Studium knihy Přísloví nás učí mnohé o Božím charakteru. A je to dobře, protože největší potřebou každého člověka je znát Boha. Mnozí lidé se dívají na náboženství jako na prostředek, kterým mohou dosáhnout svých cílů a naučit se lépe znát a milovat sami sebe. Cílem Písma však je, abychom usilovali o Boží cíle a učili se lépe znát a milovat Boha. Mnozí dnešní náboženští lidé jsou modláři. Dokonce i ti, kdo neuctívají vyobrazení z kamene a dřeva, se dopouštějí modlářství, když povyšují člověka a podporují a šíří falešné představy o Bohu.

Jak můžete znát Boha?

Bůh je všepřesahující a pro přirozeného člověka nepochopitelný. Ve stvoření není nic, co by se mu mohlo rovnat (Iz 40,18), a právě proto jsou striktně zakázány jakékoliv modly. I ta nejlepší díla lidských rukou (a mysli) budou Boha líčit zkresleně a budou ho snižovat. Boha je možné poznat, protože se rozhodl zjevit sám sebe ve svém stvoření (přirozené zjevení jako v Př 8,22–31) a ve svém Slově (Př 30,5). V této kapitole se podíváme, jak kniha Přísloví zjevuje Boží moc, Boží poznání, Boží spravedlnost a Boží milost.

Boží všemohoucnost (moc)

Bůh je všemohoucí stvořitel

Boží moc se zjevuje ve stvoření, jelikož Bůh z ničeho stvořil všechny věci: „Hospodin moudrostí založil zemi, nebesa upevnil rozumností“ (Př 3,19; 8,22–36). Stvořil bohaté i chudé (Př 22,2). „Ucho, které slyší, a oko, které vidí, obojí učinil Hospodin“ (Př 20,12). Protože jsme jeho stvořeními, budeme se před ním zodpovídat.

„Kdo utiskuje nuzného, tupí toho, kdo jej učinil“ (Př 14,31).

Bůh řídí všechny věci svou prozřetelností

Nežijeme ve světě náhody; v každé jedné události naplňuje své záměry náš svrchovaný a všemohoucí Bůh. Bůh dokáže naplnit všechny své plány: „Náš Bůh je v nebesích a všechno, co chce, koná“ (Ž 115,3; viz také Ef 1,11; Jr 32,27; Iz 46,8–11). To je v ostrém protikladu vůči lidem, kteří si často dělají plány, které selžou nebo se musí změnit. Boží záměr se vždycky naplní: „Člověk má v srdci mnoho plánů, ale úradek Hospodinův obstojí“ (Př 19,21). Jedině Bůh má absolutně svobodnou vůli, kterou nemůže zmařit nebo zkřížit žádná vnější síla mimo Boha samotného. Bůh je hrnčíř, my jsme hlína. Bůh je svrchovaný dokonce i nad svobodně konanými skutky nejmocnějších lidí: „Královo srdce je v Hospodinových rukou jako vodní toky; nakloní je, kam se mu zlíbí“ (Př 21,1). Bůh dokonce vládne i nad ničemnými a používá je pro svou vlastní slávu: „Hospodin učinil vše k svému cíli, i svévolníka pro zlý den“ (Př 16,4). Boží všemohoucnost se zjevuje i v jeho svrchovanosti nad neživými předměty: „Los se vytahuje ze záňadří, ale každé rozhodnutí je od Hospodina“ (Př 16,33).

Pokořte se před Bohem

Boží svrchovaná moc není pouze abstraktní princip, o kterém debatují teologové. Fakt, že sloužíme všemohoucímu Bohu, má mnoho praktických důsledků. Za prvé bychom měli být vděční, že vše má pod kontrolou osobní Bůh, který nás miluje, ne slepý a neosobní osud. Zároveň bychom měli být pokorní. Přirozený člověk chce být nezávislý a myslí si, že má svůj život pod kontrolou. Nechce, aby mu někdo bral svobodu nebo mu říkal, co má dělat. Obzvlášť se nechce podřídit Bohu. Taková lidská pýcha je útokem na Boží svrchovanost. „Hospodin má každého domýšlivce v ohavnosti, zaručeně nezůstane bez trestu“ (Př 16,5). Je velmi pošetilé odporovat Bohu, což může dosvědčit farao, Haman, Balák, Herodes a mnozí další. „Žádná moudrost, žádná rozumnost, žádný úradek nic nesvedou proti Hospodinu“ (Př 21,30). „Pýcha předchází pád, domýšlivost klopýtnutí“ (Př 16,18). Moudrý člověk nedůvěřuje sám sobě: „Kdo spoléhá na svůj rozum, je hlupák, ale kdo žije moudře, unikne zlému“ (Př 28,26). Zároveň se moudrý nebojí lidí a neskládá v ně důvěru: „Kdo se třese před lidmi, ten klade sobě léčku, kdo však doufá v Hospodina, má v něm svůj hrad“ (Př 29,25). Váš úspěch v životě (ve vzdělávání, v kariéře, vztazích, rodině, církvi, vládě) závisí zcela a výhradně na Bohu. „Kůň je strojen pro den boje, ale vítězství je u Hospodina“ (Př 21,31; viz také J 15,5). Nedokážete uskutečnit své záměry jen na základě vlastních schopností a síly:

