Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti. Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha. Ti, kdo dělají jen to, co sami chtějí, tíhnou k tomu, co je tělesné; ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní. Dát se vést sobectvím znamená smrt, dát se vést Duchem je život a pokoj. Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu. Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, pak vaše tělo sice podléhá smrti, protože jste zhřešili, ale Duch dává život, protože jste ospravedlněni. Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který Ježíše vzkřísil z mrtvých, pak ten, kdo vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, obživí i vaše smrtelná těla Duchem, který ve vás přebývá. A tak, bratří, jsme dlužni, ale ne sami sobě, abychom museli žít podle své vůle. Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít. (Ř 8,1–13)

Neotřesitelnou pravdou, první pravdou, kterou nám předkládá Boží slovo, je, že na této zemi nejsme náhodou a nejsme zde ani nehodou. Je to náš mocný Bůh, kdo nás stvořil. A toto stvoření je nejen potvrzené pravdami Písma, ale je také viditelné všude kolem nás. Vás i mne stvořil všemohoucí Bůh. A Bůh, který nás stvořil, nám ve svém Slovu neukazuje pouze, že nás stvořil, ale také nám dává na vědomí, jaká je jeho vůle pro náš život. Například v 1. listu Petrově 1,15–16 čteme:

… buďte i vy svatí v celém způsobu života. Vždyť je psáno: „Svatí buďte, neboť já jsem svatý.“

V 1. listu Tesalonickým 4,3 nám apoštol Pavel říká velice jasně:

Neboť toto je vůle Boží, vaše posvěcení…

A tak první otázka dnešního kázání zní: Co je vlastně posvěcení? Slovo posvěcení, v řečtině hagiasmos, znamená osobní oddanost Bohu. Znamená to, že jsme osobně oddáni nejenom Pánu Bohu, který nás stvořil, ale jsme také oddáni jeho zájmům. Posvěcení, svatost znamená mravní bezúhonnost, znamená to být oddělen od hříchu, být zasvěcen Pánu Bohu, službě Bohu, konat Boží vůli a žít pro Boží slávu. Posvěcovat se a být svatý znamená dokonce, že máme mysl Kristovu. Milujeme, co miluje Bůh, a nenávidíme, co Bůh nenávidí. Smýšlíme, mluvíme a jednáme jako Bůh a naše srdce jsou plná věcí, jimiž je naplněno Boží srdce. Jednoduše řečeno, posvěcovat se a být svatými, jako je svatý náš Bůh, znamená odrážet v životě Boží charakter. Taková je Boží vůle pro člověka, kterého stvořil. Je lhostejné, jestli jste dnes mladí nebo staří, jestli jste znovuzrození už dlouho nebo jen krátce, Boží vůlí pro váš život je, abyste byli takovými, jaký je váš Bůh, který vás stvořil.

A vzhledem k tomu, že Pán Bůh není svatý jen trochu a jen příležitostně, ale je vždycky dokonale svatý, a Boží slovo nám říká, že není pouze svatý, ale že je svatý, svatější a nejsvatější Bůh, pak jeho vůlí pro naše životy je, abychom nebyli jenom trochu svatí nebo svatí jen v určité oblasti svého života, ale abychom byli svatí, svatější a nejsvatější ve všech oblastech svého života právě tak, jako je on svatý, svatější a nejsvatější Bůh.

A tady nastává problém. Něco takového není v našich silách. Jde o další jedinečnou pravdu, kterou nám odhaluje Boží slovo. Být svatý, žít posvěcený život, naplnit Boží vůli v tomto směru není v lidských silách. Není to ve vašich ani v mých silách. Proč? Boží slovo nám velice jasně odpovídá na mnoha místech. Lidé nehledají Boha, natož aby hledali Boží vůli. Jsou mrtví ve svých hříších, natož aby žili život, který se Bohu líbí. Jsou otroci hříchu a satana, natož aby se podřizovali svatému Bohu. Odvrátili se od Boží cesty na svou vlastní, natož aby toužili jít po té Boží. V nepravosti a pýše raději uctívají falešné modly, natož aby se pokořili a uctívali živého a pravého Boha, který je stvořil. Žijí podle žádostí svého těla místo toho, aby poslouchali Ducha svatého, aby poslouchali živého a pravého Boha. Kvůli těmto a mnoha dalším věcem zasluhují věčné Boží odsouzení. Mojí otázkou tedy je: Jak může kdokoliv z nás naplnit Boží vůli? Pokud Pán Bůh říká: „Buďte svatí, jako já jsem svatý“, pokud říká: „Posvěcujte se“, a my jsme spoutáni hříchem, jsme otroky hříchu, jsme otroky satana, potlačujeme ve své nepravosti pravdu, potom se ptám, jak můžeme naplnit Boží vůli? Jak můžeme žít pro Boží slávu, žít svaté životy a jakožto hříšníci se posvěcovat?

1. Základ posvěcení (Ř 8,1–4)

a) Bůh nás ospravedlnil

Odpověď na tuto otázku nalezneme ve verších 1 až 4. Dané verše nám ukazují, že základ našeho posvěcení, základ naší svatosti není v nás, není v našich skutcích, není v tom, co bychom byli schopni nabídnout svatému Bohu, ale je v tom, co pro nás vykonal svatý Bůh v Pánu Ježíši Kristu ze své milosti a ve své dobrotě a ve své lásce k nám jako ke svému stvoření. A první věc, kterou Pán Bůh vykonal, první stavební kámen základu posvěcení je, že nás Pán Bůh ospravedlnil. Verš, který je v celém Písmu nejplnější naděje, je právě Římanům 8,1. Pokud dnes ráno jako hříšníci hledáte naději, potom v celém Písmu nenajdete lepší verš:

Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši.

