Již jsme si řekli, jak je Ježíš Kristus svojí podstatou a spásným evangeliem nadřazen Mojžíšovi, Mohammedovi, hinduistickým Guruům a Budhovi. Pojďme dál a podívejme se ještě na to, jak je Ježíš nadřazen v každém pohledu Sókratovi a taoismu. Ježíš je nadřazen každému a všemu. Chtěl bych se zde vyznat, že jsem se stal křesťanem proto, že mne přesvědčila milost. Společný jmenovatel všech náboženství je spása. A ta je buď vybojovaná v asi 30 000 baleních, nebo daná a to jenom v jednom jediném balení a to je balení v deskách Bible. Milost je gratia, tedy gratis, a tomuto slovu rozumí už každá česká duše. Spása je dar, tedy zadarmo. Kde se pracuje, tam není dar, ale mzda. Dar posune veškerou slávu a zásluhu na Boha, jehož sláva vězí v tom, že nás tak nekonečně miluje. My můžeme jenom v rozpacích přijímat a opětovat Mu naší lásku a tím konat dobro. Už jsme to tolikrát na vlnách probírali! Proč bych měl být buddhistou, nebo hinduistou, nebo následovník Alláha, nebo být členem různých sekt, kde se počítá humanismus lidské práce, tedy náčlověčenství, kde není milost, ale mzda. Vždyť bych nevěděl, které si vybrat! Všechny mají stejnou podstatu, totiž oslavu člověka. Z jediné víry si však vybírat nemusím, ta je, že je.

Pojďme ale k tématu, tak tedy:

SÓKRATÉS

Sokrates byl otcem úvahy. Narodil se asi roku 470 před Kristem, když byla řecká říše v největším rozkvětu. Jeho rodiče byli bohatí lidé a Sokrates byl velmi dobře vzdělán ve filozofii. Když se dozvěděl o věštbě z Delfi, že on, Sokrates, je nejmoudřejším mužem světa, pustil se hned do nápravy, protože s touto věštbou nesouhlasil. Byl si jist, že prohlášení, že je nejmoudřejší, nemůže být pravdivé. Po diskusích s mnohými jinými moudrými muži dospěl však k opačnému názoru, že vlastně je nejmoudřejším na světě, protože byl vlastně jediný, kdo věděl, že není nejmoudřejším člověkem světa. Doufám přátelé, že mi rozumíte. Nesmysly se opravdu těžko tlumočí. Ještě jednou: Sokrates dospěl k závěru, že vlastně je nejmoudřejší, protože on jediný ví, že není nejmoudřejší. To jsou ty naše nesmyslná prohlášení, jako "vím, že nic nevím". Když nic nevím, jak to, že tedy vím, že nic nevím? To jsou sebeporážející prohlášení typu, jestli Pán Bůh může udělat kulaté čtverečky. Nejprve něco definuji, určím, a potom svoji definici porazím. Já vím, že se tohle s největší vážností probírá na universitách, ale Bůh má jiné definice:

Ať nikdo sám sebe neklame. Domnívá-li se někdo z vás, že je v tomto světě moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal opravdu moudrým. Moudrost tohoto věku je bláznovstvím před Bohem, neboť je psáno: ,Nachytá moudré na jejich vychytralost`; a jinde: ,Hospodin zná úmysly moudrých a ví, že jsou marné.` A tak ať se nikdo nechlubí lidmi... (1. Korintským 3:18-21)

Sokrates nezanechal po sobě žádné písemnosti. Platón však hodně o Sokratovi psal. Platónovy písemnosti tedy mohou odrážet názory a myšlenky obou filozofů. Platón představuje Sokrata jako muže, který byl přesvědčen, že jej bůh předurčil, aby rozšiřoval pravdu a dobrotu tím, že nabádal lidi, aby zkoumali svá slova, zda-li jsou pravdivá, a skutky, zda-li jsou dobré. Neřest pro Sokrata byla pouhá neznalost a znalost vedla k ctnosti.

Všimněme si, že Sokratova filozofie je zase upřena jen na člověka. Vylepšením znalostí člověk prý bude lepší. To je Satanova lež. Když pojíte ze stromu poznání, budete jako Bůh, znát dobré i špatné... Sláva ověnčuje člověka, ne Boha!

Sokrates byl prvním, kdo si uvědomil potřebu vyvinout systematický přístup k odhalování pravdy. Tento systém byl konečně formulován Aristotelem, až Platónovým žákem. Sokrates byl odsouzen k smrti na základě nepravdivých obvinění vládnoucí elity, která se cítila být ohrožena jeho učením. Podobnost s Ježíšem Kristem je čistě náhodná. Mohl být zproštěn viny, kdyby netrval na tom, aby jeho obviňovatelé a soudci zpytovali své vlastní prohlášení a životní styl, což samozřejmě odmítli. Sokrates byl smířen se smrtí, přesvědčen, že jeho poslání bylo dotaženo až do samého konce. A smrt? Ta je dobrá, ať je bezesným spánkem, nebo vědomým společenstvím velikánů. Sokrates byl statečný muž na humanistické straně barikády.

