• Tak i v nynějším čase zůstal ostatek lidu podle vyvolení z milosti. Jestliže však z milosti, pak již ne ze skutků, jinak by milost již nebyla milostí. Co tedy? Oč Izrael usiluje, toho nedosáhl, ale dosáhli toho vyvolení.

Když jsem uvažoval o tom, jak pastorálně použít tak doktrinálně náročnou pasáž jako Římanům 11, napadlo mě, že by mohlo být prospěšné se vždy po několika týdnech v našem rozboru pozastavit a zamyslet se, jak bychom probranou pasáž mohli využít nějak prakticky. Z Římanům 11:1-10 (stejně jako Římanům 8:29-33 a Římanům 9:10-24) jsme v posledních týdnech viděli biblickou doktrínu týkající se bezpodmínečného vyvolení.

Podle tohoto učení Bůh před založením světa (Efeským 1:4) vyvolil ty, kdo budou věřit a kdo budou navzdory svému hříchu nezaslouženě spaseni, a také ty, kdo budou vytrvávat ve své vzpouře a ve svém hříchu zaslouženě zahynou. Jinými slovy, finálním vysvětlením všeho, co se děje ve světě, je moudrost, spravedlnost a milost Boží vůle. Člověk není Bůh. Člověk nemůže stvořit něco jen tak z ničeho. Jako vedoucí představitelé naší církve zastáváme biblický paradox (nikoli však rozpor), že na jedné straně je Bůh svrchovaný, a na druhé straně jsme my všichni zodpovědní za své hříchy, neseme za ně vinu a zasluhujeme si Boží zlobu. Jestliže nás Bůh vyvolil, abychom došli k víře a byli spaseni z tohoto stavu viny, nemáme na tom sebemenší zásluhu. A právě to jsme viděli v Římanům 8 a 9 a nyní to opět vidíme i v Římanům 11:1–10. Právě to je tedy bezpodmínečné vyvolení.

Dnes se tedy zaměříme na určité pastorační myšlenky, které se týkají doktríny ohledně vyvolení.

1. NENÍ PRO NÁS DOBRÉ VĚDĚT VŠE, A PROTO NÁM BŮH TAKOVÉ VĚCI NEZJEVIL; JSOU VŠAK URČITÉ VĚCI, KTERÉ JE PRO NÁS DOBRÉ VĚDĚT, I KDYŽ JE NEUMÍME PLNĚ VYSVĚTLIT.

Tato myšlenka se zakládá z části na Deuteronomiu 29:28, kde Mojžíš řekl: „Skryté věci patří Hospodinu, našemu Bohu, odhalené pak nám a našim synům až navěky, abychom plnili všechna slova tohoto zákona.“ Není Božím záměrem, abychom určité věci věděli. Například ve Skutcích 1:7 Ježíš říká: „Nepřísluší vám poznat časy a doby, které Otec uložil ve své vlastní pravomoci.“ Nebylo by pro nás dobré, kdybychom věděli příliš mnoho o budoucnosti. O tom, co se stane zítra, vlastně nevíme téměř nic. U Jakuba 4:14 je uvedeno: „Nevíte, co bude zítra!“ Další příklad je v Žalmu 131, kde David říká: „Mé srdce se nepovyšuje a mé oči nejsou povýšené. Nevstupuji do velkých věcí, do divů, které jsou nade mě.“

Pokračování vyučování Johna Pipera najdete zde - https://www.desiringgod.org/messages/pastoral-thoughts-on-the-doctrine-…