Pokud jsme tedy v Kristu, není pro nás žádné odsouzení. Avšak dávejte dobrý pozor! K tomu, aby mohli žít lidé pro Boží slávu, aby mohli žít svaté životy a být oddáni Bohu, musí být nejprve vykoupeni z otroctví hříchu. Není to tak? Ten, kdo je otrokem hříchu, nemůže žít pro Boží vůli. Ten, kdo je otrokem své vlastní přirozenosti, kdo je pod nadvládou satana, nemůže konat vůli Boží. Proto první věc, kterou Pán Bůh musel vykonat, je, že nás ospravedlnil – vykoupil nás z otroctví hříchu. Ve vykoupení z otroctví hříchu nás usmířil se sebou samým, znovuzrodil nás a také nás ospravedlnil. To všechno vykonal všemohoucí a milující Bůh v Pánu Ježíši Kristu. Není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši.

Podívejme se, jak to apoštol Pavel popsal na jiném místě v listu Římanům 3,23–25:

Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy; jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí vykoupením v Kristu Ježíši. Jeho ustanovil Bůh, aby svou vlastní smrtí se stal smírnou obětí pro ty, kdo věří. Tak prokázal, že byl spravedlivý, když již dříve trpělivě promíjel hříchy.

Křesťané, kteří se nyní posvěcují a dorůstají do podoby Pána Ježíše Krista, byli dříve hříšníci a nežili pro Boha. Když se podíváte na svůj život, kde jste byli před tím, než vás Pán Bůh ze své milosti znovuzrodil, uznáte, že totéž platí i o vás. Byli jste hříšníci, kteří nežili pro Pána Boha. Nebyli jste Pánu Bohu oddáni, neměli jste na mysli věci, které se týkaly jeho vůle, ani jeho zájmy. Ale Pán Bůh vás ospravedlnil. Vy sami jste pro své ospravedlnění neudělali vůbec nic. Jediný váš příspěvek byl, že jste kdysi byli hříšníci. Jedině tím jste se podíleli na svém spasení. Ale dobrá zpráva je, že Pán Bůh je velký Spasitel. Neexistuje hřích, který by nedokázal ospravedlnit.

Pán Bůh zaplatil v Ježíši Kristu za naše hříchy, a proto, pokud jsme v Kristu, není pro nás už žádného odsouzení a cokoliv dalšího bude Pavel říkat o posvěcení, stojí na tomto základě. Bez ospravedlnění není posvěcení. Jediní lidé, kteří mohou žít posvěcený život, jediní, kdo mohou naplňovat Boží vůli, jsou ti, kdo byli nejprve Bohem ospravedlněni. Jak jedinečné povzbuzení pro nás a pro náš život! Už pro nás není žádného odsouzení. Nemusíme žít svůj křesťanský život s tím, že na svých ramenou poneseme balvan nějaké viny. Byli jsme ospravedlněni v Pánu Ježíši Kristu, a pokud jsme dnes v Kristu, už pro nás není žádného odsouzení. To mimo jiné znamená, že pro nás není připravený žádný očistec, což je jen lidský výmysl, který nemá s Písmem nic společného. Ani kapka zbývajícího odsouzení nečeká na ty, kteří jsou v Kristu, protože je Pán Ježíš Kristus plně ospravedlnil.

Jak jedinečná je to motivace, abychom žili posvěcené životy! Není to tak? Zamysleme se, jaká je naše motivace k posvěcenému životu. Doufám, že vaše motivace k posvěcenému životu je následující: Víte, jak jste na tom byli, a víte, kam směřoval váš život a kam vás zavedly vaše hříchy. Víte také, co jste si za ně zasloužili, co Pán Bůh připravil pro ty, kteří potlačují pravdu, utíkají od něj a pohrdají jím a jeho evangeliem. Zároveň víte, že jste se nebyli schopni jakýmkoliv způsobem přiblížit k Bohu, natož abyste se sami vykoupili nebo se mu zalíbili.

Doufám, že vaší motivací je, že víte, jaký Bůh je a co pro nás Pán Bůh v Pánu Ježíši Kristu vykonal ze své jedinečné lásky. Vykonal pro nás, že za nás Pán Ježíš zaplatil a adoptoval nás do své rodiny, i když nemusel. Nic nám nedlužil, ale ze své lásky, ze své milosti, aby ukázal své milosrdenství, nás adoptoval jako hříšníky do své rodiny. A nejenže nás adoptoval, ale cele nás proměnil. Dal nám nové srdce. Otevřel nám duchovní zrak a dal nám pravé duchovní emoce. Známe Boha, máme a prožíváme osobní vztah s velikým Bohem, a to vše učinil Bůh skrze ospravedlnění, které je pouze a jedině z milosti a přichází pouze a jedině skrze víru. To je jediný možný základ posvěcení.

b) Bůh nás osvobodil

Druhým stavebním kamenem základu posvěcení je, že nás Pán Bůh osvobodil. Ve 2. verši se píše:

… neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.

Všimněte si, že slovo zákon, je zde s malým „z“. Na jedné straně vidíme zákon hříchu s malým „z“ a na druhé straně vidíme zákon Ducha s malým „z“. Apoštol Pavel zde mluví o principu našich životů. Když mluví o zákonu s malým „z“, mluví o vládnoucí moci, která udává směr našemu životu. Vy, kdo jste v Kristu, jste byli ospravedlněni a byli jste také osvobozeni od vládnoucí moci hříchu a smrti, od principu, který nad vámi měl nadvládu. Kým jste byli osvobozeni? Ne vlastní mocí, ne vlastní silou, ne vlastními zásluhami, ale Duchem života. A tímto Duchem života není nikdo jiný než Duch svatý. Znamená to, že on je život a on dává život. Duch nám umožňuje žít křesťanský život, zmocňuje nás k životu v posvěcení.

