Nedávno jsem se setkal, i když jenom na magnetofonovém pásku, se svědectvím jednoho černošského studenta z Prahy. Jeho čeština byla dokonalá i roztomilá. Když jsem si svědectví tohoto mladého černého muže vyslechl, tak jsem nevěděl, k čemu mne více inspirovalo: Třeba si s vámi povídat, odkud se vzali černoši. Věřte nevěřte, Bible má postačující odpověď, a tak zajímavou, že se týká i nás. To si však necháme na jindy, ať jsme zvědaví a napnutí. Jedna věta Benedikta Acka, tak se jmenoval, mě však zaujala a tu musím rozvést, protože se týká našeho vševědoucího českého národa. Benedikt si všiml, a jeho kamarád ještě v Africe mu to prorokoval: "Do Čech nejezdi, tam Ti poví, že Bůh neexistuje." Takovou máme pověst ve světě.

Tak existuje, nebo neexistuje? Často mi na mých přednáškách lidé namítnou, že Boha nemůžeme dokázat. Nejlepší odpověď na otázku je otázka:

"Kdybyste chtěli Boží existenci nebo neexistenci dokázat, jaké důkazy byste hledali, nebo přijali za dostačující?"

Neumíte si představit, jak taková odpověď zabere, vlastně zaskočí. Najednou je černý Petr v jejich ruce. Víte, že mi ještě nikdo nedal odpověď? Lidé požadují důkazy, a nemají ani tu nejzamlženější představu o tom, co hledají, jaký důkaz by přijali. V těchto všech případech je vlastně veškerá další logická diskuse znemožněna, protože jsou připraveni nepřijmout žádný důkaz. Jejich problém není tedy zapříčiněn jejich logikou nebo intelektem, ten mají v naprostém pořádku. Jejich připravenost odmítnout jakýkoliv důkaz má tedy pouze morální podstatu, i když si výhradně stěžují na své vzdělání, které jim, jak se domnívají, v podstatě zabraňuje být primitivy. Ve většině případech tito lidé už vědí, že jsou vítězi, protože ať přijdete s jakýmkoliv důkazem, žádný pro ně nebude dostatečně přesvědčivý. Už se předem rozhodli, a tomu se říká předpojatost. Nejzajímavější ovšem je, že z předpojatosti obviňují právě nás, kdo věří, nebo lépe řečeno vědí, že Bůh je, existuje a rozhodně nemlčí.

Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství. (Římanům 1:19-22)

Ouha, Bible tedy tvrdí, že kdo nevidí Boha ve stvoření, je blázen. Jak asi Bůh, Duch svatý, vidí náš český národ, který je podle statistiky ze 60 procent ateistický? Víte, jaký důkaz potřebujeme, který by Boha dokázal? Je to tak jednoduché. Potřebujeme nalézt pouze stopy inteligence. Když tito pochybovači o Boží existenci naleznou neuměle otesaný pazourek do tvaru hrotu, už je to pro ně důkaz inteligentního lovce. Keplerovy zákony o oběhu planet, ač řádově nekonečněkrát složitější než ten nejumněji otesaný pazourek, už není pro jejich sice inteligentní, ale předpojatostí zatvrzelé srdce dostatečným důkazem o inteligenci, která je stvořila a udržuje v chodu. Do diskusí o složitosti smyslu pro humor nebo hudebnosti se už ani nemůžeme pouštět, protože ty už jsou daleko za bodem mizícího zájmu a našeho chápání.

Podívejme se však na problém Boží existence trochu systematicky. Obyčejně se uvádějí čtyři základní důvody, argumenty k důkazu Boží existence: 1. argument kosmologický (tj. stvoření), 2. argument teleologický (tj. záměru), 3. argument axiologický (tj. mravního zákonu), a 4. argument ontologický (tj. bytí). Tak, a už zníme chytře, nebojte se, budu používat náš chrám i tvrz, naši spanilou kněžnu češtinu.

