• 3: „Když seděl na Olivové hoře a byli sami, přistoupili k němu učedníci a řekli: ‚Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věku!‘“

Malý průvod pokračoval a vystupoval na horu Olivetskou, až Ježíš našel místo odpočinutí, odkud bylo vidět chrám (Mk 13,3). Tam se posadil a učedníci přistoupili k němu a řekli: „Pověz nám, kdy to nastane a jaké bude znamení tvého příchodu a skonání věků?“ Tyto otázky si lidé kladli od dnů našeho Spasitele až dodnes. Jsou zde dvě, nejvýš tři otázky. Učedníci se nejprve ptali na dobu zkázy chrámu, potom na znamení Kristova příchodu a na skonání věků. Odpovědi Ježíšovy obsahují mnoho tajemného, čemu bychom mohli jedině tehdy plně porozumět, kdyby se to předpověděné již skutečně stalo. Řekl svým učedníkům o některých věcech, které se vztahovaly na obležení Jeruzaléma, o jiných, které se týkaly jeho druhého příchodu a pak o těch, které budou předcházet „konci věků“. Když máme jasnější světlo, snad postřehneme, že všechno předpověděné Spasitelem v tomto památném okamžiku má jakési spojení s každou z těch tří velikých událostí.

• 4-6: „Ježíš jim odpověděl: ‚Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat „já jsem Mesiáš“ a svedou mnohé. Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách; hleďte, abyste se nelekali. Musí to být, ale to ještě nebude konec.‘“

Ježíš byl vždy praktický. Nejdůležitější věcí nebylo pro jeho učedníky vědět, kdy se „věci stanou“, nýbrž to, aby byli zachováni od zvláštního zla doby. Proto jim Ježíš odpověděl: „Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl. Neboť mnozí přijdou a budou říkat ‚já jsem Mesiáš‘ a svedou mnohé.“ Měli dbát na to, aby je někdo z těch lžimesiášů nesvedl tak, jako mnohé jiné svedou. Velký počet podvodníků přišel před zničením Jeruzaléma a vydávali se za vyvoleného Božího. Každá stránka dějin obsahuje jména takových podvodníků. I v našich dnech jsme viděli některé přicházet ve jménu Krista, kteří prohlašovali sebe za spasitele. Takoví lidé svedli mnohé. Ale ti, kteří se drží napomenutí svého Pána, nedají se jimi oklamat.

Slovo našeho Spasitele: „Budete slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách“, může být řečeno skoro pro každé období světových dějin. Málokdy žil svět delší dobu v míru. Téměř stále je slyšet válečný ryk a zvěsti o válkách. Bylo mnoho takových období po zboření Jeruzaléma také jinde. Ještě jich bude mnoho, než přijde to slavné období, kdy „národy nepozdvihnou více meče proti národu a nebudou se učit více bojům“.

„Hleďte, abyste se nelekali“, to je varovná zvěst pro učedníky Kristovy ve všech dobách. „Musí to být“, proto nebuďte překvapeni a nepropadejte panice. „Ale to ještě není konec.“ Zboření Jeruzaléma byl začátek konce, veliké znamení a předtucha všeho, co se stane, než Kristus zase přijde. To bude určitá část konce, ale ne úplný konec. „Ale to ještě není konec.“

• 7-8: „Povstane národ proti národu a království proti království, bude hlad a zemětřesení na mnoha místech. Ale to vše bude teprve začátek bolestí.“

Někdo by myslel, že je dost „běd“, když je hlad, mor a zemětřesení na různých místech, ale náš Pán řekl, že „všechno to“ je teprve „začátek bolestí“, první porodní bolesti a předzvěsti jeho příchodu buď do Jeruzaléma, nebo do celého světa. Když jsou hlad, mor a zemětřesení teprve „začátky bolesti“, čeho se pak dožijeme, než přijde konec? Toto proroctví chce být pro učedníky Kristovy varováním před tím, co je očekává a odvrátit je od světských věcí. Od světa mohou očekávat mnohá utrpení.

• 9: „Tehdy vás budou vydávat v soužení i na smrt a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno.“

Náš Pán předpověděl nejen všeobecnou bídu a útrapy, které přijdou na Židy a ostatní svět, nýbrž také zvláštní pronásledování, která postihnou jeho vyvolené následovníky. „Tehdy vás budou vydávat v soužení i na smrt a všechny národy vás budou nenávidět pro mé jméno.“ Nový Zákon podává hojné důkazy o splnění těch slov. Jen ve dnech ap. Pavla „se všude mluvilo proti té sektě“. Což vůbec některá země zůstala nepotřísněna krví mučedníků? Kdekoliv bylo kázáno Kristovo evangelium, lidé se zbraněmi vystupovali proti zvěstovatelům milosrdenství a vydávali je v soužení i na smrt, jak jen mohli.

