Tento pořad není jenom Zápasem o duši, je to také zápas o Bibli, protože jenom z Bible se dovíme, jak zápasit o duši. Podívejme se opět do Bible, jak vidí Bible sama sebe:

Proto i my děkujeme Bohu neustále, že jste od nás přijali slova Boží zvěsti ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží, jímž skutečně jest. Vždyť také projevuje sílu ve vás, kteří věříte. (1. Tes. 2:13)

Dnes se podíváme na Bibli řekl bych zevnitř. Prozkoumejme, kdo je autorem Bible. Z hlediska prostého uvažování máme jen tři odpovědi: 1. Bibli napsali jen lidé, 2. Bibli napsali lidé a Bůh, a 3. Bibli napsal jen Bůh. Věřící hovoří o inspiraci Božího slova, ale když je vyzvete, aby blíže určili, co míní pod pojmem inspirace, dostanete různé odpovědí.

První tvrdí, že Bible byla inspirována stejným způsobem jako veškerá významná literatura. Říkají, že Bible vyzývá lidské srdce, aby vzlétlo do vyšších výšin. Takové je vysvětlení inspirace, které uslyšíte v nekonečné řadě obměn. Biblická jedinečnost je však tímto vysvětlením pohřbena. Mnoho děl klasické literatury povzneslo a povznáší lidská srdce do vyšších výšin. Jinými slovy, lidé s touto odpovědí vidí Bibli jako mistrovské dílo literatury, jako dílo bez Božího vlivu. Toto je humanistický, lidský a ateistický náhled.

Druzí věří a tvrdí, že Bible je částečně inspirována, protože obsahuje slovo Boží společně s mytologií, legendami, ságami, pověstmi, a proto nevyhnutelně obsahuje chyby. Toto vysvětlení vlastně říká, že Boží Slovo se může v Bibli vyskytovat, ale že není synonymní s Biblí. Toto vysvětlení staví lidské autory a Boha na stejnou autorskou rovinu.

Tyto dva náhledy neobstojí, jestliže promluví samotná Bible. Bible o sobě jasně říká, že není pouhou literaturou ani neúplným Božím slovem. Bible tvrdí, že je ve své celistvosti inspirována, vdechnuta Bohem. Dva důležité verše hovoří k jádru celé věci. 2. list Timoteovi, 3:16. Verš zní následovně:

Veškeré písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.

Bible Kralická je daleko blíže pravdy, když říká, že:

Všelikéť písmo od Boha jest vdechnuté ...

Protože řecký originál používá sloveso "theopneustos", kterému musí rozumět každý Čech. Theos je Bůh a pneustos je jako naše česká pneumatika, naplněná vzduchem. Když začne pneumatika unikat, "vydechuje" vzduch. Když Bůh mluví, vydechuje Boží slovo. Slyšíte to? Theo-pneustos! Bohem vydechnuté. Další odkaz je v 2. Petrově listu, v 1:21.

Nikdy totiž nebylo vyřčeno proroctví z lidské vůle, nýbrž z popudu Ducha Svatého mluvili lidé poslaní od Boha.

Tento verš rovněž potvrzuje, že všechno písmo bylo vdechnuto, protože proroci nikdy nemluvili bez unášení Duchem Svatým. Z tohoto verše také vyplývá, že Bůh nepoužil mechanické diktování, nýbrž osobnost a sloh jednotlivých pisatelů Bible. Protože Bůh stojí za veškerým biblickým Písmem a poněvadž Bůh je dokonalý, výsledek jeho práce musí být neotřesitelný. Jestliže Bible obsahuje chyby, potom by musely být vdechnuty Bohem. Bůh je, nemlčí, a promlouvá pravdivě.

Tento problém jsme již probírali. Jenom si zopakujme, že Bůh ve svém nepřístupném světle, v kterém pobývá, ve věčnosti vše absolutně předurčil. Stvoření, člověk, v časoprostoru, si vše předurčené úplně svobodně vybere.

Tím naše nedůvěra a skepticismus nekončí. Lidé se ptají dál. Jak dalece, do jakého stupně je Bible inspirována? Bylo inspirováno každé slovo, každá kniha? Týká se inspirace historických, biblických záznamů? A co verše, které znějí jako vědecké závěry? Je inspirován každý překlad? Která z českých Biblí byla inspirována? Kralická nebo ekumenická?

