Kritika kazatele

Nevyhnutelnost kritiky

Být kazatelem znamená i slýchat (ať už často, nebo zřídka), že to děláte špatně, že nemáte pravdu, anebo že všechno v církvi je prostě špatně. Zavázali jste se být blízko lidem, kteří bojují s bolestí, nevírou a pokušením v jeho nejrůznějších podobách — tedy s tím, s čím bojujete i vy — a někdy zkrátka ani nechtějí, abyste se jim do toho pletli, anebo jen nedokážou ocenit, jakým způsobem se jim snažíte pomoci. Když vás kritizují, ať už s citem nebo hrubě, velmi vás to zraňuje. Může to být kritika neoprávněná, ale může se v jejich tvrzení najít i skutečná špetka pravdy. Ať už je to jakkoli, kritika vás může i zabít.

Nedopusťte to. A nebuďte překvapení. Přijímat kritiku je součástí pastorační služby. Očekávejte ji a buďte připraveni poučit se z ní natolik, abyste mohli dále růst ve vašem každodenním chození s Pánem a ve službě svatým. Kritika nepředstavuje jakousi krizi, které je třeba se vyhnout. Jedná se o Bohem zvolený prostředek k tomu, aby – pokud na ni správně zareagujete – mohla nastat změna: ve vás, ve vašem kritikovi anebo i na obou stranách. Nabízím zde sedm úhlů pohledu a rad:

1. Vezměte na vědomí, že kritizovat je biblické

Vzhledem ke všem vyostřeným a nenávistným projevům dneška je nutno podotknout, že ne každá kritika se zakládá na nesprávných motivech. Ti, kdo vás milují, si najdou způsob, jak vám poukázat na vaše chyby a hříchy, protože je k tomu nabádá i Písmo (Př 27,5; Mt 18,15). Pokud se vůbec nesetkáváte s kritikou — s nápomocnou, přiléhavou a láskyplnou — mohlo by to být znamení, že je s vámi a s vaším okolím něco velmi v nepořádku. Možná vás lidé ve vašem okolí nemilují natolik, aby s vámi probrali vaše chyby a slabosti anebo možná mají pocit, že byste jejich kritiku nepřijali, protože jste ješitní a popudliví a všechno si sami před sebou ospravedlníte. Výsledkem pak je, že se vám nikdo nevěnuje právě tam, kde to nejvíc potřebujete.

Mějme též na paměti, že dokonce i kritika doprovázená hříšným hněvem či zaobalená do zraňujících slov může klidně obsahovat velkou část pravdy, kterou si potřebujeme přiznat. Takže setkáme-li se s tímto druhem kritiky, položme si otázku: Sedí to na mě? Je to něco, co mám slyšet a usilovat v tom o změnu? Odpovíte-li si kladně, děkujte Pánu a snažte se poděkovat i svému kritikovi, jakkoli těžké to pro vás může být. Spočiňte v Přísloví 17,10 a važte si moudrosti tohoto slova.

2. Vezměte na vědomí, že kritika bolí

Bezbožná a nespravedlivá kritika může mít zničující dopad. V hlavě si ta tvrdá slova přehráváme pořád dokola. Ještě i po mnoha letech si pamatujeme celé věty z rozhovorů, které nás hluboce ranily. Slova dokážou ublížit.

Laskavá a správně podaná slova, která pro nás představují konfrontaci či výzvu, ovšem dokážou způsobit totéž. „Věrně jsou míněny šlehy od milujícího“ (Př 27,6). Zničující tedy pro nás nemusí být jenom slova podlá a nepřiměřená, ale též slova pravdivá a míněná s láskou, aby nám nastavila zrcadlo ohledně našeho chování. My od těchto lidí zkrátka nečekáme, že by nás kritizovali. „Vždyť jsou to naši přátelé!“ říkáme si, jenomže my potřebujeme takové přátele, kteří nás budou umět milovat i tvrdou pravdou.