• 10: „A tehdy mnozí odpadnou a navzájem se budou zrazovat a jedni druhé nenávidět.“

To bude hořké soužení pro následovníky Kristovy. Museli to stále snášet. Pronásledování odhalí zrádce uvnitř církve právě tak, jako nepřátele zvenčí. Mezi vyvolenými se najdou i nástupci Jidášovi, kteří budou ochotni zradit učedníky, jako i Jidáš zradil svého Pána. Tak budou někteří nešlechetníci zrazovat vlastní příbuzné věřící v Krista. A to je ze všeho nejsmutnější. I to museli mnozí snášet pro Krista.

• 11-12: „Povstanou lživí proroci a mnohé svedou, a protože se rozmůže nepravost, vychladne láska mnohých.“

To, co nevykonají pronásledovatelé mimo církev a zrádcové uvnitř, to bude ohroženo falešnými učiteli. Povstanou lživí proroci a svedou mnohé. Oni povstávali ve všech dobách. V naší moderní době povstávají jich celé mraky, až je vzduch jimi přeplněn, jako oblakem žravých kobylek. Jsou to lidé, kteří přinášejí nová učení a domnívají se, že náboženství Ježíše Krista je něco, co mohou jakýmkoliv způsobem přeformovat a přizpůsobit podle svého. Běda, když takoví učitelé mají nějaké učedníky! Ještě smutnější je, že jsou schopni „mnohé“ svést. A když se tak stává, vzpomeňme si, že Král řekl, že se tak stane.

Proč se divíme, že „vychladne láska mnohých, když se rozmůže nepravost“? Když kazatelé podvádějí národ a podávají jiné „evangelium“, než je evangelium Kristovo? Je to div, že vůbec zůstala láska a horlivost v těch, kteří prošli tak mrazivým a vražedným obdobím, jaké bylo způsobeno modernistickými kazateli destruktivního kriticismu. Zajisté po pravdě se mu říká „destruktivní“, neboť ničí všechno, co by mělo být zachováno a co je cenné.

• 13: „Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“

Znovu náš Pán připomíná svým učedníkům osobní zodpovědnost každého v takové době soužení a zkoušek, kterými musí projít. Chtěl, aby každý pamatoval, že není vítězem ten člověk, který začíná běžet, nýbrž ten, který doběhne do cíle a získá cenu. „Kdo vytrvá až do konce, bude spasen.“ Kdyby toto učení nemělo oporu v Bohu, mělo by malý význam pro chudé, zkoušené a ztrápené ve svatém zápasu s takovým světem, jako je tento. Kdo z nás by vytrval v běhu na závodní dráze víry, kdyby nás Bůh nezachoval od pádu a nedal nám milost setrvat v běhu do konce? Avšak požehnané budiž jeho jméno: „Cesta spravedlivého je jako jasné světlo.“ „Ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista.“

• 14: „A toto evangelium o království bude kázáno po celém světě na svědectví všem národům, a teprve potom přijde konec.“

Svět je pro Církev jako lešení pro budovu. Když je Církev postavena, lešení se odstraní. Svět musí zůstat tak dlouho, dokud poslední vyvolený nebude spasen. „Potom přijde konec.“ Dříve než byl zbořen Jeruzalém, „toto evangelium o království“ muselo být „kázáno celému světu“, do posledních dosud známých končin země. Avšak má být zvěstováno „po celém světě na svědectví všem národům“ před zakončením všech věcí. A teprve „potom přijde konec“. Tehdy Král zasedne na trůn své slávy a rozhodne se věčné určení celého lidstva.

• 15-18: „Když pak uvidíte ‚znesvěcující ohavnost‘, o níž je řeč u proroka Daniele, jak stojí na místě svatém – kdo čteš, rozuměj – tehdy ti, kdo jsou v Judsku, ať uprchnou do hor; kdo je na střeše, ať nesestupuje, aby si něco vzal z domu; a kdo je na poli, ať se nevrací, aby si vzal plášť.“

Tato část Spasitelových slov ukazuje jedině na zboření Jeruzaléma. Jakmile Kristovi učedníci viděli „znesvěcující ohavnost“, totiž římské korouhve s jejich pohanskými odznaky, „stát na svatém místě“, věděli, že doba jejich útěku nastala a „uprchli do hor“. Křesťané v Jeruzalémě a v okolních vesnicích „v Judeji“ použili pro sebe první příležitost a vyhnuli se římské branné moci a prchali do horských měst Pelly v Pereji, kde zůstali zachováni, zatímco Židy postihlo úplné zničení. Nebylo času čekat, až celé hříšné město bude úplně obleženo. Člověk „na střeše“ nemohl „sestoupit, aby si něco vzal z domu“. A člověk „na poli“ se nemohl „vrátit, aby si vzal plášť“. Museli uprchnout do hor v největším spěchu, když viděli „Jeruzalém obležený vojskem“ (Lk 21,20).