Pokud si myslíte, že jste křesťan, a nežijete posvěcený život, potom nežijete křesťanský život. Žít křesťanský život znamená žít v oddělení pro Pána Boha, ne dokonalý bezhříšný život, ale život, v němž jste zlomení kvůli hříchu, litujete svých hříchů a toužíte oslavit Pána Boha. Pokud váš život vypadá jinak, pokud milujete hřích a utíkáte za hříchem, a přesto se prezentujete jako křesťané, tak je úplně jedno, jak se nazýváte. Je úplně jedno, do jakých společenství chodíte. Důležité je, že nežijete svůj život k Boží slávě.

Vy, kdo jste v Kristu, žijete pod novou nadvládou. Již nejste pod nadvládou hříchu a smrti, ale jste pod nadvládou Ducha svatého, jste pod novým vedením, jste podřízeni Duchu svatému. Dříve jste byli pod nadvládou hříchu a smrti, a nemohli jste jinak než hřešit.

Pokud dnes nejste v Kristu, stále to pro vás platí. Nemůžete jinak než hřešit. Dokonce i své rádoby dobré skutky děláte s hříšným motivem, protože je neděláte k Boží slávě.

Někdy si lidé myslí, že žijí dobré životy. Nekradou, nepodvádí, přináší výplatu domů místo toho, aby se šli opít, a jsou hodní na děti. Říkají si: „Za co by mě měl Pán Bůh odsoudit?“ Za motivy srdce. Ty věci, i když jsou dobré, nedělají k Boží slávě, ale dělají je z nějakého jiného důvodu. Nedělají je, protože milují Boha celým svým srdcem a celou svou myslí a celou svou silou. A tak i ty věci, které by svět považoval za dobré, jsou v Božích očích špatné a hříšné, protože nejsou dělány se správným srdcem.

Pro vás, kdo jste v Kristu, mám dobrou zprávu: byli jste osvobozeni. Již nejste zajatci naprosté zkaženosti ani neotročíte hříchu, který vede k smrti, a nejenom k té fyzické, ale především k té duchovní, kterou je věčnost v pekle a věčné odloučení od Boží tváře. Ve vašem životě došlo ke změně vedení, ke změně vládnoucí moci. Nyní jste pod Duchem svatým. Byli jste osvobozeni a Duch svatý vám dává život. Dává vám nadpřirozený život, který touží oslavit Boha, touží po Boží svatosti, po Boží spravedlnosti. Ve svém životě nemůžeme sami ze své síly udělat pro Boží slávu vůbec nic. Proto je dobrá zpráva, že jsme pod novým vedením a toto nové vedení nás zmocňuje a umožňuje nám žít podle Boží vůle. Nestačí, abychom byli pouze ospravedlněni, musíme být také zmocněni Duchem svatým.

Jste osvobození? Jste-li v Kristu, mám pro vás dobrou zprávu: nemusíte se vracet do bahna hříchu. Na krku již nemáte okovy hříchu. Proč? Protože jste svobodní, máte nového Pána, máte nového Ducha, který řídí váš život.

Pokud si jako skutečně znovuzrození křesťané říkáte poté, co zhřešíte: „Nemohl jsem jinak. Nebyla jiná šance, nebyla jiná cesta,“ věříte lži. Potřebujete z Boží milosti nasměrovat svoji mysl na pravdu Božího slova. Jste-li v Kristu, nejste pouze ospravedlnění, jste také osvobození a ve vaší mysli by se neměla objevovat výmluva typu „nemohl jsem jinak“. Ano, sami ze sebe jste nemohli jinak, ale to platilo před znovuzrozením. Nyní můžete jinak. Ne díky sobě a díky své síle, ale díky tomu, že jste v Kristu a že jste v Duchu svatém, který pracuje ve vašem životě. Nejste jako svině, která se ráda vyválí v hnoji. Pak přijde hospodář a omyje ji vodou z hadice, ale v momentě, kdy ji vypustí zpět do ohrady, letí zpátky do bahna. Nebyla proměněna její podstata, byla umyta pouze zvenčí.

Takoví ale vy nejste, Bůh s vámi udělal něco víc, když vás osvobodil z vašich hříchů. On změnil vašeho ducha a on změnil vaši mysl. Změnil váš vnitřek, dal vás pod nové vedení.

a)      Bůh odsoudil náš hřích

Všimněte si také třetího stavebního kamene základu, na kterém stojí naše posvěcení. Bůh odsoudil náš hřích. Ve verši 3 a 4 se píše:

Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.

Všimněte si, že zákon, o kterém zde apoštol Pavel mluví, je zákon s velkým „z“ (ČSP). Pavel tedy mluví o Božím zákonu. Mluví o morálním zákonu, o tom, co Bůh vyžaduje po všech lidech, na všech místech, ve všech dobách. Boží zákon má pouze moc vám oznámit, jak máte žít, ale už vám nedává moc žít správně. Potřebujete pochopit, že Boží zákon informuje vaši mysl, ale neproměňuje vaše srdce. V tomto směru, říká apoštol Pavel, je Boží zákon bezmocný. Boží zákon je dokonalý, dobrý, nádherný, ale je bezmocný, když má znovuzrodit člověka. To není úkolem zákona. Úkolem zákona je ukázat člověku, jak má žít a že tak nežije, a nastavit mu srdce, ale není v jeho moci ho proměnit. V Římanům 8,3–4 vidíme dobrou zprávu: tam, kde byl zákon bezmocný, náš Bůh byl mocný. Tam, kde Boží zákon mohl hřích pouze odhalit, Bůh odsoudil hřích, vypořádal se s hříchem jednou provždy ve svém Synu, v Pánu Ježíši Kristu, který přišel v těle, jako má hříšný člověk. Bůh sám v Pánu Ježíši přišel na tento svět jako druhá, věčně existující osoba Boží Trojice, věčný Boží Syn. Ten, který je stejné podstaty jako Bůh Otec, jako Bůh Duch svatý, přidal ke svému božství lidství. Je pravdivě Bohem a pravdivě člověkem a přišel v těle. Ne že by byl hříšný, ale přišel v těle a zemřel. Tak se stal zástupnou obětí a na svém těle odsoudil hřích. Tam, kde nás náš hřích odsuzoval k věčné smrti, svou smrtí zbavil Pán Ježíš smrt jejího ostnu. Tam, kde nás Boží zákon pro náš hřích odsuzoval k záhubě, Pán Ježíš svou zástupnou smrtí odsoudil k záhubě hřích a smrt. To je jedinečná radostná zpráva a důvod radostného zvolání apoštola Pavla v 1. Korintským 15,55–57:

„Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň?“ Zbraní smrti je hřích a hřích má svou moc ze zákona. Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!