Podívejme se opět do Bible samotné. Nechme jí být vlastním interpretem. Bible byla inspirována do posledního písmene všech biblických knih. Pavel říká:

Proto i my děkujeme Bohu neustále, že jste od nás přijali slovo Boží zvěsti, ne jako slovo lidské , ale jako slovo Boží, jímž skutečně jest. Vždyť také projevuje svou sílu ve vás, kteří věříte. (2J 2:13)

Bible končí s následujícím varováním:

Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize. A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize! (Zj 22:18-19)

Že inspirace zahrnuje každé slovo, vyplývá z následujícího:

...abychom poznali, co nám Bůh daroval. O tom mluvíme ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch a duchovní věci vykládáme slovy Ducha. (1. K 2:13)

Pavel bere vážně i biblickou gramatiku. Pavel například argumentuje s Galatskými, odvolávaje se na 1. Mojžíšovu knihu:

...nemluví se o potomcích, nýbrž o potomku. (Ga 3:16)

Zde Pavel staví svůj důkaz na jednotném čísle potomek, a staví do protikladu množné číslo, potomci.

Jak vidíme, někdy celý smysl určité biblické pasáže spočívá v jednom slově, zda-li je v jednotném nebo množném čísle, zda-li je sloveso v trpném nebo činném rodu, záleží také na čase sloves atd. Někdy dokonce vysvětlení vězí v tom, co bylo zamlčeno, protože na jiném místě je to odhaleno.

Žádný přepis, kopie, nebo překlad není inspirován. Inspirován byl, všimněte si minulého času, pouze původní text v originálním jazyce. Avšak z praktického hlediska většina překladů může být považována za "jakoby" inspirované, poněvadž překladatelé a kritika přeloženého textu z originálu, obzvláště dnes, zajišťuje dostatečnou přesnost tlumočení. Mark Twain také nepsal česky, a přesto jeho četné překlady nesou jeho jméno, jako by česky psal.

Zajímavá je následující úvaha Charlese Wesleyho, který řekl: Bibli napsali buď dobří lidé, nebo andělé, nebo špatní lidé, nebo démoni, nebo Bůh.

Bible však nemohla být napsána dobrými lidmi nebo dobrými anděly, protože dobráci nemohou lhát natolik, aby za každým "Bůh řekl" si vymysleli vlastní text, který Bůh vlastně nikdy neřekl.

Bible také nemohla být napsána zlými lidmi, ani démony, ti by nikdy nenapsali knihu, ve které by se sami odsoudili do pekel horoucích.

Bibli tedy musel napsat jenom Bůh, Bůh nám ani eventualitu lidského autorství neponechal.

Jak víme, že Bible vzešla od Boha?

Když jsem před osmi léty pomalu začínal věřit Bibli, měl jsem v hlavě červotoče, který mi namlouval: "Co když je ten Nový zákon jenom výmysl a předstírá, že je pokračováním Starého zákona?" Říkal jsem si: "Možná, že jen Židé mají pravdu." To mi v hlavě nevrtal červotoč, ale čertotoč! Samozřejmě, existují i opační čertotoči. Mám dobrého přítele, pro nějž je Starý zákon nepotřebný. Mnozí křesťané, pobožně i nábožensky založení lidé, mají problém s harmonizací Starého zákona s Novým zákonem. Jestliže jsem ve svých počátcích víry pochyboval o Novém zákonu, bylo to proto, že jsem dostatečně neznal a nerozuměl Starému zákonu, kterému jsem pomalu začínal věřit! Podobně, můj přítel, který se naopak odvracel od Starého zákona, zase nevěděl moc o Novém zákonu, ačkoliv jeho novozákonní víra byla veskrze upřímná. Kolik lidí věří v Kristovo spásné dílo na kříži, ale odmítají historii Starého zákona, která proběhla v čase a prostoru. Ale Ježíš starozákonní historii vlastními slovy potvrzuje. Jestliže jsou pro určité křesťany některé starozákonní pravdy bájemi, potom jejich Ježíš potvrzuje báje. Je to proto, že tito křesťané obyčejně ani neví, v jakého Ježíše věří, jestliže ignorují, co Ježíš řekl. Jenom Bible může člověka osvítit. Ježíš jasně v Matoušovi řekl saduceům:

Mýlíte se, neznáte písma ani moc Boží.

Jestliže se mýlili saduceové, kteří písmo neustále studovali, jak se asi mýlí křesťané, kteří o písmu vědí pramálo, poněvadž jej nestudují. Neznalost písma je v církvích přímo katastrofální. Lidé vždy nejraději diskutují o věcech, o kterých vědí co nejméně, protože jakákoliv znalost, biblická nebo vědecká, pokořuje! Diskuse se znalým - svléká do naha. Toto platí nejen o Bibli, ale o všech přírodních a společenských vědách.

Tak tedy, Starý a Nový zákon patří nerozlučně k sobě. Bez Nového zákona je Starý zákon neúplný. Nový zákon bez Starého by nedával smysl, poněvadž by spojitě navazoval na starozákonní židovství. Starý zákon je Boží slovo. Nejsilnější podpora pro toto tvrzení vychází samozřejmě z Ježíšových úst. Ježíš, Bůh v lidské podobě, hovoří o Starém zákoně s autoritou a Ježíšovo svědectví ohledně Starého zákona je zvučné a jasné. Ježíš potvrdil, že Starý zákon byl inspirován Bohem. Ježíš řekl v Janově evangeliu o Starém zákoně, že

Písmo musí platit...