• 19-21: „Běda těhotným a kojícím v oněch dnech! Modlete se, abyste se nemuseli dát na útěk v zimě nebo v sobotu. Neboť tehdy nastane hrozné soužení, jaké nebylo od počátku světa až do nynějška a nikdy již nebude.“

Musela to být zvláštní strašná doba pro ženy, které musely utíkat ze svých domovů, právě když potřebovaly nejvíc klidu. Jak jemně na ně pamatoval jejich milosrdný Spasitel a cítil s trpícími v jejich těžké hodině. „Útěk v zimě nebo v sobotu“ byl provázen zvláštními těžkostmi. Proto byli učedníci pobízeni „modlit se“, aby byla zvolena jiná doba. Pán znal lépe, kdy jim bude možné uniknout, ale nabádal je k modlitbě, aby jejich útěk nebyl v zimě ani v sobotu. Moudří lidé dnešní doby by řekli, že modlitba nemá účinku v takových okolnostech. Ale náš Veliký Učitel a Vzor svého modlícího se lidu to věděl lépe. Takové období je pravou chvílí pro zvláštní přímluvné modlitby.

Důvod pro všechna ta napomenutí stanovil Spasitel slovy: „Neboť tehdy nastane hrozné soužení, jaké nebylo od počátku světa až do nynějška a nikdy již nebude.“ Čti si zprávy napsané od Josefa Flavia o zničení Jeruzaléma a uvidíš, jak věrně se slova našeho Pána splnila. Židé bezbožně volali před ukřižováním Krista: „Jeho krev na nás a na naše děti.“ Nikdy nesvolával žádný jiný národ tak strašnou kletbu na sebe. Na žádný jiný národ nikdy nepadlo takové odsouzení. Čteme, že se nenašlo dost dřeva pro ukřižování Židů. Tisíce z lidu zabíjely jeden druhého ve své zuřivosti a bojovali uvnitř města. Mnozí byli prodáni do otroctví a stali se zbožím na trhu a neměli cenu. Čteme o strašném krveprolití, když Římané nakonec otevřeli odsouzené město a odvíjel se hrůzostrašný děj, který předpověděl Spasitel skoro o čtyřicet let dříve, než se strašná událost do všech podrobností uskutečnila.

• 22: „A kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebyl by spasen žádný člověk; ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.“

To byla slova Krále-Proroka, pravdivá a neodvolatelná. Ježíš mluvil o tom, „co bude“, nejen jako Vidoucí, který má možnost předvídat budoucnost, nýbrž jako svrchovaný Pořadatel všeho dění. Věděl, jak hrozné bídy přijdou na bezbožný národ, že „kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebyl by spasen žádný člověk“. Kdyby hrůzy obléhání trvaly déle, celý národ židovský by byl zničen. Král měl moc zkrátit ty zlé dny a vysvětlil svůj důvod, proč tak učiní: „Kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.“ Ti, kteří byli nenáviděni a pronásledováni od svých vlastních spoluobčanů, stali se jim prostředníky, aby nebyli docela zničeni. To se často stává až podnes. Pro své vyvolené Pán zadržel mnohé soudy a zachoval mnohé. Bezbožní dluží věřícím více, než vědí, nebo chtějí vědět.

• 23-26: „Tehdy, řekne-li vám někdo: ‚Hle, tu je Mesiáš nebo tam‘, nevěřte! Neboť vyvstanou lžimesiášové a Ižiproroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné. Hle, řekl jsem vám to předem. Když vám řeknou: ‚Hle, je na poušti‘, nevycházejte! ‚Hle, v tajných úkrytech‘, nevěřte tomu!“

