Věčný Bože, 

tvá je vše převyšující velikost, nevyslovitelná dobrota,

přehojná milost.

Kdybych mohl spočítat písek na mořském břehu, mohl bych spočítat tvá dobrodiní vůči mně.

Poznávám jen zčásti, ta část však přesahuje veškerou chválu.

Děkuji ti za osobní milosti, 

částku zdraví, ochranu těla, 

pohodlí domu a domova, dostatek jídla a oblečení, 

zachování mentálních schopností, 

mou rodinu, jejich vzájemnou pomoc a podporu, 

radost z harmonie a pokoje domova, 

že jsou zaplněna místa, která by mohla být prázdná, 

mou vlast, církev, Bibli, víru.

Jak ale hořekuji nad svým hříchem, nevděčností, ničemností, 

dny, které navýšily mou vinu, 

výstupy, které svědčí o mém urážlivém jazyce.

Všechno v nebi, na zemi, kolem mě, ve mě a mimo mě, mě odsuzuje – 

slunce, které se dívá na mé zlé skutky, 

temnota, která je pro tebe světlem, 

nelítostný žalobce, který na mě právem útočí, 

dobří andělé, kteří byli podníceni, aby mě opustili, 

tvá tvář, která prohlédá mé tajné hříchy, 

tvoje spravedlivá láska, tvoje svaté Slovo, 

mé hříchem znečištěné svědomí, můj soukromý a veřejný život, 

mí bližní, já sám – všechno píše temné věci proti mně.

Nepopírám je, nesestavuji obhajobu, ale vyznávám: „Otče, zhřešil jsem.“

Přesto dokud žiji a utíkám v pokání do tvých vztažených paží, 

ty mě nevyženeš, protože Ježíš mě přivedl blízko, 

ty mě nezavrhneš, protože místo mě zemřel, 

nezaznamenáš si hory mých hříchů, protože je všechny urovnal, 

a jeho nádhera překrývá má znetvoření.

Ach, můj Bože, dávám hříchu sbohem, když lpím na jeho kříži, 

skrývajíc se v jeho ranách a hledajíc si útočiště v jeho boku.

Přeložila Iva Suchá, z „Údolí vidění“ (sbírka modliteb puritánů)