Ježíš měl nesrovnatelně vyšší základnu pravdy než Sokrates.

Oba, Ježíš i Sokrates často kladli takové otázky, které nutily lidi, aby se zkoumali. Ježíšova základna pravdy týkající se lidstva a Boha byla zakotvena ve skutečnosti, že On byl vševědoucí Bůh. Ježíš o sobě prohlásil:

Ježíš mu odpověděl: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. (Jan 14:6)

Sokrates nikdy nevznesl jakékoliv božské nároky jako Ježíš. Podstata Ježíšova bytí byl pramen, z kterého veškerá pravda vytékala. Mimo Jeho bytost pravda není. Navíc Ježíš, protože je Bůh, je také absolutní dobrota, protože podle Něj se veškerá dobrota měří. Sám Ježíš řekl bohatému mladému muži, že nikdo není dobrý kromě Boha. Ježíš Kristus byl pravda a dobrota, kterou Sokrates hledal a chtěl pochopit. Proč se nenarodil o několik století později? Proč neměl šanci slyšet evangelium? Nevím. Vím ale, že Bůh chyby nedělá a své vyvolené předzvěděl již před stvořením světa.

Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí. Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími; které předem určil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy. (Římanům 8:28-30)

Ježíš měl jistější znalost pravdy než Sokrates.

Sokrates učil mnoho pravdivých principů. Jako člověk však o mnoha předmětech a otázkách musel jen spekulovat. Třeba co se stane po smrti, co je to smrt. Ježíš však dával jisté odpovědi na takovéto klíčové otázky, protože znal úplnou pravdu o všem, tedy i o smrti a lidském údělu po smrti. Kde Sokrates z postavení svého lidství se musel jen domnívat, tam Ježíš Kristus dává odpověď z pozice absolutního Boha. A kdyby nám to nepověděl, nikdy bychom nevěděli.

Ježíšova smrt byla šlechetnější než Sokratova.

Sokrates zemřel za ideál a nutno dodat s odvahou jakou má málokdo. Ježíš Kristus však zemřel za podstatnou pravdu, za hříšného člověka, zemřel místo člověka, Ježíš člověka v potrestání zastoupil, jakoby sám všechny hříchy světa spáchal.

Vždyť ani Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé." (Marek 10:45)

Kristus zemřel nejen za své přátele, ale i za své nepřátele, kteří zůstanou Jeho nepřáteli až do své smrti. Každý, kdo Jej nepřijímá je Jeho nepřítel:

Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. Sotva kdo je hotov podstoupit smrt za spravedlivého člověka, i když za takového by se snad někdo odvážil nasadit život. Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. (Římanům 5:6-8)

Taková láska se nemůže vyrovnat žádnému filozofovi, ani Sokratovi.

Ježíš dokázal hodnověrnost Svého učení na rozdíl od kterékoliv filosofie

Racionální důkazy jsou natolik dobré, nakolik je dobrá jistota svědectví, která tyto důkazy potvrzuje.

Sokrates nemohl ničím doložit své přesvědčení, že byl pověřen bohem rozšiřovat pravdu a dobrotu. Ježíš potvrdil a zhodnověrnil svůj nárok na božství takovými zázraky, že by nikdo neměl pochybovat tehdy, ani dnes, protože svědectví Bible je po justiční stránce neprůstřelné.

Pojďme ale k poslednímu srovnání jednoho náboženství s Ježíšem Kristem, který je excelentnější a výbornější ve všech hlediscích ctnosti.

LAO-TZU (TAOISMUS)

Lao-tzu - Starý Učitel. Podle legendy byl císařským archivářem, než se rozhodl odcestovat na neprobádaný západ. Na svém odchodu byl přemluven, aby napsal knihu moudrostí, které získal ve svém archivářském povolání. Tak napsal knihu obsahující 5000 znaků v 81 odstavcích, které propracovávají jeho filozofii. Tato kniha se jmenuje Tao-Te-Čing. Existence Lao-tzu se umisťuje do 6. století před Kristem. Všechny informace, které o něm máme, jsou stejně legendární jako příběh, který jsme si právě řekli. Je velmi možné, že tyto legendy se začaly tradovat v době velikého taoistického filosofa Čuang-tzu, který žil ve 4. a 3. století před Kristem. Text knihy Tao Te Čing pochází s největší pravděpodobností z tohoto období. Čuang-tzuovi komentáře ohledně Tao se nazývají Tao-Tsang. Ty se skládají z 1100 svazků a jsou považovány za náboženské písmo.