Pán Bůh odsoudil na Ježíšově těle náš hřích. Bůh vynesl soud nad hříchem a hřích již nad námi nemá nadvládu. A dávejte dobrý pozor: žijeme-li křesťanský život následování Pána Ježíše Krista na téhle straně věčnosti, neznamená to, že nikdy nebudeme hřešit. Ani to ale neznamená, že si skutečný křesťan řekne: „Tak fajn. Jdu a budu hřešit, protože mi kazatel řekl, že stejně budu hřešit. Na téhle straně věčnosti nemůžu dosáhnout vítězství, tak budu hřešit dál.“ Ve svém životě na této zemi budeme stále zápasit se starou přirozeností, protože jsme stále v těle a stále žijeme v hříšném světě. Rozumíme tomu, že Písmo neučí, že jako křesťané můžeme na téhle straně věčnosti dosáhnout dokonalosti. Nevede nás však ani k tomu, abychom se vrhali zpátky do hříchu. Apoštol Pavel sice v listu Římanům říká, že milost se rozhojňuje tam, kde je hřích, ale to neznamená, že proto budeme více hřešit.

Nenávidíme hřích, protože nyní patříme Kristu. Kristus odsoudil hřích na svém těle. Všichni zápasíme a náš zápas bude pokračovat. Pokud dnes zápasíte, patříte mezi hrdiny víry, jako byl například apoštol Pavel, který v Římanům 7,24 říká:

Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?

Apoštol Pavel se podíval na svůj vlastní život a říká: „Věci, které dělat nechci, dělám, a věci, které dělat chci, nedělám. Já nešťastný člověk, kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?“

Na téhle straně věčnosti křesťané zápasí, ale dobrá zpráva je, že ti, kdo jsou v Kristu, již nejsou otroky hříchu. Jsou pokoušeni, ale nemusí hřešit. Někdy padají, ale Pán Bůh je pozvedá, dál je proměňuje, tříbí je a připodobňuje k obrazu Pána Ježíše Krista. Jsme nejen zproštěni odplaty za hřích, ale také jsme zproštěni jeho moci. Pán Bůh se na golgotském kříži jednou provždy vypořádal s hříchem, s mocí hříchu a s jeho důsledky v našem životě.

Co bylo smyslem Ježíšovy oběti? Jaký má smysl, že Ježíš odsoudil hřích skrze svou zástupnou smrt? 4. verš nám říká:

… a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.

Když apoštol Pavel, říká „v nás, kteří se řídíme vůlí ducha“, mluví o nás, kdo jsme znovuzrození a kdo máme Ducha svatého. Apoštol Pavel učí, že Bůh nás nevykoupil z našich hříchů, abychom si žili, jak se nám zachce, ale abychom žili tak, jak uznal za vhodné on. Pán Bůh nás nevykoupil, neospravedlnil, nevysvobodil z hříchů, neodsoudil hřích v Kristu a nedal Ducha svatého do našeho života proto, abychom dál žili sami pro sebe. Udělal to, aby v nás byl naplněn požadavek zákona, abychom žili svatě, v souladu s jeho svatým zákonem a abychom se posvěcovali. Chápejte, že když jsme znovuzrození a ospravedlnění z víry, neznamená to, že už pro nás Boží zákon neexistuje. Neznamená to, že můžeme jít vraždit, smilnit, krást. Jsme v Kristu a Pán Ježíš na našem místě naplnil Boží zákon. Nejsme zachráněni dodržováním Božího zákona, ale Boží zákon v našich křesťanských životech stále hraje roli. Byli jsme osvobozeni od nadvlády hříchu, abychom mohli díky Kristu a díky Duchu svatému žít podle zákona Božího, tedy svatým životem. Takový život je poslušný Božímu zákonu.

2. Charakteristika posvěcených

V Římanům 8,5–11 nám Pavel ukazuje tři charakteristiky posvěcených. Staví je do kontrastu k lidem, kteří ještě stále žijí podle těla – nejsou znovuzrození.

a)      Způsob myšlení posvěcených

První charakteristikou je způsob myšlení posvěcených. V textu začíná Pavel neznovuzrozenými lidmi, kteří žijí podle těla a myslí na věci těla. Tak jsme na tom byli před znovuzrozením, než nás Bůh ze své milosti zachránil, obrátil a znovuzrodil. Mysleli jsme na to, jak oslavit sami sebe, jak vyvýšit sami sebe, jak uspokojit sebe a své hříšné touhy. Mysleli jsme na to, jak upřednostnit sebe a být všude první, jak si nechat posloužit ostatními. Byli jsme králi svého království, kde se vše točilo kolem nás. Tak přemýšlejí lidé, kteří jsou v těle. Ale všimněte si, jak myslí ti, kdo se posvěcují. Jakým způsobem myslíte nyní, když jste v Kristu?

