Včera večer jsem viděl, jak Bůh z výšky omývá svět svým příjemným deštěm. Báseň Williama L. Stiggera elegantně popisuje, jak déšť omývá svět. Po dešti svět určitě vypadá čistý i díky svěží vůni ve vzduchu.

Ta neobvyklá, ale příjemná vůně má své jméno, petrichor. Jde o směs několika vůní dohromady. Na vzniku vůně po dešti se podílejí blesky, bakterie a rostliny. Během bouřky způsobuje elektrický náboj blesku štěpení a přeskupování molekul ve vzduchu. Některé atomy se přetvoří na plyn zvaný ozon. Čistá, ostrá vůně ozonu z oblohy se mísí s vůněmi ze země.

Po dešti necítíte jen vůni vlhké půdy, ale i sloučeniny produkované některými bakteriemi v hlíně. Sloučenina nazývaná geosmin se nachází ve většině zdravých půd. Dešťové kapky vytvářejí při dopadu na porézní půdu malé bublinky. Když bublinky proniknou na povrch, uvolňují aerosoly, které přenášejí bakterie a vůně, takže po dešti je geosminu více. Déšť také rozvíří sloučeniny z rostlinných olejů.

Tyto sloučeniny se za sucha hromadí mezi kameny a půdou a při dešti se uvolňují do ovzduší. Jób v 5. kapitole, 10. verši říká, že Bůh dává déšť na zem a sesílá vodu na pole. Ať už si potrpíte na petrichorový parfém, nebo ne, můžeme být vděční za deště, které Bůh sesílá, aby omývaly svět a umožňovaly růst.

z www.answersingenesis.org přeložila Julie Petrecká