Moderní taoismus je trojice náboženství - čarodějnictví, pověrčivosti a mnohobožství, přestože to byl původně filosofický systém a jako takový je dnes předkládán západnímu světu. Lao-tzu, jestliže vůbec existoval, postavil tento taoistický systém kolem jednoho principu, jež vysvětloval a řídil vše vesmírný chod. Tento princip, tato zásada, se nazývá Tao (dau). Není jednoduché vysvětlit Tao. Svět je plný konfliktních protikladů. Dobro - zlo, muž - žena, světlo - tma, ano - ne, atd. Všechny tyto protiklady jsou projevem konfliktu mezi JIN a JANG. Ale v konečné realitě jsou jin a jang úplně propleteny a dokonale vyváženy. Tato rovnováha mezi jin a jang je právě nazývána Tao. Pochopit Tao znamená pochopit, že všechny protiklady jsou jedno a totéž a že pravda vězí tedy v rozporu; nevězí v rozlišení protikladů. Člověk by měl žít v souladu s Tao. Člověk by měl vstoupit do života úplné pasivity a přemítat o otázkách jako "Jak zní tleskání jedné ruky" nebo "Když se vyvrátí strom v lese a nikdo není nablízku, aby jej slyšel, vydá nějaký zvuk? Každý by měl žít v míru s přírodou a vyhnout se všem formám násilí. Tento filosofický systém má mnoho společného se Zen buddhismem.

Jen malou poznámku. Tao znáte třeba z korejské vlajky. Kruh rozdělený na přesné poloviny esovitou linkou. Jedna polovina bílá, druhá černá. V černé je bílý bod, v bílé je černý bod. To je rovnováha Jinu a Jangu a populární emblém na tričkách. Srovnejme Tao s Ježíšem Kristem.

Ježíš nám dovoluje, abychom uvažovali rozumně. Tao rozumnost popírá

Rozumné prohlášení je to, které mohu potvrdit nebo popřít, o kterém mohu právě rozumovým uvažováním říci, že buď platí, nebo neplatí. Třeba: tučňák létá. To je rozumné prohlášení, protože jej mohu zneplatnit rozumovým uvažováním. Tao ale není rozumné v tom, že JIN je platnost a JANG je neplatnost. Platnost a neplatnost je ale konfliktní rozpor a právě v tom podle Taa prý vězí pravda. Takže pravda je v tom, že tučňák létá nelétá. Tao potom nemůže použít rozumné uvažování a zneplatnit prohlášení "tučňák létá", to by vyhodilo z rovnováhy jin a jang. A rovnováha pravdy vězí právě v tom létání a nelétání. Tohle nejsou žádné vtipy, tím se seriózně zabývají mudrcové světa obyčejně za naše daně.

Znova, vy posluchači, kteří teď docela nerozumíte tomu, co říkám, tak je to proto, že Tao je tak nerozumné, že to chvíli trvá, aby normální lidé jako jste vy pochopili, že někdo tak nerozumně uvažuje. Pochopit nerozumnost totiž vyžaduje vtělit se do nenormálnosti a dosvědčuji, je to těžká práce.

V biblické Ježíšově novině ale pravda neleží za hranicí rozumného uvažovaní. Biblická prohlášení jsou rozumná prohlášení, protože buď platí, nebo neplatí. Jenom rozumnou skutečnost mohu přijmout, nebo odmítnout. Bůh dokonce nabádá, abychom Jeho prohlášení promysleli a projednali.

Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělají jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna. (Izajáš 1:18)

Zde Bůh nabízí spásu. Nad ní se musím zamyslet, pouvažovat, říci ano, je to tak, nebo ne, není to tak. Pravda leží v oblasti rozumných prohlášeních, která mohu rozumově zvážit, a rozhodnout se - platí, nebo neplatí. Tao znamená vzdát se rozumnosti.

Ježíš dává lidem svobodu výběru. Tao si nemůže vybrat.

Vzpomínám na dvě strašidelné sochy bubáků na vlas stejné, stojící u vchodu do chrámu na ostrově Pinang v Malajsku. Prý dobro a zlo. Jak to poznáte? Dobro je vpravo, zlo vlevo. Hrůza. Ne podstata, ale pozice určuje. Jinak, dobro a zlo jsou stejné podstaty. Je to panna a orel téže mince. Taoismus je apatie. Jenom apatie odmítá volbu.

Ježíš naopak vyvádí z latergické apatie a dává na vybranou. Věřit - nevěřit, odsouzení - neodsouzení, světlo - tma. To může jenom proto, protože jsou Jeho prohlášení z logického hlediska rozumná, a proto se o nich může říci platí, nebo neplatí.

Kdo v něho věří, není souzen. Kdo nevěří, již je odsouzen, neboť neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího. Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. (Jan 3:18-19)

Výběr, který Ježíš předkládá, určuje náš úděl na věčnost. Je to nejdůležitější rozhodnutí nejdůležitějšího rozumného prohlášení, které můžeme v rozumu a posléze v srdci zplatnit nebo nezplatnit. Toto nejdůležitější rozumné prohlášení se jmenuje evangelium, které hlásá Ježíše Krista ukřižovaného za náš hřích. I největší akt lásky není bezhlavý, ale rozumný. Láska není nerozumnost.