Před pěti lety jsem měl své první kázání jako pastor Mount Vernon Baptist Church. Vedoucí chval mě před kázáním zastavil a zeptal se mě, jakým způsobem vyzvu lidi, aby šli dopředu.

Byl jsem zmatený. Před tímto nedělním ránem jsem byl v MVBC třikrát a nevšiml jsem si, že by někdo vyzýval lidi, aby šli dopředu. Domníval jsem se, že se sbor již dávno rozhodl od této praxe upustit. Mýlil jsem se.

Ukázalo se, že v mém sboru je již dlouho zvykem, že na konci bohoslužeb vyzývá lidi, aby přišli uličkou dopředu a aby se tak stali součástí sboru, znovu vydali svůj život Pánu nebo učinili veřejné vyznání víry. Tři neděle, kdy jsem byl přítomen, byly výjimkou z pravidla. Ve skutečnosti považovali mnozí členové shromáždění výzvu k příchodu dopředu za hlavní prostředek církve k zasažení ztracených. Ve výzvě k příchodu dopředu viděli synonymum k evangelizaci.

Proč nevyzývat k příchodu dopředu?

Věřím, že mnozí, kteří tuto výzvu uplatňují, mají ty nejlepší úmysly. Na začátku 90. let jsem navštěvoval sbor, jehož pastor ukončoval bohoslužbu tím, že všechny lidi ve shromáždění požádal, aby zavřeli oči a sklonili hlavu. Poté pozval každého, kdo chtěl přijít ke Kristu, aby zvedl ruku a podíval se ke kazatelně. Asi třicet vteřin se pastor rozhlížel po posluchačích, všímal si zvednutých rukou a klidným pokojným hlasem říkal: „Ano, bratře, vidím tě. Dobře, sestro, amen,“ a tak dále. Věřím, že tento pastor to s těmito hledajícími myslel dobře.

Přesto jsem přesvědčen, že výzva k příchodu dopředu způsobuje více škody než užitku. Praxe, kdy se lidem dostává okamžitého ujištění o spasení, aniž by se po nějaký čas zkoumala věrohodnost jejich vyznání, se jeví přinejlepším jako nemoudrá a přinejhorším jako skandální. Nemoudré je to proto, že pastor nemůže dostatečně vědět, zda člověk, kterého se chystá utvrdit, je křesťanem. A skandální je to proto, že nutnost projít složitou a úzkou bránou, což bylo záměrem našeho Spasitele (Mk 8,34; Mt 7,14) nahrazuje námi vymyšlenou jednoduchou a širokou bránou. S těmi nejlepšími úmysly dávají lidé, kteří používají výzvu k příchodu dopředu, mnoha nespaseným lidem falešnou víru, že opravdově znají Ježíše.[i]

To ale není všechno. Výzva k příchodu dopředu v důsledku odvádí pozornost shromáždění špatným směrem. Po kázání slova by měli členové sboru i návštěvy zkoumat svá vlastní srdce. Všichni by se měli se vší vážností zabývat tím, k jaké reakci je poselství vyzývá. Ale výzva k příchodu dopředu má paradoxně tendenci působit opačně. Místo sebezpytování vede ke zpytování posluchačstva. Lidé se rozhlížejí kolem, říkají si, kdo asi půjde dopředu. A když se nikdo nehýbe, ptají se, v čem pastor selhal – nebo hůř, vzal si snad Bůh den volna?

To je jen několik důvodů, proč si myslím, že je nemoudré používat výzvu k příchodu dopředu při evangelizaci.

Jak evangelizovat bez výzvy k příchodu dopředu

Jak by měl pastor, který odmítá výzvu k příchodu dopředu, nakládat s evangelizací při veřejné bohoslužbě? Jinak vyjádřeno, jak to vypadá, když se společná bohoslužba vyznačuje evangelizačním úsilím? Dovolte mi předložit sedm bodů, o jejichž naplnění usiluji při bohoslužbách, které vedu:

1. Buďte opravdoví

Buďte opravdoví. I když pro kazatele neexistuje nic důležitějšího než oddanost evangelijní pravdě, upřímnost musí být hned tím druhým nejdůležitějším. Bůh si používá muže, jejichž srdce uchvátila tragédie hříchu a skutečnost spasení. Dokud se nauka Boží úchvatné milosti nezažere kazateli do kostí, nikdy z jeho rtů nezahřímá.

