Povídáme si už delší čas o Bibli a biblické víře, jak rád svou víru nazývám, když se mne někdo ptá na vyznání a snaží se mne někam zachlívkovat. Proto si myslím, že by bylo už dobré srovnat naši protestamentální víru s nejdůležitějšími formálními náboženstvími. Mimochodem, slovo protestant je snad významově nejnepochopenější, jaké znám. Když jsme žili v Indonésii, tak jsme museli na každém formuláři vyplňovat chlívek - náboženství. Nikdy jsem jej nevyplnil slovem křesťan, protože křesťanem se nazývá kde kdo, převážně ti, kteří vůbec ani nevědí, co je podstata křesťanství. Vždy jej vyplním slovem protestant, a mám k tomu ty nejpádnější důvody. Bible obsahuje dva zákony, závěti nebo svědectví, jimž se latinsky říká testamentos. Český "test" je vlastně svědectví studentových znalostí. A latinská předpona "pro" znamená totéž co v češtině. Technicky, každý kdo bere na zřetel svědectví v jakékoliv formě, je pro svědectví a tím je i protestantní. Proroci a apoštolé zanechali po sobě písemné závěti, svědectví, tedy testamenty, které jsou sestaveny v Bibli - Boží slovo. A poněvadž souhlasíme a věříme jejich svědectví, tedy jsme pro jejich svědectví, jsme pro jejich testamenty, jsme pro Bibli, nevyhnutelně musíme být také protestanté. Na neštěstí duchovní evropská středověká tragedie zaměnila význam probibličnosti, protestamentálnosti za všechno vzdorující. Protestant má pozitivní význam, stejně, jako je někdo proamerický nebo proslovanský. Kdybychom byli proti, byli bychom antitestanté nebo anticokoliv. V latině se sloveso protestovat překládá jako - obtestari, reclamare, nebo intercedere. Cítíte ten jazykový protiklad a v podstatě významový posun k nesmyslnosti?

Pokračujme ale. Jistě jste si, přátelé, všimli, že jsem použil spojení chlívek - náboženství místo rubrika - náboženství. Dovolte, ať to vysvětlím. Pro-biblický, protestantský věřící nemá náboženství, ten má víru! Z originálních biblických textů vysvítá, že náboženství je nebiblické. Z českých překladů to není tak jednoznačné, přesto většina veršů, které slovo "náboženství" obsahuje, popisují nebiblické sklony. Například z Bible Kralické:

Nižádný vás nepředchvacuj, svémyslně pokorou a náboženstvím andělským.

Z Bible vyplývá, že náboženství je přesný opak biblické víry. Náboženství je úsilí člověka dosáhnout Boha zdola nahoru. Biblická víra je naopak úsilí Boha dosáhnout člověka shora dolů. Proto jsou všechna náboženství takový chlívek, kde si každá strana dosahuje Boha po svém asi třiceti tisíci formálními náboženstvími. A protože cest nahoru k Bohu může být tolik, kolik je lidí, zaručeně všechny jsou chybné.

Někdy se člověku zdá cesta přímá, ale nakonec přivede k smrti. (Př l6:25).

Naopak, cesta od Boha dolů k nám je jen jedna a proto musí být pravdivá. Biblická víra není náboženství, protože Bůh nás dosáhl svým očistným obětováním na kříži bez našich zásluh. Náboženství je naopak sebeočišťující práce lidí, v podstatě podlézání. Probiblická, protestantská víra přenechává spásu lidstva Bohu. Všechna náboženství naopak Bohu spásu buď úplně, nebo částečně upírají a tak z něj dělají dlužníka, protože spásu prý dluží za tzv. vzorné, pozemské chování. Než srovnáme biblickou víru s hlavními formálními náboženstvími, roztřiďme si je:

První skupina náboženství je atheismus, ten Boha úplně popírá. Zbožňuje hmotu povýšenou na příčinu všeho. Existenci hmoty však přijímá na základě víry.

Druhá skupina náboženství je agnosticismus, což je nemožnost poznat pravdu. Bůh může i nemusí být, a protože se to nikdy nedozvíme, proč se zatěžovat nerozluštitelným.

