Položil jsem Dr. Beekemu několik otázek ohledně puritánů a způsobu jejich uctívání.

T. Ch.: Když slyším lidi hovořit o puritánech, vypadá to, že byli vůči svým dětem tvrdí a nutili je vydržet nekonečné hodiny rodinného uctívání. Je to pravda?

J. B.: Pro většinu lidí sedmnáctého století nebylo možné trávit dlouhé hodiny při rodinném uctívání. V puritánské Nové Anglii mnozí lidé farmařili, museli těžce pracovat, aby si opatřili jídlo. Také děti měly hodně co dělat ve škole, pomáhaly v domácnosti a pracovaly s rodiči, aby se naučily zastávat své budoucí povolání. Puritáni si také uměli udělat čas na odpočinek. Rádi lovili, rybařili, závodili ve střelbě a v zápase – dva z puritánských kazatelů Nové Anglie byli známí amatérští zápasníci. Měli rádi hudbu, hráli na kytary, trubky, housle, bubny a další nástroje. Bylo mnoho co dělat. Rodinné uctívání byla jedna část – i když ta nejdůležitější – náročného každodenního programu.

Puritáni se soustředili na stručné vyučování a niterné modlitby. Samuel Lee napsal, že bychom se při každém rodinném vyučování měli vyvarovat, abychom děti nudili přílišným mluvením. Dlouhé uctívání přetíží jejich maličké mysli. Nejlepší je udržet pozornost dětí přirovnáváním duchovních skutečností ke květinám, řekám a obilným polím, zpívajícím ptákům, slunci, duze atd.

T. Ch.: Puritáni považovali rodinné uctívání za povinnost. Kontrolovali puritánští kazatelé, jestli otcové vykonávají svou povinnost? Jak pomáhali rodinám, aby to dělaly správně?

J. B.: Puritáni brali tuto povinnost velmi vážně. Například v roce 1647 General Assembly of the Church of Scotland (Valné shromáždění Skotské církve) přijalo Westminsterské vyznání víry. Tři dny předtím přijali Directory for Family Worship (Pravidla rodinného uctívání) a požadovali, aby vedoucí starší a kazatelé káznili hlavy domácností, které zanedbávaly rodinné uctívání. V jiné větvi puritánství se v roce 1677 kongregační církve v Dorchesteru, Massachusetts, smluvily, že budou „udržovat rodinné uctívání“ ve svých rodinách a přitom „vzdělávat, vyučovat a poskytovat znalosti svým dětem a domácnostem, aby se držely cest Páně“.

Puritánští kazatelé pomáhali rodinám za prvé kázáním na toto téma, za druhé psaním knih o rodinném uctívání a náboženských knih užitečných pro rodinné uctívání, za třetí psali jednoduché katechismy nebo doporučovali oficiální katechismus a za čtvrté navštěvovali každou rodinu ze sboru a vyučovali děti katechismus. Rodiče často zvali kazatele na jídlo, aby pak také vedl rodinnou bohoslužbu. Návštěvy kazatele pomáhaly rodičům držet se své zodpovědnosti, protože se hned ukázalo, jaká je úroveň znalostí jejich dětí, a zároveň se přitom dozvídali, jak by mělo rodinné uctívání vypadat.

T. Ch.: Vím, že je těžké popsat, co bylo běžné, ale možná byste nám mohl povědět, jak asi vypadala rodinná bohoslužba v běžné puritánské rodině. Jak dlouhou dobu trávili při rodinné bohoslužbě a co všechno dělali?

J. B.: Puritáni se neradi drželi přesných pravidel pro uctívání jakéhokoli druhu, ale drželi se jistých zásad. Povzbuzovali křesťanské rodiče, aby každodenně (1) četli s rodinou Písmo, (2) vedli děti k porozumění katechismu a učení se ho zpaměti, (3) pro poučení diskutovali o biblických pravdách, takže každý člen rodiny mohl klást otázky a podělit se o své myšlenky, (4) modlili se společně, což zahrnovalo vyznávání Boha jako Pána a zaopatřovatele jejich rodiny, vyznávání hříchů, vděčnost za požehnání, předkládání proseb za potřeby a těžkosti rodiny a přimlouvání za přátele a národ a (5) zpívali žalmy Pánu Bohu.

Je těžké, ne-li nemožné, smysluplně určit, jak dlouho trvala rodinná bohoslužba v puritánské rodině. Bezpochyby se to u různých rodin lišilo především v závislosti na věku dětí. Osobně doporučuji pět až deset minut ráno a patnáct až dvacet minut večer. 

T. Ch.: Říkáte: „Musíme být ostražití a nesmíme dovolit, aby se do našich domovů vetřely špatné vlivy.“ Jaké špatné vlivy do našich domovů vpouštíme, které by puritáni odmítli?

J. B.: Puritáni by se pravděpodobně více zajímali o obsah než o mediální technologii. Dnešní typický domov má dveře doširoka otevřené pro vetřelce různého druhu, kteří přicházejí, aby ukradli a zničili poklady duše. Křesťané musí uplatňovat veliké rozpoznání, aby střežili své domovy proti:

(1) Bezzákonnosti. Jedno nedávno natočené video vydělalo na prodejích miliardu dolarů ve třech dnech od vydání. Zjevně získalo širokou popularitu. Problém je, že hra se zaobírá krádežemi! Také např. kolik populárních písní propaguje smilstvo a cizoložství? Porušování Božího zákona je velice závažná věc. Považujete za zábavu věci, které Pán Bůh nenávidí?

(2) Světskost. Může jít o otevřené odmítnutí Boha, extrémně nemorální život nebo do očí bijící soulad s populární kulturou. Může ale jít o něco mnohem jemnějšího. Světskost je jakákoli láska, která není vedená láskou k Bohu. Patří sem touha těšit více lidi než Boha, snaha o dosažení fyzického blahobytu na úkor blahobytu duchovního, stavění dočasných cílů nad věčnou slávu, život zacílený na pokroky vpřed, ne vzhůru nebo chození v pýše, ne v pokoře. Zkrátka je to porušená lidská přirozenost bez Boha. Někteří lidé tohoto světa jsou vedeni tím, co puritáni nazývali „světská trojice“: touha po požitcích, zisku a pozici. Puritáni by řekli, že o každé činnosti bychom si měli položit následující otázku: Pomáhá mé rodině více milovat Krista, více nenávidět hřích a více usilovat o chození po Králově cestě svatosti?

(3) Lehkost. Život má hezké chvíle, kdy všichni propukáme v smích, ale lehkost (nebo lehkomyslnost) používá humor a zábavu, aby vypudila těžké skutečnosti z naší mysli. Žijeme v kultuře, která se snaží obrátit život v zábavní park. Tragédie tkví v tom, že nás odvrací od vše zaplavující radosti, kterou Pán Bůh dává skrze pokojné rozvažování nad pravdou evangelia. Vedete členy své rodiny, aby naplňovali svou mysl rozptýlením nebo nadějí v Kristu?

Puritáni by se dnešních křesťanů zeptali – ne kvůli zákonictví, ale protože by žárlivě střežili pohodu duší lidí v naší rodině: Co do našich domovů přinášíme skrze hudbu, kterou posloucháme, vtipy a příběhy, které vyprávíme, knihy a časopisy, které čteme, obrazy, které si věšíme na zeď, nebo co přijímáme z televizní obrazovky a hry nebo sporty, které hrajeme nebo sledujeme? Přečtěte si Filipským 4,8 a udělejte si vlastní inventuru: 

Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu.

z www.challies.com