1. Důvod, že Bůh je a nemlčí, je ve stvoření

Protože je zde vesmír, stvoření, potom musel být zapříčiněn něčím jiným než sám sebou. Příčina, že stvoření je, stojí vně. Zákon příčiny a následnosti říká, že každý konečný, ohraničený jev je zapříčiněn něčím z vnějšku, nikdy ne sám sebou. Tento důvod má dva stupně. První stupeň je, že vesmírné stvoření muselo být od svého prvopočátku zapříčiněno. Druhý stupeň je, že vesmírné stvoření potřebuje udržující příčinu v každém i tomto okamžiku, aby spojitě existovalo. Tedy:

1. Vesmírné stvoření bylo od svého prvopočátku zapříčiněno:

Tento důvod nám vlastně říká, že vesmírné stvoření je omezeno už v tom, že mělo počátek, a že bylo zapříčiněno z vnějšku. To se dá shrnout do třech bodů:

1. Vesmírné stvoření má počátek

2. Cokoliv, co má počátek, muselo být zapříčiněno vnější příčinou, nikdy ne samo sebou.

3. Proto vesmírné stvoření bylo zapříčiněno něčím jiným než samo sebou, a tou vnější příčinou je Bůh.

Mnoho lidí se snaží vyhnout tomuto logickému závěru, a tvrdí, že vesmírné stvoření je věčné, a nemělo žádný počátek. Populární americký hvězdář Carl Sagan, průvodce televizních naučných pořadů, řekl: "Vesmír je vše, co je, vše, co kdy bylo nebo kdy bude." Takhle se také ještě nedávno mluvívalo o Leninovi. Také jsem si to kdysi myslívával. Jak odpovědět?

1. Vědecké důkazy pevně podporují myšlenku, že vesmír měl počátek, že tu prostě nebyl "odvždy". Zastánci této ustálené teorie věčného vesmíru bez počátku musí věřit, a také to ve svých vědeckých pojednáních prohlašují, že vesmír produkuje bez ustání vodíkové atomy, které vznikají z ničeho. Je očividné, že víra v Boha je jednodušší, přijatelnější a logičtější než víra ve samovznikající vodík. Dnes už většina vědců zastává teorii překotného velkého třesku. Nezapomínejme, že je to stále jenom teorie, domněnka. Hlavní důkaz počátku vesmírného stvoření spočívá ve druhém termodynamickém zákonu, který říká, že práceschopná energie vesmíru se neustále zmenšuje. Jestliže se však zmenšuje, potom vesmír nemůže být věčný. Co se odvíjí, muselo být nataženo. Velký třesk je dnes nejpřijímanější domněnka zrodu našeho vesmíru. Jestliže je pravdivá, potom žádný vědec nemůže vysvětlit, a také to přiznává, co zapříčinilo tuto neuvěřitelnou explozi. Vědecké stopování minulosti končí v momentě stvoření.

Kromě vědeckého důkazu, že vesmírné stvoření mělo počátek, je zde ještě filozofický důvod. Čas totiž nemůže jít zpět do historie věčně. Je veskrze nemožné, aby čas prošel nekonečnou řadou časových momentů. Můžeme si představit, že na úsečce mezi dvěma body je nekonečný počet bezrozměrných imaginárních bodů. Kdyby skutečně byly bezrozměrné a bylo by jich nekonečné množství, a museli bychom přes každý projít, potom bychom nikdy nemohli urazit jakoukoliv i tu sebekratší vzdálenost. Vždy by byl před cílem další bod, který bychom museli minout. Podobně, kdyby vesmír neměl historický počátek, nikdy bychom nemohli v čase dosáhnout současnosti, protože bychom mohli vždy před dnešek předstrčit ještě další moment. Protože však nežijeme v imaginárním abstraktním matematičnu, ale konkrétním, skutečném vesmírném stvoření, tak kvantum vzdálenosti i času mají svůj rozměr a nejsou nekonečně malé. Nekonečně malé věci, i kdyby jich bylo nekonečně, je nic. Miliard nul je nula. A protože vesmír byl stvořen v určitém historickém momentu, mohl čas doběhnout až do dneška. Reálná současnost je důkaz počátku, tedy stvoření - zapříčinění vesmíru.

Na počátku (čas) stvořil Bůh (příčina) nebe (prostor) a zemi (hmota). (Genesis 1:1)

První verš Bible říká vše. Bůh, nezapříčiněná příčina všeho, co je, stvořil současně čas, prostor a hmotu. Není svázán časem, prostorem a hmotou jako my, protože stojí vně svého trojjediného vesmírného stvoření.

Dnes jsme si ukázali první stupeň, že stvoření musí mít příčinu svého vzniku. Příště si vysvětleme druhý stupeň důkazu Boha, že totiž vesmírné stvoření potřebuje udržující příčinu v každém i tomto okamžiku, aby spojitě existovalo.