Lukáš 19:11-27. Blíží se konec roku a to je čas, kdy se ohlédneme sami za sebou, abychom mohli vykročit do Nového roku dobře připraveni. K životnímu bilancování patří také účetnictví. Mnozí z vás si představí rodinný rozpočet s jeho četnými položkami. Zapisujeme příjmy a výdaje, abychom příště se svým platem lépe vyšli. Plánujeme opravy, rekonstrukce, stavby... A to opět předpokládá účetnictví. Někteří se účetnictvím zabýváte v  zaměstnání; všichni účtujeme v březnu, kdy vyplňujeme daňové přiznání a počítáme daň, kterou jsme povinni zaplatit státu. Respektovat finanční úřady jsme si zvykli velice brzo a snad nikoho z nás nenapadne, že by tolerovaly, kdybychom zanedbali své povinnosti vyplývající ze zákona.

O posledních věcech mluví v Novém zákoně mnoho biblických textů. S  posledními věcmi také souvisí život věčný a vstup do Božího království, který je podmíněn novým narozením. Jak však žijeme jako křesťané ještě zde na zemi? Jak se v nás rozhojňuje Boží milost? Jak hospodaříme se svěřenými dary a schopnostmi? To vše je nedílnou součástí učení o posledních věcech - eschatologie. Slovo Boží nás uvádí do oblasti toho nejdůležitějšího účetnictví, které bychom mohli nazvat "Závěrečné daňové přiznání" nebo "Celoživotní daňové přiznání" či "Ekonomický výsledek našeho křesťanského života".

I. Naděje příchodu

Pána Ježíše rozděluje

V Lukášově evangeliu vidíme oproti Matoušovi 25 rozdíl v počtu kategorií lidí, o nichž se hovoří v tomto podobenství. Vznešený muž, který se stane králem, symbolizuje Pána Ježíše Krista. Deset služebníků představuje znovuzrozené lidi, z nichž tři znázorňují různé typy křesťanů. Měšťané, kteří si nepřejí vládu vznešeného pána, zastupují lidi odmítající Krista hrubým nebo nepřímým způsobem.

Úvod podobenství nás nenechává na pochybách, že počítat s druhým Kristovým příchodem je nutnost. Pán se vrátí! Někdy slyšíme škodlivé řeči o  brzkém zjevení se Božího království. Je nesprávné vypočítávat Ježíšův příchod na léta, měsíce a dny, ale konáme správně, když jej očekáváme. Učedníky rovněž zaměstnávala otázka, kdy se Pán vrátí. Jdou právě do Jericha, kde Ježíš spasil Zachea, do Jeruzaléma, kde budou slavit paschu - nádherné svátky, připomínající vysvobození Izraelců z Egypta mocnou Boží rukou. A tyto svátky v učednících vyvolávaly myšlenky na příchod Božího království a Mesiáše. Zejména v Jakubovi a Janovi, kteří chtěli být Ježíši co nejblíže. Každá pascha rozdmýchávala tento revoluční oheň. Čekali Pána každou chvíli a měli o jeho příchodu, vládě a formě království nesprávnou představu.

Zatímco jedni čekali příchod Mesiáše příliš brzo, druzí jej neočekávali vůbec. Dokonce otevřeně prohlašovali, že nechtějí, aby nad nimi kraloval. To, co se odehrálo v podobenství, se stane i ve skutečnosti. Pán Ježíš přijde kralovat bez ohledu na to, zda si to lidé přejí nebo ne. Na přání lidí zde vůbec nezáleží. Nestrkejme hlavu do písku a vypořádejme se s biblickou pravdou, že Pán Ježíš přijde podruhé jako Král a Vladař. Ty, kdo ho odmítají, potrestá věčným zatracením. My křesťané nepopíráme, že přijde, protože věříme jeho slovům. Jsme však na jeho příchod připraveni? Připravujeme se na něj stylem svého života?

