Scházíme se po páté a naposledy u problematiky biblické interpretace. V posledním pořadu jsme si pověděli o úloze Ducha svatého. Dnes si ukažme, jak interpretovat podle našich pravidel i choulostivé verše. Jedna moje sestra věří, že Ježíš zemřel na kříži nejen za naši duchovní bídu, ale že zemřel i za naši tělesnou bídu. Věří, že je nám odpuštěn nejen hřích, ale že budeme na upřímné požádání také uzdraveni! Vytáhla Bibli a přečetla z Izajáše 53. kapitolu.

Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal.

Pojďme a ukažme si na tomto příkladě, jak použít naše zásady. Nechci nikoho přesvědčovat, vždyť nemám autoritu přesvědčovat. Ta náleží jenom Duchu svatému. Moje autorita je láskou motivované svědectví. Předešlý Izajášův verš inspiroval Petra a ten napsal:

On na svém těle vzal naše hříchy na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. Jeho rány nás uzdravily. (1. Pt. 2:24)

Použijme gramatickou zásadu! K čemu se vztahuje sloveso "uzdravit"? V širší souvislosti kapitoly nejde vůbec o fyzické uzdravování. Není o něm zmínka v předchozích, ani v následujících verších. Petr naopak říká, že když Kristus zemřel na kříži, že nesl naše hříchy, (ne nemoci). Tentýž verš také říká, abychom byli živi spravedlnosti, ne abychom byli živi zdraví. Dále, gramatika říká - "jeho rány nás uzdravily". Tato věta je v minulém čase, a proto se vztahuje k minulosti, ke kříži, kde lidská nemocná duše, (ne tělo) byla uzdravena. Verš neříká "jeho rány nás uzdravují". Má duše byla jednou, a provždy, uzdravena před dvěma tisíci lety. Jeho rány nás už uzdravily. Minulý čas!

Přesto mě v tomto momentě bolí neuzdravený žaludek a nepřijde-li dříve vytržení, umřeme všichni nemocí a na celkové vysílení těla, bez ohledu, jestli jsme věřící nebo ne. Někdy se mi dokonce zdá, že křesťané jsou na tom fyzicky hůře! Přátelé, pochopte mě správně! Modlím se za zdraví svých bližních i svoje a veskrze věřím, že Bůh uzdravuje, ale v žádném případě se neodvolávám "Ježíši, protože jsi zemřel na kříži za mé tělesné zdraví, ve Tvém jménu požaduji uzdravení mého žaludku!" Bůh má plán s každým. Jenom On rozhoduje, jaká fyzická kondice je pro nás nejoptimálnější. Ne proto, abychom "hopsali", ale proto, abychom rozšiřovali a seli jeho spásnou novinu. Naše zdraví, jako kterýkoliv dar, totiž slouží především ostatním lidem, kterým roznášíme spásnou novinu, ne nám osobně! Naopak, naše duchovní zdraví, odpuštění našich hříchů, naše spravedlnost, je už jednou provždy hotovou věcí, protože jeho rány nás duchovně už uzdravily. Za odpuštění hříchů už nemusíme prosit, nýbrž děkovat. Ty už jsou odpuštěny. Protože jsme před Bohem, (ne před lidmi) už spravedliví. Děkujeme a sloužíme Mu k Jeho oslavě. Naše skutky pro Krista jsou důsledkem hotové a jisté věci - totiž naší spásy! Jak se lišíme od všech věr a pověr, které si obráceně chtějí vykoupit spásu svými skutky! Pojďme a rozeberme Petrův verš ještě dále: Když použijeme syntetický princip, t.j. zásadu obdoby Písma, zjistíme za hranici jakýchkoliv pochybností, že věta "Jeho rány nás uzdravily" se vztahuje k duchovnímu uzdravení, v žádném případě k fyzickému.

Na příklad v Římanech se dočteme:

...i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, (to znamená, jsme již duchovně vykoupeni) i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení (a teď nastavte uši) svého těla. (Ř. 8:23)

Tento verš nám říká, že s vykoupenou duší žijeme v nevykoupeném těle, které je pod zákonem smrti. Naše tělo podléhá nemocem a dokonalosti nabude až vzkříšením, tedy vytržením!