Třetí skupinou náboženství je víra ve stvořitele, klasicky rozdělená na tři podskupiny: pantheismus, deismus a theismus. Každý člověk je, hrubě roztříděno, buď ateista, agnostik, panteista, deista nebo teista. Opomeňme atheismus a agnosticismus, ty jsou celkem jasné.

Co je to pantheismus? Předpona pan znamená vše zahrnující. Například panasijské hry zahrnují sportovní zápolení všech asijských zemí. Podobně pantheismus je náboženství, která zahrnují Boha do všeho. Bůh je všechno a všichni. Pantheismus klade rovnítko mezi Boha a všechny přírodní zákony. Pantheismus je nejblíže evoluční domněnce. Bohem je člověk, kráva, tráva, kvasnice i prach s prostorem. Prostě vše.

Co je deismus? To jsou ta náboženství, která jsou postavena na lidském uvažování a filosofování, která popírají, že Bůh se s námi dorozumívá. Je to teorie mrtvého nebo nezúčastněného Boha. Bůh vše stvořil, natáhl hodinky a nechá je dotikávat.

Co je to theismus? To jsou ta náboženství, která staví na jednom Bohu, nebo mnoha bozích, kteří vše stvořili, existují mimo své stvoření, ale jsou současně osobně zúčastněni, nadřazeni chodu světa a stvoření. Filozofové by řekli, že Bůh nebo bozi jsou transcendentně imanentní.

Naše probiblická, protestantská víra samozřejmě zapadá do této poslední kategorie. Jsme teisté! Ovšem, muslimové jsou teisté také. Pouze v theismu, protože Bůh nebo bozi se starají a dorozumívají se svým stvořením, mohou existovat dvojsměrné námluvy. Buď si člověk namlouvá, tedy nadbíhá boha nebo bohy, (a to jsme opět v nepřehledném chlívku náboženství), nebo si Bůh namlouvá lidi a jsme jen v jedné jediné jedinečné unikátní biblické víře. Proto si o Bibli povídáme, proto na ni tak spoléháme, protože je to samojediná kniha stojící mimo všechna náboženství a filosofie světa, kde si nás Bůh namlouvá svou obětující láskou, aniž bychom se přičinili jediným skutkem. Naše spasitelná povaha nám však dovoluje opětovat jeho dvoření. V tom vězí jedinečnost naší probiblické, protestamentální víry. Dovolte mi, přátelé, když už jsme se během posledních minut stali "odborníky" ve srovnávacím náboženství, abych zdůraznil, co biblické věřící činí jedinečnými.

Veškeré písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu. (2 Tim 3:l6-l7)

Vidíte, Boží člověk, už milostí spasený, se musí skrze Bibli teprve připravovat ke každému dobrému činu! Skutky jsou důsledkem spasení. Skutky nejsou příčinou spasení! K usvědčování, k nápravě a výchově ve spravedlnost je plně dostačující biblické písmo. Veškeré nebiblické tradice, jsou-li povýšeny na spásu vykupující prostná, jsou smrtelně nebezpečné.

Milovaní, velmi jsem si přál psát o našem společném spasení, ale teď pokládáme za nutné napomenout vás, abyste zápasili o víru jednou provždy odevzdanou Božímu lidu. (Juda 3)

Jestliže bylo biblické učení jednou provždy odevzdáno před dvěma tisíci lety Božímu lidu, vše co je probiblické, musí být zřejmě nebiblické a odmítnuto zápasem, kde je naší zbraní dvojsečný meč - Bible. Biblický věřící, protože má svobodu studia Bible, zkoumá! Ten, kdo Bibli nezkoumá, se vydává v nebezpečí, před kterým Ježíš varoval Saduceje:

Mýlíte se, neznáte písma ani moc Boží. Mt 22:29

Biblický věřící nemůže vkládat naději a víru do člověka, protože Bůh všechno podrobil pod jeho (t.j. Ježíšovy) nohy a ustanovil jej svrchovanou hlavou církve, která je jeho tělem.

Příště srovnáme naší Bibli s židovstvím, islámem, hinduismem a buddhismem.