Kritika otřásá naším míněním o sobě samých, tím, kým vlastně jsme, a to je vždycky těžké. Kritika rovněž přenastavuje naše mínění o druhých, možná i dokonce to, kým jsme se domnívali, že tito lidé doopravdy jsou, což pro nás může být stejně tak matoucí. Potřebujeme si to všechno zpracovat a uznat před Pánem, že sklízet kritiku je cesta velmi obtížná, i když to může být právě ta správná cesta, kterou si potřebujeme projít.

3. Jděte s kritikou ke Slovu a k modlitbě

Jsme vystaveni hned dvěma pokušením, která by okamžitě a hned v zárodku zamezila jakémukoli růstu, k němuž můžeme a dokonce bychom i měli dospět, pokud přijmeme nejen kritiku oprávněnou, ale i tu neoprávněnou: můžeme ihned odmítnou vše, co jsme si vyslechli, a zapomenout na to (možná i poté, co jsme zkritizovali svého kritika, ať už jen v duchu nebo i před druhými), anebo můžeme vnitřně podlehnout svým pocitům a buď se potácet pod tíhou porážky, anebo se vrhnout do budování obrany pro příští příležitost. Ani jedno z těchto řešení není zbožné.

Spíše než odrážet útok či vnitřně se hroutit bychom se s vyslovenou kritikou měli vrátit zpět k Božímu slovu. Hledejme v Bibli a zkoumejme před Pánem své srdce. Proč nás ta slova tak moc zabolela? Co se na nich nejvíce zdráháme přijmout? Jsou to ve světle Písma slova pravdivá, nebo ne? Modlete se za hlubší vhled při čtení Božího slova a proste Pána, aby vám ukázal, jak chce, abyste o tom přemýšleli, a jak máte odpovědět. Sami od sebe si kritiku nebudete umět správně vyložit a ani se vám nepodaří správně zareagovat. Je potřeba hledat pomoc u Pána.

4. Pochopte, že vás kritika proměňuje

Zkuste ignorovat právoplatnou kritiku a vaše srdce se ještě více zatvrdí a vy sami se ještě více zabarikádujete v obranném zákopu své pýchy. Bez Boží milosti se každá kritika na vaši adresu promění jen v další z cihel, ze kterých si kolem sebe stavíte obranný val. To je špatně. Vaši zahořklost nezpůsobují ti, kdo vás kritizují, ale může ji způsobit vaše reakce na jejich kritiku. Nedovolte, aby se kritika, hlavně ta neoprávněná, stala ve vašem srdci kořenem hořkosti (Žd 12,15).

S Boží pomocí se můžete s kritikou správně vypořádat. Vaše ospravedlnění se nenachází ve vašich schopnostech sloužit, ani ve vaší pověsti. Vaše ospravedlnění spočívá v Ježíši. On vás miluje bez podmínek, zná všechny vaše chyby a nedostatky, ale nečíhá s nimi na vás, aby vám je opět vmetl do tváře. U Ježíše máte přijetí a bezpečí a jste pro něho vzácní. Dovolte tedy, aby vás kritika přiváděla zpět k tomu, že vás Ježíš přijímá, a buďte mu za to opakovaně a s novou svěžestí vděčni. Tím, že se na něj dennodenně budete spoléhat, se vaše srdce ještě více obměkčí a vy se stanete pokornějšími a schopnými objektivnější sebereflexe. Když se vám to podaří, tak se kritika, jakkoli může být i nespravedlivá, stane mocným nástrojem v Boží ruce za účelem vašeho posvěcování.

5. Využijte kritiku k prohlubování vztahů

Váš instinkt vám bude kázat, abyste se raději vyhnuli těm, kdo vás kritizují. Budete si říkat: „Jsou s nimi jen potíže, už mi přece ublížili a udělají to zas.“ Vyhněte se však za každou cenu pokušení, že byste se od svých kritiků odtáhli a snažili se s nimi nepřijít do kontaktu.

Nelítostní kritikové jsou často nešťastní lidé, které něco bolí. Nechtějí, abyste o tom věděli. Prostě vás jen zahrnou svým trpkým stěžováním. Očekávají také, že jejich stížnosti nechcete slyšet. Nu, což takhle jim dokázat, že se mýlí?

