Panenství a panictví se stává opět módní záležitostí. Snad. Pro někoho je však celá záležitost trýznivým problémem. Představme si člověka kolem třiceti let, který zatím neměl možnost navázat hlubší a perspektivní vztah a který chce z určitých důvodů odsunout sexuální život až do uzavření sňatku. Přesto si myslím, že to není situace úplně bezvýchodná. Takový člověk může nakonec místo založení rodiny objevit jiné hodnoty a věnovat se jim se stejnou oddaností, jako by se věnoval svým rodičovským povinnostem. Možná bude vnímavý vůči utrpení a potřebám druhých lidí. Stane se třeba onou příslovečnou vrbou, které můžete svěřit nahromaděné smutky a nepříjemnosti. Vrhne se na oblast, pro kterou jiní nemají dost energie, elánu a času. Svět kolem nás vypadá zanedbaně a nedá se zdaleka říci, že by se v něm nedalo už nic vylepšit.

Proč Bůh zakázal mimomanželský sex? Abychom objevili, co je život. Abychom poznali jeho bohatství, košatost a vícerozměrnost. Abychom k manželskému soužití mohli přistoupit jako vnitřně rozvinuté a zralé osobnosti, a ne jako nezodpovědní a nedorostlí pubescenti, kteří se na posvátném území chovají jako sloni v porcelánu.

- Martin Sk. -