Je velice důležité, aby naše víra v Krista byla tak silná, že by nám zabránila mít cokoliv společného s podvodníky. Je nutné nevěřit kdečemu. Ti, kteří věří trošku, nakonec nevěří ničemu. Když jste vycvičeni ve víře v to jisté a nezlomné, „lžikristové a lžiproroci“ nebudou moci z vás udělat lehkověrné hlupáky. Moderní učitelé bludu mají v tom více úspěchu než jejich židovští kolegové, neboť se skutečně pokoušejí, „aby svedli vyvolené, kdyby to bylo možné“, i když nemohou „předvádět veliká znamení a zázraky“. Nejsmutnější znamení doby, ve které žijeme, je lehkost, s kterou jsou „vyvolení“ sváděni uhlazeně mluvícími „lžikristy a lžiproroky“, kteří jsou kolem i uprostřed nás. Proto náš Spasitel výslovně varoval své následovníky: „Hle, řekl jsem vám to předem.“ Předem varovaný je předem ozbrojený. Pamatujme na to i my. Nezapomeňme na varování Spasitelovo a uplatňujme je, kdykoliv se setkáme s moderním smýšlením, které odmítá inspirované Boží Slovo.

• 27: „Neboť jako blesk ozáří oblohu od východu až na západ, takový bude příchod Syna člověka.“

Až přijde, budeme vědět, kdo je a proč přišel. Již dále nebudou tajemství a skryté věci. „Takový bude příchod Syna člověka.“ Nebude třeba se ptát. Každý bude vědět, oč jde, až se skutečně dostaví. „Každé oko ho uvidí!“ Kristův příchod bude nenadálý, poplašný, dokonale viditelný a děsivý pro nevěřící: „Jako blesk ozáří oblohu od východu až na západ.“ Jeho první příchod k soudu a zničení Jeruzaléma znamenal násilí, které dříve nebylo na zemi. Jeho druhý příchod bude ještě hroznější.

• 28: „Kde je mrtvola, slétnou se i supi.“

Judaismus se stal mrtvolou zkaženou a porušenou. Byl hotovou kořistí pro supy, zdechlinou pro Řím. Časem přijde den, kdy bude mrtvá církev v mrtvém světě a „andělé“ Božího soudu „se slétnou“, aby roztrhali na kusy ty, kdo nebyli vykoupeni. Draví ptáci se shromažďují, kdekoliv jsou mrtvoly a soud Kristův se vždy vyplní tam, kde je politické nebo církevní zřízení nesnesitelně zkažené.

• 29-30: „Hned po soužení těch dnů se zatmí slunce, měsíc ztratí svou zář, hvězdy budou padat z nebe a mocnosti nebeské se zachvějí. Tehdy se ukáže znamení Syna člověka na nebi; a tu budou lomit rukama všechny čeledi země a uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velkou mocí a slávou.“

Náš Pán zde úmyslně spojuje proroctví o zničení Jeruzaléma s předpovědí o svém druhém příchodu tak, aby nic nebylo v jeho slovech, co by uspokojovalo marnivou zvědavost, nýbrž aby jeho učedníci bděle očekávali jeho zjevení. Těchto citovaných veršů musíme použít pro příchod Krále v poslední veliký Den. Jejich splnění mohlo být jen částečné splněno v době „soužení“, které přišlo na jeho provinilé město. Mluvu Spasitele můžeme považovat za obraznou, pokud ukazuje na „znamení na nebesích“ a „soužení na zemi“ ve spojení s tím strašným soudem nad Jeruzalémem; ale berme zde Kristova slova jako proroctví o posledním zjevení „Syna Božího a jeho příchodu na oblacích nebeských s velkou mocí a slávou“. Tehdy již nebude třeba „slunce, měsíce a hvězd“. Když On, který je světlejší než slunce, bude svítit dál v plné slávě svého Otce a svých svátých andělů. Kristův příchod bude zdrojem nevýmluvné radosti pro jeho přátele, ale přinese nesmírný zármutek pro jeho nepřátele: „Tu budou lomit rukama všechny čeledi země.“ Když Ježíš přijde, nalezne národy stále nespasené a hrůza bude jejich věčným podílem.

• 31: „On vyšle své anděly s mohutným zvukem polnice a ti shromáždí jeho vyvolené od čtyř úhlů světa, od jedněch konců nebe ke druhým.“

První starost našeho Pána, až přijde zase, bude shromáždění „jeho vyvolených“. On odešel, aby jim připravil místo. A když je místo hotové připravené a čas jejich oslavení přišel, „On vyšle své anděly s mohutným zvukem polnice a ti shromáždí jeho vyvolené od čtyř stran světa, od jedněch konců nebe ke druhým.“

Jaký je rozdíl mezi shromážděním supovitých orlů trhajících hnijící mrtvoly a shromážděním Kristových vyvolených, kteří povstanou na mohutný zvuk polnice svatých andělů! Kéž by každý čtenář těchto řádků byl v té lepší společnosti! Vzhlížejme kupředu s radostí k době Králova návratu!