Konference Zápasu o duši a Poutníkovy četby se z Boží milosti uskuteční 19. ledna 2013 v modlitebně BJB Brno (Smetanova 20, Brno, www.baptistebrno.cz). Zahájení bude v 9:30 hod.

Na konferenci bude představena kniha Ch. H. Spurgeona ‚Jedině milostí‘ (All of Grace), kterou účastníci obdrží zdarma.

Přihlásit se můžete do 13. ledna 2013 (nebo do naplnění kapacity sálu) na našich webových stránkách, písemně či e-mailem. Do přihlášky uveďte jméno a příjmení, adresu, e-mail a sbor, který navštěvujete.

Program pro děti

Pro děti ve věku od 5–11 let bude v průběhu dopoledních i odpoledních kázání připravený biblický program, který bude zajišťovat sestra Irena Zemanová (časopis Kroky, www.kroky.cz).  

Program konference:

1 Tesalonickým 1,1-10 – slovo víry přijímané v radosti Ducha svatého

Na pokrytí nákladů bude v průběhu konference provedena sbírka.

Obsah jednotlivých kázání:

Spasení se týká církve (1 Te 1,1–2) – Jaroslav Kernal (zpět k programu)

První kapitola Pavlova listu do Tesaloniky se zabývá otázkou spasení. List je určen církvi v Tesalonice. Spasení a církev patří k sobě. Již u církevních otců nacházíme známou, byť v historii i současnosti stále zneužívanou, myšlenku, že mimo církev není spasení. Církev je skutečně nositelkou evangelia, a tedy spasení, je sloupem a oporou pravdy. Na druhé straně je to jenom evangelium, které dává povstat Kristově církvi, protože zachraňuje lidi od přicházejícího Božího hněvu, přináší jim tedy spasení. Bez spasení, bez evangelia nemůžeme mluvit o církvi.

Podíváme se tedy na to: 1. jak je spasení spojené s církví, 2. v jakém slova smyslu je spasení neoddělitelné od církve a nakonec na to, 3. proč a jak je spasení pro církev věcí naprosto fundamentální, zásadní, nezbytnou.

Jaroslav Kernal  

Starší Biblického společenství křesťanů a zodpovědný redaktor Zápasu o duši. V průběhu svého univerzitního studia se stal křesťanem a dálkově vystudoval Evangelikální teologický seminář. Po ukončení semináře začal spolu s několika dalšími novou práci v Ústí nad Labem a tak vznikl sbor Biblické společenství křesťanů. Do roku 2008 pracoval na částečný úvazek jako technik v soukromé firmě a pro sbor BSK, od roku 2009 mu obětavost členů sboru umožnila více se věnovat práci pro sbor a k tomu pracuje jako zodpovědný redaktor časopisu Zápas o duši. S manželkou Alenou vychovávají dvě děti. 

Spasení začíná vyvolením (1Te 1,3–4) – Pavel Steiger (zpět k programu)

V této úvaze si objasníme, že všichni vyvolení, Bohem milovaní, proto spasení, patří do církve, do Kristova těla, jsou Kristovými údy. Vyložíme si etymologii slova církev – ekklésia. Vyvolení v Kristu, nemohou nemít činnou, spásnou víru, lásku k bližním, evangelizační nasazení, a naději v Kristu. Ukážeme si, že činná víra jsou skutky v Ježíši Kristu, které nám Bůh připravil. Víra v Ježíše Krista není soukromá záležitost jedince. Komu bylo dáno, kdo byl vyvolený před založením světa, po tom Bůh vyžaduje více. Dobré skutky nejsou příčinou spásy, ale naopak jsou důsledkem spásy. Toto aktivní chtění, nepochází z přirozeného těla, ale z Boha, který stvořil nového vnitřního člověka. Bez ovoce Ducha je spasení jen přelud.

Pavel Steiger 

Původním povoláním inženýr geologického průzkumu. Do svých 49 let pracoval ve Spojených státech a Indonésii pro jednu z největších olejářských společností ARCO, dnes British Petroleum. V roce 1986 začal v Jakartě natáčet křesťanské programy pro Trans World Radio v Monte Carlu. Protože mnoho posluchačů žádalo písemnou podobu těchto pořadů a korespondence se stávala neúnosnou, začal jim spolu s manželkou Klárou v lednu 1989 rozesílat strojopisný malý „samizdat“ Zápas o duši, který se dostával do Československa z Indonésie všemi možnými i nemožnými způsoby. V lednu 1990 zanechal profesionální dráhy a stal se spolu s manželkou rozhlasovým misionářem s HCJB World Radio, dnes HCJB Global. Po dvouletém působení v Quitu, Ekvádoru, a Spojených státech se přestěhovali natrvalo v dubnu 1992, po 23 letech, do Československa. Zde oba připravovali rozhlasové pořady jak pro HCJB tak pro TWR, vydávali časopis Zápas o duši do 99. čísla, různé knihy, překládali, vyučovali, mluvili na konferencích… Pavel a Klára jsou aktivními členy CB v Praze Dejvicích, kde Pavel občas káže a vede středeční biblické studium.