„Nechlub se zítřejším dnem, vždyť nevíš, co den zrodí“ (Př 27,1). I když je Bůh svrchovaný, neznamená to, že není naší povinností a zodpovědností plánovat a jednat (21,5). Průkopnický misionář William Carey řekl: „Očekávejte od Boha velkolepé věci. A snažte se o velkolepé věci pro Boha.“ 17 Poddejte se Boží morální vůli (moudrosti) a jeho svrchované vůli;18 právě pak uspějete: „Svěř Hospodinu své počínání a tvé plány budou zajištěny“ (16,3).

Boží vševědoucnost (poznání)

Bůh je moudrý

Boží dokonalá moudrost je v knize Přísloví postavena do protikladu vůči naší nevědomosti: „Já jsem nejtupější z mužů a lidskou rozumnost nemám. Moudrosti jsem se neučil ani jsem si neosvojil poznání Svatého“ (Př 30,2–3). Boží slovo zjevuje Boží moudrost:

„Všechna Boží řeč je protříbená, on je štítem těch, kteří se k němu utíkají“ (Př 30,5). Dokonalé Boží slovo nemohou lidé vylepšit, nemohou nic přidat ani jej změnit: „K jeho slovům nic nepřidávej, jinak tě potrestá a budeš shledán lhářem“ (Př 30,6). Zjevené Boží slovo je neomylné a zcela dostatečné, aby naplnilo všechny naše potřeby. Ti, kdo studují Boží slovo, zakoušejí Boží požehnání:

„Kdo je prozíravý ve slovu, nalézá dobro, blaze tomu, kdo doufá v Hospodina“ (Př 16,20).

Bůh ví všechno

Bůh ví všechno, a to do nejmenších podrobností. Ví, kdy spadne vrabec z nebe, a zná počet vlasů na vaší hlavě (Mt 10,29–30). Bůh se nikdy nedozvídá nic nového a nikdy není překvapený, jelikož jeho poznání je věčné a nekonečné (Ř 11,33–36).

Bůh vás zná

Kniha Přísloví učí, že Boží poznání je osobní. Bůh se zájmem sleduje všechno, co děláte: „Oči Hospodinovy jsou na každém místě, pozorně sledují zlé i dobré“ (Př 15,3). Uvedený verš také hovoří o Boží všudypřítomnosti. Neexistuje místo, kde byste se před Bohem mohli skrýt (Ž 139,7–10). Boží poznání, včetně jeho poznání nás, není pouze abstraktní, je morální. Bůh ví nejen, jak se projevujete navenek, ale vidí i motivy vašeho srdce: „I podsvětí, říše zkázy, je na očích Hospodinu, tím spíše srdce synů lidských!“

(Př 15,11). Bůh vás zná lépe, než znáte vy sami sebe, a dokáže vidět i hříchy, kterých si nejste vědomi nebo které si sami před sebou omlouváte: „Člověku se všechny jeho cesty zdají ryzí, ale pohnutky zpytuje Hospodin“ (Př 16,2). „Člověku se všechny jeho cesty zdají přímé, ale srdce zpytuje Hospodin“ (Př 21,2). Boží vševědoucnost má i pozitivní aspekt: Bůh také vidí a schvaluje dobré věci, které děláte, i když si jich nikdo jiný ani nevšimne (Žd 6,10).

Buďte pokorní ohledně toho, co si myslíte, že víte

Ve srovnání s některými lidmi toho možná víte hodně, ale ve srovnání s Bohem nevíte vůbec nic. Vaše poznání není nikdy všeobjímající. Ani nevíte, co je pro vás nejlepší. Musíte důvěřovat Bohu, že je jeho cesta ta nejlepší možná (Př 3,5–6). Boží vědění by vás také mělo pobízet, abyste očistili své srdce. Možná se vám povede ošálit jiné lidi a třeba i sebe sama, ale nikdy nedokážete ošálit Boha: „Cesty člověka jsou Hospodinu zřejmé, on sleduje všechny jeho stopy“ (Př 5,21). Pokrytectví je marné: „Oběť svévolníků je ohavností, tím spíše, když se přináší s mrzkým záměrem“ (Př 21,27). Požádejte Boha, ať vám ukáže pravdu o vás samých, aby vás tak učinil moudrými (Ž 139,23–24). Zároveň můžeme žasnout a radovat se, že ačkoliv nás zná Bůh přesně takové, jací jsme, stále nás v Kristu miluje.

Boží spravedlnost

Bůh je spravedlivý

Boží spravedlnost je nepřímo vyjádřena prakticky v každé řádce Přísloví. Moudrost se vyplácí, zatímco pošetilost ničí životy, jelikož Bůh je spravedlivý, „chrání stezky práva a střeží cestu svých věrných“ (Př 2,8). Boží spravedlnost se projevuje v jeho jednání s lidmi. Ačkoliv v krátkodobém hledisku se svět může zdát nespravedlivý, protože se ničemným daří, zatímco spravedliví trpí, Hospodin nakonec prosadí spravedlnost pro všechny: „Výdělek spravedlivého slouží k životu, výtěžek svévolníkův k hříchu“19 (Př 10,16). Je velmi utěšující a povzbuzující vědět, že Bůh se aktivně zapojuje do všech záležitostí lidí a že vše napraví.