… ale ti, kdo se dají vést Duchem, tíhnou k tomu, co je duchovní. (v. 5)

Ti, kdo byli adoptováni do Boží rodiny, přemýšlí o věcech svého nebeského Otce, co oslaví jeho, a ne je samotné. Ti, kdo byli převedeni z království nepravosti do Božího království, mají na mysli věci, které se týkají Božího království. Zemřeli svým titěrným pozemským královstvím a myslí na to, jak učinit Boží království velikým, jak vyvýšit mezi národy Boží jméno, ne vlastní jméno. Lidé, kteří mají Ducha svatého, myslí a žijí pro vizi svatého Boha. Jejich myšlení, srdce, touhy a vůle byly proměněny. Nežijí již oni, ale žije v nich Kristus, a Kristu šlo vždycky o to, aby vyvýšil Otce.

Všimněte si, že v našem textu ani nikde jinde v Písmu není zmíněna žádná další kategorie. Existují pouze dvě kategorie, protože jsou pouze dva druhy lidí. Buď jste znovuzrození, žijete podle Ducha a máte na mysli věci Ducha, nebo nejste znovuzrození, jste v těle a máte na mysli věci těla. Třetí kategorie lidí, kteří žijí podle Ducha, ale myslí na věci těla, neexistuje. Pokud říkáte, že jste křesťan, ale ve svém životě žijete vesele jako pohan, potom jste pohan. Neexistuje totiž kategorie křesťana, který je v Duchu, ale má tělesnou mysl. Křesťan nežije a nemůže žít podle těla šest dní v týdnu a v neděli přijít do shromáždění a jako mávnutím kouzelného proutku začít žít duchovně, aby se v neděli večer zase přepnul do tělesného života. Křesťané jsou přesazení do nové zahrady, nesou ovoce Ducha svatého. Z Boží milosti a z Boží síly nyní nenávidí hřích, který kdysi milovali, milují Boha, kterého kdysi nenáviděli, a touží k Boží slávě naplnit Boží zákon, kterým opovrhovali. Dělají to, protože jsou znovuzrození, ne proto, aby se znovuzrodili.

Ptám se vás tedy: Jak smýšlíte? Co o vás vypovídá váš život? Neptám se, jestli žijete bezhříšné životy, protože Pán Ježíš Kristus byl jediný, kdo byl na této zemi schopen žít bezhříšný život. Milujete však Boha více než svůj hřích?

b)     Určení posvěcených

Druhá charakteristika posvěcených, kterou nám apoštol Pavel předkládá v našem textu v 6. verši, je jejich určení (destinace). Bible přináší varování těm, kdo smýšlejí tělesně. Myšlení těla znamená smrt pro ty, kdo žijí podle těla. Jsou na cestě do věčného zahynutí. Toto varování se týká i vás, kdo nejste v Pánu Ježíši Kristu. Říká, kam vede váš život, kam jdete pod nadvládou svých hříchů a co se s vámi stane, pokud nebudete v Kristu. Zemřete nejen fyzicky, ale navěky budete umírat odloučeni od Boží tváře ve věčném pekle, které je spravedlivým soudem svatého Boha. Takový bude konec Božích nepřátel – Boží spravedlivé a věčné odsouzení.

Jak je pošetilé, když si lidé na této zemi plánují krátkou dovolenou, když se starají především o to, jak zde prožijí svých 20, 30, 40, 50, 60 nebo 70 let, ale nevěnují druhou myšlenku tomu, kde budou trávit svoji věčnost. Pán Ježíš Kristus v Matoušovi 16,26 vyslovuje varování:

Jaký prospěch bude mít člověk, získá-li celý svět, ale svůj život ztratí?

Pokud nejste v Pánu Ježíši Kristu, musíte vzít rozum do hrsti. Zvažte, za čím se ve svém životě ženete, a přemýšlejte o tom, kam vás vede nynější život v hříchu. Boží slovo odpovídá, že vás nevede do nirvány, do věčného nebeského království či na nějaké lepší místo. Vede vás do spravedlivého Božího hněvu pod spravedlivý Boží soud.

Na druhé straně nám Boží slovo skrze apoštola Pavla ukazuje určení těch, kteří žijí podle Ducha, kteří jsou ospravedlněni. Bible praví, že myšlení Ducha je život a pokoj. Pavel mluví o věčném životě, určeném pro vás, kdo se posvěcujete, protože jste byli ospravedlněni a máte pokoj s Bohem. Jak je možné, že máte pokoj s Bohem, když jste byli jeho nepřáteli pro své hříchy? Protože Pán Ježíš Kristus zaplatil za vaše hříchy, stal se vaší zástupnou obětí. Protože na Božího Syna, Pána Ježíše Krista, byl vylit Boží spravedlivý hněv, který se měl vylít na vás jakožto Boží nepřátele. Pán Ježíš Kristus vám dal výměnou za vaše hříchy svou spravedlnost, kterou vám vydobyl tím, že žil dokonalý život na této zemi, a tak naplnil Boží zákon. Proto máte nyní pokoj, proto máte věčný život se svým Stvořitelem, který již není vaším Soudcem, je vaším Otcem.

Všimněte si, že jsou opět pouze dvě určení. Buď budete na věčnosti s Bohem, protože Kristus zaplatil za vaše hříchy. Sklonili jste se před ním a přiznali jste, že jste hříšníci, že nemáte nic, čím byste se ze svých hříchů vykoupili, a vložili jste svou víru a svou důvěru, která je vám dána jako Boží dar, pouze a jedině v Pána Ježíše Krista a jeho spásné dílo. Buď strávíte věčnost ve věčném pokoji s Bohem, anebo sami ponesete trest za své hříchy na svém těle a celou věčnost budete trávit v odloučení od Pána Boha.