Když Ježíš hovoří o písmu, má na mysli Starý zákon, poněvadž svědčí většinou Židům, a Nový zákon v Ježíšově době ještě neexistoval. Ježíš vyčítal Židům, jak zaznamenal Matouš v 15. kapitole, že svou tradicí zrušili slovo Boží. Starý zákon je tedy pro Ježíše Božím slovem. Židé Boží slovo svojí tradicí zrušili se stejným náboženským zápalem, jako množství dnešních křesťanů. Pro Ježíše byla proroctví a učení Starého zákona trvalejší než dnešní vesmír se Zemí a všemi hvězdami!

Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko, ani jediná čárka ze zákona, dokud se všechno nestane. (Mt 5:18)

Když Ježíš jednal se svými učedníky nebo židovskými náboženskými vůdci, neustále zdůrazňoval písmo, to jest Boží slovo. Saduceům Ježíš řekl:

Nečetli jste, co vám Bůh pravil?

Velekněžím, kteří byli rozzuřeni voláním dětí: "Hosana, synu Davidovu." Tedy Ježíši, Ježíš odpověděl 8. žalmem:

Nikdy jste nečetli: Z úst nemluvňátek a kojenců připravil sis chválu...

Ježíš zdůrazňoval čtení Starého zákona neustále! V Matoušovi říká farizejům:

Nečetli jste, co udělal David, když měl hlad?...

Ježíš citoval Starý zákon a potvrzoval jej bezpodmínečně. Když jsem jednou obhajoval svou víru biblickým slovem, můj dobrý přítel, věřící, i když trochu jinak než já, mi řekl:

"Víš, Pavle, když ty musíš obhájit všechno Biblí." Jak jsem byl rád, že si toho všiml. Snažme se obhájit vše, v co věříme, Božím slovem. Naším největším příkladem je Ježíš. Ježíš potvrdil mnoho historických událostí Starého zákona. V Lukášovi říká:

V ten den, kdy Lot vyšel ze Sodomy, spustil se oheň a síra z nebe a zahubil všechny.

Zničení Sodomy a Gomory je tedy stvrzeno Ježíšem. Ježíš potvrdil i vraždu Ábela Kainem. Ježíš tak potvrdil existenci Adamových a Eviných snů. Ježíš potvrdil pravdivost Genesis. Ježíš obzvláště podpořil ty pasáže, které jsou předmětem intelektuálního sporu. Literární a někteří bibličtí mudrci dneška tvrdí, že Mojžíš nemohl napsat prvních pět biblických knih, prý za Mojžíše ještě neexistovalo písmo! Ježíš ovšem tvrdí něco zcela jiného a to hned ve třech knihách, v Matoušovi, Markovi a Janovi. Ježíš doslovně Židům říká:

Nedal vám Mojžíš zákon?

Mnozí moderní bibličtí a literární intelektuálové nevěří Danielovu biblickému svědectví. Množství elaborátů bylo vypoceno a vydřeno k rozbití Daniele. Ježíš však říká:

Když pak uvidíte znesvěcující ohavnost, o níž je řeč u proroka Daniele... atd.

Vidíte? Ježíš Daniela plně uznával. Kolik pseudokřesťanů nevěří prý na bajku o Adamovi a Evě, ale Ježíš stvoření potvrzuje v Matoušovi a opět zdůrazňuje nutnost čtení!:

Nečetli jste, že stvořitel od počátku, muže a ženu učinil je?

Ježíš v evoluci nevěřil! Ježíš ji vyvrátil svým Božím slovem. Ježíš kladl největší váhu na Boží slovo! Ježíš požadoval čtení Starého zákona, protože čtením se dovíme, že Bůh stvořil muže a ženu. Vůbec, vše se dovíme pouze čtením nebo slyšením Bible, kterou Bůh od samého počátku inspiroval. Ježíš rozbíjí biblické filosofy, kteří se třesou, aby nespáchali intelektuální sebevraždu, kdyby přijali, že byla celosvětová potopa, v které zahynuli všichni lidé kromě osmi! Ježíš potopu v Matoušovi nejen potvrdil, ale navíc ji připodobnil k svému druhému příchodu:

Jako tehdy před potopou, hodovali a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vešel do korábu a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všechny - takový BUDE I PŘÍCHOD SYNA ČLOVĚKA!

Druhý příchod Ježíše bude jako potopa! Přátelé, jestliže nebyla potopa, vězte, že Ježíš po druhé nepřijde! Ježíše a potopu nemůžeme od sebe odtrhnout, jak to praktikují náboženští vzdělanci. V jistotě potopy vězí jistota druhého Ježíšova příchodu.