Duch svatý se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním. Snad proto žijeme jen sedmdesát let, což je pro naše chatrné tělo, řekl bych, až přesčas. Divím se, že jsem neumřel, když mi prasklo slepé střevo. I lékař řekl, že jsem měl na mále. Vím, že mě uzdravil Bůh. Ovšem, ne kvůli mému blahu, ale kvůli Svojí slávě - třeba, abych právě teď mluvil o Něm, jak nás už před dvěma tisíci lety duchovně uzdravil. A kdo mě fyzicky uzdravoval a ochraňoval po dobu třiceti sedmi let, během kterých jsem si na Boha ani nevzpomněl? Přátelé, Bůh uzdravuje, ale ne jak bychom si sami přáli. Bůh fyzicky uzdravuje s ohledem na to, jak mu fyzicky zdraví jednotlivci zapadají do Jeho svatého plánu - totiž ustanovit své království lásky a spravedlnosti! Bůh dá zdraví i tyranovi, který pronásleduje křesťany, třeba jen proto, aby křesťané prchli a tím se evangelium rozšířilo po celém světě. Podívejme se ještě jednou na Izajáše.

Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal.

Jestliže použijeme pravidlo biblické syntézy, uvidíme, že prorok měl na mysli duchovní uzdravení, které Izrael zoufale potřeboval. Hned v první Izajášově kapitole stojí:

Ach, pronárode hříšný, lide obtížený (nakažený) vinou, potomstvo zlovolníků, synové šířící zkázu... opustili Hospodina... hlava je celá chorá a celé srdce zemdlené. Od hlavy až k patě nic zdravého není, samá modřina a jizva i čerstvá rána nejsou vymačkány, ani obvázány, ani ošetřeny olejem.

Zde je řeč o duchovním úpadku! Izajáš neříká, že by si každý Žid měl vymačkávat a obvazovat fyzické rány! Izajáš v celé knize ani nepomyslel na tělesné neduhy, které trápí a budou trápit lidstvo od Adamova pádu. Tělesné utrpení Bůh překoná vzkříšením, jak jsme si už řekli! Teď jej zajímá nový, vnitřní člověk, nová spravedlivá duše, očištěná Kristovým ukřižováním, kde Kristus především trpěl duchovně, protože byl od Otce a Ducha odříznut. Kdyby Ježíš trpěl jen fyzicky, nebyl by výjimkou.

Vím, že Matouš napsal:

Když nastal večer, přinesli k Němu mnoho posedlých; i vyhnal duchy svým slovem a všechny nemocné uzdravil, aby se naplnilo, co je řečeno ústy proroka Izajáše: On slabosti naše na sebe vzal a nemoci nesl. (Mt. 8:16-17)

Matouš se zmiňuje, naráží na skutečnost, že v jistém smyslu, t.j. během Ježíšova pozemského poslání, a především během ukřižování, Ježíš nesl, nebo lépe, soucítil spoluúčast na našich nemocech ze slitování svého srdce, což potvrzuje list Židům.

Nemáme přece velekněze, kterému by byly cizí naše slabosti; vždyť na sobě zkusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. (Žd. 4:15)

Ježíš nedostal naše choroby a virózní nákazy, přestože fyzicky nesl na kříži tu největší bolest. Ani jedna choroba jakou kdy kterýkoli člověk a slabost měl, není Bohu, Ježíši Kristu, neznámá. Nikdo nemůže obvinit Boha, že si nedovede představit čím procházíme duchovně a fyzicky. Ježíš soucítí s našimi nemocemi.

Ježíš se na kříži duchovně ztotožnil s každým hříchem každého člověka, a byl za něj potrestán jako by každý hřích sám spáchal. Stal hříchem za nás. Bible ale neříká, že se Ježíš stal za nás nemocí, nebo že by fyzicky protrpěl každý fyzický neduh každého člověka. To platí jen v duchovní sféře. Choroby se nemusí odčinit. Bůh vysloví slovo a máme nová těla! Je to úžasné, ale zdá se, že Mu to nečiní vůbec žádné potíže. A naše nemoci odejdou, budou ty tam. S hříchem je to ovšem něco jiného.

Nejde mi teď o doktrínu! Chci jenom zdůraznit, že jeden verš se obyčejně nedá dobře interpretovat. Potřebujeme nejméně dva nebo tři svědky. Ale čím více jich máme, a zapadají-li, tím lépe.