II. Proč vznešený muž mohl soudit své služebníky?

Když bohatý pán odjížděl do daleké země, aby tam převzal království, svěřil svým deseti služebníkům deset hřiven, aby s nimi podnikali. Vykladači upozorňují na to, že u Matouše jde o talenty, velké hřivny, tedy o obrovské množství peněz. Talent = velká hřivna = 60 min, 6000 denárů, tj. mzda za 6000 pracovních dní. Mina u Lukáše 19,13 = 100 denárů, tedy tří až pětiměsíční mzda. Zda byla svěřená částka velká nebo malá, nakonec není rozhodující. Služebníci měli podnikat. Všech deset dostalo stejně, podobně jako všichni učedníci Pána Ježíše dostali stejné pověření:

Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal." (Mt 28,19-20)

To je poselství, s nímž křesťan může podnikat. Jiný možný výklad se týká způsobu života: Všem pak řekl: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, nes každého dne svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne, zachrání jej. Jaký prospěch má člověk, který získá celý svět, ale sám sebe ztratí nebo zmaří?" (Lukáš 9:23-25)

První dva služebníci představují ty, kteří ztratili život pro Krista. Ano, to byli podnikatelé, kteří podnikali pro Ježíše. Ztratili své zájmy, aby uctili svého Pána. První získal 10 hřiven, druhý pět. Zisk byl obrovský: za každou minu vláda nad jedním městem. Podnikat pro Krista se vyplatí.

Všimněme si odměny: za pilnou práci velká odpovědnost, ještě více práce v Božím království. Kromě toho vidíme u podnikavých služebníků pozoruhodnou vnitřní změnu - nepromlouvá z nich pýcha ani hrdost:

Pane, tvoje hřivna vynesla deset hřiven." (Lukáš 19:16)

Ne já, ale Boží milost. Dokážeme takto mluvit o výsledcích své práce pro Pána? Nepřipisujeme za to, co všechno jsme pro sbor a pro Pána udělali, zásluhy i sobě?

III. Jsi špatný služebník.

Soudím tě podle

tvých vlastních slov.

První dva služebníci zobrazují křesťany pracující pro Pána, víru dokázanou skutky. Třetí služebník symbolizuje křesťany podle jména, víru proklamovanou, bez skutků, mrtvou. Chtěl zachovat život, a ztratil jej. Proč?

1. Matouš říká, že byl líný. Možná podnikal ve světské oblasti, ale svůj dar milosti zanedbal.

2. Neznal Pána. Věděl, že je přísný, bere, co nedal, a sklízí, co nezasel, ale nepoznal milost, že vše je Boží dar, že Bůh pro nás udělal vše.

3. Nepoznal a nepřijal dar. "Pane, tu je tvoje hřivna." Tím chce říci: "Uchoval jsou tvou hřivnu náležitě, nedotčenou. Měl bys mi být vděčný, že ti ji tak pohotově a neporušenou vracím." Bál se riskovat. Kdo se bojí riskovat, nic nepokazí, ale také ničeho nedosáhne.

4. Je smutné, že mu byla i ta jedna hřivna odebrána. Jeho účet byl nulový, proto nic nedostal a bylo mu vzato i to, co měl.

Jak smutný osud potká křesťany podle jména! Projdou ohněm hanby a nesmírného zklamání. Jak bude vypadat jejich promoce? Uvidí, že někteří dostanou červený diplom, kdežto oni sami projdou jen taktak. Jejich vlastní postoj je usvědčí z nerozumnosti. Stane se nenapravitelná chyba!

Závěr

Žijeme v době, která nás svou uspěchaností odvádí od věčného cíle, od konečného účtování. Dříve jsme neměli tak obrovské možnosti realizovat své schopnosti. Můžeme podnikat, studovat, cestovat, vydělávat, uskutečňovat, co chceme. Zastavme se a zhodnoťme, zda bychom se mohli přiřadit k těm vzorným služebníkům. Nasazujeme se pro Pána Ježíše tak, aby naše hřivna získala dalších 5 nebo 10 hřiven?

Mrzí mne, že někteří z vás opouštějí kvůli studiu úřad staršího a učitele besídky. Mnozí kvůli zaneprázdněnosti a nedostatku času opouštějí shromáždění - nejen modlitební chvíle, ale i  biblické hodiny. Jiní nevytrvali ve službě zpěvem, v Elimu, v praktické pomoci. Na mém pocitu lítosti nezáleží, ale záleží na účtování tvého života.

Chci povzbudit všechny věrné, kteří se nedali strhnout okolním světem a pilně pracují v zaměstnání i v církvi. Svědčí o Ježíši, i když nevidí výsledky. Vyučují a budují tělo Kristovo. Z hlediska světa svůj život ztratili, protože ztrácejí čas pro Krista. Ti po vytrvalé námaze jednou řeknou: "Pane, tvoje hřivna nezůstala v šátku, ale vynesla dalších deset." Amen.

- Kazatel S. Stebel, Vsetín -

« Při konečném účtování nám bude přebývat, co jsme ušetřili pro sebe, a scházet, co jsme nedarovali druhým.