Stejně jako jsou pouze dva druhy lidí, jsou také pouze dvě určení. Otázkou je, které z nich je určeno vám.

c)      Předpoklady posvěcených

Pavel pokračuje, aby nám ukázal třetí charakteristiku posvěcených – předpoklady posvěcených, podstatu života znovuzrozených. V 7. a 8. verši apoštol Pavel opět nejprve předkládá podstatu života neznovuzrozených:

Myšlení těla je totiž v nepřátelství vůči Bohu, neboť se nepodřizuje Božímu zákonu, ba ani nemůže. Ti, kteří jsou v těle, se Bohu líbit nemohou. (ČSP)

Uvedený text nám o nekřesťanech v první řadě říká, že nejsou neutrální, nejsou nezaujatí ani nejsou hledající. Jsou v nepřátelství vůči Pánu Bohu. I vy jste byli v nepřátelství vůči Pánu Bohu, ani vy jste nebyli neutrální a nezaujatí. Společně se zbytkem světa, který jde proti Pánu Bohu, jste byli vůči němu v nepřátelství. To se projevuje dvěma způsoby. Za prvé aktivní vzpourou a za druhé pasivní lhostejností. Nepřátelství vůči Pánu Bohu se vyskytuje nejen u lidí, kteří zdvihají svou pěst proti nebi, nadávají Pánu Bohu, vyhlašují mu válku a rouhají se mu. Stejně tak se nepřátelství vůči Bohu projevuje pasivní lhostejností. Lidem je úplně jedno, co slyší od kazatelů či z Božího slova. Ignorují svědectví o Boží existenci, které mají všude kolem sebe ve stvoření. Takoví lidé se ve své naprosté zkaženosti Božímu zákonu nepodřizují a ani se mu podřídit nemohou. Nechtějí, aby jim Bůh říkal, jak mají žít. Jsou pyšní, v jejich životě není žádná pokora vůči Bohu a vůči Božímu slovu. Místo aby se podřizovali Pánu Bohu a autoritě Božího slova, staví se ve své pýše nad slovo Boží. To je podstata života neznovuzrozených.

V 9. a 10. verši nám apoštol Pavel ukazuje, jaký je předpoklad posvěcených, jaká je podstata života znovuzrozených. Je jí přesný opak toho, co jsme nyní slyšeli.

Vy však nejste v těle, ale v Duchu... (ČSP)

Apoštol Pavel nám vykreslil, co dělají lidé, kteří jsou v těle, abychom si lépe uvědomili, když nám řekne, „vy nejste v těle, vy jste v duchu“, jak by měl náš život vypadat – jako přesný opak života lidí, kteří jsou v těle.

Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás vskutku Duch Boží přebývá. Jestliže však někdo nemá Kristova ducha, ten není jeho. Je-li však Kristus ve vás, je sice tělo mrtvé kvůli hříchu, ale duch je živý kvůli spravedlnosti. (ČSP)

Dobrá zpráva je, že již nejste v těle. Máte tělo, fyzické tělo, ale nejste tělesní. Někdy sice děláte tělesná rozhodnutí, někdy se rozhodujete jít proti Pánu Bohu, svou cestou, podle své vůle a nepodřídit se Boží vůli, ale váš životní styl již nemá tělesnou podstatu. Jste v Duchu, žijete v jiném království, jste pod jinou nadvládou. Vaše myšlení již není v nepřátelství vůči Bohu, ale z moci Ducha se můžete podřizovat Božímu zákonu. A není vám jedno, když hřešíte proti svému Stvořiteli, proti svému Spasiteli. Je rozdíl mezi tím, když jste byli v těle, a když jste nyní v Duchu – je vám líto, že jste udělali něco, co se nelíbí vašemu nebeskému Otci. Duch svatý vás usvědčuje z vašich hříchů a vy to nehodíte za hlavu, ale za minutu, za deset minut nebo druhý den jdete a činíte pokání. Prosíte o odpuštění na prvním místě Boha, protože je to v první řadě Bůh, vůči komu jste zhřešili, ale také lidi, proti kterým jste zhřešili.

Znakem znovuzrozených není bezhříšnost. Znakem znovuzrozených je, že jim hřích není lhostejný, že z moci Boží a z milosti Boží činí pokání. Znakem znovuzrozených je, že chtějí oslavit Krista.

Někdy za mnou přicházejí lidé a mají strach, že nejsou znovuzrození. Říkají: „Bratře, zápasím s tímto či oním hříchem a pořád dokola se ho dopouštím. Asi nejsem znovuzrozený.“ Když mluví o svém životě, jejich vyznání je jasné: „Věřím v Krista a věřím, že je ten jediný, kdo mě vykoupil z mých hříchů. Vím, že mu nemám co nabídnout. Ale pravděpodobně nejsem znovuzrozený, protože dál hřeším.“ Často odpovídám: „Nevidím do tvého srdce a nevím, jestli jsi nebo nejsi znovuzrozený, nejsem Duch svatý. Ale na základě učení Písma se domnívám, že samotná skutečnost, že ti není lhostejný tvůj hřích proti Bohu, kterého vyznáváš jako svého Pána a Spasitele, svědčí o tom, že jsi znovuzrozený. Kdybys nebyl znovuzrozený, nevedli bychom takový rozhovor. Bylo by ti jedno, na co se díváš nebo co děláš se svou přítelkyní. Nevadilo by ti, že jdeš proti Božímu zákonu. Ale základě vyznání, že jsi uvěřil Kristu, patříš Kristu, a že se svým hříchem bojuješ, bych řekl, že jsi znovuzrozený. Charakteristikou života znovuzrozených není, že jsou dokonalí, ale že z moci Boží zápasí se svým hříchem a hřích jim není lhostejný.“

Tyto věci jsou natolik závažné, že vás Boží slovo vybízí, abyste zkoumali sami sebe. Apoštol Pavel popisuje, jak vypadá život v těle a jak vypadá život v Duchu. Daný text nemůžeme opustit, aniž bychom zmínili 2. Korintským 13,5, kde nám Boží Duch skrze apoštola Pavla říká:

Sami sebe se ptejte, zda vskutku žijete z víry, sami sebe zkoumejte.

