Posledně jsme nakousli problematiku biblické interpretace. Tak tedy pokračujme v tomto zdánlivě ošemetném tématu. Pověděli jsme si o osobním zaujetí, doslovném nebo obrazném výkladu, o mluvnických stylech, metaforách, podobenstvích, nadsázkách atd. Zůstaneme u interpretace déle, protože rozpory, které vznikají v Ježíšově rodině, prýští právě z rozdílné interpretace. Proberme si dnes základní pravidla nejen biblické, ale i normální světské interpretace, která jsou totožná, protože jazyk je jazyk, a nemá-li pravidla, potom se nikdy na ničem nedohodneme. Proberme si nejběžnější tři chyby, jichž se křesťané musí vystříhat. Tak tedy:

1. chyba - nedokazujme nějakou biblickou pravdu veršem, který učí a dokazuje úplně jinou biblickou pravdu. Je to tak snadné, přidat do určité biblické pasáže, abychom dosáhli odezvy, kterou očekáváme. Pojďme do extrému, ať pochopíme. Vezměme si třeba židovský talmud. Rabín chce přesvědčit lid, že prvotní smysl života je starost o bližního. Krásná myšlenka, ale Bible ji staví až na druhé místo. Jenže talmud chce dokázat, že péče o bližního je prvotní. Proto rabín použije 11. kapitolu Genesis, aby dokázal, že Bůh zmařil stavbu babylonské věže jen proto, že stavitelé si více cenili stavebního materiálu než lidského života. když stavba věže pokračovala, trvalo to několik hodin, než nosič vynesl truhlík cihel na vrchol k rukám zedníků. Když se nosič zřítil z věže cestou dolů, s prázdnou, nikdo se nevzrušoval. Zřítil-li se však cestou nahoru a s plnou, stavitelé litovali, že ztratili zase jeden náklad cihel. Dodnes si tuto pověst pamatuji z náboženství. A rabín z talmudu interpretuje, že Bůh zmátl Babylóňanům jazyk, protože si cenili více materiálních statků, než lidského života. Avšak správně interpretované ponaučení, které tato biblická kapitola učí, je, že Bůh je důležitější než modly a že bude soudit veškeré modlářství. Babylóňané si stavěli falešný modlářský systém, ve kterém zbožňovali mimo jiné především sebe ve své pýše a hrdosti nad svým umem. Jak vidíte, přátelé, nic nového pod sluncem. Samozřejmě, lidé jsou důležitější než cihly, ale tuto pravdu jedenáctá kapitola Genesis neučí. Ježíš shrnul boží zákon následovně.

Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné. Miluj svého bližního jako sám sebe. Na těchto dvou přikázáních spočívá celý zákon i proroci.

Příklad babylonské věže zobrazuje přestoupení prvního přikázání, ne druhého. Základní požadavek druhého přikázání, totiž milovat svého bližního jako sebe sama, je první přikázání, totiž miluj Boha celým svým bytím, odvrať se od model, které ti v tom zabraňují. A tak nesprávná interpretace, miluj bližního, i když zní překrásně, může svést k vzájemné lásce, jež je izolována od Boha. Naše vzájemná láska, nespočívá-li na lásce k Bohu, je jako dům bez základů. Tedy, i když rabínova interpretace je biblická pravda, buďme opatrní, abychom neviděli tuto pravdu ve verších, které učí zcela jinou pravdu.

2. chyba, které se musíme vystříhat, je "povrchní studium". Studium Bible je těžká práce. A interpretace Bible není - "No, já to vidím asi takhle". Ke správné interpretaci musíme použít horoucí píli. Jenom píle shromáždí v naší duši elementární kostky pravdy, ze kterých náš duch, inspirován a veden Duchem svatým, vydláždí správným výkladem, interpretací, biblickou cestu k Bohu. Některé interpretační problémy nemohou být nikdy vyřešeny, ale to nás nezbavuje naší studijní povinnosti. V 1. dopise Timoteovi Pavel připomíná:

Starším, kteří svou službu konají dobře, ať se dostane dvojnásobné odměny, zvláště těm, kteří nesou břemeno kázání a vyučování.