Spasení je dílem Ducha svatého (1 Te 1,5) – Petr Papež (zpět k programu)

Jádrem kázání je tvrzení, že spasení je dílem Ducha svatého. Spasení je samozřejmě dokonalým dílem celé Boží trojice, Otce, Syna i Ducha. 1 Te 1,5 se však zaměřuje na Ducha svatého, a tedy i toto výkladové kázání sleduje zejména nezastupitelnou roli třetí osoby Boží trojice při šíření evangelia a obrácení nevěřících lidí.

Pokud má evangelium zasáhnout životy neobrácených lidí, musí být nutně doprovázeno Duchem svatým. Slova evangelia jsou vskutku životadárná, ale pouze v tom případě, že je přináší a aplikuje sám Duch svatý, i když k tomu používá další prostředky. Bez moci Ducha svatého prostě k obrácení dojít nemůže.

Kázání rozebírá působení této moci Ducha svatého při obrácení nevěřících k Bohu. Odpovídá na otázku, co je moc Ducha svatého. Dívá se na projevy moci Ducha svatého, jak v nositelích evangelia, tak i v těch, kterým je evangelium přinášeno, a to v kontextu celé Bible. Všímá si jejích charakteristik, pomocí kterých můžeme odlišit pravé kázání evangelia a pravé obrácení od padělků.

Ducha svatého nemůžeme svázat, ani si nemůžeme nárokovat Jeho moc. Můžeme o ni jen prosit na modlitbách, děkovat za ni a obdivovat ji. Zdůrazňuje tak naši bezmoc a nedostatečnost a vede nás k chvále našeho Pána za dílo spasení, které je nepochybně dílem Ducha svatého.

Petr Papež

Učitel anglického jazyka, překladatel, podílel se na založení nakladatelství Poutníkova četba a později Biblického společenství křesťanů v Ústí nad Labem, kde sloužil jako starší sboru. Od roku 2010 vede domácí sbor v Poděbradech. S manželkou Valérií vychovávají syna Ondřeje. 

Spasení je přijímáno v evangeliu (1 Te 1,6–7) – Lance Roberts (zpět k programu)

Pavel ve svém dopise Tesaloničanům vyjadřuje svou vděčnost za jejich příkladnou víru a chování, což je dobře vidět z 1 Te 1,6-7. Věřící v Tesalonice v těchto verších povzbuzuje tím, že vyzdvihuje, jakým příkladem se stali ve svém úsilí napodobovat Ježíše Krista. Přestože obdrželi evangelium během značného soužení, nemělo to dopad na jejich radost a věrnost Pánu. Ve skutečnosti to posílilo jejich charakter a dodalo to váhu jejich svědectví. Bratr Lance Roberts nám z této pasáže ukáže, co evangelium vykonává v našem životě, když je přijímáme vírou.

Lance Roberts

Slouží v Kroměříží od roku 2008 a v České republice od roku 2001. Je absolventem Liberty University (B.S.) a The Master's Seminary (M.Div., D.Min.). Se svou manželkou Sandy mají čtyři děti.

Spasení vede ke zvěstování evangelia (1 Te 1,8) – Daniel Adamovský (zpět k programu)

Spasení člověka je úžasné Boží dílo, které nikdy nezůstane skryté. Jedním z důkazů je svědectví evangelia, které působí v moci Ducha a od znovuzrozeného křesťana se šíří kupředu po celém okolí. Je to Pánovo slovo, které formulované do dobré zprávy o vzkříšeném Spasiteli zní napříč časem i prostorem. Kde skrze ni dojde k proměně srdce, tam vzniká nový zdroj pro šíření. Evangelium se v proměněném srdci nezastaví, protože dosvědčuje pravdivost naší víry a její jediný zdroj. Jím je Bůh, který podle svého plánu vzkřísil Ježíše Krista, abychom věřili pravdě. A tak nám je evangelium důkazem o věrnosti a milosti Pána naší víry, stejně jako ztracenému světu svědectvím o Božím hněvu vůči lidskému hříchu. Naše víra směřuje k Bohu, a proto evangelium směřuje k člověku, ke každému nekřesťanovi, ale nezbytně i každému křesťanovi. Vždyť to, co ztracený člověk potřebuje slyšet ke své záchraně, znovuzrozený člověk potřebuje slyšet pro růst své víry a ujištění, kým a proč je mu dána. Víra v Ježíše Krista evangeliem působí dovnitř i vně křesťana a nelze ji proto považovat jen za soukromou osobní záležitost. Nakonec tím hlavním důvodem šíření evangelia není záchrana lidí, ale Boží sláva.

