Jak lenost ovlivňuje naše uctívání

Pokoj vám bratři a sestry, 

letní číslo našeho časopisu Zápas o duši se věnuje tématu uctívání. Jelikož jde o téma pro nás věřící nesmírně důležité, rozhodl jsem se napsat krátké pojednání o tom, jak lenost ovlivňuje naše uctívání. A proč jde o tak vážné téma? Protože Bohu záleží na tom, jak uctíváme! A pokud nebudeme uctívat správně, nebude naše uctívání Bohu milé. 

Naše úvaha nesmí začít u lenosti, ale u uctívání. Jsem naprosto přesvědčen, že v tomto díle časopisu najdete definice uctívání na nejednom místě, proto se nebudu zaobírat zevrubnou, slovníkovou definicí, ale spíše charakterizuji uctívání tak, jak vnímám, že ho Bible popisuje.

Co je tedy uctívání? Uctívání je vzdávání cti a díků Bohu jak v aktivní, tak pasivní formě uctívání. Je to vzdávání chvály Bohu. Jejím středobodem a cílem je Bůh sám a jeho chvála. On je ten, kvůli kterému uctívání činíme, aby jemu samému z něj vzešla co největší čest a sláva. 

               Co myslím aktivní a pasivní formou uctívání? Aktivní forma uctívání zahrnuje to, co si pod uctíváním pravděpodobně všichni představujeme – myriádu akcí, kterými můžeme vzdát Bohu čest. Od účasti na bohoslužbách, přes čtení Písma a modlitby v soukromí domova, po zpěv chval kdekoliv jsme. Jinými slovy jde o aktivní formu uctívání našimi činy. Uctíváme tím, že aktivně žijeme a poznáváme jediného pravého Boha a toho, kterého poslal, Ježíše Krista (J 17,3). Pasivní forma uctívání jsou pak názory a postoje našeho srdce – jak se stavíme k věcem každodenního života, starostem, zkouškám a pokušení.

Když se zamyslíme nad uvedeným popisem, vyvstává otázka, jak lenost může ovlivnit naše uctívání. Připomeňme si definici lenosti, kterou jsem napsal v prvním díle této série zamyšlení. Lenost má ve svém středobodu člověka. Je zaměřena na to, co daný člověk chce, nebo spíše co nechce. Jde o prosazování sebe sama a své vůle na úkor věcí, které máme dělat. Jinými slovy jde o svévoli, a tedy o hřích. Jak můžeme uctívat v hříchu?

Naší motivací k jednání (uctívání) pak není Bůh, ale naše vlastní já. Není to jeho sláva, ale naše pohodlí. Vidíme, že nás naše lenost odvádí od uctívání a vede nás k nám samým, místo abychom uvažovali a jednali tak, aby byla Bohu vzdána největší chvála. 

Jak tedy lenost vypadá? Možná jdete do shromáždění, ale jediné, na co myslíte, je film, který vás odpoledne čeká. Nebo sice usednete ke čtení Bible, ale jediné, na co myslíte, je, jak to mít co nejdřív za sebou. Anebo když už se dostaneme konečně k modlitbě, tak myslíme jen a jen na to, co budeme dělat potom. 

A to není jediný problém. Naše lenost totiž neovlivňuje pouze nás. Nejenže odvádí od uctívání nás, ale brání také ostatním, aby poznávali a uctívali Boha. Bůh nás však volá k tomu, abychom byli světlem a aby naše skutky svědčily o Bohu a jeho slávě. 

Tak ať vaše světlo září před lidmi, aby uviděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích. (Mt 5,16 ČSP)

 Veďte dobrý způsob života mezi pohany, aby v tom, v čem vás pomlouvají jako zločince, uviděli vaše dobré skutky a oslavili Boha v den navštívení. (1Pt 2,12 ČSP)

Pokud jsme tedy líní, pak lenost ovlivňuje naše uctívání, ale i naše svědectví. A to si mnohokrát neuvědomujeme. Jak můžeme svítit, když myslíme jen na sebe? Když neděláme nic, co svítí? 

Jak se tedy vyvarovat lenosti v uctívání? Možná vám to přijde jako něco, co už jste slyšeli, co už víte, a možná to dokonce některým může připadat jako klišé. Zdá se mi však, že jediný způsob, jak nedovolit, aby lenost ovlivnila naše uctívání, je přestat myslet na sebe. Naopak musíme dělat věci, které upřou naši pozornost na Hospodina, a to jak v aktivním, tak i v pasivním smyslu. A jaké jsou to věci? 

Když budeme číst a rozjímat nad Božím slovem, pomůže nám to upřít naši mysl na věci, které se Bohu líbí? Zjistíme, jak máme žít, abychom mu přinesli slávu? Jistotně. Když se budeme modlit a pozvedat svůj hlas k Bohu a tak přistupovat před jeho trůn, pomůže nám to nemyslet na sebe, ale soustředit se na Pána Boha, kým je a co pro nás udělal? Samozřejmě. Povede nás zapamatování veršů o lenosti a uctívání k rozhodnutí nepodléhat lenosti, ale oslavovat Boha za to, jaký je? Naprosto. 

Nenechme lenost, aby řídila náš duchovní život. Utíkejme k Hospodinu, přestože zápasíme s leností, a uctívejme ho. Ne pro sebe, ale pro jeho slávu.