Co si představí většina lidí, když slyší slovo "sláva"? Ve společnosti je nejčastěji používáno ve spojení s chválou a se ctí kvůli nějakému úspěchu. Sláva je v Bibli důležité slovo. Lze ho najít ve většině částí Bible. Ale tam je toto slovo používáno v jiném smyslu, než jak ji chápe dnešní člověk. Nejprve: Bible učí, že Bůh dává slávu:

• Hospodin je dárcem milosti a slávy... (Ž 84,12b)

Je to logické, neboť všechno, co máme, kým jsme a co dokážeme udělat, přichází od Boha. Přesto však i my křesťané strávíme často tolik času, abychom získali slávu pro sebe (v práci, studiu, ve sportu atd.), že se více připodobňujeme tomuto světu než příkladu Ježíše, který nelpěl na své slávě, ale ponížil se a vzal na sebe podobu služebníka, aby vzdával slávu Bohu. Proto Ho Bůh povýšil. Co však platilo pro Ježíše, platí také pro nás:

• Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v příhodný čas. (1 Petr 5,6)

Když vzdáváme v tomto smyslu slávu Bohu, je to totéž, jako kdybychom mu dávali zásluhu na Jeho díle a darech.

V jiném smyslu vyjadřuje sláva Boží víc než jen odměnu za Jeho práci. Hebrejské slovo "kábôd" znamená "váha", a tedy také "hodnota". Sláva Boží je hodnota Boží, totiž přítomnost Boží v plnosti Jeho vlastností.

Bůh různými způsoby zjevoval svou slávu lidem. Nejprve můžeme Jeho slávu vidět skrze Jeho stvoření: Nebesa vypravují o Boží slávě (Ž 19,1) a celá země je plná jeho slávy (Iz 6,3), zvláště když Bůh je všudypřítomný. Dále, když Mojžíš řekl: "Dovol mi spatřit tvou slávu," Bůh vyplnil Jeho prosbu a prošel kolem něho. Bůh mu ukázal, kým je:

• Když Hospodin kolem něho procházel, zavolal: "Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu, stíhá vinu otců na synech i na vnucích do třetího i čtvrtého pokolení." (Ex 34,6-7)

Hospodinova sláva naplňovala příbytek a později dům Boží, chrám. Přítomnost Boží v izraelském národě zjevila Jeho slávu nejen Židům, ale také okolním národům.

V Novém zákoně sláva Boží vzala na sebe fyzickou podobu:

• A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jediný Syn, plný milosti a pravdy. (Jan 1,14) On je odleskem jeho slávy a otiskem jeho podstaty, nese všechno slovem své moci. (Žd 1,3)

Bůh zosobnil svou slávu v Kristu. Potom, jak čteme později v evangeliu Jana, Jeho sláva byla darována Ježíšovým učedníkům:

• Neprosím jenom za ně, ale i za ty, kteří budou skrze jejich slovo věřit ve mne; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni v nás byli jedno, aby svět věřil, že ty jsi mne poslal. Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno - já v nich a ty ve mně, aby byli přivedeni k dokonalé jednotě a aby svět poznával, že ty jsi mne poslal a miluješ je tak, jako miluješ mne. (Jan 17,20-23)

Všimněte si ve verši 23., že Ježíš řekl: "Já v nich a ty ve mně." To ukazuje, že dostáváme Jeho slávu jako věřící v Ježíše, nejen proto, že teď máme vztah s ním, nebo že jsme nazýváni Jeho jménem, ale i proto, že On, skrze svého Ducha, přebývá v nás. Proto jsme i my nositelé Jeho slávy. Stejná myšlenka je vyjádřena v 2. listu Korintským 3,18:

• A my všichni spatřujíce s odhalenou tváří Pánovu slávu jako v zrcadle, jsme přetvářeni v týž obraz, od slávy k slávě, jako od Pána, Ducha.

Když nás Jeho Duch promění v týž obraz slávy Boží, lépe zrcadlíme Jeho slávu lidem okolo nás.

Důležitá otázka však je: Když Bůh tak široce projevoval svou slávu skrze své stvoření, skrze národ izraelský, skrze Krista a konečně skrze nás křesťany, proč nemohou lidé Jeho slávu vidět, aby v něj uvěřili a vzdali mu slávu? Proč je to tak těžké? První důvod lze vidět v 2. listu Korintským :

• Jim, nevěřícím, bůh tohoto věku oslepil myšlení, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Krista, jenž je obrazem Božím. (4,4)

Satan oslepil jejich myšlení skrze lži tohoto věku. Další důvody lze odvozovat z Matouše:

• Tak ať září vaše světlo před lidmi, aby uviděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích. (5,16)

Když nejsme pravidelně s nevěřícími lidmi, nemůžeme mezi ně vnášet světlo Boží slávy. To znamená, že musíme žít tak, abychom běžně trávili čas s lidmi, kteří nevěří v Ježíše Krista, aby tito lidé měli častěji příležitost vidět Jeho světlo v nás. Důležité je, aby lidem, kteří ve velké většině v našem postmoderním světě nevěří v absolutní pravdu, byla naším prostřednictvím Boží pravda ukázána a aby lidé tuto pravdu spojili s Jeho prací v nás. Je tedy jasné, že lidé nemohou vidět Jeho slávu v nás, když s nimi nejsme. Těžko také mohou spojit naše dobré skutky s prací Boží v nás, když jim neřekneme, že je to Jeho práce a že sláva za ni patří Bohu. Musíme proto hledat způsoby, jak být pravidelně s nevěřícími lidmi (např. kluby, sporty, koníčky atd.). Naše evangelizační práce nemá spočívat jen na občasných, příležitostných akcích.

Na závěr: když Bůh projevuje skrze nás svou slávu, nemá smysl hledat vlastní slávu, už ji nepotřebujeme. Existuje větší sláva než ta, kterou už máme? Naším úkolem je trávit čas tak užitečně, aby lidé mohli častěji pozorovat práci Boží v nás a také aby toužili najít Jeho slávu ve svých životech.

- Marek Berndt -