Kázání a vyučování slova je tvrdá, čas stravující práce, je to břemeno. Znám bratry v Kristu, kteří se na své vyučování nepřipravují, tedy nenesou žádné těžké břemeno. Tvrdí, že Duch svatý jim vše doručí přímo na kazatelnu. Obzvláště v poslední době se klade více důraz na to, co říká nějakou mystickou cestou Duch svatý, než na to, co učí Bible. Když jsem se v jednom shromáždění zeptal kazatele, proč jsme neslyšeli evangelium spásy, tak mi odpověděl, že účel kázání byl jiný. Pak zachmuřil svou tvář a prohlásil, že mu právě Duch Svatý sděluje, že ve shromáždění byli všichni lidé spaseni. Přátelé, Bible učí tvrdou práci, žádné telepatické interpretační konzultace s Duchem Svatým. My sejeme tvrdou práci, Duch Svatý dává vzrůst našemu chápání právě na základě našich znalostí. Neosvojíme-li si verše houževnatým drilem, potom Duch svatý nemá pro našeho ducha nic, co by interpretoval. S úmyslně lenivou a dutou hlavou se Bůh zabývat nebude.

3. chyba, které se musíme vystříhat, je hledání jinotajů a zduchovňování biblického textu. Lidé často zaměstnávají při interpretaci více svoji fantazii, než aby si připustili, že Bible učí jenom to, co je v ní řečeno. Potom už přestává učit Duch Svatý, a začínáme učit my. Samozřejmě, obyčejně to, co se nám líbí, co se nám hodí. Všichni jsme více nebo méně vinni. Jenom jeden příklad zbujelé fantazie. Jeruzalémské zdi byly zbořeny, a prý představují zbořený lidský charakter. Nehemjáš představuje Ducha Svatého, který přichází vystavět nové zdi. A to prý znamená, že Duch Svatý přichází obnovit lidský charakter. Dál si už můžeme vymýšlet, jak libo. Všechno potom znamená něco jiného. Zduchovňování obyčejně zbořených zdí je nesmysl, protože zbořené zdi jsou prostě a jenom zbořené zdi! Zanášení zduchovněných jinotajů do biblického textu za účelem prokázání vlastních populárních představ je velmi nebezpečné. Pavel napsal ve svém druhém dopisu Korintským:

My nejsme jako mnozí, kteří kramaří s Božím Slovem.

Sám Ježíš potvrdil, že správná interpretace je dosažitelná jenom skrze víru.

Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci? Což neměl Mesiáš to vše vytrpět, a tak vejít do své slávy? Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal, /interpretoval/ jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.

A tento verš mne přivádí k druhému extrému výkladu písma. Doposud jsme si povídali o vykladačích, kteří věří tomu, co v Bibli není. Na druhé straně spektra jsou ti, kteří nevěří, co v Bibli je. Nedávno jsem náhodně otevřel ekumenickou Bibli u Jonáše. Nemohl jsem uvěřit. Komentářík nad Jonášem mi sděloval toto: "Nejde ovšem o popis historické události. Je to spíše epos nebo novela se záměrem tlumočit zvěst Božího slova dramatickým příběhem. " - konec citátu. A "dramatický příběh" je v kurzívě. Jestliže Bible píše, že byl Jonáš v břiše velké ryby nebo mořské obludy tři dny a tři noci, pak byl, protože to je v Bibli jasně napsáno. Jinak to nemůžeme vykládat? Popřít, jako autor tohoto komentáříku, to můžeme jenom nevírou. Ale Bible, lépe sám Ježíš Kristus tuto Jonášovu příhodu potvrzuje.

Tehdy mu na to řekli někteří ze zákoníků a farizeů: "Mistře, chceme od tebe vidět znamení." On (Ježíš) jim však odpověděl: "Pokolení zlé a zpronevěřilé si hledá znamení; ale znamení mu nebude dáno, leč znamení proroka Jonáše. Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. (Mat 12,38-40)

Je-li Jonášova příhoda jen bajkou a románkem, novelou, potom je Ježíšovo vítězství nad Satanem a démony v útrobách země jen dramatizací a žádnou historickou událostí. Potom můžeme Bibli sklapnout, jíst a pít, protože zítra tu nebudeme.

Potom (Ježíš) začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.

A protože všechny části písma jsou všechny části písma, tak jim Ježíš vykládal i Jonáše, protože ten se k Němu vztahoval také. Je mi jasné, že tento verš je v Bibli proto, aby usvědčil, mimo jiné, také interprety naší ekumenické Bible.