Pokud je možné žít jen jedním ze dvou způsobů, být na jedné ze dvou cest a směřovat k jednomu ze dvou cílů, potom to nejlepší, co můžete udělat, je vzít velice vážně doporučení a příkaz Božího slova. Sami sebe se musíme ptát a sami sebe zkoumat, jestli jsme v Kristu nebo v Adamovi, jestli jsme v Duchu nebo v těle, jestli jsme znovuzrození nebo nejsme, jestli jsme v Boží milosti nebo pod Božím soudem, jestli jsme Boží děti nebo Boží nepřátelé. Na vás konkrétně, ne na vaši manželku, ne na vaše děti nebo na vaše známé, směřuje otázka: Jak jste dnes na tom? Neptám se, jestli jste členem nějakého sboru ani jestli jste se nechali pokřtít, či kdo jsou vaši rodiče, ale jestli jste usmíření s Bohem skrze Pána Ježíše Krista.

3. Život posvěcených

Zakončíme třetím bodem – životem posvěcených, který nám apoštol Pavel překládá ve verších 12. až 13. Všimněte si, že Pánu Bohu nejde jen o to, abyste věděli, jak se věci mají. Bůh vám nedal své Slovo pouze pro vaši informaci. Dal vám, aby vás svým Duchem svatým a svým Slovem proměnil. Nestačí, abyste něco slyšeli nebo věděli o Pánu Bohu. Je třeba, abyste na základě svých poznatků žili. A dobrá zpráva je, že je to možné. Ne z vaší vlastní síly, ale z moci Ducha svatého, který přebývá ve vás, pokud jste v Kristu.

A tak, bratří, jsme dlužni, ale ne sami sobě, abychom museli žít podle své vůle. Vždyť žijete-li podle své vůle, spějete k smrti; jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít. (Ř 8,12–13)

Když jste byli tělesní, byli jste otroky hříchu a byli jste pod Božím hněvem. Visel nad vámi Boží spravedlivý soud a směřovali jste do věčné záhuby. Ale pak přišel Pán Ježíš Kristus, váš drahý Spasitel, ospravedlnil vás a zaplatil pokutu, kterou jste měli splácet po celou věčnost. Osvobodil vás od nadvlády hříchu, a proto nedlužíte nic svému tělu, ale jen Kristu. Proto nemáte žít pro své tělo, ale podle Krista a pro Krista. Apoštol Pavel to vyjádřil následujícím způsobem v 1. Korintským 6,20:

Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha.

Pavel říká, že tělu nic nedlužíte, protože tělo pro vás nic neudělalo. Ani hříchu nic nedlužíte, hřích pro vás také nic neudělal. To jediné, co pro vás hřích udělal, je, že vás přivedl do věčné záhuby. Proč byste pro něj žili? Proč byste dál žili hříšným životem? Nehleďte na hřích, hleďte na Krista. Radujte se z toho, co pro vás udělal. Radujte se z toho, že vás vykoupil, a žijte pro něj. Bůh neposlal legii andělů, aby vás zachránili, ani čtyři nákladní auta plná zlata, aby vás vykoupil z vašich hříchů, protože ani všechny legie andělů, ani všechno zlato v tomto vesmíru by nemělo moc vás vykoupit. Poslal svého Syna, který trpěl a který zemřel a na kterého byl vylit hněv i za váš hřích, pokud jste v něho uvěřili. Proto máte svým tělem a svým životem oslavovat Boha a proto máte Duchem umrtvovat činy těla.

Moje poslední otázka zní: Co to znamená Duchem umrtvovat činy těla? Možná jste už něco slyšeli. Kazatelé někdy používají jiné biblické vyjádření: „Nezarmucujte Ducha,“ „Duchem umrtvujte skutky těla“ nebo „žijte v Duchu svatém“. Říkáte si: „Ano, to chci dělat, vždyť miluji Krista. Ale co to znamená a jak to mám udělat?“

Moje krátká odpověď by zněla: Na základě Boží milosti a z Boží moci se podřizovat Boží vůli. Jedná se o celoživotní zápas v poslušnosti.

Žít v Duchu svatém, nezarmucovat Ducha svatého, Duchem usmrcovat činy těla znamená být poslušný zjevené Boží vůli, kterou nám zjevil ve svém Slovu, a nedělat to ze své vlastní síly, ale ze síly a moci Ducha svatého, kterého jsme dostali.

Na závěr mám pro vás několik příkladů, několik doporučení, několik moudrostí.

1) Pokud máte usmrcovat činy těla duchem, buďte rychlí v pokání. Potřebujete pokoru, potřebujete rozpoznat hřích ve svém životě a být rychlí. Ne abyste si hřích omluvili ani abyste se z něj vymluvili nebo ho zlehčili, ale abyste z něj činili pokání. Pak nebudete zarmucovat Ducha.

2) Musíte směřovat svůj duchovní zrak ke Kristu. Potřebujete mít srdce, které je upřeno na Krista. Proč? Protože Pán Ježíš řekl v Janovi 15,5:

Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.

Bez Krista nemůžete naplnit Boží zákon, nemůžete žít pro Boží slávu a už vůbec nemůžete žít posvěcené životy. Otázka tedy zní: Jak směřovat svou mysl na Krista?

1) Pravidelně se syťte Božím slovem. Žalmista v Žalmu 119,11 říká Bohu:

Tvou řeč uchovávám v srdci, nechci proti tobě hřešit.

Pokud nechceme proti Pánu Bohu hřešit, potom potřebujeme znát jeho vůli. Zjevená Boží vůle se nachází v jeho zapsaném Slově. Proto musíme být v Božím slovu, kde vidíme jeho charakter, jeho svatost a jeho vůli.

2) Přicházejte na modlitbách k trůnu milosti a proste Boha o sílu, abyste mohli žít tak, jak chce on.

Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas. (Žd 4,16)

To znamená, že potřebujeme neustále přicházet k Pánu Bohu a mimo jiné ho prosit o to, aby nám dal sílu žít tak, jak chce, abychom žili.