2. Vykládejte evangelium jasným způsobem

Podávejte evangelium jasně. Každá část Písma je evangelijní text. V celé Ester není ani jednou zmíněno Boží jméno, a přesto Jeho dílo sálá z každé strany. Pastor, který chce vidět spasené hříšníky, bude věrně vyučovat Bibli a ukazovat svému shromáždění, jak je Kristova osoba a dílo podstatou každého textu.

3. Vyzývejte lidi, aby činili pokání a věřili

Vyzývejte lidi, aby činili pokání a věřili. V každém kázání je prostor k tomu, aby pastor pozval hříšníky k nalezení naděje v Kristu. Často slýchávám kázání, která končí výzvou ke správcovství, výzvou k riziku, k věrnosti – ale ani jedním povoláním ke Kristu. Kazatel by měl opatrně a zapáleně pobízet své posluchače k pokání a k víře v dobrou zprávu, aby poddali své životy Kristu Králi.

4. Vytvořte prostor pro následné rozhovory

Vytvořte prostor pro rozhovory po bohoslužbě. Když kážu během svého kázání evangelium, chci, aby nevěřící věděli, že se s nimi s radostí budu sdílet o své víře i poté. Proto jsem po bohoslužbě k dispozici, abych s nimi mluvil o evangeliu a jeho důsledcích.

Jiní pastoři, se kterými jsem mluvil, zvou hledající po bohoslužbě do zvláštní místnosti k modlitbě nebo rozhovoru. Spurgeon si udělal volno každé úterní odpoledne, aby radil hledajícím a novým věřícím[ii]. Ať už jste se rozhodli jakkoliv, nabídněte lidem možnost promluvit si s vámi osobně o tom, o čem jste právě kázal.

5. Nabídněte evangelizační studium

Nabídněte evangelizační studium. Obyčejně oznamuji hledajícím, že jsou zváni, aby se připojili ke krátkému, přímočarému studiu, které vysvětluje základy křesťanské víry. Materiál, který používám, je Christianity Explained, šestitýdenní studium Markova evangelia vydavatele Good Book Company. Zjistil jsem, že je to nedocenitelný úvod do evangelia. Vyučování, jak vést toto studium, se stalo v mém sboru hlavním studijním oborem.

6. Zdůrazněte křest

Zdůrazněte křest. Samozřejmě křest už je sám o sobě veliký. Měli bychom vědět, že každý křest je příležitostí ukázat shromáždění, že Bůh stále působí při budování své církve.

V Mount Vernonu žádáme každého kandidáta křtu, aby se se shromážděním podělil o své svědectví. Nikdy jsem nemusel naléhat, ještě mě nikdo neodmítl. Tito noví křesťané jsou nadšení, když mohou vydat svědectví o Boží milosti, a hledající jsou tak vedeni k pochybnosti o své vlastní odpovědi na evangelium.

7. Modlete se

A konečně, modlete se. V pastorační modlitbě a i v závěrečné modlitbě se pravidelně modlím, aby hledající činili pokání a uvěřili evangeliu. Modlím se, aby podřídili své životy Kristu a přemohli veškeré překážky, o kterých si myslí, že jim v tom brání. Modlím se, aby se jim Bůh dal poznat tím, že k sobě přitáhne hříšníky právě v tento den.

Jak vidíte, ve sboru, ve kterém sloužím, nevyzývám k příchodu dopředu. Ale každou neděli žádám hříšníky, aby přišli ke Kristu. Nechť toužíme vidět svaté v našich shromážděních, jak jsou povzbuzováni evangeliem, a hledající, jak jsou usvědčováni ve své potřebě činit pokání a věřit Boží dobré zprávě.

9 Marks