Daniel Adamovský

Daniel Adamovský byl z Boží milosti spasený v roce 2008. Společně s bratrem Marcusem Dennym se podílí na vyučování Písma v Biblickém sboru křesťanů Kladno.

Spasení vede k proměně života a učení (1 Te 1,9–10) – Peter Vajda (zpět k programu)

Spasenie zo samotnej milosti skrze sa­mot­nú vieru je veľmi radostné, pretože k nám prichádza ako dar. Nás nestálo žiadnu cenu a žiadnu námahu. Avšak bolo najdrahšie aké mohlo byť, celú cenu za naše vykúpenie platil Boh sám. A to by malo veľmi formovať naše srdce a náš život. Tej zložky nášho spasenia, ktorú predstavuje ospravedlnenie – počítanie všetkých našich hriechov Kristovi na krí­ži a celej jeho spravodlivosti nám, skrze vieru – sa vieme tak ľahko zmocniť a s ta­kou radosťou ju vierou držať a vy­znávať. Ale spása má aj druhú zložku – nové na­ro­denie, obriezka srdca, vnú­tor­ná obnova skrze dar a pečať Du­cha. Táto zložka spásy je neoddeliteľná od tej prvej. Buď máme celú spásu – obe zložky – alebo žiadnu spásu. A práve táto druhá zložka je viditeľná cez náš život a naše skutky a potvrdzuje prítomnosť spa­si­teľ­nej viery v našom srdci, ktorá sa­ma osebe je neviditeľná. I keď celé spa­se­nie, v oboch jeho zložkách, je darom z milosti, v živote poslušnosti viery a na­sle­dovania Krista je už zapojená aktív­ne aj naša vôľa, a sme to my, kto konáme alebo ne­ko­ná­me skutky viery, kto pri­ná­šame alebo ne­pri­nášame ovocie Ducha, kto sa po­svä­cu­je­me alebo aj nepo­svä­cu­je­me. Teles­né­mu človeku by sa žitie nového života javilo ako neradostné, zväzujúce, obme­dzu­júce, zákonnícke. Pre kresťana, ktorý je novým stvorením, bude žitie nového života v poslušnosti viery a v napĺňaní Bo­žej vôle oslo­bodzu­jú­ce a radostné, pl­no­hodnotné a dušu napĺňajúce, i keď nie vždy ľahké a nie bez odriekania, po­ko­rovania sa, nie bez utr­pe­nia, nie bez zly­haní a pádov a poká­ní. Také bude krá­ča­nie po úzkej ceste v oča­ká­vaní nádeje več­ného života, pretože každý, kto má ta­kúto nádej, očisťuje sa. Ochotu, silu, tr­pez­livosť a vytrvalosť potrebnú k žitiu no­vého života budeme nachádzať v a čer­pať z Boha, ktorý je pravdivý, z je­ho zasľúbení, a predsa to budeme my, kto­rí z jeho milosti budeme žiť nové životy.  

Peter Vajda

Narodil sa v roku 1966, vyrástol a dospel ako ateista. Vždy mal blízko k prírodným vedám a držal naturalistický materialistický svetonázor. Veril, že Boh nie je, a že smrťou zaniká ľudská existencia. Okolo svojej tridsiatky už vnímal hriešnosť ľudského srdca a porušenosť sveta. Čítaním Písma v tom čase dospel k presvedčeniu, že je to Božie slovo a teda musí byť Boh. V roku 1998 mu Pán dal milosť ku pokániu a viere v evanjelium. Postupne našiel istotu spásy v Kristovi skrze jeho obeť. Pochopil nezlučiteľnosť materializmu a evolúcie s evanjeliom a Božím slovom. Príležitostne vyučuje vo svojom domácom zbore v Bratislave a je aktívny v službe obrany viery aj v otázkach stvorenia a biblickej histórie podľa knihy Genezis. Tejto službe sa venuje publicisticky a prednáškami v občianskych združeniach Solas a Temelios. Civilným zamestnaním je vedecký pracovník, geofyzik, na Slovenskej akadémii vied.