3) Žijte v poslušnosti. Nejde jen o to číst Boží slovo a modlit se, protože Pán Bůh nemává kouzelnou hůlkou ani neluská prsty, aby udělal všechnu práci za nás. O tom posvěcení není. Pán Bůh udělal všechnu práci za nás v díle ospravedlnění, ale naše posvěcení je naše zodpovědnost. Je závislá na Pánu Bohu, ale přesto jde o naši zodpovědnost. Nemůžeme se jenom modlit, také musíme jít a dělat věci, které dělat máme, a tak oslavovat Pána Boha. V Efezským 4,22–24 nám apoštol Pavel předkládá jedinečný princip, jak to funguje. Máme odložit starého člověka a obléknout toho nového. To je princip našeho života, jak Duchem umrtvujeme tělo. Boží slovo nám ukazuje, že odkládáme, co je hříšné, a prosíme Pána Boha, aby nám dal sílu ty věci již nečinit. Ale nezůstáváme ve vzduchoprázdnu a nahrazujeme bezbožné věci věcmi zbožnými – odkládáme a oblékáme. Kdybyste pokračovali dál ve čtení v Efezským, viděli byste, že apoštol Pavel říká lhářům, ať už nelžou, ale mluví pravdu, říká zlodějům, ať odloží toho starého člověka, který kradl, a začnou pracovat a rozdávat. A těm, kdo nemluví pěkně, ať přestanou říkat špatná slova a nahradí je dobrými, která jsou užitečná k budování.

A takto můžete Duchem usmrcovat činy těla. Buďte závislí na Pánu Bohu, v modlitbě ho proste, aby vás zmocnil a dal vám sílu. Zkoumejte své životy a zhodnoťte: „Pánu Bohu se nelíbí, jak žiju, nedělá mu to radost, není to svaté. Pane Bože, dej mi sílu nelhat. Pane Bože, až zítra budu mluvit se svým kolegou, pomoz mi mluvit pravdu.“

Pokud přemýšlíte o nemorálnostech, musíte s tím přestat. Potřebujete nemorální myšlenky nahradit myšlenkami na Krista. Pokud podléháte sebeuspokojování, musíte s tím přestat. Potřebujete se z Boží milosti a na základě Boží moci ovládat, protože sebeovládání, a ne sebeuspokojování je ovocem Ducha. Musíte přestat s pomluvami, spekulacemi, šířením drbů, přestat s hovory o věcech, o kterých toho moc nevíte, o nichž máte jen částečné informace, o věcech, do kterých vám nic není, ať už v církvi, nebo v rodině. Musíte je nahradit mluvením pravdy v lásce a přemýšlením o pravdě. Pokud chcete říct něco, co není k budování ostatních lidí, nedělejte to. Raději odkládejte starého člověka a oblékejte nového, kterému jde o pravdu a který nepomlouvá a nespekuluje, protože ví, že jsou to věci neužitečné a nikoho nebudují. Odložte pýchu a soustředění na sebe. Služte ostatním, místo toho, aby všichni sloužili vám. Když přijdete v neděli do shromáždění, nesoustřeďte se na to, kdo vás dnes pozdraví, kdo vás dnes oslaví, kdo vás pozve na oběd, kdo vám poslouží, kdo vám pomůže s plotem, kdo vás poplácá po ramenou. Raději se modlete: „Pane Bože, pomoz mi, abych dnešního dne mohl sloužit ostatním, abych nebyl zaměřen na sebe a na své potřeby. Jak mohu dnes oslavit já tebe? Jak mohu posloužit ostatním, koho já dnes mohu pozvat na oběd, koho dnes mohu povzbudit?“

Místo neodpuštění a zahořklosti si navzájem odpouštějte, tak jako Kristus odpustil vám. Místo výmluv, že jste se svým hříchem nedokázali nic dělat, proti němu radikálně bojujte. Pán Ježíš Kristus řekl v Matoušovi 18,8–9:

Jestliže tě tvá ruka nebo noha svádí k hříchu, utni ji a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačený nebo chromý, než abys byl s oběma rukama či nohama uvržen do věčného ohně. Jestliže tě tvé oko svádí k hříchu, vyrvi je a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do ohnivého pekla.

Pokud chcete Duchem usmrcovat činy těla, pokud chcete žít posvěcené životy, pokud chcete žít svaté životy k Boží slávě, musíte brát boj s hříchem naprosto vážně. Pokud máte doma, v zaměstnání nebo ve svém okolí věci, které vás svádí k hříchu, tak vám Pán Ježíš Kristus, kterému je svěřena veškerá autorita na nebi i na zemi i pod zemí, říká, abyste ty věci odhodili, odložili, zahodili nebo odpálili. Takovým způsobem umrtvujeme tělo skrze Ducha svatého.

Pokud ještě nejste v Kristu, potřebujete činit pokání ze svých hříchů, vložit svou naději pouze a jedině v Pána Ježíše Krista a volat k němu, aby se nad vámi smiloval a přijal vás takové, jací jste. Nic mu nenoste, žádné dary, žádné dobré skutky, žádné peníze. Přijďte s prázdnýma rukama víry a spolehněte se ve víře na to, co Bůh říká ve svém Slově: Ty, kteří k němu přijdou a budou ho prosit o odpuštění, on zajisté nevyžene ven.

A pokud z Boží milosti jste v Kristu, potom podle toho také žijte. Ne ze své vlastní síly, ne s myšlenkou, že to nějak zvládnete. Neustále se spoléhejte ve víře na Ducha svatého, který vám byl dán. Proste jej o milost a o pomoc. A potom jděte a žijte tak, jak máte žít pro Boží slávu, pro své vlastní dobro, pro dobro svých rodin a pro dobro svých místních společenství.

Videonahrávku pak na: https://youtu.be/Nf9nXNtiD50