Pavel přichází s dalším argumentem, který začíná ilustrací z běžného života, ale potom jde k hlubokým teologickým věcem – k Božím smlouvám, k Božímu záměru a nakonec k Božímu dědictví, které Bůh zaslíbil Abrahamovi.

Mezi Alešem Francem a mnou přetrvávají dobré, světsky řečeno gentlemanské vztahy. Je to můj bratr v Kristu. K některým výrokům v jeho recenzi se ale musím vymezit. Knihu jsem Alešovi Francovi poslal 11. září 2017 s tímto požadavkem:

Aleši, bratře, právě jsem byl na poště a poslal Ti svou knihu „Svou slávu nikomu nedám“. Doufám, že si jí do roka přečteš. Kdybys mi pak po roce napsal, s čím nesouhlasíš, byl bych moc rád. V Jeho Svrchované Milosti Pavel

Vůbec jsem ho nežádal, aby napsal veřejnou recenzi knihy. Chtěl jsem, aby mi pasáže, s kterými v knize nesouhlasí, vyvrátil svojí interpretací podloženou biblickými verši. Jinými slovy: „Pavle, nesouhlasím s Tvým porozuměním veršů abc, nabízím svoje porozumění, které odůvodňuji verši xyz; Tvoje verše abc harmonizuji se svými verši xyz takto: …“

Bůh zaslíbil Abrahamovi, že skrze něho dojdou požehnání všechny čeledi země. Zaslíbil Abrahamovi potomka, který bude tímto požehnáním, který bude Požehnaným i Pomazaným. Zaslíbil vykupitele, který vysvobodí svůj lid z jeho hříchů, a tohoto lidu bude jako písku na břehu moře, jako hvězd na nebi, bude to nespočetný zástup složený ze všech národů, jazyků, kmenů i ras (Zj 7,9). Jedná se o všechny, kdo byli před stvořením světa vyvoleni k vysvobození z hříchu a k záchraně před přicházejícím Božím hněvem. Jak bylo odhaleno v posledním čase skrze svaté apoštoly a proroky, jedná se o lid víry, tedy o církev, svatou nevěstu našeho Pána Ježíše Krista.