Vaši kritikové skutečně potřebují ­– a potřebuje to i vaše srdce –, abyste se takovým lidem věnovali. Je-li to možné, proberte spolu s nimi, co vlastně kritizují. Možná budou chtít přidat ještě nějakou zbožnou kritiku (ach jo!), možná vezmou zpět něco, co řekli neprávem nebo příliš neomaleně. Ano, bude to bolet, ale ta bolest bude mít smysl: díky ní se prohloubí kontakt s obrovským potenciálem pro růst vztahu, který oslaví našeho Pána v pravdě a lásce. Z vaší strany to bude chtít notnou dávku odvahy a pokory, ale jakmile vykročíte, váš Pán vás hojně podpoří. Důvěřujte mu.

6. Učiňte si z kritiky katalyzátor toho, že chcete být jako Kristus

Ježíš byl prost veškerého hříchu, i když mu lhali, i když lhali o něm samotném, vysmívali se mu a kritizovali ho. Kritizovali ho jeho nepřátelé, jeho učedníci i jeho vlastní rodina. Říkali o něm, že přestupuje zákon, že si špatně vykládá Boží plán pro svůj život, a dokonce ho označili za blázna. Vysmívali se mu, když krvácel na kříži. Když to bylo nutné, pokáral je (Mk 8,33), ale nikdy jim nic neoplácel. Ani jednou. Svěřoval se do rukou svého spravedlivého Otce (1Pt 2,23). Modlil se za ty, kdo mu ubližovali. On je nám vzorem. Jeho názorný příklad bychom měli následovat.

Čelíte právě kritice: Je to kritika nepravdivá a zákeřná? Kritizují vás za to, že děláte něco správného? Není divu, vždyť následujete Pána Ježíše (1Pt 3,14). Pastore, měj na paměti, že nejsi žádný suverén, ani po sobě nemusíš nechat šlapat jako po nějaké podrážce. Jsi povolán k tomu, abys byl tichý a pokorný, ale nikoli slabý. Lidé vám zkrátka nemohou říkat, cokoli se jim zachce, a už vůbec ne jakkoli se jim zachce. Čelíte-li kritice, potřebujete být stateční a pokorní zároveň. Vaše statečnost se projeví, když budete jemně a s citem, ale zároveň i rozhodně tlačit na ústup jakéhokoliv bezbožného chování, bude-li to třeba, aby se lidem poukázalo na Ježíše. Hodně to stojí a je to riskantní, ale když přijímáme nespravedlivé utrpení, následujeme Ježíše a zároveň sdělujeme spásnou pravdu.

7. Radujte se: Ježíš je s vámi, i když jste podrobováni kritice

Ve službě pastora přijdou chvíle, kdy se budete nacházet pod palbou nelítostné kritiky. Zanechává to velmi hluboké rány. Možná že právě s touto kritikou nic moc nenaděláte a nepovede ke kýženým výsledkům, a ani se vám nepodaří dojít nápravy, po které ze srdce toužíte. Zase to ale neznamená konec světa, i když to tak po nějakou dobu může vypadat.

Když jste neprávem kritizováni, je to vždy zdrcující zkušenost, která vás zaskočí. Dovolte, ať vás vaše bolest žene k Ježíši. On sám byl zdrcen – na duchu, v mysli i v těle. Lámal se pro vás. On ví, co to je, a rozumí vám. Zemřel v plné důvěře ve své ospravedlnění v přítomnosti svého Otce a dává nám jistotu, že i my budeme ospravedlněni v den posledního soudu. Prozatím jen vytrvejte v plné důvěře v tuto naději. Předkládejte svůj zápas Ježíši a pevně se opírejte o zaslíbení jeho lásky. Skotský puritán Samuel Rutherford řekl, že „není milejšího obecenství s Kristem, než když mu přinášíme své rány a bolesti“. Zkuste to. On je s vámi.

Z Crossway.org se svolením přeložila Kateřina Gjergji Holzerová