Boží spravedlnost je dokonalá

Zločinci někdy uniknou pozemské spravedlnosti, protože lidským soudům chybí dostatečné důkazy k jejich usvědčení. Jindy křivě přísahají a soudy věří jejich lžím. Ale protože je Bůh vševědoucí, jeho soud je dokonale přesný: „Řekneš-li: ‚My jsme to nevěděli‘, což ten, který zpytuje nitro, tomu nerozumí? Ten, který chrání tvůj život, to neví? On odplatí člověku podle jeho činů“ (Př 24,12). Viníci na zemi často uniknou kvůli právním formalitám nebo chybám. Spravedliví jsou občas neprávem usvědčeni, jen aby o celé roky později byli zproštěni obvinění na základě důkazů DNA. Hospodin však nikdy viníka nezprostí viny, stejně jako nikdy nepotrestá nevinného. Lidské soudy někdy nevykonají své rozsudky, protože zločinci prchnou z jejich jurisdikce. Někteří vrazi desítky let čekají v celách smrti, aniž by byli popraveni. Ale protože Bůh je všemocný, jeho soudy jsou vždycky vykonány: „Zlý zaručeně nezůstane bez trestu“ (Př 11,21a). Bůh zároveň žehná těm, kdo jsou moudří a spravedliví: „Potomstvo spravedlivých bude ušetřeno“ (Př 11,21b), „spravedlivým je odplatou dobro“ (Př 13,21b). Vyvrcholení Boží spravedlnosti přijde v poslední den, kdy před ním budou stát všichni lidé a dostanou, co jim náleží.

Žít ve světle Boží spravedlnosti

Když zhřešíte proti Bohu, nikdy nic nezískáte. Rozhodnete-li se hřešit, proviňujete se útokem nevíry na Boží spravedlnost. Oklamali jste sami sebe a myslíte si, že Bůh váš hřích neuvidí nebo že nebude jednat. Dobré je, že pokud budete jednat moudře a plnit jeho vůli, nikdy vám to nebude ke škodě: „Bázeň před Hospodinem vede k životu; nasycen přečkáš noc a nic zlého tě nepostihne“ (Př 19,23). Poslušnost si žádá víru, protože někdy vám zdánlivě byť krátkodobě prospěje lhát nebo se oddávat nějakému zakázanému potěšení. Zároveň nám Boží spravedlnost přináší útěchu. Jelikož Bůh je spravedlivý, nemusíme být zahořklí kvůli nespravedlnosti. Ani není naším úkolem vyrovnat se s těmi, kdo nám ubližují. Raději máme nechat místo spravedlivému Božímu hněvu:

„Neříkej: ‚Odplatím za zlo!‘ Čekej na Hospodina a on tě zachrání“ (Př 20,22; viz také Ř 12,17–21). Můžeme Bohu důvěřovat, že nás ochrání: „Pevná věž je Hospodinovo jméno, k němu se uteče spravedlivý jak do hradu“ (Př 18,10).

Boží spravdlnost

Přemítání o Boží moci, poznání a spravedlnosti, jak je zjevuje kniha Přísloví, by mělo způsobit, že se budeme třást. Bůh je svatý (Př 9,10; 30,3), ale my svatí nejsme. Nikdo z nás nedosáhne dokonalé moudrosti a spravedlnosti popsané v knize Přísloví: „Kdo může říci: ‚Zachoval jsem si ryzí srdce, jsem čistý, bez hříchu‘?“ (Př 20,9). Kvůli svému hříchu a pošetilosti si všichni zasloužíme Boží soud. Kniha Přísloví však prohlašuje, že pro hříšníky existuje naděje. Bůh jakožto Moudrost opakovaně volá k hříšníkům, ať se obrátí a získají život (Př 1,20–23). Nabízí odpuštění těm, kdo činí pokání: „Kdo kryje svá přestoupení, nebude mít zdar, ale kdo je vyznává a opouští, dojde slitování“ (Př 28,13). Kniha Přísloví dokonce hovoří o usmiřující oběti za hřích: „Milosrdenstvím a věrností se usmiřuje provinění“ (16,6a). To, co je v knize Přísloví zjeveno jen částečně, bylo plně zjeveno v Novém zákoně. Ježíš Kristus přinesl oběť smíření za hříchy všech, kdo v něj věří. Jeho smrt na kříži plně uspokojila nároky Boží spravedlnosti vůči nám. Kristus nám dává svou dokonalou spravedlnost, abychom mohli být uvítáni do svaté Boží přítomnosti (1Pt 3,18; 2K 5,21; Fp 3,8–9). Chvála Bohu, že se jeho spravedlnost a jeho milosrdenství setkaly u Kristova kříže!

(z publikace Otevíráme knihu Přísloví)